10. díl – Bojuj nebo uteč/Fight or flight

Mléčná dráha
Théta – Pozemská základna na stavbu lodí, 15. září, 7:30
V posledních devíti dnech se všichni inženýři z Odyssey, Hammonda, Daedala a Apolla snažili zprovoznit Queenmary tak rychle, jak jen to šlo. Nakonec se jim to podařilo. Právě teď se naloďovala na Queenmary posádka Daedala, která doposud měla volno na Stigmě. Plukovník Marks stál na můstku, který byl z části identický s ostatními můstky na BC-304kách. Major Christopher stál opodál a čekal jen na povel.
„Jsme tu všichni, pane,“ oznámil major Kleinman, který seděl u taktické konzoli. Marks se na něj podíval a kývnul hlavou.
„Dobrá tedy,“ řekl a aktivoval na svém uchu vysílačku, „Celé posádce, všichni na svá místa, vyrážíme.“ Christopher okamžitě zaujal místo u pilotní konzoli a začal s úkoly, které během následujících vteřin dostal.

Stigma, 7:45
Zatímco Queenmary letěla ke Stigmě, Sam s Martinou a Jean měly menší setkání s menší částí posádky Destiny. Když se dozvěděly, že poručík Tamara Johansenová má nemoc zvanou ALS, Minawara s Genesis, které jim stále byly k dispozici, je ujistily, že nemoc z jejich strany lze vyléčit snadně a hlavně rychle. Na její vyléčení si ale musely přivolat Frodrena, který jako lékař má s tímto velké zkušenosti. Takže zatímco Antikové se věnovali Tamaře, Sam s Martinou a Jean mluvily s Everettem, Eliem a Camilou.
„Chcete říci, že téměř všichni na Zemi jsou mrtví?“ Camile stále tomu nemohla věřit.
„Přesně tak. Tisíc dvě stě lidí se nám podařilo už od tama dostat. Zbylý milión čtyři sta devadesát osm tisíc osm set je stále na Zemi. Přeživší jsou jen lidé, kteří mají v krvi antický gen,“ odpověděla Sam.
„Co plánujete?“ zeptal se Everett.
„Jakmile se tu objeví Queenmary, vyrážíme na Zemi. Tentokrát s pomocí Antiků a Tok’rů, kteří by do půl hodiny měli být tady se třemi loděmi.“
„Takže jediná šance, jak získat zpátky Zemi, právě nastává,“ řekl Everett.

Tamara ležela na nemocničním lůžku, u kterého stál Frodren. Poblíž nich seděla na židli doktorka Lisa Parková, která po nepříjemné příhodě oslepla. Poté, co se Frodren ujistil, že Tamara spí a lék zabírá, tak se přesunul k Lise. Vzal židli a sedl si před ni. Sice ho Lisa neviděla, ale slyšela, že si k ní přisedl.
„Jak to vidíte?“ zeptala se Lisa.
„Tak snadné to nebude jako u vaší kolegyni. Říkám to nerad, ale operaci očí se nevyhnete. Naštěstí pro vás to není až moc zlé, jinak bychom s tím nemohli nic udělat. Oči by byly trvale poškozeny,“ odpověděl Frodren.
„Jak dlouho to bude trvat?“
„Pár hodin, jelikož tu nemáte vybavení jako u nás na Domiacei nebo na Olympu. Ale nebojte se, budu se snažit, abyste opět viděla,“ ujistil ji Frodren. Lisa se usmála a souhlasně kývla hlavou.

Prostor, Stigma, 11:00
Odyssea, Hammond, Apollo, Queenmary a další tři Tok’erské lodě setrvávali na orbitě planety, kde čekali na povel.

Queenmary
Na můstku se objevila Genesis, která si ještě před startem chtěla promluvit se svými pravnuky. Ostatní, co byli na můstku, jen nevěřili svým očím, že viděli před sebou živého povzneseného Antika. Kevin vstal z křesla a přišel k Genesis, zatímco Martin zůstal sedět u řízení.
„Je něco, co bych ještě mohla pro tebe udělat?“
„Hodila by se nám energie. Třeba ve tvaru ZPM?“
„Já to tušila,“ řekla Genesis a za pomocí telepatie se spojila s Minawarou, která se tam během chvilky objevila. V přepravce, kterou držela v rukou, měla připravených celkem pět ZPM.
„Dvě si vezmi ty, zbylé dej ostatním lodím,“ řekla Minawara a podala přepravku Kevinovi.
„Děkuji. Za všechny.“
„Neděkuj. Pro rodinu a přátelé cokoliv,“ řekla Genesis a obě opět zmizely, aby připravily ostatní na pozemní útok. Kevin mezitím požádal Martina, aby zbylá tři ZPM poslal na Odysseu, Hammonda a Apolla.

