9. díl – Ochrana/Protection

Galaxie Kaliam
Genesis, 6. září, 8:00
Poté, co se Kevin s Karinou a Martinem probudili, se po převlečení a po snídani vydali k bráně. Karina s sebou v náručí držela Emmu, která zrovna ještě spinkala. Po dvou minutách čekání u brány na povznesený se objevila Genesis s Minawarou, které současně kývly hlavou.
„Rada byla o všem informována. Všichni jednoznačně souhlasili,“ oznámila Genesis.
„Jak se vůbec dostaneme do Mléčné dráhy?“ zajímalo Martina, který nad tímto dumal celou dobu čekání u brány.
„ZPM v dnešní době nepoužíváme, my používáme vlastní schopnosti,“ odpověděla tentokrát Minawara, která za pomocí schopností vytvořila aktivní červí díru vedoucí na Stigmu v Mléčné dráze.
„Jak jsi zjistila adresu, kam chceme jít?“ zeptal se Martin. Minawara se usmála a podívala se na Kevina.
„Přečetla mi myšlenky,“ odpověděl místo ní Kevin.

Mléčná dráha
Stigma
Po aktivaci brány na základně, se Sam s Jean okamžitě přesunuly do řídící místnosti. Jelikož brána na Atlantidě byla vyřazena, červí díry automaticky přicházely na základnu.
„Proč není zavřená iris?“ zajímalo Sam.
„Nevím, madam. Systémy nereagují na můj příkaz,“ odpověděl kapitán Graham Simmons. Sam okamžitě šla do místnosti, kde se nacházela brána. V místnosti se nacházeli ozbrojení muži s namířenými zbraněmi směrem na bránu. Všichni muži čekali jen na povel, jestliže dorazí nepřítel. Jenže najednou se stalo to, co by nikdo nečekal. Zbraně, které drželi v rukou, najednou zmizely. Všichni se dívali kolem sebe, nikoho neznámého neviděli. Pak se podívali na bránu, ze které vyšli jimi známé tváře, až na malý přírůstek. Všichni nemohli věřit svým očím, když je tam viděli stát živý a zdravý.
„Kevine?“ Sam nemohla věřit, že ho tam s ostatními viděla.
„Sam. Rád vidím, že jsi v pořádku.“ Po příchodu Kevina, Martina a Kariny s Emmou v náručí se brána deaktivovala. Všechny systémy poté začaly opět fungovat.
„Nemáme moc času. Musíme si promluvit,“ řekl Kevin, když přišel k Sam.
„Souhlasím.“ Všichni opustili místnosti s bránou a vydali se do zasedací místnosti, kam si při cestě tam pozvali pár lidí, kteří by při debatě neměli chybět.

