7. díl – Nečekané setkání/Unexpected encounters

Galaxie Kaliam
Domiacea, 31. srpna, 7:00
Jsou to skoro čtyři dny, co se Emma Marksová narodila. Od té doby začaly větší starosti a povinnosti. Karina s Kevinem se dávali dohromady poměrně rychle, aby mohli začít s rodičovskými povinnostmi. V tuto chvíli seděla Karina na posteli a krmila malou. Kevin vedle ní ještě spal, jelikož za noc se probudil třikrát, aby šel uspat malou. Když už Emma nechtěla papat, Karina ji utřela pusinku kapesníkem a pak si ji položila k prsou. Po chvilce ticha zaznělo malé grcnutí.
„Á, grcajda. Doufám, že teď budeš spinkat déle než v noci,“ řekla tiše a vstala s malou. Namířila si to s ní rovnou k postýlce, do které ji opatrně položila a přikryla peřinkou. Chvilku se Emma vrtěla, ale po chvilce usnula. Karina se usmála a s tichým povzdechnutím sedla vedle postýlky do křesla.

O pár pokojů dál se nacházel Martin, který se k smrti nudil. Ležel oblečený na posteli a házel si míčkem z ruky do ruky. Pořád myslel na Vortensis. Když už ale nevěděl, co v posteli jiného dělat, vstal z ní a namířil si to ke dveřím. Když vešel na chodbu, nikdo tam nebyl.
„Super,“ zaradoval se Martin, jelikož to bylo poprvé, co neměl nikoho poblíž.
„Copak je super?“ zeptala se Minawara, která se najednou objevila za jeho zády. Martin povyskočil bokem a pak se podíval na Minawaru, která se tomu zasmála.
„Omlouvám se za to polekání. Dlouho jsem už na někoho nevybafla.“
„Tak pro příště v menší míře, prosím.“
„Slibuji. Takže, co jsi myslel tím „super“?“ zajímalo ji.
„Jen to, že tu poprvé nemám stráž před dveřmi,“ vysvětlil jí Martin.
„Ach to. Mohu číst myšlenky, takže jsem věděla, na co zrovna myslíš.“
„Takže to ty?“
„Ano, to já. Sice bych to neměla dělat, ale ty i Kevin s Karinou chcete jen jediný. Nebýt hlídaní a vrátit se domů. Mám pravdu?“
„Doufám, že alespoň někdo přežil.“
„Neboj se. Hned, jak budeme moci, pomůžeme. Mluvila jsem s Genesis, přednese radě náš návrh. Thracenovi, Marksovi i Christopherovi s tím souhlasí. Neměl by být s tím problém.“
„To rád slyším. Nerad bych nechal Zemi na pospas Luciánské aliance.“
„Uděláme vše, co bude v naší moci,“ ujistila ho Minawara.

Mléčná dráha
Stigma, Atlantis, 8:30
Sam s Martinou úřadovaly v kanceláři na Atlantidě, kde zrovna obě seděly za stoly. Plukovník John Sheppard měl zrovna namířeno za nimi.
„Dámy. Mohu vstoupit?“
„Jistě, Johne, pojďte dál,“ odpověděla Sam. John sedl před ně do křesla a čekal, co se teď bude dít.
„Už byli všichni ubytování?“ zeptala se Martina.
„Ano. Všech pět set devadesát lidí už má své nové domovy. Pořád se ale nemůžou vzpamatovat z toho, co se stalo na Zemi.“
„To nikdo,“ řekla mu na to Martina.
„Johne, mám pro tebe úkol. S Rodneym a s týmem podplukovníka Lornea půjdete na R9S-314. Jestli mám pravdu, ještě pořád se tam nachází Tok’rové. Sice jich už je málo, ale mohli by nám pomoci.“
„Rozkaz.“ John vstal z křesla a šel za ostatními, aby je informoval o misi. Martina pohlédla na Sam, která po Johnově odchodu otevřela laptop, na kterém si zobrazila přeživší lidi podle jejich národnosti.
„Sice v této době není moc času, ale měla byste si odpočinout. Pracujete od rána do večera. Ani si pořádně nepamatuji, kdy jste naposledy jedla.“
„Jsem v pořádku, vážně.“
„Běžte si odpočinout a něco dobrého snít. Jinak vás nechám násilím odvést,“ zkusila na ni použít její druhou stránku. Sam nakonec kývla hlavou se slovy: „Tak dobrá, nechtěla bych skončit v base.“
„Spíše zamčená v jídelně, kam bych nechala donést i postel,“ řekla Martina a usmála se. Sam se po dlouhé době taktéž usmála a vstala od stolu.