Odyssey
Felipe po obdržení zprávy, že jim bude posláno ZPM, které jim darovali Antikové, nemohl radostí bez sebe. Hned, když se na můstku objevil zabezpečený kufřík, ve kterém bylo ZPM, vstal z křesla a vzal ho do rukou. Chtěl vědět, jestli to není nějaký kanadský žertík, a tak kufřík otevřel. Najednou viděl plně funkční ZPM. Pohlédl na Sharon, která s úsměvem kývla hlavou.
„Jdeme na to,“ řekl Felipe a vyrazil do místnosti s jádrem, které bylo aktivované stejně jako na Queenmary.

Hammond
Sam stála na můstku, kde čekala na hlášení ostatních lodí. Když se taktéž dozvěděla o ZPM, zvedlo to ještě více naději na vítězství.
„Madam,“ ozvala se ze svého místa major Womacková, „Všechny naše lodě dostaly od Antiků ZPM. Už je mají připojeny do systémů. Můžeme vyrazit.“ Sam se na ni obrátila a souhlasně kývla hlavou. Přišla ke svému velitelskému křeslu a zapnula vysílačku.
„Tady Carterová. Na můj povel všichni vstoupíme do hyperprostoru. Tři, dva, jedna, teď.“

Prostor, Stigma, 11:45
Všechny lodě se daly do pohybu a vstupovaly postupně do hyperprostoru. Jako poslední vstoupila Queenmary, jelikož se dvěma ZPM v systému předeženou všechny lodě i kdyby do hyperprostoru vstoupili o půl hodiny později.

Stigma
Zatímco lodě opouštěly orbitu a vstupovaly do hyperprostoru, Antikové spolu s pozemšťany plánovali pozemní útok. V jedné velké místnosti se shromáždili přeživší SG týmy spolu s týmy, které operovaly na lodích. Nebylo to moc, ale ani málo. Genesis s Minawarou všechny seznamovaly s taktikou, která by měla na pár minut zmást Luciánskou alianci, která ve velkým obsadila Zemi a všude měli své lidi.
„Jak aktivujeme bránu, která se nachází v podzemí?“ zeptal se doktor Jackson, který se jako člen týmu SG-1 přidá k útoku proti nepřátelům.
„Stejně tak, jako jsme se my sem dostali ze vzdálené galaxie. Povznesení nepoužívají zadávací panely, když jde o něco složitějšího. Otevřeme bránu pomocí mysli, tak i navážeme spojení s bránou v podzemí na Zemi,“ odpověděla Minawara.
„Naštěstí u brány se nachází i kruhy, kterými se dostaneme na povrch,“ řekla ještě Genesis.
„Ve které oblasti se vůbec nachází?“ zeptal se plukovník Mitchell.
„Pod vodou poblíž mostu Golden Gate,“ odpověděla Minawara, pak ale dopověděla, „Je v uzavřené místnosti, nebojte se. Vody se vyhneme. Doufám.“ Genesis se podívala na Minawaru a zavrtěla hlavou. Nikdo z Antiků nevěděl, jestli brána je ještě v suchu, nebo zamokřená vodou.
„Kdyby došlo na nejhorší a brána by byla pod vodou, můžeme vás během vteřiny všechny dostat na povrch. Já s Minawarou půjdeme s vámi bránou, ostatní se připojí k nám, až budeme na místě. Teď čekají jen na náš pokyn.“
„Kolik vás bude?“ zeptal se plukovník Caldwell, který stál opodál spolu s plukovníkem Greyovou.
„Patnáct. Zbytek musel zůstat v galaxii Kaliam, jelikož tam máme vlastní problémy s Engary,“ odpověděla Genesis.
„Bude to stačit?“ zeptal se ještě jednou.
„Jednou se nám v pěti podařilo zabít kolem tisíc nepřátel. Stačí to jako odpověď?“ Steven už se raději dále neptal a ani neodpovídal. Odpověď od Genesis mu dostatečně stačila.
„Dobrá. Měli byste se připravit. Do hodiny by lodě měly být u Země,“ oznámila Genesis. Všichni přítomni souhlasili a vydali se pro vesty, zbraně a náboje do nich.

