Konec školy, práce volá

Nová bitevní loď třídy Daedalus, Odyssey, je novou bitevní lodí po zničení Promethea Orijským satelitem na Tegalu. Plukovník Paul Emerson, velitel nové lodi, dostal štus papírů, na kterých jsou napsány jména vojáků, kteří by mohli sloužit na jeho lodi. Polovina na seznamu je posádka z Promethea. Většina z nich měla velmi dobrá doporučení, ale bylo jen na Emersonovi, koho si vybere.

Pentagon
Kancelář plukovníka Emersona
Odyssea je ještě ve výrobní lince a tak v Pentagonu Plukovník Emerson právě seděl ve své kanceláři, do které si zve důstojníky ze seznamu, aby se lépe s nimi seznámil a usoudil, že to jsou ti praví, kteří by měli sloužit pod jeho velením. Zatím dával jednu složku za druhou bokem ze stolu, protože zatím z nikoho nemohl nic dostat. Vždycky se jenom představili, usedli před něho a čekali. Bylo to pro něj tak unavující, že si musel dát pauzu a strčit hlavu pod sprchu, protože už toho posedávání měl až po krk. Po hodinové pauze se vrátil do křesla a někdo zaklepal na dveře.
„Dále“, řekl Emerson. Dveře se otevřely a do jeho kanceláře vešla důstojnice hodnosti poručík.
„Poručík Sharon Evansová. Hlásím se podle rozkazu, pane.“
„Posaďte se, poručíku.“ Poručík Evansová byla první ženská důstojnice, která se objevila v jeho kanceláři. Plukovník se opřel o stůl a čekal, co z ní „vyjde“.
„Asi se chcete o mně něco dozvědět, že?“ Emerson se usmál a kývnul hlavou.
„Tak dobrá. Všichni, kteří mě znají, mě říkají Shay. Je to taková zdrobnělina z mého jména. Jinak mým koníčkem je létání s F-302kou. Krom toho mám ráda tancování.“ Emerson jenom překvapivě „zírá“, protože se Evansová tak rozpovídala, že ji musel po minutě zastavit. Evansová pak pohlédla bokem na složky, které dal Emerson bokem.
„Poručík David Neill, seržant Dave Peers a poručík Steven Terens.“
„Vy je znáte?“ zeptal se Emerson při pohledu na složky.
„Ano, znám. Ti tři jsou jako bratři. Je těžké se o nich něco dozvědět, ale při nějaké akci se dokážou natolik předvést, že je nestíháte vnímat. Když sloužili na Prometheovi, byl velký problém jim zalepit pusy. Pořád jen mleli a mleli pantem“, odpověděla Evansová.
„Ve vaší složce stojí, že jste na něm sloužila.“
„Jednou. Byla jsem záskok“, řekl Evansová.
„Výborně. Tak to mi můžete pomoci s výběrem.“
„Myslím, že nemusím. Major Kevin Marks sloužil na Prometheovi a připravil vám ten seznam sám. Zná je lépe než já. Všichni na tom papíře jsou nejlepší ve svém oboru.“
„Major Kevin Marks.“ Emerson začal hledat jeho jméno na tom seznamu, ale Evansová ho v tom přerušila slovy: „Nemá cenu ho tam hledat. On se tam nenapsal. Ani jeho složku vám sem neposlali.“
„Proč?“
„Nebude vám vadit, když vás odtáhnu od této práce?“ zeptala se Evansová.
„Ne, nebude“, odpověděl Emerson a vstal z křesla. Spolu s Evansovou pak opustil svou kancelář.
„Víte, měl byste se o něm něco dozvědět, než vás k němu zavedu do hangáru. Ale to musíme jít k transportéru, jinak by to byla dlouhá cesta, než bychom se dostali do akademie“, řekla Evansová a oba vstoupili do místnosti, kde se nacházela transportní plošina, na kterou stoupli. Evansová na něm zadala svůj kód a během chvilky byli přeneseni.

Akademie U.S.A.F
Oba dva se objevili v akademii v místnosti, která je totožná s tou předchozí.
„Tehdy Marks, hodností poručík a pak kapitán, sloužil tři roky na Prometheovi. Pomáhal ho i stavět. Jakmile byl Prometheus hotov, nejvíce času setrvával v Oblasti 51, kde pomáhal stavět prototyp F-302ky. Byl to taky jeho koníček, než ho po dvou letech přeřadili na Promethea. Chvíli setrvával v kontrolní místnosti dvě, kde ho to moc nebavilo. Měl raději létání.“
„Takže létal s F-302kou, když byl na Prometheu?“ zeptal se Emersonem, když zrovna procházeli chodbou, kde se většina studentů nacházela, když měli přestávku.
„F-302ka je pro něj hračička, létal s mnohem větším, než je ona. Létal se samotným Prometheem. To byla pro něj velká výzva.“

