Úvod 2 – Válečníci/Warriors

Po setkání s Wenisem na Zemi začala válka mezi Antiky a Engary, která se tenkrát táhla přes 20 let. Tato válka se teď odehrává na Zemi, kde žijí obyčejní lidé, kteří několik let žili pod nadvládou Fanrada, pro kterého pracovali.

Engarové se po setkání s Antiky stáhli na nejbližší obyvatelnou planetu, která byla poblíž Zemi. Wenis po ztrátě kontroly nad Fanradem nevěděl o pohybu Antiků, a tak se pokoušel jednoho ze svých lidí dostat k nim. Pokaždé, když se u Antiků objevil nový, záhadný obyvatel, hned poznali, že je to Engar.

Fanrad od té doby, co je zpátky mezi Antiky, se cítil být odstrčen bokem. Skoro nikdo se s ním nebavil, ta samota ho ničila ještě více, než když sloužil Engarům. Každý den, každou noc sedával venku na písku a pozoroval hvězdy, které zářily na noční obloze. Právě teď ležel na písku a přemýšlel o své budoucnosti. Věděl, že mu Antikové jen tak neodpustí za jeho činy. Proto se také vyhýbal Andilkovi, která si s ním chtěla už několikrát promluvit. Pokaždé ji odmítl. Nechtěl jí ještě více ublížit. Jenže nevěděl, že právě tímto jí nejvíce ubližuje. Když tam tak ležel, přišla za ním Minawara, která se posadila vedle něj. On povzdychl a posadil se.
„Vím, že se trápíš. Ale tím nejvíce ubližuješ Andilkovi.“
„Nezaslouží si mě, stejně jako já ji.“
„Tohle neříkej. Nemůžeš za to. Engarové tě využili ke svým účelům…“
„A teď za to platím.“
„Fanrade, jsi mým nejlepším žákem, kterého jsem kdy mohla mít. Nemohu se jen tak na tebe dívat a sledovat tě, jak se tímto ničíš,“ řekla Minawara a opřela si o sebe Fanrada, který si těchto slov moc vážil.
„Děkuji,… Minawaro.“
„Běž za Andilkem, ať se tak netrápí. Ona tě potřebuje. Když jsi tenkrát odešel, zhroutila se nám přímo před očima. Dlouho se s tímto nemohla smířit. Každou noc jsem s ní trávila čas, nemohla spát, pořád myslela jen na tebe. Běž za ní a promluv si s ní. Ona tě potřebuje.“ Fanrad sklonil hlavu, jenže Minawara mu ji zpátky nadzdvihla a řekla mu: „Běž.“ Fany kývl souhlasně hlavou a odešel za Andilkem, která se nacházela v jednom z přístřeší, které bylo nově postaveno. Minawara tam zůstala a pozorovala hvězdy, jak to doposud dělal Fanrad.

Andilek posedávala u okna a pozorovala pyramidy, které v dáli byly před několika lety postaveny. Na sobě měla krásné, bílé vlající šaty, které nosí jen v noci, když ví, že bude sama. Po chvilce pozorování se postavila na své bosý nohy a namířila si to k posteli. Od dob, kdy se sešli všichni Antikové na Zemi, se toho hodně změnilo. Přístřeší, ve kterých žili, byly o mnoho vybavenější, každý Antik si ho mohl vybavit podle svého. Andilek měla ráda zvířata a jednou při obchůzce po poušti narazila na malinkou pouštní želvičku, která se jí hned zalíbila. Vzala si ji s sebou a doposud jí má u sebe. Svoji želvičku pojmenovala Agátka. Když si sedla na postel, z akvária si vytáhla Agátku, která se od prvního setkání s Andilkem vůbec nezměnila. Položila si ji na nohy a hladila ji po krunýři. Potřebovala si s někým povídat, a tak na ni začala mluvit. Chybělo jen několik minut od začátku konverzace a někdo zaklepal na dveře.
„Kdopak to může být tak pozdě?“ zeptala se želvičky a vrátila ji zpátky do akvária. Andilek nikoho neočekávala, a tak, když otevřela dveře, byla velmi překvapena, že za nimi stojí Fanrad. V ten moment, kdy ho uviděla stát před sebou, ztratila dech. Vůbec se nezmohla ani na jedno slovo. Fanrad pohlédl na její obličej, který jasně vyjadřoval, že je překvapená z jeho návštěvy. Nevěděl, co teď má dělat, a tak se rozhodl, že raději půjde pryč. Andilek nechtěla ztratit další příležitost si s ním promluvit, a tak ho zastavila a začala ho líbat.
„Prosím,… odpusť mi to všechno.“
„Já už ti ale odpustila dávno.“ Fany neváhal a začal ji líbat i na rukách. Byl jí vděčný, že mu dokázala za jeho činy odpustit.
„Miluju tě,“ řekl Fany a vzal si Andilka do náručí. Vešli zpátky do přístřeší, zavřeli za sebou dveře a namířili si to k posteli, na kterou položil Andilka.