Hyperprostor, Queenmary, 12:20
Kevin poprvé za celou dobu vstoupil do své kajuty, kterou ještě neměl moc vybavenou. Po vejití zavřel za sebou dveře a namířil si to k pracovnímu stolu, ke kterému si sedl. Na stole mu ležel počítač, který byl vypnutý. Po jeho zapnutí počítač vyžadoval jeho heslo, které je pro některý složitý, ale pro něj obzvlášť lehký. Když se mu ukázala hlavní obrazovka, jako první mu vyskočila složka s lidmi, kteří měli sloužit pod ním na Queenmary. Téměř všichni zemřeli při útoku Luciánské aliance na Zemi. Když prohlížel jejich fotografie, poznával některé lidi, se kterými se už před několika lety seznámil osobně. Po prohlížení zavřel složku a vlezl do jiné složky, která byla jako jediná zaheslována. Když se složka otevřela, bylo v ní několik souborů, které byly označené, jako „Tajné“. Nikdo o těchto souborech nevěděl, pouze on. On jediný věděl, co v souborech stojí a o čem je v nich řeč. Jeden soubor měl název „Global Dynamics“. Soubor chtěl otevřít, ale někdo za dveřmi zazvonil na něj. Složku rychle uzavřel a počítač vypnul. Nechtěl, aby se k jeho souborům někdo dostal. Vstal z židle a šel ke dveřím, které jedním stisknutím na panel otevřel. Za dveřmi stál Martin, který mu přišel oznámit, že se blíží výstup z hyperprostoru.
„Jak jsou na tom ostatní lodě?“ zeptal se a vyšel z pokoje. Dveře za sebou zavřel a zamknul. S Martin pak vyrazili zpátky na můstek.
„Jsou tak deset minut za námi,“ odpověděl Martin.
„Tak to tam roztočíme dříve, než dorazí zbytek. Budou mít toho méně.“
„Neřekl bych. Kolem Země mají třináct lodí, a ještě na povrchu další tři,“ řekl Martin.
„Snad jsi nezapomněl, že Queenmary má vše, co je i na Odyssey? Máme přece maskování,“ řekl Kevin a oba vstoupili na můstek.
„Zapněte interkom.“ Weaps učinil a Kevin tak mohl mluvit k celé posádce.
„Celé posádce, jsme na místě. Bojový poplach.“ Martin usedl zpátky k řízení a Kevin do velícího křesla. Po celé lodi začal znít poplach.
„Vystup u Marsu, pak nás hned zamaskuj.“
„Rozumím.“

Hyperprostor, Hammond
Sam pochodovala po můstku z jedné strany na druhou. Nevydržela by celou cestu sedět v křesle.
„Madam, Queenmary právě opustila hyperprostor. Jsou na místě,“ oznámil major Franklin.
„Ti to vzali teda rychle. Za jak dlouho tam budeme?“
„Za pět minut,“ odpověděla tentokrát major Womacková.
„Tak to bychom měli přišlápnout na plyn. Převeďte veškerou energii do hypermotorů. Jakmile budeme u Zemi, převeďte ji zpátky do štítů, zbraní a podsvětelných motorů.“
„Rozkaz,“ zaznělo od obou důstojníků sedící u konzol.

Stigma, 12:35
Genesis s Minawarou čekaly u brány. Všechny týmy postupně přicházely za sebou plně ozbrojení. Minawara tak mohla stoupnout blíže k bráně a za pomocí mysli vytvořila stabilní červí díru, která vedla na Zemi.
„Dobrá, poslouchejte mě!“ zakřičela Minawara, „Půjdu první, hned za mnou půjdete všichni ostatní.“ Když to dopověděla, vstoupila do brány. Všechny týmy pak běžely hned za ní do brány. Poté, co prošel poslední tým, Genesis použila své schopnosti a teleportovala se skrze otevřenou bránu.

