3. díl – Temná budoucnost/The dark future

V minulých dvou dílech jste se dočetli:
Atlantida po dlouhém váhání opustila Zemi pod velením Plukovníka Martiny Kašparové, která na žádost generála O’Neilla přijala velení. Spolu se svým přítelem a doktorem Jacksonem opustili Zemi a vydali se na cestu zpátky do Pegasu.
Při letu v hyperprostoru zaznamenaly jejich senzory dvanáct letících lodí Luciánské aliance k Zemi. Luciánská aliance dlouho prahne po Atlantidě a po technologiích, které v průběhu několika let získali. Naštěstí start Atlantidy se urychlil a tak Atlantidu při výstupu z hyperprostoru nenašli.
Kolem Zemi se rozmístilo dvanáct lodí, které čelily čtyřem pozemským. Z jedné lodi Luciánské aliance vyletěly hlavice, které obsahovaly plyn, který zabijí lidi. Bohužel pro ně nemysleli na jednu věc, že lidé s antickým genem jsou proti němu imunní.
Když nepřátelské lodě zničily Daedala a Sun Tzu, Odyssea s Hammondem se dali na ústup.
Mezitím se do jiné galaxie dostali Kevin s Karinou a Martinem.

Mléčná dráha
Hyperprostor – 16. června 2014, 17:00
Obě pozemské poškozené lodě letěly hyperprostorem ke stanovišti Stigma, kam bylo přemístěno přesně dvě stě třicet dva lidí, celkem na základně bylo tři sta padesát osm.

Plukovník Carterová seděla ve velitelském křesla a nevěděla, co udělat prvně. Nejprve se ale vzpamatovávala spolu s ostatními nad ztrátou jejich domovské planety. Major Tyrone Franklin seděl u taktické konzole a snažil se získat veškeré údaje, které dostávali při bitvě. Když Sam chtěla opustit můstek, tak ji zastavil slovy: „Madam.“
„Ano?“ Sam se otočila s křeslem směrem k němu. Bylo na ní poznat, že smrt lidí na Zemi ji hodně vzalo, hlavně smrt bratra jeho dětí.
„Když Luciánská aliance odpálila hlavice, při jejich explozi se během chvilky uvolnil nějaký plyn, který se během několika vteřin rozptýlil po celé planetě. To způsobilo okamžité úmrtí lidí na planetě. Jenže ten plyn nebyl tak dokonalý.“
„Jak to?“ zajímalo Sam.
„Lidi s antickým genem jsou proti němu imunní. Takže na Zemi žije přes jeden a půl miliónu lidí. Bohužel, skrze bránu se na Zemi nedostaneme. V SGC byla spouštěna autodestrukce, která zničila celou základnu. Ale než vybuchla, brána tou dobou byla aktivována, takže někdo unikl z SGC jen tak tak,“ odpověděl Tyrone.

Galaxie Kaliam
Olymp – 19:40
Kevin s Martinem se dostali na planety Olymp, která svým vzhledem neodpovídala ostatním planetám, které ti dva doposud navštívili. Po pár kilometrů chůze se zastavili na okraji útesu, ze kterého byl krásný výhled na krajinu. Když se podívali napravo, tak zahlédli něco, co by rozhodně nečekali.
„Město?“ divil se Martin.
„Hodně veliký město.“ Oba dva se dívali na město, které se táhlo několik kilometrů. Mezi budovami proletovaly menší lodě. Po hodině cesty k městu dorazili oba na okraj. Když zahlédli na jedné z mnoha budov velký nápis, Martin se otočil na Kevina.