Když Caldwell, Ellis, Emerson, Kašparová a Greyová dorazili do zasedačky, sedli kolem stolu a čekali na důvod jejich svolání. Po několika vteřinách čekání se do místnosti otevřely dveře, kterými jako první prošla Sam. Hned za ní šel Martin s Kevinem a s Karinou, která stále držela v náručí Emmu. Felipe vstal ze židle a hned si to namířil ke Kevinovi, který ho obejmul a poté poplácal po rameni.
„Rád vás vidím, pane.“
„Já tebe taky, Felipe.“ Felipe se pak podíval na Karinu a na malou Emmu. Přišel k ní a dotkl se Emmyniných tvářiček. Emma se zasmála a pak po zívnutí si ručkama otřela očka. Po příjemném přivítání sedli ke stolu.
„No, ani nevím, kde máme začít,“ řekl jako první Kevin.
„Co třeba začít u toho, kde jste se celou dobu nacházeli?“ navrhla Jean.
„Dobře. Než SGC vybouchlo, podařilo se nám aktivovat bránu. Adresa vedla na Alphu. Problém byl v tom, že nás to poslalo jinam než tam, kam byla adresa zadána. Objevili jsme se v galaxii Kaliam. Já s Martinem jsme se objevili na Olympu, kde žijí Antikové. Karina se objevila na půdě nepřítele u Engarů. Po menším nepříjemném dobrodružství jsme se opět shledali. Jak můžete také vidět, tak se mně a Karině narodila před pár dny dcerka. Jmenuje se Emma. Ale abych přešel k tomu hlavnímu. Antikové nám pomohou zpátky získat Zemi. Díky nim jsme se sem dostali.“
„Takže Queenmary přece jen mluvila pravdu,“ řekl na to Felipe.
„Předpokládám, že jsi byl v mé kajutě a našel tam tablet, že?“
„Ano.“ Felipe a Kevin byli jediní, kteří věděli, o čem je právě teď řeč.
„Na Queenmary jsem nechal pro případ mého zmizení něco, co se mohlo zobrazit jen Felipemu.“
„Moment,“ ozval se najednou Steven, „Vy jste se setkali s Antiky?“
„Ano,“ odpověděl Kevin.
„Vždyť ti dávno nežijí.“
„Ale ano, žijí,“ snažil se je přesvědčit. Když na ostatních bylo vidět, že jim moc nevěří, objevila se v místnosti Genesis následovanou Minawarou.
„Zdravíme,“ řekla Minawara a zamávala rukou. Genesis do ní strčila a Kevin s Martinem a Karinou se tomu zasmáli. Minawara se totiž snažila napodobit dnešní pozemský pozdrav. Ostatní v místnosti na povznesené bytosti akorát zírali.
„Rád bych vás všechny představil,“ řekl Kevin a vstal ze židle, „To je Genesis Marksová a Minawara Christopherová. Tohle je Samantha Carterová, Steven Caldwell, Felipe Emerson, Abraham Ellis, Martina Kašparová a Jean Greyová.“ Po představení všech sedl zpátky na židli. Genesis i Minawara se taktéž přidaly a sedly si ke stolu.
„Teď už mi věříte, plukovníku?“
„Teď už věřím všemu,“ odpověděl Steven.
„Poté, co jsme zjistili, že se moji pravnuci objevili na Olympu, okamžitě jsme začali jednat. Zatímco byl Kevin v kómatu a Karina nezvěstná, nám vše Martin pověděl. Rozhodli jsme se, že vám pomůžeme. Rada Povznesených jednoznačně souhlasila,“ oznámila Genesis.
„Moment,“ zarazila se Sam, „Pravnuci? V kómatu?“
„Tak trochu patříme do rodiny. Později vysvětlím vše. To kóma už bylo něco jiného. Když jsme se dostali na Olymp, dostali jsme se s Martinem do střetu s padouchy. Mám menší díry v břiše,“ vysvětlil jí Kevin.
„Ah, tak jo. Takže co uděláme?“
„Před naším odletem ze Země, jsme tam nenechali jen dvě brány. Ve skutečnosti jsou tři. Ta třetí je v podzemí,“ řekla Genesis.
„Podzemní brána? Nikdy jsme ji nenašli,“ řekla Sam.
„Taky je problém se k ní seshora dostat,“ řekla Minawara.
„Takže… Jaký je teda plán?“ zeptala se Sam.
„Plán je jednoduchý. My poletíme s loděmi k Zemi a další skupina se na povrch dostane za pomocí brány v podzemí, kde se nacházejí taktéž transportéry. Jakmile všichni budeme na místě, na znamení se k nám připojí Povznesení. Vezmeme si Zemi zpátky a pak jim pošleme menší dáreček na Lucii, ať mohou na Zemi definitivně zapomenout. Jinak je tu ještě jedna věc ohledně Destiny. Jsme schopni dostat naše lidi zpátky k nám. Bez ohledu na to, jak daleko jsou od nás,“ informoval Kevin všechny o plánu.