Hangár pro F-302ky
Desetičlenná skupina stála v hangáru oblečena v leteckých uniformách. Celá skupina stála v řadě a před nimi pochodoval major Marks, který jim dělal učitele v létání. No, a momentálně neměl moc dobrou náladu.
„To si říkáte vojáci. Jste jen banda přitrhlých studentů, kteří nevědí, s čím si ve skutečnosti počínají. Flákáte se a pak se divíte, že, když se vás na něco zeptám, seřvu vás. Místo abyste dávali pozor, tak se všem posmíváte. Že ano, Riley? Ano, tím hlavně myslím vás.“
„My nedáváme pozor jen proto, že by nás to nebavilo. Jenom nás nejvíce zajímá, co se tehdy stalo na Prometheovi, že všichni byli přeneseni na planetu a jediný plukovník Pendergast zůstal na palubě. Co se všude píše v předpisech, má zástupce velitele zůstat při jeho boku a tou dobou jste byl jeho zástupcem vy.“
„To vás nemusí zajímat, vojíne. Byla to tehdy taková fofrovka, že člověk neměl čas na pomyšlení, že by zdrhnul z lodi. Kdybyste byl v takové situaci, jako tehdy já, nikdy byste už o tom nechtěl slyšet. Takže se všichni vzpamatujte a uvědomte si, co tu vlastně děláte. Jestli tu být nechcete, tak klidně odejděte, nikdo vám v odchodu nebrání. Ale pak si nestěžujte. Pozor!“ zařval Marks a všichni se dali do pozoru.
„Vraťte se do třídy, kde si vás vyzvedne kapitán Anderson. Rozchod!“ Všichni při odchodu z hangáru začali něco mumlat a Marks se otočil k F-302ce, o kterou se opřel. Mezitím plukovník Emerson s poručíkem Evansovou přišli vrchním vchodem do hangáru. Po ocelové lávce šli vpřed a přitom se dívali na Markse, který šel pro zbytek výstroje, který je potřebný k letu.
„Jak dobře ho znáte?“ zeptal se Emerson a Evansová se krátce zasmála.
„Tak dobře, že bych vám mohla i říci, co dělá v noci. Je to můj přítel“, odpověděla Evansová.
„Teď už vím, proč ho tak dobře znáte.“
„Taky jsem mu po nocích pomáhala vytvářet ten seznam. Já jsem taky nechtěla, aby mě tam napsal, ale jak vidíte, jsem na něm.“
„Proč jste tam nechtěla být?“
„Hlavním problém na lodích je, že jsou na palubě zakázané vztahy. Kdyby byl na tom seznamu i Marks a oba byste si nás vybral na můstek, bylo by to porušení pravidel a hnedka bychom vám to museli říct, takže by stejně někdo z nás dvou musel odejít“, odpověděla Evansová.
„Ale pravidla vytváří na lodi velitel, a co vím, tak jsem tam nic takového nedával.“
„To je dobrý, ale i to nepřijme Markse, aby šel na Odysseu. Po smrti plukovníka Pendergasta je jak vyměněný. Dal si jedno pravidlo, které chce dodržet.“
„A to je?“ zeptal se Emerson a Evansová se před něj postavila.
„Nikdy nevstoupit na loď“, odpověděla smutně Evansová. Mezitím Marks po žebříku vylezl nahoru a usedl k řízení. K přilbě si přicvaknul dýchací masku a pak spustil motory. Pomalu s F-302kou vyjel ven a zastavil na začátku vzletové rampy. Emerson s Evansovou přišli k dalším dveřím, které otevřeli. Dostali se na venkovní balkón, na kterém byly další schody, které vedly do řídící věže.
„Teď to bude podívaná, pane“, řekla Evansová a oba stoupli za důstojníka, který měl na starost i aktivaci terčů. Jakmile Marks dostal zelenou, tak zažehl hlavní motor a po pár metrech vzlétl. Terče byly na svých místech a Marks s F-302kou dělal nejdříve jeden manévr za druhým. Emersonovi se ty jeho manévry líbili a udiveně sledoval F-302ku jak se rychle pohybuje. Evansová s úsměvem na něj pohlédla a pak se dívala zas na Markse, který po rozehřátí začal trefovat jeden terč za druhým. Před jedním terčem se obrátil o tři sta šedesát stupňů a pak rychle nahoru. Při tomž ještě podletěl terč. Jakmile zvednul F-302ku, vypustil Mark III, která trefila terč přímo ve středu. Podobně to tak udělal i s dalšími osmi. Ještě mu zbýval jeden terč, ale na ten tentokrát použil Mark V. Během chvilky se terč vypařil i s podstavou, kde bývaly i náhradní.
„Ou. Asi mu hodně zkazili náladu“, řekla Evansová.
„Proč to říkáte?“ zeptal se nechápavě Emerson.
„Většinou poslední terč nechává nedotčený. Když ho někdo naštve, což asi, no spíše určitě, udělali ti studenti, tak trefí i ten poslední a k tomu Mark V“, vysvětlila mu to a pak se oba dali na zpáteční cestu do hangáru, než Marks přistane. Marks po krátkém letovém cvičení se uklidnil a přistál na zem. Emerson s Evansovou na něj čekali u dalších F-302jek. Jakmile Marks zastavil, otevřel kokpit, spustil žebřík a slezl po něm dolů.
„Plukovník Paul Emerson, zda-li se nemýlím“, řekl Marks při sundávání helmy.
„A vy jste major Kevin Marks“, řekl Emerson.
„To jsem. Co vás sem vítá, pane?“ zeptal se Marks a přitom se usmál na Evansovou.
„Musím říci, že na tom seznamu chybí jedna osoba. Potřebuji na Odyssee slušného pilota a podle toho, co jste právě předvedl, soudím, že to jste právě vy“, odpověděl Emerson.
„Vsadím se, že poručík Evansová už vám řekla, že na loď už nechci vkročit. A to chci také dodržet. Nemám nic proti létání, ale na vesmírné lodi se už necítím bezpečněji tak, jak předtím. Po zničení Promethea se většina z nás změnila. Vím to, ale strach se tak rychle nedá překonat. Než jsem vytvářel ten seznam, tak jsem si s některýma z nich musel promluvit. Je to jak noční můra, která nechce ustoupit. Proto jsem raději šel sem a učím létat studenty s F-302kou. Jenže někteří jsou jak osina v zadku a pořád se mě ptají, proč jediný na Prometheu při jeho zničení zůstal plukovník Pendergast. Proto jsem ještě ráno podal výpověď a nastupuji jako velitel F-302jek pro obranu Země. Tam už se mě, doufám, že na to ptát nebudou.“
„Takže zase nové místo. Kdy ty vydržíš na jednom?“ zeptala se Sharon a Kevin na to pohnul rameny.
„Majore, kdybyste si to někdy rozmyslel, vždycky se najde místo“, řekl Emerson.
„Ještě byste měl něco o mě vědět, pane. Tohle rozhodnutí jsem udělal hned další den po zničení Promethea, protože mě povýšili do hodnosti majora. Odmítl jsem to, jenže oni mě to vnutili. A to bylo na mě už moc“, řekl Marks a během chvilky se ozval z vysílačky, kterou měl za pasem, poručík Ornell: „Majore Marksi, potřebujeme vaši pomoc u generátoru štítu pro F-302ky.“ Marks vytáhnul vysílačku a odpověděl: „Rozumím, hned tam budu.“
„Slyším, že vás potřebují všude“, řekl Emerson.
„Všude ne. Jen když si s něčím nevědí rady, tak jim pomohu. Od toho jsem tu taky“, řekl Marks při chůzi ke dveřím, které vedou na chodbu ke schodišti.
„Ještě řekněte, že jste jen kvůli tomu sem přišel“, řekl Marks.
„To já ho sem zavedla, abys věděl“, řekla Sharon.
„Aha. Ale stejně, nejsem jediný pilot. Vsadím se, že na tom seznamu jich pár najdete“, řekl Marks.
„Ale o vás jediném vím, že byste to zvládl“, snažil se ho pořád přemluvit.
„Pane, vy si dokážete vybrat pilota, proto jsem pro vás také hlasoval“, řekl Marks a Emerson se zastavil.
„Hlasoval?“ Marks i s Evansovou se zastavili a obrátili se na Emersona.
„Tak přece jsi na něco zapomněla“, řekl Kevin.
„Něco jsem taky chtěla nechat na tebe“, řekla Sharon.
„Jo. Když se vybíral velitel Odyssey, velitelé lodí se svými zástupci měli jít hlasovat. V tom případě to byl plukovník Pendergast se mnou a plukovník Caldwell s kapitánem Kleinmanem. Zbylí hlasující vybralo SGC s IOA. Všichni čtyři jsme se shodli na jednom. Byl jste to vy. A nakonec tak to i dopadlo. Myslím, že jsme vybrali správně“, vysvětlil mu to Marks. Emerson překvapeně pohlédl na Evansovou a pak na Markse, který rychlým krokem přišel do velké místnosti, kde se snaží integrovat štít do F-302ky.
„Co se stalo?“ zeptal se Marks a šel k poručíku Ornellovi.
„Prováděli jsme simulaci funkčnosti štítu, ale přetížil se. Celý obvod je v tahu“, odpověděl poručík a Marks stoupnul ke generátoru a začal se v něm hrabat. Mezitím plukovník Emerson s poručíkem Evansovou se vrátili zpátky na základnu.