„Není to náhodou…?“ zarazil se Martin.
„Ano, je. Stojí tam: Vítejte na Olympu,“ přeložil mu to Kevin.
„Olymp?“
„Galaxie Kaliam,“ zamumlal Kevin tak, aby ho Martin neslyšel. Když se porozhlédli kolem sebe, rozhodli se, že půjdou do města a zkusí někoho najít. Byla tam poměrně noc, takže většina lidí byla ve svých bytech nebo domech.
„Netušil jsem, že v naší galaxii existuje taková civilizace.“
„Jenže my nejsme v Mléčné dráze, Martine. Podívej se na tu budovu před námi.“ Martin pohlédl na budovu, na které stálo: Kaliam.
„Kaliam? Co je Kaliam?“
„Jsme v galaxii Kaliam na planetě Olymp, abych ti to upřesnil,“ odpověděl Kevin. Martin otevřel ústa, nevěděl, co má vůbec říci. Netušil, že když projdou bránou, tak to místo na Alphu se dostanou na Olymp.
„A sakra,“ řekl Kevin po chvilce chůzi městem.
„Co se děje?“ Kevin ukázal rukou na přístroj, který se nacházel pár desítek metrů od nich.
„Vy ten přístroj znáte, pane?“
„Jo a klidně mi říkej Kevine, momentálně je to jedno.“
„Tak jo. A co je to teda za přístroj?“ zajímalo Martina.
„Je to stroj, který detekuji zbraně. Takže vše, co máme s sebou, musíme nechat tady. Včetně vest.“
„Od kdy je vesta zbraň?“
„Od té doby, co jsme je krapet vylepšili,“ odpověděl Kevin a začal s rozepínáním vesty a sundávání zbraní. Když oba měli vše sundané, vyhlédli si místo, kam všechny věci schovají. Po té, co vše ukryli, se vydali k přístroji, který uprostřed má silové pole, kterým musí projít. Nikdo přístroj nehlídal, takže po rozhlédnutí šel jako první Kevin a hned pak ho následoval Martin. Oba se podívali na přístroj, který změnil barvu silového pole z bílé na modrou.
„To je dobře, nebo špatně?“ zeptal se Martin.
„Asi dobře. Jinak by tu už někdo byl.“ Martin s tím souhlasil a tak oba pokračovali po cestě do neznáma. Všude kolem nich byly velké budovy, na kterých bylo několik holografických projektů, které promítaly různé reklamy, zprávy a informace ze světa a celé galaxie. Právě teď tam byla promítána jedna reklama, která se ale brzy změnila na přímí přenos v jednom studiu.
„Upozorňujeme občany, ať se urgentně vrátí domů. Skupina uprchlíků probíhá městem. Jsou pronásledování vojáky, ale i přesto buďte ve svých domovech, než uprchlíky chytíme a uvězníme,“ promluvila antickou řečí hnědovlasá slečna vypadající na dvacet pět let.
„Rozuměl jsi jí?“
„Něco málo. Kdyby to bylo napsaný, tak bych to nějak přeložil, takhle s řečí to moc neumím,“ odpověděl Kevin.
„No bezva. A co uděláme?“
„Budeme pokračovat v cestě, dokud na někoho nenarazíme.“