Galaxie Kaliam
Domiacea, 10:00
Kevin s Martinem byli u Minawary a Genesis. Všichni čtyři právě procházeli zahradou kolem paláce, který byl ze všech stran hlídaný antickými bojovníky.
„Kevine?“ promluvila na něj Genesis.
„Ano?“ Podíval se na ni a čekal, co bude chtít říci. Všichni se zastavili na místě, odkud je nikdo nemohl sledovat ani poslouchat.
„Přemýšlel jsi už o rodičích?“
„Co jsem ti o tom říkala?“ okřikla ji Minawara, která za žádnou cenu nechtěla stejně jako Aimen říci jejich rodičům, že jejich synové jsou tady.
„Za prvé nejsou to moji rodiče, tím už přestali být před třiceti lety. A za druhé zrovna moc se mi za nimi nechce. Už jen za to, jak mě krásně odkopli. Ale tady Martin by je určitě rád po čase viděl.“
„Po čase? Tys je neviděl třicet let, já skoro šestnáct.“
„Tak dobře. Ale jestli budou blbé kecy jako před třiceti lety, bude mi jedno jak, ale vrátím se s Karinou a Emmou do Mléčné dráhy.“ Minawara s Genesis oba sledovaly. Když došli nakonec k závěru, že půjdou navštívit rodiče, tak Kevin šel nejdříve za Karinou jí to říci, než všichni čtyři vyrazili k bráně.

Genesis, 10:45
Minawara s Genesis, Martinem a Kevinem šli od brány po cestě, která vedla přímo do paláce, ve kterém žijí Christopherovi, Marksovi i Thracenovi. Genesis viděla na Kevinovi, že se mu moc nechce jít za rodiči. Držel se stranou a šel docela pomalu. Genesis tak zastavila a počkala na něj, až k ní přijde.
„Víš, že tě nemůžeme nutit tam jít. Je to tvoje volba, jestli za nimi chceš, nebo ne.“
„Když to udělám teď, nebudu to muset udělat později. Chci to už mít za sebou. S Karinou jsme o tom už mluvili, chceme se vrátit zpátky domů, na Zemi.“
„Uděláme všechno pro záchranu Zemi. Minawara už o tom mluvila s Martinem. Všichni s tím souhlasí, takže až tu skončíme, vyrazíme do Mléčné dráhy.“
„Děkuji, Genesis.“
„Jsme rodina. Pro rodinu všechno,“ řekla mu na to a oba pohlédli na Minawaru a Martina, kteří se taktéž zastavili a čekali na ně, až se rozhýbou a dojdou za nimi.

Charleen a Kirby Christopherovi se právě v tuto chvíli nacházeli v tělocvičně, kde trénovali své schopnosti a bojová umění. Každý z nich používal jiný druh schopností. Kirby v tomhle měl navrch, jelikož uměl používat rychlé přemístění. Charleen uměla používat energy koule. Když nemohla v jednu chvíli vůbec zahlédnout manžela, lehla na zem na záda, vytvořila v levé ruce další energy kouli a obě poslala proti sobě. Když se energie střetly, vytvořily vlnu, která se rozptýlila po celé místnosti. Tomu už se Kirby nevyhnul a byl odražen na zeď.
„Charleen! Co jsem ti o tom říkal?!“
„Promiň!“ omluvila se mu. On ležel na druhé straně tělocvičny, zatímco Charleen dávno stála na nohou. Když vstal ze země i Kirby, oba něco zaslechli. Rychle se tak vydali nahoru do přízemí.

