Květen 25 2016

SGG: Stopa krve – Trail of blood

4. díl – Stopa krve/Trail of blood

Mléčná dráha
Stigma – 19. června 9:00
Po velké schůzi se všichni shodli, že přeživší skupinu pozemšťanů povede plukovník Samantha Carterová, která v minulosti velela týmu SG-1, Atlantidě a v současné době Hammondovi. V současné době se nacházela ve velké sálové místnosti spolu s ostatními, aby podstoupila povýšení do hodnosti brigádního generála. Tímto se stane nejvyšším důstojníkem na základně. Po přísaze a věrnosti jí plukovník Steven Caldwell a plukovnice Jean Greyová vyměnili na uniformě vojenské hodnosti plukovníka na brigádního generála. V této době to bylo pro všechny těžký, ale všichni se shodli na tom, že potřebují vůdce, který bude hlavou přeživších pozemšťanů. Po malém ceremoniálu se přesunula do své nové kanceláře na základně, kde na ni čekal podplukovník Emerson. Když dorazila do kanceláře, postavil se a zasalutovat.
„Gratuluji k povýšení, brigádní generále. Doufám, že nevadí, že jsem si otevřel?“
„Děkuji. Ne, nevadí. Posaďte se,“ odpověděla Sam a sedla si do křesla za stolem.
„Po aktivaci jádra byla pozice Odyssey neprozrazena. Byli jsme na jednom místě více než šest hodin a nikdo nás nedetekoval ani na dálku. Mezitím jsme pokročili s opravami. Za pomocí jádra se nám podařilo skoro téměř opravit loď. Už chybí doladit pár systémů a budeme plně schopní boje.“
„To ráda slyším. Hammond je oproti Odyssee na tom hůře. Bude dlouho trvat, než zase poletí.“
„Pomůžeme vám. Vyrobíme rozbité součástky a přeneseme je na místa. Trup spravíme během chvilky.“
„To ráda slyším,“ usmála se po dlouhé době. Pak povzdychla a pak opřela hlavu o ruce.
„Mám vás nechat o samotě, madam?“
„To je v pořádku. Jen tohle celé jsem nečekala. Měli jsme šanci vyhrát, nechápu, že jsme se jim neubránili,“ odpověděla Sam.
„Netušili jsme, že vynalezli biologickou zbraň, která zabije skoro všechny na Zemi. Můžeme jen doufat, že ti, kteří přežili, že zůstanou naživu.“ Sam souhlasně kývla hlavou, oba doufali, že lidé na pozemských základnách nejsou jediní, kteří přežili.

Galaxie Kaliam
Olymp – 13:30
Poté, co Kevina dali po těžkých zranění dohromady, ho teď drží v umělém spánku, než se jeho stav zlepší. Jeho bratr, Martin, právě teď procházel městem spolu s Frodren, který ho chce představit vyšším Antikům. Byl nervózní, bude to totiž první setkání s povznesenými Antiky. Frodren ho při cestě připravoval na setkání, aby neudělal nic špatně. Když mu začal vyprávět všechna pravidla, Martin zastavil a řekl: „Nechci vás přerušovat, ale raději mi to ani nepovídejte. Stejně si to nezapamatuji.“
„To je celá vaše rodina. Máte to dědičný. Vaši předci taky nebyli nikdy na pravidla.“
„Tak proč teda jsou? A kdo je vůbec vymyslel?“ zajímalo Martina.
„Aby se zachoval klid a pořádek. Mohl jste sám vidět, jak se někteří chovají. Proto se nakonec všechny tři rodiny shodly na tom, že pravidla budou nejlepší, jak zachovat pořádek. Porušení stanovených pravidel se trestají poměrně tvrdě.“
„A všechny tři rodiny žijí na této planetě?“
„Nežijí. Olymp je taková přestupová planeta. Genesis, to je domovská planeta všech tří rodin. Tam žijí všichni potomci. Ale dnes tu máme na návštěvě Genesis s Minawarou, hlavní vůdkyně antické rasy,“ Odpověděl Frodren.
„Genesis? Tak je to název planety, nebo jméno Antičky?“
„Genesis je jméno planety i jméno Antičky. Planeta se pojmenovala po ní, jelikož nás vedla od samého začátku. Ona je jedna z prvních Antiků. Jinak abych upřesnil, Genesis Marksová je vaše prababička stejně jako Minawara Christopher.“
„Cože?!“ vyprskl Martin a začal se dusit.
„Hluboký nádech a výdech,“ řekl Frodren a počkal, až se Martin vzpamatuje.
„Pra…prababičky? Vždyť jim je tak přes milión let.“
„Milión pět set šedesát tisíc devět let, abych upřesnil. Ale nebojte, vzhledově jsou obě krásné, jak za mlada, vypadají spíše na 38 let,“ ujistil ho, že nebude mluvit se staršími stařenkami, ale s mladými dámami. Po chvilce stání se tak opět dali do chůze k budově, která byla už jen deset metrů od nich.