„Jak se tam ale chcete dostat? Pokud víme, stále ještě letí FTL, než překročí konec hranic další galaxie,“ ozval se Abraham.
„Víme, jak Destiny funguje. A existuje hodně způsobů, jak se tam dostat. Nemusíme použít ani bránu. V našem případě se já s Genesis dostaneme jednoduše na Destiny. Jestli jsem pochopila z dřívějších zpráv, tak vaši lidé jsou ve stázových komorách. Jednoduše donutíme loď vystoupit z FTL na bezpečném místě a zadáme adresu planety, která vede někam zde do Mléčné dráhy. Po přesunu vašich lidí totiž hrozí, že se loď roztrhne ve chvíli, kdy se přeruší spojení. Na takovou vzdálenost nebyla totiž sestrojena.“
„Dobře, tohle necháme na vás. Ale co uděláme my? Kevine, víš, že Queenmary ještě není zcela hotova?“ Sam otočila na Kevina.
„Vím o tom. Pokud beru v potaz její dokončení, do dvou týdnů by měla být v plné bojové schopnosti. Budu ale potřebovat lidi.“
„Posádka z Daedala je vám k dispozici,“ řekl Steven.
„Moment. Nechcete mi říci, že…?“ zarazil se Kevin.
„Ano, Kevine, je to tak. Přišli jsme o Daedala a Sun Tzu. Odyssea stihla posádku z Daedala přenést k sobě na loď, ale ze Sun Tzu to nikdo nezvládl,“ odpověděla Sam.
„Sakra.“ Kevin praštil pěstí do stolu.
„Co se zatím stalo, když jsme tu nebyli?“ zeptala se tentokrát Karina, která doposud jen poslouchala.
„Poté, co nám selhávaly štíty, jsme museli ustoupit. Po opravení Odyssey se tajně vydávala k Zemi, pokaždé se jim zatím podařilo zachránit větší část přeživších obyvatel na Zemi. Přežili jen ti, co mají antický gen, což je kolem miliónu a půl obyvatel. Pár stovek jich máme zde, ale už je nemáme, kam ubytovat,“ odpověděla Sam.
„Takže jestli to chápu, tak máme k dispozici jen Odysseu, Hammonda, Apolla a Queenmary. No, to bude něco,“ řekl Kevin a naklonil se ke stolu.
„Co takhle nejdříve vyřešit Destiny? Zdá se, že je to asi nejrealističtější než následující plány,“ navrhl Martin.
„Není problém,“ odpověděla Minawara.
„Ale měli byste nějakou svou loď poslat na planetu, kam otevřeme červí díru. Jestli Destiny nevydrží, tak energie projde bránou a zruší i bránu na druhé straně,“ řekla Genesis.
„Poletím,“ ozval se Felipe a vstal ze židle.
„Poletím s tebou,“ řekl Kevin a taktéž vstal. Genesis s Minawarou také vstaly a přišly ke Kevinovi a Felipemu.
„Jestli mi hlava slouží, jedna planeta se nachází nedaleko odsud. Jestli je neobydlená, tak by vedla červí díra právě tam,“ řekla Minawara.
„F3L-095,“ řekla Sam název planety, která byla poblíž.
„Jestli počítám správně, do půl hodiny bychom tam měli být.“ Felipe udělal rychlý výpočet cesty v hlavě. Všichni přítomni s plánem souhlasili, a tak Minawara s Genesis zmizely do prostoru Povznesených a Kevin s Felipem se vydali na Odysseu. Všichni ostatní jinak opustili místnost a vrátili se ke svým povinnostem, až na Sam, Martina a Karinu s Emmou. Tito čtyři zůstali v zasedačce. Sam si přesedla, aby se mohla podívat z blízka na malou Marksovou.
„Jsem ráda, že vám nic není.“
„My jsme také rádi, madam.“ Když viděla Sam, jak se kouká na Emmu, zeptala se jí: „Chcete si ji pochovat?“
„Mohu?“
„Že se ptáte,“ odpověděla Karina a opatrně položila Emmu Samanthě do náručí. Emma se usmála a pak zazívla. Sam se na ni usmíval a pak jí dala pusinku na čelíčko.
„Je krásná.“
„Celá po bráchovi,“ řekl Martin. Sam se zmateně podívala na Martina, který si uvědomil, že téměř nikdo z pozemšťanů nevěděl, že on a Kevin jsou ve skutečnosti bráchové.
„B…bráchové?“
„Ano, Martin a Kevin jsou bráchové. Je to dlouhá historie,“ odpověděla Karina.
„Áha. Co se ještě od vás dozvím?“
„Všechno, ale postupně. Až vyřešíme současnou situaci.“