StarGate Command
Zasedací místnost – o týden později
Tým SG-5 pod velením majora Altmana na rozkaz generála Landryho se dostavil do zasedací místnosti. Před několika hodinami objevila SG-8 technologii, která by se mohla hodit pro zlepšení zbraní a štítů na 304kách. Generál Landry se proto rozhodnul, že na planetu G5P-375 pošle tým SG-5. Krom nich také byli pozváni podplukovník Carterová s majorem Marksem, který podle všech je stěhovavý pták. Nikdy nevydrží na jednom místě. Když byli všichni přítomni, generál Landry mohl zahájit brífink.
„SG-8 se před hodinou a půl vrátila zpátky s tím, že na planetě našli něco zajímavého. Jelikož zbytek týmu SG-1 je na misi, tak s SG-5 půjde podplukovník Carterová s majorem Marksem, kteří se vyznají v Antické technologii stejně jako doktor Jackson.“
„Na něj nemá nikdo, pane. Obzvlášť s jazyky“, řekl Marks.
„V tom máte pravdu, jenže on tady teď není, takže ho vy dva musíte zastoupit“, řekl Landry.
„Jistě“, odpověděl na to Marks.
„Co můžeme očekávat?“ zeptala se Carterová.
„Na planetě nejsou žádné známky života, ale i přesto si vezměte plnou výstroj. Za půl hodiny vyrážíte“, odpověděl Landry a vstal ze židle. Marks vzal do rukou modrou složku, která ležela na stole, a otevřel ji.
„A ještě bych vám měl říci, že v případě, kdybyste byli napadeni a neohlásili se za šest hodin, vyšlu Odysseu“, řekl Landry. Marks na to rychle reagoval a řekl: „Slibuji, že ho ani nevyšlete, pane.“
„Pořád máte strach?“ zeptala se Carterová.
„To vám nedokážu říci, protože od té doby jsem na žádné lodi nebyl“, odpověděl Marks a položil složku zpátky na stůl.

