20 března 2016

ICT MĚNÍ NAŠE ŽIVOTY

ICT MĚNÍ NAŠE ŽIVOTY

Podle mě mezi ICT technologie patří ze všech nejvíce počítač. Počítač je pouhý vyspělý stroj, který pomáhá všude na světě s prací, se školou a s podobnými pracemi. Děti se tak mohou učit z jiných materiálů, než ze kterých studují ve škole. Je to rozšířený obzor, který může, ale i nemusí vám pomoci v praxi. V minulosti si počítač lidé dovolit nemohli. Vše se tehdy psalo ručně na papír. Teď už ho mají skoro všichni doma.

V posledních letech se technologie natolik zlepšila, že se bez ní nikam nehneme a to také má své záporné stránky. Nejhorší je to s komunikací, se kterou rovnou postupně klesáme až dno.

Proč? Proč se vlastně nikam bez ní nehneme?
Lidé sedí u počítačů tak dlouho, že se na něm stanou závislí. Děti většinou hrají hry a přestávají myslet na jinou zábavu jako je chození ven na procházky. Dospělí už vědí, co to vše obnáší a nevědí si rady. Staří lidé si na takové věci pamatují jako na stroje, které moc stojí a nemohou si je pořídit. Teď je tomu jinak. Rodiče chtějí dělat svým dětem radost, a tak jim koupí při nějaké příležitosti počítač. Později si ale přijdou na to, že je v tom velká chyba. Rodiče si uvědomí, že tímto způsobem ztrácí komunikaci mezi sebou a svými dětmi. Pak si s nimi nevědí rady a nevědí, na koho se mají obrátit.
Pro rodiče, kteří mají ve škole děti, kde pracují na počítačích, je to obzvlášť těžké. Ze školy děti nosí špatné známky a když po nich rodiče chtějí, aby si je opravily, místo toho odloží aktovku na zem a sednou si k počítači, kde většinou hned jdou na sociální stránku Facebook. Na Facebooku si otevřou chat a píší si se svými kamarády. Někteří píši vše zkratkami a přitom neslušně, že jim pak člověk i nerozumí.
Když žák přijde do školy a jde k tabuli, protože ho učitel či učitelka vyvolali, tak to dopadne tak, že buď nic neumí, anebo stojí u tabule a odpovídá na určitou otázku. Jenže vyučující mu nějak nerozumí. Učitelé se právě snaží o to, aby se žáky „vyšli“, a proto chtějí, aby s nimi žáci co nejvíce komunikovali, pochopili jejich problémy a pokusit se jim nějak pomoci. Je pravdou, že dnes se každý bez znalosti počítače jen málokdy dostane k lépe placené práci. Ale člověk to nesmí přehnat natolik, aby se místo špičkové práce nakonec nedostal až na konec a skončil třeba jako lidi bez domova a to jen kvůli takové věci.
Proto by bylo pro žáka i pro ostatní nejlepší jít za někým a poprosit ho o pomoc. Nejlepším lékem je podle mě sednou si ven, například k rybníku a poslouchat ten klid kolem. Přitom se můžete zamyslet a přijít na to, kde vznikla ta zásadní chyba a pokusit se ji nějak napravit. Pokud to je možné.

Čím je to všechno způsobeno?
Nejspíše je to tím, že lidé přestávají komunikovat s okolím a tím ztrácejí schopnost mluvit s ostatními normálním hlasem. Všichni si píší přes chat anebo posílají SMSky. Málokdo už vstává od počítače a jde se projít s někým na procházku. Existují také výjimky. Někteří lidí si potřebují jen něco rychle vyřídit a pak jdou hned za někým na návštěvu anebo do práce. Ve skutečnosti to všechno záleží na tom člověku, který tak buď sám sebe ničí, anebo se tomu dokáže vyhnout a třeba poradit lidem, kteří tu pomoc potřebují.
Pokud jste na tom tak, že nemáte nikoho, kdo by vám dokázal poradit, tak Vám zbývá pouze jediné. Nechte vypnutý počítač a zkuste to, jestli bez něj dokážete vydržet déle než jeden den. Jestli to vydržíte, máte naději si od něj odvyknout a vrátit se zpátky do starých dob, kde lidé chodili na pole sázet brambory nebo sekat trávu. Jestli to nedokážete, měli byste s tím co nejrychleji něco udělat, jinak váš život bude možný jen s počítačem. Tato varianta by byla nejhorší. Pak byste ze života nic neměli. Mohli byste skončit bez rodiny a hlavně byste zůstali sami.
Když si dokážete představit, jak sedíte u počítače s jídlem a jak na něm nekonečně dokola hrajete hry, je to strašný pocit. Kdybyste jen na pár minut opustili počítač a vyšli ven mezi lidi, dokážou na vás poznat, že máte problém nejen s komunikací, ale i s vlastním životem. Proto je nejlepší požádat někoho o pomoc a domluvit se, jestli by byl ochoten pomoci s tímto problémem.