Neznámá galaxie
FTL, Destiny, 10:20
Destiny letící FTL se nacházela několik desítek galaxií od Mléčné dráhy. Celá loď byla opuštěna, až na několik lidí, kteří se nacházeli ve stázových komorách. Když se na palubě Destiny objevila Minawara s Genesis, celá loď ožila. Všechna světla se rozsvítila a podpora života naběhla.
„Páni. To už je hodně let, co jsem ji viděla naposledy,“ řekla Minawara.
„Jo, naposled to bylo při jejím vypuštění. Ale teď se dejme do práce,“ řekla Genesis a svolala zbytek Povznesených, který jim šel pomoci. Když se všichni sešli u brány, vydala rozkaz, aby všichni šli ke komorám a vytáhli lidi ze stázových komor.

Když se Minawara objevila v části, kde byl ve stázi jejich velitel, plukovník Everett Young, chvilku se na něj zadívala a pak řekla: „Hezkej, ale na můj vkus moc mladej a zarostlej.“ Genesis, která ji slyšela, si odkašlala a zamračeně se na ni dívala.
„No jo, už jdu,“ zakňučela Minawara a šla k panelu, který ovládal komory. Po zmáčknutí několika tlačítek se stázové komory deaktivovaly a otevřely se. Jak bylo očekáváno ze strany Antiků, všichni se v komorách sesunuli na zem.
„Typičtí pozemšťané. Nic nevydrží.“
„Ty si to komentování nemůžeš odpustit, že?“ zavrčela na ni Genesis a za pomocí svých schopností všechny, až na Minawaru, přenesla do místnosti s bránou.
„Nemohu,“ řekla na to Minawara a přemístila se k dalšímu panelu, který vedl k dalším stázovým komorám.

Když všichni byli všichni z komor vytaženi a přeneseni k bráně, jak Minawara, tak i Genesis se ujistily, že nikdo jiný na palubě není.
„Momentík,“ řekla Minawara, když něco ucítila, „Někdo tu ještě je, ale není ve stázi.“
„Křeslo?“ hádala Genesis.
„Jo.“ Minawara během chvilky zmizela. Po necelé minutě se vrátila s dalším přeživším. Byl to Eli Wallace, který se před třemi roky rozhodl, že se pokusí spravit nefunkční komoru, kterou nakonec nespravil. Nakonec ho napadlo, že použije antické křeslo, jestli dokáže přežít s ním.
„To už by měli být všichni,“ řekla Minawara. Všichni pozemšťané do jednoho leželi na zemi před bránou v dostatečné její vzdálenosti.
„Dobrá, jdeme na to.“ Destiny vystoupila z FTL Genesis i s Minawarou stouply několik metrů od brány. Obě zavřely oči a ruce namířily pokrčené směrem k bráně. Po chvilce soustředění se bez zadávání adresy otevřela červí díra směřující do Mléčné dráhy na F3L-095. Po aktivaci brány se najednou loď otřásla.
„Musíme si pospíšit.“ Genesis souhlasně kývla hlavou a pak s těmi, co se umí teleportovat skrze aktivní bránu, se s desítkami lidí přenesli. Minawara pak šla k poslední skupině a dříve, než se loď roztrhla na kousky, se přenesla i s nimi.

Mléčná dráha
Prostor kolem F3L-095, Odyssey, 10:50
Odyssea po zaměření známek života na povrchu planety okamžitě všechny transportovávala na palubu. Když přenesli poslední skupinu na palubu, Minawara se objevila na můstku a řekla: „Musíte odtud vypadnout, hned!“ Kevin, sedící po dlouhé době u pilotní konzole, zmáčkl na několik tlačítek a aktivoval hyperprostorové okno dříve, než byla planeta zničena.

Hyperprostor, Odyssey
Po vstupu do hyperprostoru vstal Kevin od řízení a vydal se s Felipem na ošetřovnu, kde se v tuto chvíli nacházeli všichni přeživší z Destiny. Minawara s Genesis tam taktéž byly a pomáhaly s probouzením, jelikož všichni ještě spali.
„V komorách spali tři roky a oni si ještě spějí dál,“ okomentoval to Kevin. Minawara se hlasitě zasmála, jelikož Kevin byl s takovými řečmi stejný, jako ona. Genesis zavrtěla hlavou a řekla: „Proč zrovna tohle musí někdo podědit?“
„Nestěžuj si, mohlo to být ještě horší,“ řekla Minawara, a ještě se zasmála.
„No jo.“
„Doktore, jak to s nimi vypadá?“ zeptal se Felipe. Všichni čtyři přišli k doktorovi, který právě stál u Everetta.
„Dejte jim tak půl hodiny. Do té doby by měli být všichni vzhůru.“
„To bude milé probuzení, až zjistí, kde ve skutečnosti jsou,“ řekl Kevin při pohledu na plukovníka Younga.