G5P-375
SG-5 s Carterovou a Marksem vyšli z brány a vydali se směrem k chrámu, který byl postaven samotnými Antiky, kteří zanechali na planetě něco vzácného. Kolem nich bylo ticho. Žádné šustnutí, žádný pohyb. Byli tam sami.
„Kde to vlastně je?“ zeptal se Marks.
„Podle toho, co SG-8 řekla, nám to bude trvat hodinu a půl chůze, takže asi tak deset kilometrů. I když SG-8 je pomalejší, takže tam budeme tak za půl hodiny“, odpověděl Altman.
„Ptal jsem se kde, ne jak dlouho, majore. Ale i tak děkuji“, řekl Marks. SG-5 šla vpředu a hned za nimi Marks s Carterovou, kteří si mezi sebou povídali.
„Proč vlastně nechcete vkročit na loď?“ zeptala se Carterová.
„Od té doby, co jsme opustili Promethea, mám strach. Je to jak noční můra, které se nemohu zbavit. Nedokázal bych znova sloužit na lodi. F-302ka je jediná stíhačka, ve které se nebojím. Proto se raději věnuji jim“, odpověděl Marks.
„A procházky skrze bránu vám nevadí?“ zeptala se s úsměvem Carterová.
„Procházka bránou je jiná věc než lítat s 304kou, madam“, odpověděl Marks.

Nevada
Hangár pro BC-304ky – Odyssey
Plně zprovozněná Odyssea se právě chystala k odletu na generálův příkaz, kdyby se SG-5 neohlásila podle rozkazu.
Plukovník Emerson pomalým krokem šel k můstku, kde na něj čekala nově postavená posádka. Posádka ještě nebyla kompletní, ale kdyby museli vyrazit na záchrannou misi, bude jim stačit základní posádka, která už byla připravena.
„Velitel na můstku“, řekla poručík Evansová, která stála u pilotní konzole.
„Pohov. Všichni víte, co máte dělat. Zvedněte ji nahoru“, řekl Emerson a usednul do velícího křesla. Všichni usedli na svá místa a začali s přípravami na odlet.
Hangárová vrata se otevřela a Odyssea pomocí trysek se dostala z něj ven. Pak se nažhavily hlavní motory a Odyssea letěla na orbitu. Po několika vteřinách se tam dostala, kde zůstala dále čekat na rozkazy od velitelství.

G5P-375
Po půlhodinové cestě dorazili k chrámu, před kterým vytáhli svítilny. Ve vnitř byla tma a i přesto, že jsou tam sami, tak s namířenými P-90kami šli pomalu vpřed.
„Nevíte někdo, o jakou technologii se týká?“ zeptal se Marks.
„Víme jen to, že je Antická. Co v ní je, to nikdo neví“, odpověděla Carterová. Po pár odbočkách se dostali přímo do středu chrámu, ve kterém se sám v místnosti objevil plamen u hlavního oltáře.
„Páni“, vyšlo ze všech.
„Je to…?“ než to stihla Carterová dopovědět, odpověděl Marks: „Jo, je.“ Ti dva jsou jediní, kteří dokážou přeložit alespoň něco z Antičtiny.
„Co tam je napsáno?“ zeptal se major Barlow, zástupce velitele týmu SG-5. Na velké zdi za oltářem stálo:

„Plně funkční ZPM. Možná jich je víc“, řekl Marks.
„Ale kde? Někde tady musí být“, řekla Carterová.
„Možná s tím souvisí tenhle portál“, ozval se poručík Anderson, který našel opodál panel. Všichni se najednou přemístili k poručíku Andersonovi. Na portálu bylo zobrazeno:
„Wow. Kdo umí Anticky?“ zeptal se poručík Baker.
„Podívám se na to“, řekl Marks. Všichni na něj pohlédli, protože nevěděli o tom, že, když učil ve škole, učil se mluvit i psát Anticky. Na obrazovce bylo pouze zobrazeno „Otázka“. Takže na to první zmáčknul. Na obrazovce se objevila místo otázky hádanka.