Genesis s Minawarou stály v obýváku, kam za nimi Charleen i Kirby přišli. Když pohlédli na jejich tváře, zjistili, že se něco děje. Po chvilce to pochopili. Když se otočili, uviděli stát u dveřích dva mladé hochy. V tváří tvář se po tolika letech opět všichni shledali.
„To jsem si mohl myslet,“ řekl na to Kevin a vydal se ke zpátky ke vchodovým dveřím, které nechali po příchodu otevřené.
„Počkej, Kevine!“ zavolala na něj Charleen. Kevin se zastavil a otočil se zpátky na ni.
„Takže sis vzpomněla. Páni. Co to bude teď? Otázky typu, co tu děláme? Jak jsme se sem dostali? Nebo odpověď na to, proč jste nás odkopli?!“
„Takhle s mámou nemluv, Kevine,“ řekl mu Kirby.
„Já rodiče nemám už od šesti let! Takže si tu na ně nehrajte!“ Minawara celou dobu tušila, jak tohle setkání dopadne. Obě povznesené Antičky tam stály poblíž nich a sledovaly nemilé rodinné shledání.

Mléčná dráha
Prostor, Stigma, Odyssey, 12:30
Podplukovník Emerson seděl ve velitelském křesle, odkud se díval na majora Evansovou. Na palubě byl opět základ, jelikož se chystali na další výlet k Zemi. Na boční obrazovce se zobrazila Sam, která se ho zeptala: „Vážně chcete jít do toho? Určitě teď budou hlídat celou Sluneční soustavu.“
„Jdeme do toho. Nenecháme naše lidi na pospas Luciánské alianci. Tentokrát vystoupíme tam, kde nás čekat nebudou.“
„Hlavně neriskujte. Chci vás mít zpátky vcelku.“
„Nebojte se, madam.“
„Hodně štěstí,“ popřála jim Sam. Felipe poděkoval a spojení bylo přerušeno.
„Vstupte do hyperprostoru.“
„Aktivuji hyperpohon,“ oznámila Evansová a před Odysseou se objevilo hyperprostorové okno, do kterého vletěla.

Země, poblíž Ships Command, 13:20
Solek na rozkaz Kefflina mučil několik lidí. Chtěli vědět hesla k Pentagonu, Oblasti 51 a Ships Command. Když ani mučení nepomáhalo, tak je Solek zastřelil na místě. Za hodinu už bylo dvacet pět mrtvých. Když Solek oznámil Kefflinovi, že pořád všichni říkají jedno a to samý, usoudili, že o existenci Hvězdné brány nevěděli a o heslech k budovám už vůbec ne. Znají jen vojenští důstojníci, kteří buď byli evakuování, přeneseni anebo zabiti biologickou látkou, která zahubila přes miliardu lidí. Bez hesla totiž budovy vybouchnou.

Země, Odyssey
Nedaleko od nich se v oblacích nacházela zamaskovaná Odyssea, která tentokrát vystoupila z hyperprostoru přímo na Zemi.

Felipe stál u taktické konzole, u které seděl Robert. Oba viděli, jak velkou skupinu Luciánská aliance zajala. Tu dostal za úkol jako první přenést na palubu. Sharon mezitím zaměřila zbytek, který se nachází poblíž nich.
„Můžete.“ Oba dva důstojníci kývli hlavou a přenesli šest set lidí přímo na palubu. Aby Luciánská aliance byla ještě více naštvaná, při transportu lidí Felipe poslal na Kefflinovu mateřskou loď dáreček ve formě Mark VIII.

Kefflinova loď z ničeho nic vybouchla a on tři kilometry od ní to viděl. Felipe měl pravdu, byl rozzuřenější ještě více. Odyssea se demaskovala a hned vstoupila do hyperprostoru. Kefflin rozzuřeně začal po ostatních křičet. Chtěl vědět, jak se na Zemi dostávají nepozorovaně.

R9S-314
Zatímco Odyssea zachraňovala lidi na Zemi, tým plukovníka Shepparda a podplukovníka Lornea se nacházel na planetě R9S-314, kde se údajně nachází Tok’rové. Všude kolem byly stromy, žádné známky života nebyly v dosahu. Ani antický detektor známek života nic nezaznamenal. Kolem brány se nenacházeli žádné stopy, které by uváděly, že by tam byl nějaký pohyb.
„Vážně se mají nacházet tady?“ zeptal se Rodney.
„Podle Carterové ano. Hledej dál,“ odpověděl John s namířenou P-90kou před sebe.