Stigma, 11:45
Major Christopher, podplukovník Marksová a brigádní generál Carterová se nacházeli v řídící místnosti, kde čekali na ozvání se z Odyssey. Když počítač kapitána Simmonse hlasitě zapípal, otočil se na ostatní a oznámil: „Přijímáme vysílání z Odyssey.“
„Na obrazovku,“ řekla Sam. Na hlavní obrazovce před nimi se objevil podplukovník Emerson.
„Všech sedmdesát tři lidí se bezpečně nachází na naší ošetřovně. Jen v tuto chvíli ještě spí jak mimina.“ Sam se podívala na Emmu, která právě spala. Usmála se a pak se obrátila zpátky k obrazovce se slovy: „Dejte nám pak vědět, až tu budete. Konec.“ Obrazovka ztmavla a Sam čekala, kdy konečně jí někdo vysvětlí, co se stalo v galaxii Kaliam.
„No, než se vrátí, tak bychom vám měli něco říci,“ začal jako první Martin, „Když jsme se s Kevinem objevili na Olympu, nejprve jsme hledali Karinu. Když se neozývala, došlo nám, že ji brána musela poslat buď na jinou planetu, nebo zůstala v Mléčné dráze a poslalo ji to na Alphu, kam jsme měli původně naplánováno jít. Spolu s Kevinem jsme pak šli do města, kde jsme se jaksi museli odzbrojit, jinak bychom neprošli dovnitř. Mají tam dobrou bezpečností techniku. Při cestě městem jsme narazili na skupinu lidí, která zdrhala před hlídkami. No dopadlo to tak, že když mi brácha překládal, co říkají, tak na mě zaútočili, jenže on mě odstrčil a schytal kulku a nůž místo mě do břicha. Frodren, antický lékař, který mimochodem umí mluvit i Anglicky, tak mu pomohl. Chvíli sice byl v kómatu, ale nakonec se z něho probral, jak můžeme vidět. V tu dobu mi Frodren vše vysvětlil, řekl mi, kdo ve skutečnosti jsem. Což tady této a jemu budu vytmavovat ještě hodně dlouho, že mi to všechno zatajili.“
„Já se ti za to už omluvila. Chtěla jsem, aby ti to řekl, ale on to chtěl nechat na později.“
„Nejspíše do té doby, než umřu. No ale to je jedno. Teď můžeš pokračovat ty.“
„Jak myslíš. Já se oproti nim objevila na nepřátelském území. Přímo u Engarů, s nimiž Antikové válčí už po tisíciletí. Když jsem ušla pár stovek metrů od brány, tak jsem jich pár zahlédla. No, musela jsem sprintovat hodně rychle zpátky k bráně, abych se od tama vůbec dostala. Měli tam samé překážky a byli doslova všude. Chvíli to trvalo, než jsem se k ní dostala. Pak jsem zadala adresu planety, o které mi říkal táta. Žijí tam lidé, kteří obývali Zemi a přidali se k nim. Tam mě nakonec i táta našel, když tam zrovna šel na návštěvu. Řekl mi o Kevinovi, co se mu stalo, ale když už jsem se vrátila k ostatním, tentokrát na planetu Domiacea, čekali tam ti dva na mě, tedy vlastně pomalu šli naproti mně. Chvíli potom jsem porodila Emmu a ti dva šli za svými rodiči, což je teď tvoje pasáž,“ řekla Karina při pohlédnutí na Martina.
„Jak se dalo čekat, Kevin nebyl moc rád, že je vidí. Hnedka se dohádali. Pak, když byl brácha venku, zaútočili na něj Karakaiové a na ruku mu přidělali jednu značku, která ho uvedla do stavu nekonečného spánku. Táta mu ji dokázal oddělat, ale schytal to krapet pokoj. Bude chtít vymalovat. Dále pak bylo, že když byla máma venku, šel za ní, jenže opět na ně zaútočili. Kevin dokázal sebe i mámu někam přenést, pak se vrátili po nějaké době zpátky, když už Karakaiové byli pryč. Pak už jen bylo, že se vrátíme domů,“ dopověděl Martin a pak si ještě na něco vzpomněl, „Jo, a ještě jedna věc. Večer s tátou jsme měli krásné posezení, takže vy dva nejste jediní potomci, kteří mají schopnosti. Táta se se mnou o ně podělil.“ Když to dopověděl, objevil se najednou za Karinou.
„Teleportace? Vážně?“ divila se Karina, že právě tyto schopnosti dostal.
„Na bráchu nemám. Ten má snad všechno.“
„Neděláte si ze mě srandu, že ne?“ zeptala se Sam.
„Ne, to bychom si nedovolili,“ odpověděli oba dva zároveň.
„Jinak zaslechla jsem něco o povýšení, gratuluji, brigádní generále,“ pogratulovala jí Karina.
„Děkuji.“ Martin vykulil oči a pak se poškrábal na hlavě.
„Tak to mi zas něco uniklo.“
„Nejste jediný, kdo o tom neví,“ okomentovala to Sam.
„Kevin,“ řekla Karina, která si všimla, že Sam pořád oslovuje jménem, a ne její novou hodností.
„Ale nevadí mi to.“