„Co tam stojí?“ zeptala se Carterová.
„Je to hádanka. Ale to nedává smysl, předtím jsem zmáčkl otázku“, řekl Marks.
„A jaká je ta hádanka? Možná se nám ji podaří rozluštit.“
„Pravda vyjde najevo, až když řekneš heslo. Heslo to ale není, je to jen hádanka, na kterou musíš přijít. Víš to, ale nejsi si tím jistý. Až když to najdeš, dostaneš to, co hledáš.“
„A máme něco na výběr? Protože tohle má x odpovědí“, zeptal se Altman.
„Jo. Kód, šifra a heslo“, odpověděl Marks.
„Není to jedno a to samí?“ zeptal se Baker.
„Není. Každé slovo má jiný význam. Kód je většinou používán u sejfů. Šifra se nejdříve musí rozluštit, tudíž k tomu potřebujete nějaké nápovědy. No a heslo…. To vám, doufám, nemusím vysvětlovat“, řekl Marks.
„Takže odpověď je…?“ zeptala se Carterová.
„Tudíž odpověď je šifra“, odpověděl Marks a zmáčknul na šifru. Obrazovka ztmavla a za nimi ze zdi se vysunuly tři ZPMka.
„Tomuhle já říkám mít štěstí“, řekl Marks a šel k ZPMkám, které vykukovaly ze zdi. Jenže tak snadné získání to nebylo. Kolem Markse se objevilo silové pole, které ho uvěznilo se ZPM. Snažil se dostat odtamtud pryč, jenže, když se dotknul pole, zaječel.
„To byl ale blbej nápad. Jau.“
„Jste v pořádku?“
„Jo, jen mě bolí prst. Napadá vás něco, jak bych se mohl odsud dostat ven?“
„Možná ještě něco bude na tom panelu“, napadlo Carterovou.
„Dobrý nápad, ale já tam nevidím. Jedině, že byste mi to někam napsala.“ Carterová stoupla před panel, který nadále zůstal vypnutý.
„Nechce se zapnout“, řekla Carterová.
„No výborně, takže je to na mě. Už zase“, řekl Marks a otočil se k ZPM. Jedno ze ZPM vytáhnul a pak hned na to zavrtěl hlavou.
„Je vybitý.“
„Co?“ vyvalil zbytek oči.
„Rád bych vám ho podal, ale jsem tu nějak uvězněn. To je hlavní detail.“
„A co ty zbylí?“ zeptal se Altman.
„Typuji, že ty zbylé budou na tom stejně“, odpověděl Marks. Nejdříve na zem položil první ZPM a pak vytáhnul ze zdi druhé. Bylo na tom stejně, jako to první. Tak ho také položil a vyndal to třetí.
„A co teď?“ zeptal se Barlow.
„Musí to být další zkouška. Ale v čem spočívá?“
„Ty tři ZPMka tam nejsou pro srandu, zřejmě do toho nějak zapadají“, řekla Carterová. Marks jen tak obrátil všechna ZPMka a tím zjistil, že každý má jiný spodní tvar. Pak pohlédl na zeď, kde jsou stejné otvory, jako na ZPMkách. A tak vzal jeden z nich a strčil ho do otvoru, kde byl stejný ořez. ZPM se tam krásně vešlo a to celé. Marks se obrátil na Carterovou, která se na něj udiveně usmála. Pak hned vzal další ZPM a strčil ho do správného otvoru. Znovu tam krásně zapadl. Pak vzal poslední třetí, se kterým na chvíli zaváhal.
„Na co čekáte?“ zeptal se Altman.
„Nevím, jestli dělám dobře. Co když tím spustím nějaký obranný mechanizmus a bude po mě i po vás“, odpověděl Marks.
„Udělejte to, majore. Jinak se odtamtud nedostanete“, řekla Carterová.
„Pravda“, takhle posoudil její slova a strčil ZPM do otvoru. Najednou se objevil paprsek, který ho nejdříve oskenoval. Pak se objevil další paprsek, který ho transportoval pryč.
„Majore!“ zařvali všichni.
„Majore Marksi, slyšíte mě?“ zeptala se Carterová do vysílačky.
„Jo, slyším“, odpověděl Marks, který se objevil v jiné místnosti.
„Lidi, tomu byste nevěřili.“
„Co tam máte?“ Než Marks odpověděl, prošel se po místnosti, která byla plná zlata. Uprostřed místnosti stál další oltář, na kterém byla další zkouška.
„Další zkoušku“, dopověděl do vysílačky. Přišel k oltáři, na kterém bylo toto.
„Dva krát dva.“ Markse jedině napadla čtverka a tak ji naznačil na písku, jenže se nic nestalo. Naopak se ještě více dostal do průšvihu. Všechno kolem něj se začalo třást.
„Sakra. Dva krát dva. Dva krát dva.“ Marks se usmál, když ho napadlo jiné řešení.
„To není rovnice, ale přirovnání. Ale jaké jsou permutace?“ myslel nahlas. A po pár vteřinách na to přišel.
„Nekonečno. Snad to bude ono.“ Čtyřku zahladil a naznačil nekonečno.