Prostor kolem Země
Kolem Země hlídkovaly lodě Luciánské aliance. Žádná jejich loď netušila, že poblíž nich se nachází maskovaná Queenmary, která hledala snadné cíle. Po předchozích cestách Odyssey drží všechny nepřátelské lodě aktivované štíty, proto Queenmary nemohla přenést hlavice na jejich palubu a poslat je tak do věčných lovišť. Proto teď letí k menší skupině lodí, která je od ostatních lodí vzdálena.

Stigma
Frodren spolu s pozemskými doktory se právě teď připravovali na obtížnou operaci očí. Lisa ležela na operačním sále, kde čekala na příchod antického doktora. Když přišel k ní, sedl si. Dříve, než začne s operací, by si rád promluvil s Lisou.
„Nervózní?“ zeptal se Frodren. Viděl, jak se celá třese.
„Trochu.“
„Liso, mohu vás ujistit, že to dopadne dobře. Nemusíte se ničeho bát. Bude to trvat déle, než by to trvalo u nás, ale budete v pořádku. To vám mohu slíbit.“ Lisa se zhluboka nadechla a po několika vteřinách se přestala třást.
„Dobře. Takhle se mi líbíte. Tak hodinu si prospíte, poté chvíli nebudete ještě vidět, jelikož budete mít obě oči zavázané, ale tak po jednom až dvou dnech obvazy sundáme a uvidíme, jak se vám oči budou hojit. Rozhodně je budete muset šetřit, jelikož byste se k slepotě mohla opět vrátit, pak už by to bylo nevratný a byla byste natrvalo slepá.“
„Děkuji za všechno,“ řekla Lisa.
„Poděkujte mi, až skončíme.“ Frodren dal znamení ostatním doktorům, že mohou s operací začít.

Země, San Francisco, 12:45
Genesis spolu s Minawarou postupně všechny týmy přenesly na povrch poblíž mostu Golden Gate. Po chvilce čekání se objevila patnáctičlenná skupina Povznesených. Mezi nimi se nacházeli Fanrad a Andilek, kteří se k nim taktéž připojili.
„Je to dlouho, co jsem tu byl naposledy,“ řekl Fanrad.
„Mi povídej, bráško,“ řekla Minawara a podívala se na něj.
„Takže, kde začneme?“ zeptal se Mitchell.
„Tři kilometry odsud je skupina, která nemá antický gen. Určitě to bude Luciánská aliance,“ odpověděla Andilek.
„Dobrá tedy. Vy dva vezměte s sebou tři týmy a přesuňte se tam. Ostatní se rozdělme! S Minawarou si vezmeme jedničku, dvojku a trojku. Půjdeme přímo do středu. Zbytek se rozdělí okolo a dostanou je do pasti. Rozchod!“ jakmile Genesis zavelela, všichni Antikové, co si rozdělili mezi sebou týmy, zmizeli spolu s nimi.

Colorado Springs
Minawara s Genesis a prvními třemi týmy se objevily poblíž místa, kde se nachází Solek spolu s dalšími členy Luciánské aliance. Právě teď se snažili dostat se do Ships Commandu. Když se Genesis podívala na oblohu, viděla silný záblesk. Věděla, že to byl výbuch lodi. Po chvilce soustředění věděla, kdo začal s řáděním.
„Jdeme na to!“ zavelela a s ostatními vyrazili vpřed.

Prostor kolem Země, Queenmary
Queenmary s řáděním začala v tu dobu, kdy byly lodě Luciánské lodě nejzranitelnější.
„Jedna dole!“ oznámil Weaps.
„Výborně, jen tak dál,“ pochválil ho Kevin, který stál u boční obrazovky, pod kterou se nacházel panel, který udával stav lodě.
„Otevírají se hyperprostorová okna. Jsou tu naši,“ oznámil Martin.
„Ať se rozdělí kolem Země. Nesmíme být na jednom místě.“ Jelikož se Weaps soustředil na likvidování lodí, Martin rychle přeposlal zprávu všem lodím. Po chvilce pocítili všichni na Queenmary dopady nepřátelských zbraní.
„Štíty na devadesáti osmi procentech,“ oznámil Martin. Po chvilce si uvědomil, co řekl a podíval se na obrazovku ještě jednou.
„No fakt. Díky za ZPM.“ Kevin se chvilkově usmál a podíval se na bratra.
„Leť k nejbližší lodi. Weapsi, nešetřete je.“
„Rozkaz,“ zaznělo od obou.