Mléčná dráha
Země, Ships Command – 15:00
Kefflin držel generála O’Neilla v zajetí v SC, kterou objevili po několika hodin pátrání. Chtěli získat hesla od uzavřených sekcí, kde zkoumají získanou technologii od jiných ras. Jack odmítal jim ho dát, a tak ho první ráda do čelisti neminula. Ani po hodině mučení jim nic Jack nesdělil hesla ke všem zařízením. Když Solek přišel ke Kefflinovi, pohlédl na něj Jack. Myslel, stejně jako ostatní, že Solek zemřel, když ho Vala přenesla z místnosti, kde tenkrát držela Luciánská aliance posádku Odyssey.
„Vypadáte, jako kdybyste viděl ducha,“ všiml si jeho výrazu Solek.
„Taky že jo. Nemáte být mrtvý?“ zeptal se ho. Kefflin pokynul na Soleka, že se vrací zpátky na svou loď, aby mu ostatní poddaní podali informace.
„Když mě Vala přenesla, objevil jsem se čirou náhodou u kruhové platformy. Poblíž Odyssey jsme měli maskovanou loď, takže jsem zaměřil kruhy na ty nejbližší a přenesl jsem se na loď. Pak už jen stačilo aktivovat hyperpohon,“ odpověděl Solek.
„Ty všivej…“ Jack by mu nejraději vrazil pěstí do tváře, jenže jeho ruce byly spoutány řetězy.
„Ale… Nechtěl byste mě tu praštit, že ne? Mohlo by to stát váš drahocenný život.“

Théta – Pozemská základna na stavbu lodí – 16:30
Podplukovník Emerson se rozhodl, že navštíví Thétu, kde se v tuto chvíli staví pouze jediný loď, která nese jméno Queenmary. Právě v tuto chvíli šel Felipe k hangáru, kde se staví Marksova kráska. Když sjel výtahem do podzemí, hned po otevření přepážky se zastavil u zábradlí, o které se opřel.
„Podplukovníku,“ ozval se za ním Ronson.
„Plukovníku. Jak je na tom?“
„Plukovník Marks chtěl jako první mít zhotovený můstek se strojovnou. Teď doděláváme motory se zbraněmi. Budu vás ještě muset zklamat, boje schopná není. A v následujících dvou měsících nebude zhotovena na sto procent,“ odpověděl William.
„A co jádro?“
„Za pomocí jádra jsme vše sestavili, jenže na svá místa je musíme dát my, stejně tak jako zapojit, naprogramovat a otestovat. Není to tak jednoduchý, obzvlášť když je to nový typ.“
„Mohu vám nějak pomoci?“ nabídl se Felipe.
„S něčím byste mohl. Marks měl někde napsaný seznam s pokyny, kde co má být, jenže mi ho nestihl dát. Nevíte, kam by ho mohl dát?“
„Kajutu má hotovou, že?“ William souhlasně kývnul hlavou a tak se oba vydali na loď.