Najednou z oltáře se vysunula tři ZPMka. Marks se zasmál a řekl: „Jak já miluji tuhle práci.“ Otřesy přestaly a Marks v klidu mohl vzít plně funkční ZPMka do batohu. Jakmile se vzal poslední ZPM, byl přenesen z místnosti.
Marks se najednou objevil zpátky na stejném místě a silové pole se vypnulo.
„Jak se vám to podařilo?“ zeptala se Carterová, když viděla Markse, jak v rukou drží ZPM.
„Bylo tam přirovnání. Stačilo jen nekonečno a ZPMka jsem měl hned. Ale teď už bychom měli jít, jinak propásneme hlášení“, řekl Marks.
„Správně“, uznala Carterová a všichni se vydali k východu.
„Dobrá práce, Marksi“, řekla při cestě Carterová.
„Děkuji, madam.“

Odyssey
Plukovník Emerson sedí ve velitelském křesle a čeká jen na rozkaz. Poručík Evansová s poručíkem Neillem si vyměnili místa, protože Neill je zkušený pilot. Už absolvoval pár cest na Daedalu a tak ví, jak co ovládat.
„Během několika vteřin by SGC měla dostat hlášení od SG-5“, řekl Emerson.
„Doufejme, že se ozvou“, řekla Evansová.

G5P-375
Všichni šli svou chůzí k bráně a to i s radostí díky získaným ZPMkách. Pomocí nich dostanou velkou šanci na vítězství nad Orii. Ale v půlce cesty k bráně nastal problém. Před nimi stáli Jaffové s Ba’alem, který chtěl ZPMka stejně tak, jako oni. Všichni najednou namířili zbraně vpřed.
„Ale… Kohopak to tu máme? Že by samotný Ba’al?“ řekl Barlow.
„Lord Ba’al. Na to jste zapomněl“, opravil ho Ba’al.
„Oh, pardon. Co pro vás můžeme udělat?“ zeptal se Altman.
„Ten vzácný poklad, který jste získali v tom chrámu“, odpověděl Ba’al.
„My o žádném pokladu nevíme“, řekla Carterová.
„Ale… A proč byste tu jinak byli?“
„Normální průzkumná mise. Tak jako na každé planetě“, odpověděla Carterová.
„Vážně? Tak proč tu Tau‘ri poslala druhý tým a to s podplukovníkem Carterovou z SG-1 a ještě s dalším vojínem?“
„Třeba se nám tu zalíbilo a chceme tu trávit dovolenou. To vám všechno musíme říkat?“ tentokrát se ozval Marks.
„To si nemyslím, takže vás zabiju. A začneme s podplukovníkem Carterovou“, řekl Ba’al. Jeden z jeho věrných Jaffů přišel blíže k němu a namířil tyčovou zbraň na Carterovou. Aktivoval ji a vystřelil na Carterovou, ale Marks stojící vedle ní ji srazil k zemi a kutáleli se ze svahu dolů. Marks se stihnul zachytit nahoře a dát ostatním vědět pomocí vojenské znakové řeči, že se mají vydat zpátky k chrámu. Celá SG-5 se rozeběhla s palbou na nepřítele do lesů a Marks rychle slezl za Carterovou. Vzal ji za ruku a rychle s ní běžel, protože hned za nimi se rozběhla skupina Jaffovů, kterou na ně poslal Ba’al. Zbylá skupina pronásledovala SG-5.

StarGate Command
Řídící místnost
Generál Landry stál u seržanta Harrimana, který seděl u zadávacího počítače.
„Symbol sedm zadán.“ Brána se otevřela a seržant spustil vysílačku.
„SG-5, tady generál Landry. Ozvěte se“, řekl Landry do vysílačky, ze které se nic neozývalo.
„Spojte mě okamžitě s Odysseou“, řekl po chvilce, když se nikdo pořád neozýval.

Odyssey
Plukovník Emerson stál před aktivovanou obrazovkou, na které byl zobrazen Landry.
„Měli byste co nejrychleji vyrazit, nevíme, co se tam děje“, řekl Landry.
„Rozkaz, pane. Ozveme se, jakmile budeme na místě. Emerson konec.“ Obrazovka ztmavla a plukovník Emerson usednul do křesla a začal vydávat rozkazy.
„Nastavte kurs na G5P-375.“
„Ano, pane“, řekl Neill.
„Celé posádce, tady Emerson. Spouštíme hyperpohon“, řekl do interkomu.
„Leťte“, řekl směrem k Neillovi.
Odyssea se dala do pohybu a po pár vteřinách vstoupila do hyperprostoru.

