1. díl – Vzpoura, část 1/Uprising, part 1

Země, Colorado Springs – 13. června 2014
Jednoho krásného rána se major Martin Christopher sešel s plukovníkem Kevinem Marksem na cvičišti, kde spolu cvičí už ten nějaký pátek. Oba teď spolu běhali na hřišti a přitom si povídali o nejutajenější práci na této planetě.
„Je super, že Luciánská aliance od posledního útoku nezaútočila znovu. Alespoň máme méně práce,“ řekl zadýchaný Martin, když zastavili na místě, kde i začínali. Kevin se zasmál a odpověděl mu na to: „Jenže když je málo práce, tak je málo peněz. Proto raději pomáhám inženýrům na Queenmary. Alespoň bude dříve dostavěna.“
„A neměl byste spíše trávit čas s vaši snoubenkou? Brzy budete tátou.“
„To jsem jí říkal taky a vidíš, jak jsem dopadl,“ ukázal na sebe a Martin si ho prohlédl.
„Lepší už to být nemůže.“
„Taky si myslím. Dáme další kolo nebo jdeme rovnou na boje?“
„Boje?“
„Souhlas,“ řekl Kevin a oba se postavili čelem k sobě. Mezitím na parkovišti zaparkovalo stříbrné BMW, že kterého vystoupila podplukovník Karina Thracenová, která byla na začátku sedmého měsíce těhotenství. Namířila si to rovnou k oběma mužům, kteří se váleli po trávě.
„Zase se válíte po zemi?“ Kevin i Martin vstali rychle ze země a otočili se ke Karině, která s úsměvem za nimi přišla.
„Víš, že si to budeš prát sám, že?“
„Co jiného mi zbývá,“ odpověděl na to a pak se otočil k Martinovi.
„Pro dnešek už končíme, když tak pak zavolám.“
„Ano, pane,“ řekl Martin a šel si pro věci, které ležely pár metrů od něj na trávě. Karina s Kevinem si to namířili k autu. Než do něj nastoupili, tak zamávali Martinovi, který byl rychlejší než oni.
„Neměl bys mu to říci?“ zeptala se Karina, když sedla tentokrát na sedadlo spolujezdce.
„Ještě ne. Nemusí o tom vědět,“ odpověděl Kevin a Karin mu na to řekla: „Kevine, je to tvůj bratr. Měl by o to vědět.“
„Časem se dozví, že jsem jeho brácha,“ řekl na to Kevin a nastartoval auto.

Lucia
Kefflin, nynější velitel Luciánské aliance, se nacházel v hlavní budově, odkud vše řídí. Právě seděl u psacího stolu, na kterém ležely papíry, na nichž byla tištěna důležitá data. Když si pročítal stav stavby nových lodí, vysunula se obrazovka, která se aktivovala. Na obrazovce se objevil hlavní vědec Luciánské aliance, Alan.
„Alane, doufám, že máš pro mě dobré zprávy,“ řekl Kefflin.
„Ano, můj pane. Test byl úspěšný.“
„Výborně. Okamžitě jej připrav ve větším množství.“
„Ano, pane,“ odpověděl Alan a přenos byl přerušen. Na dveře někdo zaklepal a vstoupil dovnitř.
„Chtěl jste se mnou mluvit?“ Byl to Solek, který utekl z Odyssey, na kterou Anateo zaútočil a sám pak byl zabit.
„Připrav lodě k odletu. Vyrazíme k Tau’riům. Je načase obrátit kartu,“ odpověděl Kefflin.
„Ano, pane.“