Hammond
Sam pochodovala po můstku, přičemž poslouchala jednu zprávu za druhou, které jí podávali důstojníci u konzol.
„Vypadá to, že začali bez nás,“ řekla Womacková, když se podívala na senzory, které právě udávaly, že druhá loď Luciánské aliance byla zničena.
„Rozhodně se nesmíme držet zpátky. Plným podsvětelným tahem k nejbližší nepřátelské lodi! Všechny paprskomety do režimu online!“ rozkázala Sam. Za žádnou cenu se Sam nechtěla po další vzdát.

Apollo
Oproti ostatním velitelům plukovník Ellis seděl ve velitelském křesle a rozdával jeden příkaz za druhým. Stejně jako ostatní si Apollo vybral cíle a vyrazil přímo za nimi.
„Senzory ukazují, že byla zničena třetí loď,“ oznámila major Meyersová, která seděla u pilotní konzole.
„Tak my budeme další, kdo zničí jejich loď. Cooperová, zaměřte se na generátory štítů a pak na motory. Měla by pak nastat exploze lodi.“
„Rozkaz.“

Země, Colorado Springs
Plukovníci Sheppard a Mitchell si vzájemně kryli záda. Oba právě teď stříleli po skupině, která chránila Soleka, který zbaběle utíkal směrem k mateřské lodi, která byla poblíž.
„Nesmíme ho nechat utéci!“ zakřičel Cameron, který ho zahlédl. Na pokyn John i Cameron vyrazili pod krycí palbou přímo za ním.

Mezitím Minawara s Genesis používaly své schopnosti a všem nepřátelským skupinám odebíraly jejich zbraně. Pár vteřin po nich někdo střílel, ale o to se postaral doktor Jackson, který tam byl s Teal’cem. Poté, co byla čtyřčlenná skupina Luciánů mrtvá, oba vyrazili k další skupině, u které byla Vala s SG-3 pod velením plukovníka Reynoldse.

Stigma, 13:20
Zatímco všichni vojáci a členové SG týmů bojovali s nepřítelem, Frodren skončil s operací očí doktorky Parkové. Poté, co se oblékl do svého oblečení, šel za poručíkem Johansenovou, která tou dobou byla už vzhůru.
„Jak se cítíte?“ zeptal se Frodren při sednutí na židli, která se nacházela hned vedle její postele.
„Tak jako vždycky,“ odpověděla Tamara.
„Rozdíly vůbec nepoznáte, ale výsledky vaší krve dopadly dobře. Nemusíte mít strach.“
„Děkuji. A co Lisa? Bude moci opět vidět?“
„Z mé strany by mělo být vše v pořádku, ale to se potvrdí, až se probudí a nebude mít zavázané oči. Pár dní to bude muset ještě vydržet s obvazy.“
„Snad to dopadne taky dobře,“ doufala Tamara. Když se porozhlédla kolem sebe, zeptala se: „Kde jsou všichni?“
„Vyrazili na Zemi, aby ji získali zpět,“ odpověděl Frodren, který jako jediný z Antiků zůstal na základně, aby se postaral o nemocné lidi. Chvilku poté, co odpověděl, se na ošetřovně objevila Karina s Emmou. Karina přišla k oběma sedícím a zeptala se jich: „Pohlídáte mi dcerku? Ráda bych šla někomu nakopat zadek.“
„Vy byste nikam neměla chodit, Karino. Obzvlášť, když máte čerstvě narozenou dcerku.“
„Vždyť už má více jak týden, čerstvě už teda není. A Kevin šel taky bojovat, měla bych tam být taky.“
„Měla byste ho poslechnout, podplukovníku. Zatím má ve všem pravdu a co slíbil, to bylo zatím splněno.“ Karina povzdychla a s dcerkou v náručí nakonec sedla na další židli. Zůstala tak s nimi na ošetřovně, kde si povídali.