G5P-375
Pár metrů před chrámem se všichni sloučili a vběhli dovnitř.
„Jsou nám hned v patách“, řekla Carterová.
„Kolik máme munice?“ zeptal se Marks.
„Moc ne“, odpověděl Altman.
„Výborně. Tak to abychom se prostříleli a dostali se nějak zpátky k bráně, protože na Odysseu mě nikdo nedostane“, řekl Marks.
„V tom bude malý problém, majore. K bráně se jen tak nedostaneme“, řekla Carterová a začala se střelbou, protože se zpozad stromů se začali objevovat Jaffové. Zbytek se k ní okamžitě připojil.
„Zadní vchod tam asi není, že?“ zeptal se Marks.
„SG-8 se o ničem takovém nezmínila“, odpověděl Barlow.
„Ježíši“, řekl na to Marks a hned po sobě trefil několik Jaffů. Pak vytáhnul z vesty granát a hodil ho vpřed.
„Kryjte se!“ Všichni přilehli na zem a granát vybuchl. Několik Jaffů se proletělo vzduchem a rozplácli se o strom.
„Ou. To muselo bolet“, řekl Marks a pokračoval ve střelbě. Ostatní na něj krátce pohlédli a také pokračovali v palbě. Po půlhodinové střelbě obě strany přestaly s palbou, protože SG-5, Marksovi a Carterové došla munice. Jelikož byli obklíčeni, tak se museli vzdát. Všichni položili své zbraně a s rukama nahoře vyšli z chrámu a stoupli před něj.
„Nemáte žádnou šanci. Dejte nám ten poklad, který jste našli, a nechám vás jít. Rovnou vám říkám, že se o nic pokoušet nemusíte, na orbitě máme pár slušných lodí.“
„Jistě, dáme vám to“, řekl Marks.
„Majore, co to děláte?“ zeptala se tiše Carterová.
„Nebojte se, dám mu ty vybitý“, odpověděl také tiše Marks. Carterová se na něj tajně usmála a nechala ho to udělat. Marks měl v batohu další batoh, ve kterém měl ty tři falešná ZPMka. Vytáhnul batoh a postavil se.
„Tady to máte.“ Ba’al chtěl jednoho ze svých poddaných pro ně poslat, ale jeden z Jaffů za ním přiběhnul.
„Můj pane. Mateřská loď je napadena nepřáteli, kteří se objevili před několika vteřinami.“ Jakmile to dopověděl, SG-5 s Marksem a Carterovou byli přeneseni.

Odyssey
Všech šest se objevilo na můstku, kde lítaly jiskry. Odyssea byla pod útokem tří mateřských lodí Goa’uldů.
„Vítejte na palubě Odyssey“, přivítal je sedící Emerson ve velitelském křesle. Evansová pohlédla na Markse, který měl hrůzu v očích, když se tam objevil. Nikdy nechtěl vkročit na loď a teď tam stojí přímo na můstku.
„Kevine“, řekla Sharon. Kevin byl myšlenkami jinde. V hlavě mu projížděl scénář, co vše se stalo na Prometheovi. Všichni si ho všimli a Emerson hned pochopil proč, když mu vše o něm pověděla Evansová.
„Štíty jsou na čtyřiceti procentech. Poškození trupu na palubách pět, šest, sedm a deset“, oznámil Neill.
„Padáme odsud! Aktivujte hyperpohon!“ rozkázal Emerson. Jenže o chvilku později se objevily jiskry přímo u pilotní konzole. Neill spadl na zem a od konzole chvíli „čudělo“. Emerson se zuby nehty držel křesla a Evansová konzole. SG-5 se přemístila do zadní části můstku a Carterová stoupla za Evansovou, která stále sledovala Markse, který se po chvilce vzpamatoval. Věděl, že tak jim bude houbelec nápomocný, a tak i se strachem šel k pilotní konzole, ze které trochu čudilo. Usedl a rychle obrátil loď a nastavil kurs k Zemi.
Odyssea pod palbou vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor
Odyssey
Odyssea letěla v klidu a bezpečně hyperprostorem.
Plukovník Emerson s poručíkem Evansovou okamžitě pohlédl na majora Markse, který si uvědomil, co právě udělal. Pustil obě dvě řídicí páky a hodně rychle vstal z křesla a opustil můstek.
Začal bloudit po celé lodi. Nejhorší pro něj bylo, že chodby vypadaly stejně jak na Prometheu, když byl skoro na rozpadnutí. Po několika metrech chůze došel k místnosti, ze které šel krásně vidět prostor. Zavřel za sebou dveře a pomalu šel k oknu, u kterého sednul na podlahu a opřel se o zeď. Sharon po pár metrech běhu ho našla. Zavřela za sebou dveře, přišla k němu a dřepla vedle něj.
„Pojď ke mně“, řekla Sharon a Kevin se o ni opřel.
„To bude v pořádku. Brzy budeme zpátky na Zemi.“

O patnáct minut později
Sharon zavedla Kevina k sobě do kajuty, kde ho položila na postel, aby nemusel myslet na to, co dneska zažil. Sedla vedle něj a držela ho za ruku.
Podplukovník Carterová mezitím vzala jedno ze ZPMek a připojila ho k lodnímu systému Odyssey, aby byly co nejrychleji zpátky na Zemi a mohli další ZPMko připojit na bránu. Pomocí ZPMek mají teď větší převahu, než měli dříve. Díky nim teď mají větší šanci na vítězství při bitvě proti Luciánské alianci nebo Ba’alovi. Když ZPM bylo připojeno, zvětšila se rychlost o polovinu její dočasné rychlosti, takže by na Zemi měli být do pěti minut.