Engarové se usídlili na vzdálené planetě zvanou Abydos. Byla to pouštní planeta s mnoha pyramidami od sebe vzdálené několik kilometrů. Wenis, vůdce Engarů, se právě nacházel v jedné z postavených pyramid, která měla jednu obrovskou místnost, kde rada Engarovů má schůze. Každý den se tam scházejí a plánují další útoky na Antiky. Když zrovna chtěl vydat rozkaz velitelům bitevních lodí, přišel do místnosti jeho bratr, Lewren.
„Wenisi.“ Wenis počkal s rozkazem a obrátil se na svého bratra s dotazem: „Co se děje?“
„Antikové opět zjistili přítomnost našeho člověka. Jestli to takhle půjde pořád dál, tak přijdeme o naše lidi.“
„Já vím, Lewrene.“
„Co tedy uděláme?“
„Už nebudeme ztrácet naše lidi, zaútočíme na ně vším, co máme. Nebudeme je šetřit. Naše bitevní lodě se připraví k okamžitému odletu. Do týdne budeme na místě,“ odpověděl Wenis a tím rovnou dal rozkaz velitelům, ať jdou okamžitě připravit své lodě k odletu. Všichni přítomni velitelé opustili pyramidu a namířili si to ke svým lodím, které parkovali několik minut cesty od pyramidy. Wenis s Lewrenem opustili taktéž pyramidu a namířili si to k transportní lodi, která je zavezla až k jeho velitelské lodi.
Když oba vystoupili z transportní lodi, přivítal je u lodi jeden z důstojníků, který dohlížel na přípravu k okamžitému odletu. Jakmile se všichni nalodili, postupně každá loď začala opouštět svá stanoviště. Celkem sedm lodí opouští planetu Abydos a vyrážím směrem k Zemi.

Bylo ráno a Minawara s Genesis se sešly v jednom z přístřeší, kde si také pozvaly Morose a Januse. Všichni čtyři se posadili kolem stolu, na kterém ležely plány útoků na Engary. Největší nevýhodou Antiků bylo to, že přišli o své bitevní lodě při první válce s Engary, která se konala před 40 lety. Od té doby neměli čas začít stavět nové. Janus s Morosem se tak snažili přijít na jiné řešení, jak se před Engary ubránit, jenže doposud nepřišli na žádný způsob. Až teprve teďka na něco přišli. Když si všichni čtyři předhazovali nápady, vzniklo z toho to, co nikdy nečekali, že by mohli postavit.
„Myslíte, že byste to zvládli?“ zeptala se Genesis, která rozhodovala za celou rasu.
„Stavba by maximálně trvala rok. To už tu dávnou Engarové budou. Ale dostal jsem nápad, jak to urychlit,“ řekl Janus.
„Mluv.“
„Než bychom postavili celé město, tak by bylo nejlepší postavit prvně observatoř, ve které budeme moci pracovat na obraných zbraní. Byly by o mnohonásobně účinnější než ty, kterými jsme útočily prvně. Nejlepší by bylo, kdyby celá planeta byla obklopena štítem. Když jsme se o to prvně pokoušeli, tak to dopadlo výbuchem hlavního zdroje, jelikož nevydržel tu zátěž. Myslím, že bychom měli zajít hlouběji, než předtím.“
„Jak moc hlouběji? Nechtěla bych tě zachraňovat, jako tenkrát, když ses málem vypařil i s tím zdrojem,“ opomenula ho Minawara.
„ZPM,“ odpověděl Janus a nejraději by se právě teď schoval pod stůl, u kterého sedí. Jak se dalo očekávat, tak po něm vystartovala Minawara, že i Genesis málem sletěla ze židle.
„Janusi, ty idiote, ty chceš zase nechat vybouchnout další planetu, navíc obydlenou lidmi? Ty ses snad zbláznil. Tohle ti zamítám. Jestli se o to jen pokusíš, nakopu tě do řiti. A tentokrát zaslouženě.“
„No jo, nemusíte na mě tak křičet, Minawaro. Já nejsem hluchý, na rozdíl od některých,“ řekl Janus a podíval se jí do očí.
„Ty jsi ale vůl,“ řekl Moros, od kterého to nečekal.
„Janusi…“ Minawara po něm chtěla vystartovat, ale tentokrát zakročila Genesis, která svými schopnosti odtrhla oba od sebe.
„Tak to by stačilo! Jsme ve válce a vy dva se tu hádáte jako malé děti. Vykašlete se už na to, na tohle nemáme čas. Jsme ve válce, kterou prohráváme, tak jako předtím. Chcete znovu přijít o domov? Jeden už jsme ztratili a museli jsme opustit naši galaxii. Teď nám Engarové chtějí zničit další domov. Tak se vy dva přestaňte hádat a zkuste najít nějaké řešení, které nám přijde k užitku, než ke škodě.“
„Omlouvám se.“ Se skloněnou hlavou se Minawara posadila na své místo.
„Také se omlouvám.“
„S tím ZPM je to risk, ale je to nejrychlejší způsob, jak přijít k rychlému zdroji energie. Oba dva na tom začněte pracovat. Hlavně se mi nepozabíjejte. Jste mí dva nejlepší vědci, které jsem kdy mohla poznat a nechtěla bych o vás přijít. Proto chci, abyste byli velice opatrní, až si s tím budete hrát. Energie ze samotného vesmíru není snadno ovladatelná a těžce se dává do uzavřeného modulu.“ Genesis se obrátila na Morose, kterému dala jediný úkol, aby dohlédl na ty dva. Věděla, že Minawara s Janusem jsou dlouhodobí rivalové, kteří se snaží svými znalostmi něco dokázat. Ale je třeba, aby je někdo brzdil, než aby udělali nějakou chybu, které by později litovali.
„A jak je na tom Fanrad?“ zeptala se Genesis.
„Včera večer jsem si s ním povídala. Trápí se, jelikož někteří Antici ho nechtějí mezi námi. Já je chápu, ale nemůžeme ho jen tak ponechat Engarům, vždyť je to můj mladší bratr.“ Všichni se najednou obrátili na Minawaru, jelikož nikomu nikdy neřekla, že Fanrad je její mladší bratr. Teprve teď si uvědomili, proč Fanradův předešlí odchod byl tak těžký jak pro Andilka, tak i pro ni.
„Tvůj bratr?“ zeptal se Moros.
„Ano. Přišel na svět deset let hned po mně. Dala jsem slib svým rodičům, že na něj dám pozor. A ten slib také hodlám dodržet, i kdyby mě to mělo stát život,“ jakmile to dopověděla, odešla od stolu a opustila přístřeší, ve kterém se konala porada. Janus chtěl vstát od stolu, ale zastavila jej Genesis: „Nikam nechoď. Půjdu já.“
„Dobře.“