Země, Colorado Springs, Stargate Command – 15. června 2014
Major generál Henry Landry si pozval do SGC několik členů Atlantské expedice. Byl to Richard Woolsey, plukovník John Sheppard, doktor Rodney McKay a doktorka Jennifer Kellerová. Dále tam byli poručík generál Jonathan Jack O’Neill, plukovník Steven Caldwell, plukovník Samantha Carterová a doktor Daniel Jackson. Těchto devět lidí se sešlo v konferenční místnosti vedle Landryho kanceláře.
„Zřejmě víte, ne-li tušíte, proč jsme se dnes sešli,“ těmito slovy začal Landry poradu. Všichni přítomni kývnuli hlavou, že vědí.
„V Pegasu je hodně věcí, které tam zanechali Antikové. Za pomocí atlantské databáze jsme dokázali zjistit planety, na kterých něco zanechali. Kdybychom odsud poslali nějaký tým, tak by se nemohl vrátit. Proto se zítra Atlantida vrátí do Pegasu.“
„To bylo rychlé. Kdo s námi poletí jako doprovod?“ zeptal se Woolsey.
„Hammond s Daedalem. Sun Tzu s Apollem jsou na stanovišti Stigma, kde pomáhají stavět budovy pro budoucí členy SGC. Určitě jste o tom slyšeli. Velitelství bylo dostavěno a brzy tak budeme moci zahájit výběrové řízení do funkce velitele celé základny. Jelikož budou vojáci trénování právě tam, velitel musí mít hodnost brigádního generála a výše.“ Všichni přítomni kývli hlavou. Po těchto slovech si vzala slovo plukovník Carterová.
„Po příletu na planetu I9K-593 spolu s Hammondem vyrazím na planetu, která byla označena jako K9K-195, kde by se podle atlantské databáze měla nacházet tajná základna Antiků, kde testovali zbraně a vyvíjeli virus, který by dokázal zabít Wraithy. Jak všichni víte, určitě po několika měsících neunikneme pozornosti Wraithům, ale teď když máte všechna tři ZPM, můžete štít i maskování rozšířit na celou planetu.“ Rodney v tuto chvíli zakašlal a Sam se na něj zaměřila se slovy: „Chcete něco dodat, McKayi?“
„Ne, nic,“ odpověděl Rodney, když do něm loktem drbla Jennifer.
„Krom toho, že se s Atlantidou vracíte zpátky do Pegasu,“ ozval se najednou O’Neill, „se také pozmění hodně věcí. Pan Woolsey nepoletí s vámi do Pegasu. IOA ho odvolala z jeho funkce a vrací se do té staré.“ Touto zprávou všechny v místnosti šokoval, jelikož nikdo krom samotného O’Neilla a Woolseyho o tom nevěděl.
„Kdo bude teď naším velitelem?“ zajímalo Shepparda, velícího důstojníka na Atlantidě. Generál O’Neill se mu chystal zrovna odpovědět, ale místo toho se otočil směrem ke dveřím, odkud vyšel hlas: „Já.“ Do místnosti vstoupila žena v civilní uniformě.
„A vy jste…?“ zajímalo Shepparda ze všeho nejvíce.
„Doktorka Martina Kašparová. A od této chvíle jsem vaší nadřízenou.“

Země, Colorado Springs, Ships Command
Po té, co Wraithové zaútočili na Zemi, se poblíž SGC postavila budova SC, která slouží vojákům z letectva, kteří slouží na vesmírných lodí.
Major Felipe Emerson, pilot na palubě Odyssey, se právě teď nacházel v kanceláři plukovníka Markse, který se před pár minutami vrátil z porady, která se konala v Pentagonu. Oba seděli naproti sobě a přemýšleli o tom, co se tam Marks dozvěděl.
„Plukovníku a nechtěl byste mě vzít na Queenmary, když Odysseu přenecháváte někomu jinému? Jste jediný, kdo mi věří. Od smrti mého táty uběhlo spoustu let a všichni, až na vás, mi stále nevěří.“
„Felipe, nejsem jediný, kdo ti věří.“
„Kdo mi ještě věří, pane?“
„Ty sám. A to je hlavní. V Pentagonu jsme neprobírali jen Odysseu a její nové vedení, ale i tebe. Proto ti s radostí mohu oznámit, že půjdeš ve stopách svého otce. Odyssea od této chvíle spadá pod tvé velení, Felipe. Gratuluji.“ Felipe se usmál a Kevin mu šel potřást rukou.
„Děkuji, pane.“
„Není zač,“ odpověděl a pak dodal hlasitěji: „Pojďte dál.“ Do místnosti vstoupil muž hodností poručík, který v rukou držel krabičku. Postavil se vedle Markse a otevřel ji. Major Emerson se dal do pozoru a plukovník s poručíkem mohli oficiálně povýšit majora na podplukovníka. Nejdříve mu sundali z uniformy hodnosti majora a následně mu přidělali hodnosti podplukovníka.
„Víte, co vás teď čeká, že?“
„Ano, pane,“ odpověděl Felipe a zvedl pravou ruku. Před plukovníkem a poručíkem teď musel složit slib, kterým se zavazuje, že bude plnit rozkazy a úkoly, které mohou plnit jen lidé s hodností podplukovníka. Po chvilce, která byla věnována přísaze, poručík opustil kancelář, kde ponechal plukovníka a nově povýšeného podplukovníka.
„Doufám, že mě nezklameš.“
„Budu se snažit, jak jen budu moci, pane.“