Městem pobíhala pětičlenná skupina, která byla po zuby ozbrojena. Kolem pasu měli nože a v rukou drželi zbraně dvojího typu. Jedna byla omračovací, druhá na náboje. Celá skupina se držela pohromadě, ani jednou se nerozdělili. Po pár minutách cesty narazili na neznámou dvojici, která byla oblečena poněkud jinak než místí obyvatelé. Kevin s Martinem byli rádi, když na někoho konečně narazili, ale hned, když na ně namířili zbraně, radost skončila.
„Ani hnout,“ řekl velitel skupiny.
„Co to řekl?“ zašeptal Martin.
„Ani hnout,“ odpověděl Kevin, jelikož vždy při učení cizí řeči se prvně naučil ty vojenské a taktické výslovnosti.
„No do háje.“
„Buďte potichu!“ zařičel jejich velitel a namířil zbraň, která obsahuje náboje, rovnou na Martina.
„Co to řekl?“ zeptal se Martin. Hned po té, co se ho zeptal, tak velitel skupiny vystřelil na Martina, jenže Kevin ho odstrčil, a tak kulku schytal on sám. Navíc vedle velitele stojící další muž držel v ruce nůž, který vrhl zároveň, když jeho velitel vystřelil. Kevin schytal do břicha jak kulku, tak i nůž. Během několika vteřin spadl na zem a Martin se hned k němu připlazil. Mezitím zpozad skupiny se objevili vojáci, kteří je hledali. Když skupina chtěla po nich začít střílet, tak je vojáci uspali pomoci omračovačů.
„Zvládnete to,“ promluvil na Kevina a pak zakřičel: „Potřebuje pomoc!“
„To je dobrý, Marty. Jen mi slib, že najdeš Karinu a postaráš se o ni… a o dítě.“
„Marty? Tak mi někdo říkal, když jsem byl malý. Potom už mě tak nikdo neoslovil,“ divil se Martin.
„Taky že ano. Kirby a Charleen Christopherovi nejsou jen tvoji rodiče, ale i moji,“ vysvětlil mu Kevin a po té zavřel oči. Martin v tu ránu, kdy mu to vysvětlil, zjistil, že Kevin je jeho bratr.
„Kevine,… brácho, vydrž.“ Zpozad něho se objevil lékař, který hned dřepl ke Kevinovi a začal ho ošetřovat.
„Postaráme se o něj,“ řekl doktor, ale tentokrát anglickou nářečí.
„Vy mluvíte naší řečí?“ divil se Martin.
„Ano. Je to už mnoho let, kdy jsem byl naposledy na Zemi,“ odpověděl doktor a spolu s jeho společníky položili opatrně Kevina na nosítka. Doktorovi dva asistenti vzali Kevina a namířili si to k jedné budově, která byla zevnitř střežena.
„Kdo jste?“
„Frodren. A vy, mladý muži?“
„Martin Christopher,“ odpověděl. Frodren se hned otočil na Martina, který se najednou zarazil.
„Co se děje?“
„Povím vám to později, jen co o vašeho kamaráda postaráme,“ odpověděl a oba šli k budově, kam před chvílí odnesli Kevina.
„Není to můj kamarád, teda byl ještě před chvílí, než mi řekl, že je můj bratr.“
„On je také Christopher?“
„Ne, on je Marks, Kevin Marks.“
„To není možné,“ řekl na to Frodren. Martin už dále nechtěl čekat, a tak ho zastavil a chtěl vysvětlení.
„Zjevně už víte, že se nacházíte na Olympu, že?“
„Ano, to jsme si přečetli, na pár budovách to byl napsáno. I to, že jsme v jiné galaxii.“
„Galaxie Kaliam patří dvěma nejmocnějším rasám v této galaxii. My Antikové a Engarové. Bohužel od počátku jsme s nimi ve válce, jednou jsme je přivedli i na Zemi, kde jsme proti nim bojovali. Byla to zrovna doba, kdy se poprvé postavila Hvězdná brána. Engarové mají na svědomí zničení naši domovské galaxie, kterou jsme před mnoha milióny lety obývali. Museli jsme ji opustit a vydat se na dlouhou cestu. Rozdělili jsme se, každá skupina měla namířeno na jiné místo. Po té, co jsme obydleli Zemi a porazili Engary, začalo se pomalu vše vracet do staré doby, než na Zemi vypukl mor. Museli jsme Zemi opustit a vydat se do jiné galaxie. Nejblíže byl Pegasus, kde po nevydařeném pokusu jsme nedokázali porazit Wraithy. Město bylo ponořeno a my se vrátili zpátky na Zemi. Někteří se povznesli, někteří zůstali ve své podobě a někteří se vydali na další cestu. Od té doby žijeme zde v Kaliamu. A abych vám vysvětlil, proč jsem tak překvapen vašimi jmény, Antikové mají tři nejmocnější rodiny v této galaxii. Hlavní hlavou rodiny Christopherových je Minawara, Markových je Genesis a Thracenových je Dalera. Tyto tři ženy mají největší moc ze všech povznesených. Já jsem taky povznesený, ale nemám takovou moc, jako ony.“
„Moment, moment. Snažíte se mi tu říci, že já a Kevin jsme se tu neobjevili náhodou, že nějaká Minawara a Genesis patří do naší rodiny?“
„Přesně tak. Už jen když jste vstoupili do města, se silové pole změnilo z bílé barvy na modrou. Když normální lidé, co tu žijí a mají antický gen, tím projdou, barva se změní ne na modrou, ale na fialovou. Nikdy se to ještě nestalo, ale ano, vy dva jste potomci těchto dvou rodin.“
„Cože?!“ vyprskl Martin. Doktor Frodren měl na spěch a tak už vešel do budovy. Martin chtěl vědět více a tak ho následoval.
„Nejdříve se postarám o vašeho bratra, myslím, že on by vám měl taky něco říci.“