Když dorazili před Marksovu kajutu, narazili na první problém.
„Znáte heslo?“ Felipe pohlédl na Williama, který tak akorát pokynul rameny, že neví.
„No, tak tady jsme zjevně skončili. Co vím, tak si dává taková hesla, že to nerozšifruje ani počítač.“
„A co ventilace?“
„Chcete, abych se tama dostal do jeho kajuty?“
„Já tama neprolezu, vy ano.“ Felipe chvíli přemýšlel, po chvilce ale řekl: „Tak jo, kde se tam dostanu?“ William se krapet zašklebil a pak ukázal rukou nahoru.
„No to si děláte ze mě srandu?“
„Ee, bohužel ne. Vlezte mi na ramena a já vás tam dostanu.“
„Tak tohle nikdy do hlášení nedám,“ řekl Felipe. Ronson dřepnul a Emerson stoupl opatrně na jeho ramena, přitom se držel část konstrukce, aby nespadl.
„Nikdy, tohle už nikdy po mně nikdo nechtějte,“ zoufale naříkal Felipe. Když se po chvilce Ronson vzpřímil, Emerson konečně dosáhl rukou na poklop do ventilace. Když jej oddělal, podíval se na plukovníka.
„Na tři?“
„Jo. Raz, dva, tři.“ Ronson povyskočil a Emerson se zachytil ve ventilaci konstrukce. Když se vytáhl až nahoru, tak zamával na plukovníka se slovy: „Příště jdete vy.“
„Žádné příště už nebude,“ opravil ho. Felipe se plazil větrací šachtou až k otvoru do Marksovy kajuty. Zvedl poklop, položil ho bokem a nohami napřed skočil dolů.
„Au,“ zasténal, když dopadl na obě nohy. Když se postavil, najednou se na zemi otevřel malý otvor, ze kterého vyjel panel, který začal skenovat jeho tvář.
„Identifikace provedena. Podplukovník Felipe Emerson, syn zesnulého plukovníka Paula Emersona,“ ozvalo se z interkomu v Marksově kajutě.
„Co to…?“ nechápal Felipe. Před ním se objevil holografický projektor, který ztvárnil Markse.
„Ahoj Felipe, jestli tohle vidíš, tak se mi muselo něco stát. Je tu spousta věcí, který nikdo, až na mě a Karinu neví. Byl bych rád, kdybys to i ty udržel v tajemství. Záleží na tom osud celého lidstva. Před mnoha milióny lety, kdy se tu poprvé objevili Antikové, se tu objevila i další rasa, říkají si Engarové. Už od dob, kdy tyto dvě rasy vznikly, proti sobě válčí. Válka se stále táhne dál, ale v jiné galaxii. Asi se právě divíš, jak tohle můžu vědět. Pravdou je, že já, Karina i Martin patříme do antických rodin. Asi se teď ptáš, jaký Martin. Martin Christopher je ve skutečnosti můj bratr a mé skutečné příjmení není Marks, ale Christopher. Felipe, jestli se Engarové dostanou do Mléčné dráhy, nepouštějte se s nimi do bitvy. Skupina Povznesených je připravena na okamžité zakročení. Sice mají pravidlo „Nezasahovat do nižší sféry života“, ale je tu pravidlo v případě útoků ze strany Engarů. Je toho spoustu, co bys měl vědět, ale buď jsem to nestihl nahrát, nebo to je pouze sepsáno v počítači. Felipe, dohlédni na všechny a hlavně nikomu nic neříkej. Hodně štěstí.“ Holograf zmizel a Felipe s otevřenými ústy sedl na postel. Byl tak mimo realitu, že neslyšel ani Ronsona, jak na něj volá. Když mu zachrastila v uchu vysílačka, tak se vzpamatoval a odpověděl: „Jo, jo, jsem tu.“
„Našel jste to?“
„Teď to hledám,“ odpověděl Felipe. Rychle vstal z postele a začal s hledáním na stolku, jestli tam najde nějaké papíry. Když našel složku s nadpisem „Queenmary“, vzal ji do ruku spolu s tabletem, který tam Kevin nechal, a vydal se ke dveřím, které z jeho strany šly otevřít.
„Máte to?“ Felipe zvedl pravou ruku, ve které držel složku.
„Výborně,“ řekl William a vzal si složku do rukou.
„Před chvílí jsem si vzpomněl, že jsem na něco zapomněl. Tak běžte napřed a já vás pak dohoním.“
„Jistě, budu v řídící místnosti tři,“ řekl při odchodu.