Hyperprostor, Odyssey
Felipe po opětovném úspěchu zavolal při letu hyperprostorem na Stigmu, kde čekala Sam na hlášení. Když jí Felipe oznámil dobrou zprávu, poděkovala mu. Ulevilo se jí, že nikoho ze svých neztratila.
„Myslím, že příště půjdeme ve větším,“ řekl Felipe, když spojení se Stigmou skončilo. Sharon i Robert souhlasně kývli hlavou.
„Je načase dát jim pořádnou lekci, na kterou do smrti nezapomenou,“ řekl Robert.
„Přesně. Jakmile se vypořádáme s nimi na Zemi, zaútočíme na jejich domovskou planetu.“

R9S-314
John s Rodneym procházeli lesem, zatímco Lorneův tým pokračoval po cestě. Když Rodney zaznamenal nízkou energii pod nimi, zastavili se. Během několika vteřin se objevily transportní kruhy, které je přenesly.

Oba dva se objevili v tunelech, které stavěli Tok’rové. Pět z nich zrovna stálo před nimi a čekalo vysvětlení.
„Poslala nás za vámi generál Carterová, potřebujeme vaši pomoc,“ začal jako první John.
„S čím vám můžeme pomoci?“ zeptala se Yosuf, která po tolika letech byla stále vůdkyní Tok’rů. Vedle ní stál Malek, který byl jejím zástupcem.
„Určitě znáte Luciánskou alianci. Zaútočili na Zemi, která podlehla. Potřebujeme pomoc. Sháníme všude spojence, kteří by nám pomohli v získání Zemi zpátky.“
„To je mi líto. Ráda bych se sešla s Carterovou, pokud je to možné.“
„Ano, jistě.“

Galaxie Kaliam
Domiacea, 16:00
Karina s Emmou, které jsou čtyři dny, byly venku. Emma ležela v kočárku a Karina s ním šla a zároveň i houpala, aby malá usnula. Při cestě po zahradě nalezla Vortensis, která se opalovala v plavkách na trávníku. Karina vzala Emmu do náručí a šla s ní za Vortensis. Když vedle ní sedla na trávník, lekla se. Myslela, že to je táta.
„To jsem já, neboj se,“ uklidnila ji Karina.
„Už jsem myslela, že jste táta. Ten by mě zabil, kdyby mě viděl v plavkách. Naštěstí musel jít na Olymp, jinak by už o tomhle věděl.“
„To tě Frodren tak moc hlídá?“
„Jsem jeho jediná holčička. Od té doby, co jsme dováděli s Martinem, mě hlídá častěji než předtím.“
„Dej tomu čas. Třeba se pak jednou taky dočká vnučky, nebo vnoučete,“ řekla Karina a poukázala na Emmu, která právě zívla.
„Je rozkošná.“
„To je. Určitě se taky v budoucnu dočkáš. Ale pak teprve začnou starosti, to mi věř. Na pořádný spánek můžeš zapomenout. Dokud nevyrostou, budou tě pořád budit. Až to vyroste, tak se budeš bát, že budou chodit po hospodách, a nakonec s kým se vyspí. Nakonec pak zjistíš, že budeš babičkou.“ Vortensis na ni zírala, vůbec jí nerozuměla.
„Takhle to je u nás na Zemi. Nebo spíše bylo, než na ni zaútočila Luciánská aliance.“
„Stýská se vám po domově?“
„Ani nevíš, jak moc. Ráda bych tam vychovávala Emmu. Je to naše rodiště, vyrůstali jsme tam.“
„Určitě se tam jednoho dne všichni vrátíte.“
„V to doufám. Jen teď přemýšlím, jak je na tom Kevin, když se po dlouhé době opět setkal s rodiči.“
„No, raději hádat nebudu. Dokážu si představit všechny scénáře.“
„To nejsi sama. Ti spolu normálně mluvit nebudou.“

Genesis, 18:00
Po solidních zdlouhavých hádkách seděl Kevin na chodbě, Martin v obývacím pokoji, Charleen s Kirbym pochodovali z jedné místnosti do druhé a Genesis s Minawarou jen všechny pozorovaly.
„Ještě pořád si myslíš, že to byl dobrý nápad?“ zeptala se Minawara.
„Začínám o tom pochybovat, abych pravdu řekla.“ Genesis na ni pohlédla a začala svého rozhodnutí hodně litovat, když viděla, jak to dopadlo.
„Jdu za Kevinem,“ řekla Minawara.
„Já za Martinem.“ Obě se rozdělily a šly vše vracet do normálu.