Země, San Francisco, Atlantis
Celý tým plukovníka Shepparda se sešel na balkóně, kde sedli dolem stolu. Rodney jako obvykle si s sebou vzal něco na mls.
„Víme, co je vlastně zač?“ začal jako první Sheppard.
„Prohledal jsem vojenskou i civilní databázi, není o ní nic napsáno. Jako kdyby se najednou z něčeho nic objevila,“ odpověděl Rodney.
„To není dobrý. Když nevíme, kdo to je, tak nevíme, co od ní můžeme očekávat. Klidně nás může odsud vyhodit.“
„A co kdybychom se jí na to zeptali sami?“ navrhla Teyla.
„To nebude tak jednoduché. Myslíš, že ti jen tak odpoví, když se jí zeptáš, co je vlastně zač?“ řekl McKay. Chvilku po tom všichni zaslechli někoho jdoucího na podpatcích. Byla to doktorka, která stoupla hned za doktora McKaye.
„Pokud byste se slušně zeptali, tak bych vám odpověděla.“
„Pardón,“ hlásl tiše Rodney a raději dělal, že tam není.
„Doktor Zelenka mi o vás všech řekl všechno. Myslím, že si budeme rozumět.“
„Zelenka? Vy se s ním znáte?“ zajímalo Shepparda.
„Mohu…?“ Zeptala se Martina a po Johnově odpovědi sedla na židli.
„Oba jsme Češi, takže si rozumíme docela dobře. Nejsem zrovna typ člověka, který vše mění, ale pár změn tu padne určitě. Ohledně změn se dozvíte, až budeme v Pegasu. Byla bych nerada, kdyby se změny dostaly ven mimo Atlantidu dříve, než bychom odletěli.“
„Budou to hodně velké změny? Já jen abych nepřiletěl do Pegasu a nemusel hned zpátky na Zemi,“ zajímalo Johna.
„Nebojte, plukovníku, pro vás a váš tým mám práci,“ odpověděla Martina a pohlédla na Ronona, který na ni zíral.
„Ronon Dex, že? Nemusíte se mě bát, jsem tu na rozkaz generála O’Neilla, IOA po vyjednávání nemá pravomoc na Atlantidu.“ John se naklonil blíže k Martině, která jim řekla něco, o čem nevěděli.
„Kdo ve skutečnosti jste?“ zeptal rovnou John.
„Někdo, kdo vám právě teď zachraňuje zadek od IOA. Chtěli vás všechny vyhodit, ale generál O’Neill to nechtěl nechat jen tak. Takže mi zavolal. Hned po příletu z České republiky mě se vším seznámil a já se mohla do všeho pustit. Richard Woolsey o tohle nevěděl, IOA ho chtěla vyhodit dříve, ale dříve nebo později by stejně k tomu došlo a dosadili by na jeho místo někoho jiného. Proto mě sem generál dosadil dříve, než to udělali oni. Jak jste si už mohli všimnout, pár lidí odsud zmizelo, byli to ti, kteří patří k IOA. Mé rozkazy jsou jasný, udržet základku pod mým velením a nenechat se vyhodit a vytočit od IOA. Stačí jen jedna malá chyba a vše padá.“
„Slibuji, že se tohle nikdo nedozví, určitě to pro vás znamená mnohé,“ řekl John.
„Děkuji, plukovníku. Ano, kdyby se tohle někdo jiný dozvěděl, vyhazov by byl to nejmenší, co by mě čekalo.“
„Myslíte, že by IOA kvůli tomu zašla tak daleko?“ zeptal se John a Martina odpověděla kývnutí hlavou.