Galaxie Kaliam
Olymp – 19:00
Poté, co se Martin sešel s Genesis a Minawarou, musel jít na čerstvý vzduch, aby vše, co se dozvěděl, rozdejchal. Poblíž něho byl Frodren, který dostal za úkol ho hlídat. Martin seděl na trávě a sledoval západ slunce. Frodren k němu přišel blíže a sedl vedle něj.
„V pořádku?“
„Nic není v pořádku. Celý můj život není v pořádku,“ odpověděl naštvaně.
„Martine, důvod, proč jste o ničem nevěděl, je ten, že vás všichni chtěli chránit. Kdybyste se o tom dozvěděl dříve, mohlo by se vše dít jinak.“
„A co Kevin? Ten o tom věděl? A co Karina?“ zajímalo ho.
„To nevím. To se musíte zeptat bratra, až se probudí. To ale chvíli potrvá.“
„A co mám vůbec dělat? Nemám tu nic.“
„Ubytování jsem vám zařídil. Jelikož jste potomek hlavní rodiny, budete v apartmánu, které se nachází v budově pro návštěvníky nejvyšších Antiků. Když mě budete následovat, zavedu vás tam,“ řekl Frodren a počkal na Martina, až vstane ze země. Chvíli to trvalo, ale nakonec vstal. Podíval se na Frodrena, párkrát kývnul hlavou a vydali se na cestu zpátky do města. Při cestě Martin vzal věci, které s Kevinem odložili, aby se do města vůbec dostali. Tentokrát, aby nemuseli procházet celým městem, použili transportér, který je přenesl přímo do budovy.

Když se oba objevili v budově na recepci, Martin nevěřil svým vlastním očím.
„Páni,“ vydal ze sebe, když viděl tu krásu kolem něj. Poté, co se porozhlédl po přízemí, se zaměřil na velmi krásnou, hnědovlásku, která se na každého jen usmívala. Frodren si toho všimnul, pousmál se a přiblížil se k Martinovi.
„Líbí se vám?“ zašeptal mu do ucha.
„Co? Co? Ne, jak vás to mohlo napadnout?“ snažil se vykroutit, ale nezdárně.
„Lhaní vám moc nejde.“
„To mi nikdy nešlo,“ přiznal se a následoval Frodrena do proskleného výtahu, kterým když jeli nahoru, mohli vidět okolí města.
„Máte tu i létající auta?“ zeptal se z ničeho nic Martin. Frodren vyprskl a odpověděl: „Tak létající auta tu fakt nemáme. My spíše používáme něco mnohem lepšího.“ Martin se na něj podíval s vyvalenýma očima. Chtěl za každou cenu vědět, co tam mají. Rozhodně by chtěl Antiky poznat, co nejvíce, když se tam u nich nějak objevili.
„Vy mě jen překvapujete. Ale nejprve bych chtěl, aby se bratr uzdravil a našla se jeho žena. Už něco o Karině víte?“
„Bohužel. Na této planetě rozhodně není. Při cestě sem se červí díra destabilizovala a tak se stalo, že ji to poslalo jinam,“ odpověděl.
„Kam jinam?“
„Víme, že je někde v této galaxii, ale nevíme kde. Jak jste sám slyšel, Genesis okamžitě vydala rozkaz, aby ji co nejrychleji nalezli. Ví, jaké jí nebezpečí hrozí, když ji najdou Engarové.“
„Snad to bude co nejrychleji,“ řekl Martin zrovna, když se otevřely výtahové dveře. Oba vkročili zároveň dovnitř. Všude kolem nich byla k dispozici veškerá antická zařízení, která kdy vynalezli.
„K dispozici tu máte téměř všechno. I databázi, která je vám zpřístupněna. Na stolku máte komunikační zařízení. Stačí zmáčknout uprostřed to velké tlačítko a automaticky vás to spojí s recepcí, kde vás přepojí tam, kam budete chtít.“
„Říkáte s recepcí, jo? Tak to budu volat hodně často,“ řekl Martin a namířil si to rovnou ke komunikátoru. Jenže než k němu došel, tak zmizel. Martin zastavil, otočil se na Frodrena a zamračil se.
„Ten komunikátor slouží jen po potřebné věci, ne pro flirtování se zaměstnanci,“ když to dopověděl, komunikátor se opět objevil. Martin několikrát po sobě kývnul hlavou, že rozumí.