Hyperprostor, Odyssey
Felipe s Kevinem seděli na židlích pár metrů od Everetta, který se pomalu probouzel. Když si toho Marks všimnul, vstal ze židle a namířil si to přímo k němu. Po promnutí očí se Young rozhlížel kolem sebe. Říkal si, kde to je.
„Plukovníku?“ promluvil na něj Marks. Young se na něj podíval a pak se zamračil.
„My se známe?“
„Ne tak docela. Byl jsem na Hammondovi, když Luciánská aliance zaútočila na Icarus.“
„Moment!“ Everett se hodně rychle posadil.
„Vítejte na palubě Odyssey. V Mléčné dráze,“ přivítal ho tentokrát podplukovník Emerson.
„To bude nějaký sen a já s ostatními jsme ještě v komorách na Destiny.“
„Nejste. Destiny byla zničena při vašem přesunu. Je to na dlouhé vyprávění, ale jste zpátky v Mléčné dráze. Jen máme jeden velkej problém. Na Zemi zaútočila Luciánská aliance. Zemřelo přes miliardu lidí, přežili jen ti, co mají antický gen. Podle všeho jich je milión a půl. V současné době setrváváme na Stigmě, ale brzy po dokončení Queenmary vyrazíme s pomocí zpátky na Zemi,“ vzal to Marks zjednodušeně.
„Podplukovníku Emersone, tady můstek. Opouštíme hyperprostor, pane,“ ozvalo se z interkomu. Felipe na svém uchu zapnul vysílačku a ozval se nazpátek: „Jsem na cestě.“ Po těchto slovech se vydal rovnou na můstek.

Stigma
Všichni na základně už věděli o příletu Odyssey, která má na palubě posádku antické lodi Destiny. Po jejím výstupu se na základnu nechal přenést Marks s plukovníkem Youngem, který byl mezi prvními probuzenými.
„Vítejte zpátky, plukovníku,“ přivítala ho Sam.
„Děkuji, plukovníku.“
„Spíše brigádní generále,“ opravila ho Karina. Kevin i Everett vyvalili oči, obzvlášť Kevinovi tohle uniklo po jeho příchodu. Poškrábal se na hlavě a pak se podíval na Karinu, která se tomu zasmála.
„Takže, když to vedlejší máme za sebou, zajdu si na Thétu a pokusím se dát dohromady co nejrychleji Queenmary. Do deseti dnů tak budeme moci vyrazit.“
„Jinak ozval se nám Sheppard, Tok’rové nám pomohou se třemi loděmi. Více jich nemají,“ informovala je Sam.
„Lepší něco než nic. No nic, tak povalím rychle, než mi někdo z lodi udělá kocábku,“ řekl Kevin a vydal se k bráně, na které zadali na jeho žádost adresu Théty.