Mléčná dráha
Stigma – 17. června 2014, 8:00
Všichni vyšší důstojnici, kteří přežili, se sešli v zasedací místnosti na základně. Přítomni byli plukovníci Carterová a Caldwell, podplukovník Emerson, plukovník Reynolds a plukovnice Jean Greyová, velitelka stanoviště Stigma. Všech pět sedělo kolem stolu, který se nacházel uprostřed místnosti.
„Kolik lidí je na základně?“ zeptala se Sam.
„Tři sta padesát osm, krom vás tří,“ odpověděla Jean.
„A jak jsme na tom se zásobami jídla a vody?“
„V současném počtu nám jídlo i s vodou vyjdou na tři týdny. Déle ne. Když jste se při cestě sem ozvali, hned po našem rozhovoru jsem vyslala tým na Rainu. Doufám, že nám místní obyvatelé pomůžou. Bohužel tu máme ale menší problém s ubikacemi pro všechny přeživší. Město je teprve na začátku stavby a tak jediný, co máme postaveno, jsou ploty, které vyznačují území, jak velké město bude. Dále přesně uprostřed je postaven generátor štítu, který dokáže obklopit celé město v případě útoku, kdyby hrozil.“
„S Odysseou vám pomůžeme. Když měla tenkrát Odyssea aktivované asgardské jádro, tak ho dokázali detekovat pouze Oriové. Teď, když už nejsou našimi nepřáteli, myslím, že není problém, proč bychom ho nemohli aktivovat. Pro jistotu to ale zkusíme na jiném místě, nerad bych přivedl Luciánskou alianci sem,“ oznámil Emerson a Carterová i Caldwell s tím souhlasili.
„Hammond je těžce poškozen, jinak bych ho pro jistotu poslala s vámi. Bohužel další hyperprostorový let nedoporučuji. Trup je na důležitých místech poškozen. Přistáli jsme nedaleko odsud a opraváři se dali hned do práce. Jakmile budou hotovi, zkusíme postupně škodit Luciánské alianci.“
„A co Queenmary?“ zeptal se Steven.
„Queenmary není zcela hotová. Stále na ní chybí důležité prvky, bez kterých bych s ní do boje rozhodně nešla,“ odpověděla Sam. Na chvilku zavládlo ticho, než Felipe praštil dlaní do stolu a naštvaně odešel z místnosti.
„Co se mu stalo?“ zajímalo Jean.
„Queenmary patří plukovníku Marksovi, který v době útoku byl na Zemi, kde měl svatbu,“ odpověděla Sam.
„Tak to jsem nevěděla.“
„Je tu ale stále šance, že žije. Dříve, než SGC vyletělo do povětří, brána se aktivovala. Jsou jen tři místa, kde byli postavený transportéry, jejíž autor je právě plukovník Marks.“
„SGC, SC a jeho dům,“ řekl Steven.
„Přesně, je tedy nějaká šance, že to byl právě on i s podplukovníkem Thracenovou a majorem Christopherem, kteří prošli bránou.“
„Tak jestli ale prošli bránou, tak jak to že tu nejsou?“ zeptal se Reynolds.
„Vteřinu po jejich vstupu do brány základna vybouchla, je možné, že energie z exploze přidala na rychlosti červí díry a změnila tak vzdálenost výstupu z brány. Mohou být kdekoliv i v jiné galaxii. Výbuch brány má tolik energie, že je to možné,“ odpověděla Sam.
„Co tedy uděláme?“ zeptal se Steven.
„Nejdříve musíme všechny ubytovat. Pak se uvidí dle situace, ale pro tuto chvíli nic nemůže dělat.“