Mléčná dráha
Stigma, Atlantida – 20:00
Poté, co Atlantida přistála na Stigmě, se všichni přeživší, přestěhovali na ni, aby mohli kde bydlet. Právě teď Carterová s Kašparovou hovořily v kanceláři.
„Co plánujete?“ zajímalo Martinu.
„Prozatím nic, nejdříve musíme dát dohromady Hammonda, abychom opět vyrazili. Jenže nevíme, kolik lodí se nachází na Zemi a kolik lidí ještě žije. Mohlo se stát, že Luciánská aliance našla všechny přeživší a zabila je.“
„Lodí je tam poměrně dost. Použili jsme dálkové senzory, které dosáhnou až k Zemi. Na planetě je milión čtyři sta padesát lidí. Obávám se, že Luciánská aliance začala zabíjet lidi, kteří jim odporují. Když jste od tama odlétali, bylo tam jeden a půl miliónů lidí. Teď když vezmeme v předpokladu, že na planetu přistáli i oni, což určitě, tak přes stovku lidí museli už zabít. Obávám se, že my na stanovištích budeme jediní, co přežijeme ze Země,“ řekla Martina.
„Rozhodně to takhlenc ale nenecháme. Jakmile dostaneme příležitost, zaútočíme na ně. Nenecháme jim naši planetu.“

Galaxie Kaliam
Olymp – 20:30
Minawara s Genesis stále byly na Olympu. Krom toho, že se seznámily s potomkem obou rodin, se rozhodly, že navštíví v nemocnici i dalšího člena rodiny. Když došli do střeženého patra, přidal se k nim i Frodren, který nechal Martina v hotelu pro nejvyšší.
„Jak je na tom, Frodrene?“ zeptala se Genesis, která je mámou Kevinové a Martinové babičky Aimen Marksové.
„Bohužel vám teď nic nemohu říci, jeho zranění jsou hluboká. Bude to chtít čas, než se uzdraví,“ odpověděl Frodren.
„Neměli bychom to říci jejím rodičům? Mají právo o tom vědět,“ navrhla Genesis.
„Nic jim neřekneme. Víš sama, jak odkopli Kevina. Musela se o něj postarat Aimen s Odenem. Nebýt jich, bůhví jak by na tom dneska byl,“ zamítla její návrh Minawara. Frodren netušil, že Kevinovy rodiče, ho opustili. Chtěl vědět více, a tak se zeptal obou antiček, zda-li by mu to pověděly.
„Kevin se narodil Charleen a Kirbymu jako první, vychovávali ho na Zemi. Chtěli žít jako ostatní lidé. Ale to se změnilo, když se narodil Martin. Kevin hodně rychle přišel na to, že má schopnosti povznesených. Jenže jednoho dne zaslechl Charleen a Kirbyho, jak se baví o budoucnosti a jak bude jejich život probíhat. Kevinovi zrovna tou dobou bylo šest let. Potom, co je zaslechl, šel za bratrem, kterému byli tři. Hodně rychle přišel na to, jak použít jeho schopnosti, jelikož se mu podařilo je Martinovi sebrat. Nikdo nic netušil, jen Kevin o tom věděl. Jenže jednoho dne dali oba Kevina do dětského domova, aniž by mu řekli z jakého důvodu. Když to zjistila Aimen s Odenem, okamžitě si pro Kevina přijeli. Nechápali, proč ho jejich dcera a manžel opustili. Vzali si ho do opatrovnictví a vychovali ho tak, aby z něj byl to, co je. Krom toho mu změnili příjmení, že od toho dne, kdy si jej vzali, mu dali příjmení Marks. Samozřejmě, že když dospěl, mu vše řekli. Od doby, kdy ho rodiče opustili, je neviděl. Věděl jen o bratrovi, který taktéž nemluvil moc o rodičích. Charleen i Kirby z nějakého důvodu oba opustili a vrátili se zpátky za námi. Doposud nám neřekli proč,“ vysvětlila jim vše Minawara, která sledovala svou rodinu po tisíciletí. Frodren netušil, že oba měli tak divoký život, že raději o něm Martin nemluvil. Teď už věděl proč. Minawara chtěla vidět svého pravnuka a tak jí Frodren řekl, kde ho najde.