Letící Engarské mateřské lodě v nad světelné rychlosti byly skoro u Země a tak Wenis ještě jednou prohlížel plány útoku.
On i jeho bratr seděli na můstku v křeslech, která směřovala k hlavní obrazovce, na které byly zobrazeny plány Země. Informace, které získali během jejich krátkého pobytu, byly zakreslené taktéž. Přesně věděli, kde Antikové mají postavená svá přístřeší.
„Za jak dlouho tam budeme?“ optal se Lewren.
„Za dvanáct hodin,“ odpověděl kormidelník.
„Výborně. Jakmile budeme téměř u planety, tak mi dejte vědět,“ řekl Wenis a spolu s Lewrenem opustili můstek. Oba se před bitvou chtěli pořádně vyspat, tak si to namířil každý do své kajuty. Než se ale rozešli, tak spolu hovořili o Fanradovi, který jim chvíli sloužil. Věděli, že on by mohl hrát v této válce hodně velkou roli, a tak přemýšleli o tom, co s ním udělají, když se postaví proti němu. Věděli, že poblíž něho bude určitě Andilek. A tam kde je i Andilek, tam je i Genesis s Minawarou.
„Chceš se jich zbavit najednou?“
„Přesně tak. Jen takhle oslabíme celou rasu. Antikové jsou jen pohromadě díky Minawaře a Genesis. Obě dvě jsou velmi moudré a chytré ženy, nesmíme je podcenit. Dokážou se přizpůsobit každé situaci.“ Lewren se zasmál a odpojil se od Wenise, který vešel do své kajuty.

Všichni Antikové se připravovali na bitvu velmi pečlivě a bezpečně. Fanrad s Andilkem měli na starosti útočné jednotky. Někteří nechtěli spolupracovat s Fanradem, ale Minawara se za něj postavila a přede všemi Antiky jim vše řekla. Od té doby se všichni přestali vyhýbat Fanrada, který se nejvíce držel u Andilka, která mu nabídla přístřeší u sebe. Jejich želvička, Agátka, jim při práci velmi pomáhala. Když se jí něco nelíbilo, tak je kousla do prstů. Oba tak věděli, že něco dělají špatně.