Země, Colorado Springs, Stargate Command
Poručík generál O’Neill stál v místnosti, kde se nachází brána. Čekal tam na dva plukovníky, kteří se objevili během chvilky.
„Generále,“ zasalutovali oba plukovníci.
„Marksi, Robbinsne. Můžeme?“
„Ano, pane.“ Brána se aktivovala a všichni tři ní prošli.

Théta – Pozemská základna na stavbu lodí
Před aktivovanou bránou umístěnou v postavené budově u hangárů čekal plukovník William Ronson, který před desíti lety velel lodi třídy X-303 Prometheus. S rukami za zády přišel blíže ke všem třem a pozdravil je.
„Zdravím, Ronsone, jak se vám tu daří?“
„Po tom, co jsem byl odvolán s Promethea, tak to ujde. Ale začínám si tu zvykat,“ odpověděl Ronson. Plukovním Marks byl nedočkavý a tak šel rovnou k hangáru, kde staví jeho loď. Když zbylí za ním došli, plukovník Ronson otevřel dveře od budovy, která spojovala všechny hangáry. Po otevření si to všichni namířili do hangáru, kde se staví BC-305ka. Po zadání jeho kódu se otevřela přepážka, za kterou se skrývala nová kráska, která brzy vyrazí na své mise. Všude kolem ní se pohybovaly stroje, které připevňovaly a svařovaly různé části trupu k sobě.
„Tohle je moje kráska,“ řekl Marks.
„Ještě si ale chvíli počkáte, než vzlétne. Několik palub ještě není hotových.“
„A co můstek se strojovnou?“
„Ty byly zhotoveny jako první podle vašich požadavků. Mákli jsme na tom, aby to bylo co nejrychleji dokončeno,“ odpověděl Ronson a vstoupil na rampu, která vedla až k přestupové komoře.
BC-305 se moc nelišila od běžných 304řek. Krom velikosti lodi a pár malých změn na můstku a ve strojovně, byla loď vzhledově totožná. Po vstupu do lodi se automaticky uzavřela vstupní komora. Po chodbách se na stěnách nacházely dotykové obrazovky, které umožňují jejich uživatelům se dostat do databáze Antiků, Asgardů a samotných pozemšťanů. Informace, které jsou zpřístupněny, obsahují jen základy. Důležité informace se mohou zobrazit buď v místnosti s asgardským jádrem nebo v kajutě velitele lodi.
Po zhlédnutí můstku i strojovny se všichni opět sešli u aktivované brány. Plukovník Ronson po rozloučení a odchodu všech tří odešel do své kanceláře, kde pokračoval ve vyplňování papírů.

Lucia – 16. června 2014
Velitel Luciánské aliance se právě teď procházel chodbou, která vedla do hlavní síně, kde mají nejvyšší srazy, kde plánují další útoky. Po příchodu Kefflina se všichni postavili a čekali, až se usadí, aby se taky mohli posadit zpátky na židle.
„Podle zpráv od Soleka, plánují Tau‘ri odlet s Antickým městem zpět do galaxie Pegasus. My tomu musíme zabránit. Proto za hodinu vyrážíme na Zemi. Všichni se vraťte do svých lodí, kde pak budete čekat na přesun. Za dvanáct hodin budou Tau’riové na pokraji vyhynutí.“
„Jaký je vlastně plán?“ ozval se jeden z vyšších poddaných Kefflina.
„Náš vědec, Alan, vymyslel způsob, jak je vyhladit. Budeme mít tak možnost získat všechnu technologii, kterou Tau’ri za posledních pár let získalo. Nebudou nám překážet v získání nadvlády nad touto galaxií,“ odpověděl Kefflin.
„Co ještě víme o odletu antického města?“ zeptal se Slaviash.
„Bohužel nic jiného. Generál O’Neill dosadil na velitele Atlantidy někoho ze svých lidí, žádné jiné informace jsme tak nemohli získat, jelikož čtvrtina osazenstva, která pracovala pro IOA, byla vyřazena z programu,“ odpověděl Solek při vkročení do místnosti.
„Tau’riové museli nějak zjistit, že máme své lidi mezi nimi. Teď je jedno, jak to zjistili, hlavní teď je, že musíme na ně zaútočit, dokud je antické město na Zemi,“ toto byla poslední Kefflinova slova, než vstal od stolu a odešel z místnosti.

