Můj životní vzor
Můj životní vzor
Jmenuji se Martina Kašparová a studuji na Střední Průmyslové Škole v Šumperku, kde i vlastně bydlím. Krom školy se také zajímám o koníčky, jako je basket. Nikdy předtím jsem nepřemýšlela o tom, co bych dělala po tom, až dokončím školu, ale teď o tom začínám přemýšlet. Jedna myšlenka mě napadá, ale to bych se musela inspirovat jedním mužem, který je velmi nadaný a ví, jak lidi rozesmát. Mým osobním vzorem je Martin Christopher.
Martin Christopher se narodil v Kanadě ve Vancouveru. Je mu třicet pět let (2013) a živí se herectvím. Když Martinovi bylo kolem dvaceti let, nevěděl, čím se bude zabývat, jaké bude mít vzdělání a jestli ho bude vykonávat s radostí či s odporem. Pro člověka jsou taková rozhodnutí těžká. Jedna ze dvou jeho možností bylo herectví nebo architektura. Obě tyto varianty byly zajímavé. Vždycky miloval hraní na nějaké úrovni a nemyslel si, že by o tom vážně přemýšlel, než mu bylo dvacet let. Po absolvování univerzity se vydal právě touto cestou. Jednou přišel na konkurs a podařilo se mu získat místo v nejúspěšnějším sci-fi seriálu Hvězdná Brána, který je i zároveň mým oblíbeným seriálem. To také potvrdilo to, že si vybral správně. Nikdy jsem nepomyslela na to, že právě mým osobním vzorem bude Martin. Byla to náhoda, které nelituji a doufám, že ani litovat nebudu. Bohužel ho neznám přímo osobně, ale podle toho, co se o něm dočítám na internetu je to skvělý muž. Když je na scéně spolu s Amandou Tapping, která je velmi schopná žena a v podstatě stejná jako Martin, jenže ona se v herectví pohybuje déle než on, dokážou spolu vytvořit zábavu a radost po celý den. Můj osobní názor je takový, že je pěkný, schopný, laskavý, inteligentní a hlavně spolehlivý muž, kterého jsem si vybrala jako mým vzorem pro zbytek života i přesto že on je muž a já holka. I když většina lidí ho nezná, pro mě je on příkladem, jak se dostat k cíly aniž by mi v tom stály překážky. Ale i mezi námi dvěma jsou věci, které nás rozlišují. Ještě mám dva roky na rozmyšlenou, co chci dělat po vystudování střední školy, ale co potom. To je otázka, u které se člověk nejvíce zamyslí. Martin je herec a já studuji Informační Technologii. Tyto obory jsou rozlišné a nevím, zdali bych zvládla herectví. Málo komu se stane, že si vybere vzor, který mu zrovna vyhovuje, ale alespoň tři věci máme společné. Oba umíme hrát basket, psaní příběhů a oba máme rádi science fiction (sci-fi žánr). Takže alespoň v tomhle se oba shodneme. V životě doufám, že ho někdy potkám a že se o něm dozvím více, než vím teď. Před několika měsíci jsem vytvořila o něm i blog, který mě zároveň i inspiruje životem a ráda bych ho doplnila.
Ale člověk si v životě musí uvědomit a říci si: „Chceš vůbec být jako on?“ V okamžiku, když si někdo pokladl tuhle otázku, zastavil se u ní a začal o tom přemýšlet vážně. Mým hlavním koníčkem je psaní povídek a hlavně hraní basketu. Kdybych někdy opustila tuto zálibu, asi bych to nepřežila. Tyto věci jsou mým životem a nechtěla bych je ztratit tím, že bych si vybrala cestu, kterou šel Martin. V tomhle se my všichni lidé lišíme. A proto zatím nepřemýšlím o tom, co budu dělat. Možná v budoucnu ze mě bude režisérka a budu slavná. V tomto pochybuji, ale stát se to může. Ale v mém životě jsem vždy brala svým životním vzorem Martina Christophera, který mi i na dálku dokázal změnit život na tolik, že vím, co do budoucna chci a v čem chci vynikat. A hlavně za čím si stojím.