Prostor Povznesených
Zatímco Minawara byla u Kevina, Genesis se vrátila do prostoru k ostatním Povzneseným. Hned šla hledat Aimen a Odena. Když je našla, oba se na ni okamžitě otočili. Když viděli její výraz, tušili, že něco není v pořádku. Rychle k ní přišli a čekali, co z ní vyjde.
„Kevin s Martinem jsou na Olympu. A Karina Thracenová se pohřešuje.“ Jak Aimen, tak i Oden tím byli překvapení. Nikdy by netušili, že by se oba vnuci dostali až do této galaxie.
„Kde jsou?“ zeptala se hned Aimen.
„Kevin byl zraněn, Martin je v pořádku. Ale nebojte, o oba je dobře postaráno, jen teď musíme čekat, než se Kevin dá dohromady. Jeho zranění jsou vážná.“
„Musím hned za ním,“ řekla Aimen, ale zastavila ji Genesis slovy: „Teď je s ním Minawara. Neboj, je o něj postaráno.“
„Doufám, že to nikdo neřekl Charleen a Kirbymu?“
„Ne. Minawara zakázala jim to říkat.“
„Dobře. Je to jejich chyba, že je opustili. Neměli to dělat, hlavně u Kevina, když byl ještě malý a skoro ničemu nechápal.“
„Aimen, nechci ti do toho mluvit, ale i přesto, co se stalo, jsou to pořád jejich rodiče, měli by o tom vědět.“
„Ale jako rodiče se vůbec nechovali, ani jeden. Nemají na ně právo. A teď mě omluv, jdu za svými vnuky,“ jakmile to dopověděla, tak zmizela. Genesis pohlédla na Odena, který se smutně na ni podíval. Oba věděli, že Aimen měla pádné důvody k těmto rozhodnutím.

Když se Aimen objevila u Kevina, ještě tam tou dobou stála Minawara, která jej držela za ruku. Když se tam Aimen objevila, poohlédla se dozadu za ramena, aby ji uviděla.
„Byla jsi už za Martinem?“ zeptala se Minawara. Aimen pomalými krůčky přišla blíže k ní a odpověděla: „Ještě ne, nejdříve jsem chtěla vidět Kevina.“ Kevin tam ležel na posteli připojený na různá antická zařízení, která kontrolují jeho životní funkce.
„Odhaduji, že za tebou byla Genesis.“
„Ano, byla. Ví se už něco o Karině?“
„Bohužel ne. Na našich obydlených planetách není. Obávám se, že musí být na některé planetě Engarů,“ odpověděla Minawara. Pustila Kevinovu ruku a otočila se na ni se slovy: „Zjevně se budeme muset pustit opět do boje.“

Grimia
Karina ve skoro špinavém oblečení právě teď odpočívala v jeskyni nedaleko oblasti, kde se nacházela Hvězdná brána. Byla strašně unavená, ale věděla, že na spaní teď nemá čas. Z vesty, kterou měla stále na sobě, vytáhla oplatek. Po dlouhé cestě běhání se teprve teď mohla v klidu najíst. Věděla, že se musí co nejrychleji dostat na jinou planetu, a tak rychle vzpomínala na adresu planety, kterou jí kdysi řekl táta. Poté, co dojedla oplatek, sáček schovala do vesty, aby nikdo netušil, že tu byla, a pomalu se vydala zpátky bráně, jelikož přišla na jednu planetu, kde je bezpečněji než zde u Engarů na Grimii.

Mléčná dráha
Země
Luciánské alianci už pomalu docházela trpělivost, když jim nikdo nechtěl říci hesla k tajným projektům. Kefflin se zbraní v rukou přišel k O’Neillovi a namířil ji na ni. Po několika vteřinách všichni přítomni uslyšeli výstřel.

Napsat komentář