Minawara s Janusem se po čase usmířili a teď v nově postavené observatoři spolupracovali na zdroji energie, která napájí obranné střely, který používali při první válce s Engary. Spolupráce jim zřejmě svědčila, jelikož si vedli moc dobře. Právě teď zkoušeli spustit zdroj energie na 5%.
„Dobrá, můžeš ho spustit,“ řekla Minawara, která stála poblíž zdroje energie.
„Raději pojďte sem,“ zavolal na ni Janus, než generátor spustil. Když oba byli v bezpečné vzdálenosti, zapnuli přenos energie do ZPM. Generátor na pěti procentech držel. Žádná anomálie se neobjevila.
„Výborně, generátor i ZPM jsou vcelku, zvyšuji výkonnost o dalších 5%.“ Janus sledoval zpozad skla generátor, jak se pomalu zahříval. Po dalším zvýšení bylo opět vše v pořádku. Ale když Minawara zvedla výkon o tentokrát 10%, všude začal znít poplach.
„Ne, ne, ne, ne, ne. To je zlý.“ Janus přišel k Minawaře, která se pokoušela výkon z 20% vrátit zpátky na 10%.
„Nejde to. Generátor se přehřívá.“
„Co ho takhle vypnout ručně?“ navrhl Janus.
„Jsi blázen? Víš jaká tam je teďka radiace?“
„Hodně velká,“ odpověděl Janus a zapojil své mozkové závity. Stačila jen chvilka a přišel na způsob, jak přerušit tok energie z generátoru do ZPM. Odstrčil Minawaru od počítače, který byl napojený na generátor, a začal se v něm hrabat. Bylo jisté, že tohle dopadne špatně. Jelikož Janus místo aby usměrnil tok energie, tak ještě více přidal. Minawara jen čekala na okamžik, kdy brzy něco vyletí do povětří. Ale nic se nestalo. Pohlédla na Januse, který nevěřícně stál nad počítačem, a pak pohlédla na generátor, který byl kupodivu vcelku.
„Co jsi s tím udělal?“ zajímalo ji. Janus k ní přišel a poplácal ji na rameni se slovy: „To víte, myslí mě to lépe, když jsme v nějakém maléru.“ Minawara neváhala a hned Janusovi přistál první pohlavek za tento den.
„Kde je Genesis?“ zeptal se Janus.
„Proč se ptáš?“ odpověděla Janusovi otázkou.
„Aby mě před vámi ochránila,“ odpověděl Janus a vypláznul na ni jazyk. Momentálně, na co teď Minawara myslela, bylo to, jak Janusovi konečně zalepit pusu. Jednoduše mávla rukou a bylo tak učiněno. Janus nemohl vůbec promluvit. Když chtěl něco říci, mohl jen pohnout ústy, ale nic z nich nevyšlo. Minawara tak měla konečně klid a odplata tak byla vykonána.
„To ticho,“ řekla a spokojeně si šla k počítači, kde pokračovala ve zvyšování výkonu. Mezitím Janus naštvaně sedl na židli a houpal se.

Genesis dohlížela na nejdůležitější část této války. Měla na starost řízení všech obranných i útočných jednotek. Právě teď rozdělovala Antiky do skupin podle jejich schopností a dovedností. Věděla, že sehranost bude další rozhodující součástkou této války. Čas, který měla na přípravu, rychle utíkal, a tak si přizvala k sobě Morose, který jí jediný z ostatních Antiků v tomhle může pomoci. Znal Antiky stejně dobře, jako většina z nejvyšší rady.
„Nemáme už moc času. Měl jsi pravdu, letí sem loděmi. Dopadne to stejně, jako na naší domovské galaxii.“
„Jestli se ti dva nejdříve nepoperou, tak kdyby to vyšlo s tím ZPMkem, mohli bychom tím napájet štít, který by obklopil celou planetu, pokud by to bylo možný,“ řekl Moros sedící u stolu naproti ní. Genesis se chvilkově zasmála, když se Janus zmínil o Minawaře a Janusovi.
„Když ti dva spojí hlavu do hromady, tak se stanou neporazitelnými. Oba mají něco, co my ostatní nemáme. Jsou jediní, kteří dokážou udržet nás Antiky nahoře. Díky nim jsme tam, kde jsme teď. Jejich myšlení a vynalézavost předčila všechny ostatní vědce. Musíme toho využít, nesmíme podlehnout proti Engarům,… znovu ne. Minulou válku jsem řídila z velitelské lodi, která stejně pak byla zničena. Teď jsem rozhodnuta se války zúčastnit. Budu bojovat,“ řekla s odhodláním Genesis. Věděla, že jestli nezakročí tentokrát sama, tak může nastat to, čeho se bojí nejvíce. Vyhubení celé rasy.
„Myslím, že do této války půjdeme všichni. Nenecháme zničit planetu obydlenou lidí. Přišli jsme sem a také jsme je sem zavedli. Je na nás, abychom je také odsud dostali a ochránili obyvatelé této planety. Je to náš domov, nás všech.“

Engarské lodě byly téměř u Země. Všech sedm mateřských lodí opustilo FTL a pomalu se začaly rozmísťovat kolem planety.

Pokračování příště