Země, Česká republika, Pardubice – 5. června 2014
Generál O’Neill po příletu do České republiky se vydal směrem do Pardubic, kde hledal záchranu pro expedici Atlantis. Když přišel k místnímu zámku, namířil si to k cestě, která vedla kolem celého zámku. Po pár metrech zahlédl stojící ženu, která se zadívala na zalesněnou krajinu. Když k ní generál O’Neill přišel, řekl svým rodným jazykem: „Doufám, že jsem vás moc dlouho nenechal čekat.“ Žena se otočila a usmála se na generála.
„Poručík generál Jonathan Jack O’Neill. Ráda vás opět vidím,“ řekla a potřásli si oba rukou, pak se oba dali do chůze.
„Když jste mi volal, netušila jsem, že existuje ještě něco důležitějšího, než tenkrát, když jsem vyjednávala mírovou smlouvu mezi několika státy. Teď jde o něco více. Mám pravdu?“
„Ano, máte. Vlastně, jde tu o něco, co je před celým světem v naprosté tajnosti.“
„Vážně? Ono existuje ještě něco utajenějšího, než věci co se dělají v Oblasti 51?“ Tímto ženu překvapil, až skoro tomu nemohla věřit.
„Spíše pro mě je překvapující, že víte o všem, co se děje v Oblasti 51 i v Pentagonu.“
„Mám hodnost plukovníka, generále. Jak myslíte, že jsem se dostala do takových pozic, ze kterých jsem se dostávala hodně těžko.“
„To bohužel nevím, tak moc jsem vás zas nehlídal,“ řekl O’Neill a oba se zasmáli.
„Jak už asi víte, od jisté doby si držím od armády odstup. Raději se teď věnuji vědě, než abych seděla v někde v kanceláři a řešila za ostatní problémy.“ Plukovník se zastavila a pohlédla na generála, který ji ve všem chápal.
„Chápu vás, i když teď nevím, jestli vám mám říkat plukovníku nebo doktorko.“
„Většinou na veřejnosti se představuji jako doktorka, když se setkám s někým z armády, tak plukovník.“
„Takže vám teď mohu říkat plukovníku Kašparová?“ zeptal se O’Neill.
„Jestli vám to udělá radost, tak ano,“ odpověděla Martina, která věděla, že tohle není pravý důvod, proč se sešli, a tak se jej zeptala: „O čem jste se mnou vlastně chtěl mluvit?“
„Jdete k věci, to se mi líbí. Určitě znáte mezinárodní komisi IOA, že?“ Martina kývla hlavou a Jack pokračoval: „Chtějí získat veškerou moc nad armádou a nad všemi operacemi, které provádíme v tajnosti. Tím v tajnosti myslím to, co nevíte ani vy sama.“
„A vy po mně chcete, abych šla bojovat proti IOA a zachránila tak armádu, jestli to chápu dobře.“
„Vlastně pro vás mám jinou práci a tím vám i odhalím, co vše v tajnosti děláme,“ řekl generál a plukovník nevěděla, jak má v tuto chvíli reagovat. Generál ji požádal, aby s ním šla mimo dosah ostatních lidí. Když byli v bezpečné vzdálenosti, generál se skrze vysílačku s někým spojil. Po té, co z ní vyšlo: „Hned to bude, pane,“ plukovník se otočila na generála, který se otočil na jinou stranu.