Země
Po úspěšném útoku Luciánské aliance lodě přistáli na planetě, kde podle senzorů zjišťovali polohy přeživších obyvatelů. Kefflin se právě teď nacházel se Solekem v místě, kde se dříve nacházelo SGC. Místo komplexu tam byli samé sutiny a obrovská kráter po explozi.
„Tau’riové museli stihnout zadat autodestrukci základny. Brána i celá základna byly zničeny,“ řekl Solek.
„Nejdříve shromáždíme přeživší této planety. Ty poletíš na některou planetu a vezmeš tam bránu. Já tu zůstanu a dohlédnu na vše.“
„Ano, Keffline.“ Solek odešel od Kefflina a namířil si to k přistáté lodi. Mezitím přišla k němu stráž, která v zajetí držela jednoho muže.
„Hehe. Konečně se vidíme,… O’Neille.“ Muže, kterého Luciánská aliance držela v zajetí, byl generál Jack O’Neill.
„My se známe? Zrovna si vás moc nevybavuju.“
„Mé jméno je Kefflin a jsem velitelem Luciánské aliance.“

Hyperprostor – 12:00
Atlantida s Apollem ještě stále letěli hyperprostorem. Při letu do Pegasu se změnilo hodně věcí a tak po několika minutách vystoupili z hyperprostoru.

Prostor, M5Q-731
Apollo s Atlantidou vystoupili z hyperprostoru nad planetou, kterou našli v databázi. Je zcela opuštěná a vody je tam poměrně dost, aby plukovník Sheppard dokázal s Atlantidou přistát.

Právě teď byl John v operačním u Martiny, která stála u balkónu.
„Tady Apollo, jsme v bezpečné vzdálenosti,“ ozval se Ellis z vysílačky.
„Rozumím. Za chvíli začneme se sestupem,“ odpověděla nazpátek Kašparová a pohlédla na Johna.
„Nemusíte nic říkat, jdu plácnout do křesla a snesu nás dolů.“ Martina se usmála a John vyrazil na cestu ke křeslu. Daniel s Rodneym seděli pár metrů od ní u panelů, když viděli, že jde k nim, tak Daniel vstal ze židle.
„Připravte se na přistání. Chucku, zapněte rozhlas.“ Seržant na její rozkaz zapnul rozhlas, když byl hotov, kývnul hlavou.
„Všemu personálu, připravte se na přistání. Ještě máte čas upevnit zařízení, která ještě nebyla. Nezapomeňte přejít do vyznačených bezpečnostních oblastí a pořádně se něčeho držet. To je vše.“
„Jsem na místě,“ ozval se během několika vteřin John, když dorazil do místnosti s křeslem.
„Výborně. Dostaňte nás vcelku na vodu.“

Atlantida se zapnutým štítem se dala do pohybu směrem k planetě. Průlet atmosférou byl tentokrát snadnější než tenkrát, když na ni útočili Wraithi. Tentokrát John věděl, že nesmí pod jiným úhlem s Atlantidou letět tak rychle. Dokonce to dokázal zpomalit tak, že nebylo téměř pocítit, že už přistáli na planetě.