ICT v praxi? Je pravda, že je to špatné pro zdraví?
Tato doba je velmi těžká. Člověk nemůže najít práci a to přináší zápory. Lidé chodí na úřady práce, kde jim stejně nakonec oznámí, že žádná volná místa nejsou. Potom si člověk říká: „Co mám dělat?“ Jídlo, doprava, voda, elektřina a v podstatě skoro každá důležitá věc v našem životě se zdražuje. Lidé pak šetří ze všech sil a snaží se všude shánět práci. Když chodíte po městě, naleznete na každém rohu inzeráty. Je jen malá šance, že budete mít štěstí.
Někteří lidé to řeší i jiným způsobem. Někteří opouštějí své domovy a rozhodli se pro emigraci ze země, ze které pocházeli, ve které vyrůstali. To je ještě horší, než bývávalo. Jenže co s tím obyčejný člověk může udělat? Bohužel nic. Někteří lidé si totiž nedokážou uvědomit, že ostatní lidé nejsou jenom věci, se kterými si může člověk dělat cokoliv. Člověk by měl porozumět člověku stejně jako počítač, který se dorozumí s uživatelem a pochopí, co po něm chce.
Jinak co se týče škol, tak na každé se učíme ICT, ale my tento předmět spíše známe pod názvem IKT. Tam se učíme, jak zacházet s počítačem, jak připojit internet a jak si poradit s potížemi, kdyby nějaké nastaly.
Informační a komunikační technologie jsou o tom, že se dozvíme něco nového, co jsme ještě nikdy neviděli. Tak to bývá u většiny žáků či studentů. Ale každý má jiný názor na takové věci a záleží jen na každém z nás, jak si s tím poradíme.
Ale nejhůře jsou na tom školy, které se zaměřují přímo jen na počítače. To má největší vliv na oči. A nejlepší je to, když vypadne ve škole proud a nemají přitom záložní generátor. To pak mohou jít žáci domů a ze školy si odnesli tak prázdnou hlavu bez nějakých znalostí.
Sezení u počítače je nejhorší pro zdraví. Stačí jen špatně sedět na židli a člověk může mít během pár měsíců křivá záda. A co teprve oči? Člověk se soustředí pouze na počítač a postupně přestává dobře vidět. Postupně začíná vidět vše rozmazaně. A nakonec to skončí tím, že bude nosit brýle.

Jak je na tom autorka?
Já osobně musím přiznat, že jsem závislá na počítači. Ale je to jen kvůli tomu, že mám ráda psaní povídek a komunikaci přes mikrofon s kamarády přes Skype. Ale nejsem na něm natolik závislá, že bych nešla se svou rodinou na procházku ven. Znám spoustu lidí, kteří se začnou kvůli nějaké malé „blbosti“ hned prát. V tom jim nedokážu porozumět, a proto si raději dávám pozor na takové situace, abych se náhodou jednou do takové nedostala já sama.

Počítače a ostatní podobná zařízení dokážou lidem hodně uškodit. Je to vše o tom, jak se člověk dokáže s něčím, jako je závislost na počítači, vypořádat. A pokud jí ještě nemá, tak si na to dávejte pozor a hlavně dbejte na své zdraví, abyste neskončili slepí. Potom se to těžko vrací zpátky. Nejlepší rada pro vás všechny je, zkuste vypnout počítač a jděte se ven projít s nejlepším kamarádem, kterého máte. To jediné vám mohu poradit a doporučit. Lidé by se měli nad tím zamyslet a uvážit to.

Bohužel počítač není to jediné, co nás v životě může změnit. Je spousta dalších věcí, se kterými je ještě horší si porozumět. Pak je to těžké než závislost.

Napsat komentář