Kevin seděl na gauči s položenýma rukama za hlavou. Když za ním Minawara přišla, vůbec to s ním nehnulo. Sedla si vedle něj na gauč a čekala, co z něj vyleze. Vydržela jen pár vteřin, a pak na něj promluvila. U Martina to bylo jiný, ten mluvil s Genesis hnedka.
„Tohle bude ještě hodně zajímavý. Divím se, že se ještě neporvali.“
„Tak snad to tak daleko nezajde. Nechtěla bych je oddělovat.“
„Jak tohle asi dopadne?“ zajímalo ho.

Charleen už nebavilo pochodovat z jedné místnosti do druhé, a tak si to namířila rovnou ke Kevinovi.
Stoupla před něj a zeptala se: „Budeš pořád trucovat, nebo si konečně normálně promluvíme?“ Kevin vstal z gauče a postavil se vedle ní.
„My už nikdy spolu normálně mluvit nebude. Vždyť to ani nejde.“
„Kevine, stále jsem ještě tvoje máma…“
„Nejsi. Vzdala ses mě, když mi bylo šest. Nebo jsi to snad zapomněla?“
„Měli jsme k tomu důvod.“
„A jaký?! Stál jsem za dveřmi a poslouchal vás, jak se tam bavíte s nějakou ženskou, která vám říkala akorát nesmysly. Místo, abyste použili vlastní rozum, tak jste odkopli vlastní dítě. A teď doufáš, že budu dělat, že se nic nestalo? Na to můžeš akorát zapomenout. Já s vámi skončil dávno stejně jako vy se mnou. Smiřte se s tím. A od Kariny a Emmy se držte dál,“ řekl Kevin a vyšel ven na zahradu. Při cestě potkal starší paní, která mířila do domu.
„Co tím myslel? Karina a Emma?“ nechápala Charleen. Martin přišel k ní a vysvětlil jí to: „Než jsme sem dorazili, vzal si za manželku Karinu Thracenovou, s ní teď má dcerku Emmu, která se narodila před čtyřmi dny.“ Po odpovědi šel za Kevinem ven, který seděl na trávníku. Sedl si vedle něj a řekl: „Omlouvám se. Měl jsem se nejdříve zeptat tebe, jestli je chceš vůbec vidět a nenutit tě do toho.“
„To je dobrý. Jednou se to muselo stát.“
„Vrátíme se na Zemi a všechno bude tak jak má být.“ Kevin pohlédl na něj a kývnul souhlasně hlavou.

Mléčná dráha
Stigma, 18:30
Všichni nově zachránění byli se vším, co se stalo, seznámeni. Bylo překvapující, že všichni se zachovali stejně, jako předchozí. Slíbili pomoc, až bude potřeba.

Sam po dlouhé době spala na základně, kde měla svůj klídeček.

Martina se svým přítelem měli konečně na sebe taky čas. Mohli si konečně dopřát společnou večeři u svíček. Na stole byla váza, ve které byly červené růže.
„Dobrou chuť,“ popřála Martina.
„Tobě také,“ popřál Martin a pustili se do chutné večeře, kterou sama Martina připravila.

Felipe s ostatními seděli na Atlantidě v zasedací místnosti, kde po dnešním úspěchu si mohli konečně zazávodit mezi sebou ve hraní tanků. Byly dvě skupiny, jedné velel Felipe, další Sharon.
„Můžeme?“ zeptal se Felipe.
„Jen to spusťte. Tentokrát vyhrajeme my,“ odpověděla Sharon a během chvilky bylo slyšet samé ťukání myší a klávesnicí.
„Ale no ták,“ vyšlo po minutě z týmu podplukovníka Emersona.
„Podplukovníku, musíte se více snažit.“ Tým Evansové se zasmál, když obklíčili všechny z týmu Emersona.