M5Q-731, Atlantida
Martina pohlédla na Rodneyho, který tentokrát musel uznat, že se mu přistání povedlo.
„Vypněte štít.“
„Štít vypnut. Energie je opět v normálu a všechna tři ZPM jsou plná,“ oznámil Rodney.
„Výborně. Teď musíme čekat, až se nám ozvou ze Země.“
„Co kdybychom zkusili zavolat na stanoviště Stigma? Jestli se jim tam třeba neozvali,“ ozval se Daniel.
„Funguje brána?“
„Jo, při letu sem jsem hned stanovil souřadnice,“ odpověděl Rodney.
„Chucku, zadejte stanoviště Stigma,“ řekla Martina a přesunula se k laptopu, který se nacházel hned vedle zadávacího panelu. Sedla si před něj a počkala na moment, kdy se otevřela brána. Po zadání identifikačního kódu se na obrazovce zobrazila plukovník Carterová. Když ji Martina viděla, mohla očekávat už to nejhorší.
„Plukovníku, jaká je situace?“ zeptala se Martina. Daniel přišel za ní, jelikož si chtěl také slyšet stav situace na Zemi.
„Daedalus se Sun Tzu byli zničeny. Země podlehla útoku Luciánské aliance. Právě teď dáváme všechny údaje dohromady a snažíme se, co nejrychleji opravit škody, které byly napáchány na Odyssey a na Hammondovi. Ale to není to nejhorší. Země byla doslova vylidněna. Přežili jen lidé s antickým genem, což je kolem jeden a půl miliónů lidí. Zbylí jsou mrtví.“ Všichni, kteří toto uslyšeli, otevřeli ústa a rozhlíželi se po ostatních. Martina si rukou zakryla ústa, dokonce jí vyhrklo z očí několik slz.
„Ještě, že jsem ho vzala s sebou tajně,“ vylezlo z ní. Téměř skoro nikdo jí nerozuměl, ale to se během několika vteřin objasnilo, když se v operačním objevil její přítel, který měl údajně zůstat na Zemi. Když ho všichni přítomni zahlédli, hned to pochopili. Martin přišel k Martině a položil ruku na její rameno se slovy: „To bude dobrý, neboj. Nenecháme to jen tak.“
„Já vím. Pusťte Todda z vězení a nechte ho jít. Vracíme se do Mléčné dráhy. Zavolejte mi sem Ronona s Teylou.“ Když Sam slyšela Martininy rozkazy, nemohla tomu uvěřit. Nečekala by, že tohle někdo někdy jako ona zvládne.
„Ozvěte se nám, až sem dorazíte. Na Stigmě je velké moře, takže tu můžete přistát.“
„Dupneme na to, jak jen to půjde. Nenecháme Luciánské alianci zničit vše, co jsme budovali několik stovek let. Za pár minut vyrazíme, očekávejte nás tam do dne. Atlantida konec.“ Spojení mezi Stigmou a Atlantidou bylo ukončeno a brána se deaktivovala.
„Rodney, informujte všechny o okamžitém návratu do Mléčné dráhy. Chucku, spojte mě okamžitě s Apollem,“ během několika vteřin vydala několik rozkazů, které ostatní splnili během chvilky.
„Madam, plukovníci Ellis a Mitchell se nechají za námi transportovat,“ oznámil Chuck a hned na to se oba plukovníci objevili před plukovníkem Kašparovou. Když oba zahlédli tváře ostatních členů expedice, tušili, že něco není v pořádku.
„Země podlehla,“ řekla Martina. Abraham s Cameronem si vyměnili vzájemně pohledy, než se podívali opět na Martinu.
„A to není všechno. Luciánská aliance vyhladila skoro všechny obyvatelé. Přežili jen ti, co mají antický gen.“
„A co 304ky?“ zajímalo Mitchella.
„Daedalus se Sun Tzu byli zničeni. Odyssea s Hammondem se museli stáhnout, jinak by dopadli stejně.“
„Asi nevíte, kde tou dobou byl Teal’c nebo Vala?“ zeptal se Cameron, který se zajímal o zbytek členu týmu SG-1, který se úplně rozpustil před necelým rokem.
„Bohužel, o nich nic nevím. Ráda bych vznesla nějakou naději, ale byla jsem jen částečně informována o tom, co se stalo.“
„Co budeme dělat?“ zeptal se Abraham. Když právě chtěla Martina odpovědět, v operačním se objevila Teyla s Rononem a tým mariňáků s Toddem. Po té, co vyšli schody nahoru, se zastavili u dveří, které vedou na balkón. Martina s Danielem, Abrahamem a Cameronem přišli hned za nimi. Teyla ani Ronon nechápali, co se děje, a tak je hned Martina informovala o situaci. Když jim řekla, že Země podlehla útoku nepřátel, dala jim na výběr, zda-li tentokrát zůstanou v jejich domovské galaxii, nebo opět s nimi poletí zpátky do Mléčné dráhy. Teyla by ráda viděla opět své lidi, a tak se rozhodla Atlantidu opustit a spolu s Kanaanem a Torrenem se vrátí ke svým lidem. Ronon se rozhodl taktéž opustit Atlantidu a přidat se k Teyle, obzvlášť po tom, když se dozvěděl, že Todda pustí na svobodu. Po tom, co se tak oba rozhodli, se tak John s Rodneym museli s nimi rozloučit. Ale slíbili jim, že až se vše urovná, tak se opět setkají a budou spolupracovat. Po velmi rychlých minutách měli všichni čtyři sbalený věci a tak mohli odejít z Atlantidy.
Všichni čtyři právě stáli u aktivované brány, kde krom nich byla i Martina, John a Rodney.
„Ozveme se, jak jen to půjde. Přejeme hodně štěstí,“ řekla Martina.
„Vám taky přejeme hodně štěstí. Určitě to nebude naše poslední setkání. Doufám, že se tu jednoho dne opět setkáme,“ řekla Teyla, která držela za ruku svého šestiletého syna.
„Papa,“ řekl Torren na rozloučenou se zamáváním rukou. Všichni kolem se zasmáli a John, který stál poblíž Torrena, dřepnul před něj a prstem se ho dotkl nosánku.
„Dej na mamku a taťku pozor. A někdy si zas zahrajeme na schovku.“ Torren najednou zapištěl radostí. Kanaan vzal do rukou Torrena a pak si ho dal za krk. Bylo zcela jasný, že jakmile Torren měl blízko sebe cizí vlasy, tak za ně začne tahat. Když už nikdo nevěděl, co říci, tak se objali na rozloučenou a pomalu se vydali na cestu na svou domovskou planetu.
Když všichni čtyři odešli, ostatní se vrátili na svá místa. Sheppard vyrazil rovnou do místnosti s křeslem, do kterého sednul a po rozkazu k nastartování městského pohonu se dal do práce.