O šest minut později
Nevada
Hangár pro BC-304ky – Odyssey
Po krátké cestě z G5P-375 se Odyssea vrátila zpátky na Zemi, kde přistála v Nevadě do hangáru, kde začnou opravy. Plukovník Emerson tak dal základní posádce dovolenou, než bude zpátky v provozu. Právě teď s podplukovníkem Carterovou opouštějí loď, když najednou kolem nich prošla Evansová, která přidržovala Markse. Emerson se zastavil a otočil se na Carterovou.
„To je to s ním až tak zlí?“ zeptal se.
„Ani netušíte jak moc. Je jeden z mnoha, kteří se bojí vstoupit na loď od té doby, co byl zničen Prometheus. Proto na tom seznamu je jen polovina posádky z Promethea. Z druhé poloviny dali někteří výpověď a někteří zase zůstali buď v Oblasti 51 nebo v Pentagonu, anebo v SGC. On se nechtěl vzdát armády a tak zůstal u všech tří a k tomu ještě učí, pokud má náladu a čas. Všem, co byli na Prometheu, chvíli trvalo, než se vzpamatovali a mohli se vrátit do práce. Proto, když se někdo rozhodl dát výpověď, tak jim vyhověli. Když jsme opouštěli loď, dala jsem mu příkaz, aby šel s nimi, jenže on váhal, protože byl zástupce velitele, který má s velitelem zůstat na lodi, dokud neodejde i samotný velitel. V tomto případě to bylo jinak. Proto dostává dovolenou, kdy chce, protože každý se ho ptá, proč nezůstal s plukovníkem Pendergastem na lodi. Není to pro něj lehký“, vysvětlila mu to Carterová a pokračovali v cestě.

21:00
Marksův a Evansové dům
Je devět hodin večer a Sharon za tři hodiny má noční taneční vystoupení, kde bude tancovat břišní tance. Chtěla to odložit kvůli Kevinovi, ale ten jí řekl, že půjde s ní. Jenže on nemohl spát. S otevřenýma očima pozoroval strop a přemýšlel o všem, co se mu přihodilo. Když si přehrál v hlavě celý incident na Prometheu a dnešní na Odyssee, odhrnul peřinu a vstal z postele. Obléknul se a zanechal na posteli pro Sharon vzkaz, než odešel z domu.

O tři čtvrtě hodiny později
Nevada
Hangár pro BC-304ky – Odyssey
I přesto, že všichni odešli pryč a Odysseu hlídá hlídka, tak i přes ně se tajně Marks dostal až k ní. Ví, že jednou ten strach musí překonat. A pro něj je to nejlepší udělat co nejdříve. Svým pomalým krokem procházel chodbami, které mířily k můstku, který byl prázdný. Chvíli se opřel o dveře a pak šel k pilotní konzole, která byla v tuto chvíli vypnuta. Marks usedl za ni a opřel se o křeslo. Nebyl jediný, kdo nespal. Hnedka u dveří stál plukovník Emerson, který ho chvíli sledoval, než si ho všimnul.
„Pane.“
„Jen tam seďte, Marksi“, řekl Emerson a přišel k němu.
„Nemůžete spát?“
„Pořád musím o tom všem přemýšlet. Jenže takový já být nechci. Nechci mít už z něčeho strach. Je to jak osina v zadku, které se nemohu zbavit. Jedině, jak to dokážu překonat, je sednout si k tomu, čemu mám největší strach“, odpověděl Marks.
„Já vám v ničem bránit nebudu. A myslím, že vám s tím Evansová i pomůže“, řekl Emerson. Marks se usmál a pak řekl: „Když mluvíte o Evansové, máte chvíli čas?“
„Já mám času. Veďte mě“, odpověděl Emerson a s Marksem opustili můstek.

Taneční sál
Poručík Evansová seděla u stolu, který měla zamluvený pro sebe a Kevina. Nervózně hýbala prsty a čekala na Kevina, který se za ni potajně připlížil.
„Ahoj“, řekl jemným hlasem Kevin do jejího ucha. Ona se usmála a stoupla. Když viděla Emersona, jak stál vedle Kevina, dala se do pozoru.
„Pane.“
„Pohov, poručíku. Ani jeden z nás není ve službě.“
„Ano, pane. Posaďte se“, řekla Sharon a všichni usedli ke stolu.
„V kolik to máš?“ zeptal se Kevin.
„Přišli jste právě v čas“, odpověděla Sharon a odešla od stolu, protože ji a její tým přivítali na pódiu. Nejdříve se představili a řekli něco o své taneční skupině. Po představení všichni stoupli na svá místa a pak začala hrát muzika.
Jejich tanec vypadal takhle: „http://www.youtube.com/watch?v=tRAPPUEFa4k“ (Sharon je jakoby ta v těch modrých šatech.)
Na konci jejich vystoupení všichni v sále začali tleskat. Marks se po chvilce rozhodl o něčem, co mu změní znova život. Otočil se k Emersonovi a řekl: „Kdy si budu moc přijít pro pracovní smlouvu?“
„Klidně hned. Mám ji tu v kapsy“, odpověděl s úsměvem Emerson a podal ji mu. Sharon s úsměvem k němu přiběhla a sedla mu na klín.
„No konečně“, řekla radostně.
„Takže konec školy, práce volá“, řekl Emerson a všichni se začali smát.