Prostor kolem Země, Odyssey
Plukovník Marks sedící ve velitelském křesle přivítal jak generála O’Neilla, tak i plukovníka Kašparovou na palubě Odyssey. Martina se kolem sebe rozhlížela a přemýšlela o tom, kde vůbec je. Kevin vstal z křesla, přišel k ní a poukázal ji na místo za ní.
„To je…?“
„Ano, to je Země a vy jste teď na palubě bitevního křižníku, plukovníku,“ odpověděl Kevin.
„Bitevního křižníku?“ pohlédla na Kevina, který jí vše hned vysvětlil.
„Dříve, než vás přeneseme do SGC, tak bychom vás chtěli s něčím zkráceně seznámit. Před několika lety se našlo antické zařízení zvané Hvězdná brána. Díky ní můžeme cestovat na různé planety. Na pár z nich jsme našli nějaké technologie, které nám posledních pár let zachraňují zadky. Jak už jsem zmínil Antiky, je to nejvyspělejší rasa v celém vesmíru, bohužel v této galaxii a v galaxii Pegasus se už nevyskytují. Mezi dalšími vyspělými rasy patří Asgardé, Noxové a další rasy, které žijí na různých planetách v různých galaxií. My cestovali pouze z Mléčné Dráhy do Pegasu. Ale je tu jedna Antická loď Destiny, která byla před milióny lety vyslána do hloubi vesmíru. Na tu loď se před několika lety dostali členové Icarus základny, která po útoku Luciánské aliance explodovala, celá planeta byla zničena. Po té, co jsme přerušili kontakt s Destiny, tak se IOA zaměřila na vojáky. Snaží se převzít nad vojáky veškerou vládu,“ řekl Marks, který pak pohledem dal vědět generálovi, že může pokračovat.
„Vy umíte jednat s kýmkoliv, proto vám chceme dát velení nad antickým městem. Právě teď je tady na Zemi, ale plánujeme její návrat zpátky do galaxie Pegasus,“ řekl Jack. Martina chvilku mlčela, než se zeptala: „A to všechno je jen kvůli IOA?“
„Ne, bohužel ne. Mezi rasy, které jsem vám vyjmenoval, tak jedna z nich, Luciánská aliance, touží nás vyhladit. Podle informací, které se k nám dostávají, je známo, že tady na Zemi mají své lidi a to na vysokém postavení mezi námi,“ odpověděl Kevin.
„Víme, že jejich hlavním cílem je teď získat velení nad Atlantidou, která je v tuto chvíli technologicky nejvyspělejší v této galaxii,“ řekl Jack.
„Takže mi chcete říci, že mám převzít velení té Atlantidy a letět s ní do galaxie Pegasus?“
„Přesně tak,“ odpověděl Jack. Martina nevěděla, co říci, a tak se prvně poohlédla po můstku, jak vypadá, a pak se obrátila zpátky na generála a odpověděla: „Dobrá, beru to. Ale mám jednu podmínku.“
„Jakou?“ zajímala Jacka.
„Mohl by se mnou letět i můj přítel?“
„Pokud má bezpečnostní prověrku, tak ano,“ odpověděl O’Neill. Bohužel to byla špatná zpráva pro Martinu, jelikož její přítel prověrku nemá. Sklopila hlavu a pak se podívala na Zemi.
„Kolik dní mám na rozmyšlenou?“
„Týden, ale nejprve byste měla dostat více informací, než jen ty, které jsme vám teď řekli,“ řekl generál a pak pohlédla na Markse se slovy: „Mohl byste nás přenést do SGC?“
„Jistě,“ odpověděl s kývnutím hlavou Marks a pohlédl na majora Emersona, který seděl u pilotní konzole. Na jeho povel přenesl jak generála O’Neilla, tak i plukovníka Kašparovou do SGC.

Prostor kolem Země – 16. června 2014, 16:35
Dvanáct mateřských lodí Luciánské aliance čelilo čtyřem pozemských lodí, kteří se snaží ze všech sil ubránit svou domovskou planetu. Bohužel na její záchranu bylo pozdě, Luciánská aliance provedla svůj plán a po několika dobře měřených zásazích zničila dvě pozemské lodě.

Pokračování příště