Galaxie Kaliam
Olymp – 18. června 5:00
Po té, co Kevina vážně zranila skupina uprchlíků, Martin pochodoval po chodbě z jedné strany na druhou a čekal na příchod Frodrena, který právě teď dohromady dával Kevina. Na chodbě už čekal téměř celý den plus pár hodin a nikdo mu zatím nic nebyl schopen říci, jelikož jediný, kdo mu rozumí, je právě Frodren. Když se jedny dveře právě otevřely, Frodren nimi prošel. Chtěl si promluvit s Martinem, ale ten v tuto chvíli spal. Když se chystal k odchodu, tak zpozad se ozval Martin: „Jak je na tom?“ Frodren se na něj otočil a zahlédl, jak právě sedal. Přisedl si k němu a podíval se na něj.
„Váš bratr je stále ve vážném stavu, ale z nejhoršího jsme ho dostali ven. Teď jen musíme čekat, až se probudí z kómatu. Ztratil hodně krve a poškodili mu důležité orgány. Naštěstí mi Antikové umíme taková zranění zacelit, ale ne úplně vyléčit. Bude to chtít čas, ale určitě se uzdraví,“ odpověděl Frodren.
„Je tu ještě něco, o čem byste měl vědět. Cestovala s námi ještě Karina Thracenová, bohužel se tu s námi neobjevila. Znáte způsob, jak ji nalézt?“
„Thracenová?“ zarazil se opět Frodren.
„Ano. Neříkejte, že taky její rodina patří mezi Antiky a já se pak rovnou nechám zavřít do cvokárny.“
„Do cvokárny vás nepošlu, ale ano. Rodina Thracenových je poslední třetí rodina, která patří mezi ty vyspělý a bojovný. Hned dám vědět nejvyšším, ať ji okamžitě začnou hledat. Nemůžeme si dovolit, aby ji našli Engaři. Jestli ji najdou, mučení ji nemine.“
„To se nesmí stát, je těhotná. Navíc je to manželka Kevina.“
„Chcete říci, že dítě, které čeká, je vašeho bratra?“
„Ano.“
„No tak to ji musíme najít co nejrychleji, jelikož potomek, kterého nosí pod srdcem, bude mít schopnosti všech tří rodin a tomu Engaři nedovolí za žádnou cenu připustit, aby se narodilo živé.“
„Karino…“

Grimia
Karina Thracenová se nacházela ne jiné planetě, než její manžel a jeho bratr. Právě teď utíkala lesem, aby se dostala z dosahu lidí, které zahlédla z dálky. To, že je těhotná, jí brání pořádně běžet.
„Nikdy jsem netušila, že potkám Engary naživo,“ řekla tiše zadýchaná Karina. Na chvíli zastavila za strom, aby popadla dech.
„Proč jsem byla tak blbá a odcházela od brány? Teď k ní musím sprintovat.“ Po tom, co se pořádně nadechla, tak pokračovala dál v útěku před Engary.