6. díl – Tajemství nového světa/Secret of the new world

Galaxie Kaliam
Ares, 27. srpna, 8:00
Dny od Karininého příchodu rychle utíkaly. Na Aresu byla už měsíc a sedm dní. Místní obyvatelé se o ni starali, jako kdyby patřila do jejich rodin. Právě teď ležela v posteli přikrytá peřinou. Nikdo jiný v ložnici nebyl, a tak mohla v klidu spát. Jak už bylo na Aresu zvykem, všichni se probouzeli podle zakokrhání kohouta. Když zakokrhal, Karina se pořádně protáhla a spokojeně vyskočila z postele, jelikož byl den, kdy na planetu chodili někteří Antikové, aby se podívali, jak se jim daří. Poté, co se Karina upravila a navlékla se do šatů, které jí darovali, vydala se do kuchyně, kde pro ni starosta vesnice připravil velkou pochoutku.
„Přeji krásné ráno,“ pozdravil ji jako první starosta.
„Dobré ráno, Manite,“ pozdravila jej také a přisedla si ke stolu.
„Za dvě hodiny, podle plánu, by se tu měli objevit nejvyšší, snad budou mít radost, že jste tu.“
„To určitě ano, ale v první řadě budou hlavně překvapeni. Doufám, že mezi nimi bude i táta, dlouho jsem ho už neviděla. Dokonce ani na mé svatbě nebyl.“
„Určitě i váš manžel má o vás starosti. Je to dlouhá doba, co jste se neviděli.“
„Doufám, že se mu nic nestalo,“ řekla na to Karina a pustila se do snídaně.

Domiacea
Poté, co jak Martina, tak i Kevina přemístili na jinou planetu, Frodren je stále doprovázel, jelikož Kevin byl stále v kómatu, a tak se o něj musel starat. Vortensis i přes zákaz Frodrena jej doprovázela, jelikož se chtěla více seznámit s Martinem. Když v tuto chvíli byl poblíž Martina jen Frodren, pomalým krokem se k němu přiblížil se slovy: „Chtěl bych se vám omluvit. Ale měl byste dát za pravdu Vortensis. Do smrti nemůže být sama. Většinou jsou to právě ženy, kteří chtějí založit rodinu. Ale jinak vás chápu, jako otec máte o ni starost. Já takové štěstí neměl, já rodiče moc neznám. Nevím, jak je na tom Kevin, jestli je znal, nebo ne.“
„Určitě vám to poví, až se probudí.“
„Je to už dlouho, co je takhlenc. Vím, že je to ode mě hloupí, ale má vůbec nějakou šanci na probuzení?“
„Mozek poškozený není, takže ano. Má velkou šanci, jen to chce čas.“

Po přemístění nechali Kevina opět převést do nemocnice, kde se o něj starali. V pokoji, kde ležel, nikdo krom něj nebyl. Trvalo jen chvilku, než pohnul rukama. Hned poté pomalu otevřel víčka očí. Chvilka viděl rozmazaně, ale dokázal posoudit, že je pořád naživu. Kvůli dýchací trubici nemohl mluvit, a tak oddělal z prstu snímač tepu, který hned přenášel informace na obrazovku a Frodrenovi do kapesního přístroje. Když jej oddělal, přístroje začaly děsivě pípat, že by si Kevin nejraději zacpal uši, aby nic neslyšel.

Když Frodrenovi zapípal v kapse přístroj, rychle projel očima informace. Martin nevěděl, co se děje, jelikož Frodren zmizel hodně rychle.

Když Frodren dorazil ke Kevinovi, Kevin na něj rukou zamával. Čekal totiž to nejhorší, ale nakonec se mu ulevilo, když viděl, že nabyl vědomí.
„Vy máte teda dobré nápady, jak upoutat něčí pozornost. Hned vám tu trubici oddělám,“ řekl Frodren a hned začal s prací. Poté, co mu oddělal z úst trubici, chvíli kašlal, než se napil brčkem vody.
„Wow,“ vyšlo z Kevina. Málem mu nebylo rozumět, ale pak si odkašlal ještě jednou a už to bylo lepší.
„Kde je Martin? A co Karina, našli jste ji?“
„Váš bratr je momentálně u paláce. Přemístili jsme vás na jinou planetu.“
„A co Karina?“
„Tu jsme ještě nenašli. Předpokládáme, že je někde na území Engarů.“
„Sakra. Jestli ji dostali, vychovají naši dceru dle jejich a pak ji použijí proti nám.“
„Nebojte, Genesis s Minawarou se připravují na okamžitý útok, kdyby vyšlo najevo, že ji zajali. Ale teď byste spíše měl něco povědět svému bratrovi.“
„Já vím. Držel jsem před Martinem vše v tajnosti pro jeho dobro. A hlavně jsem sem nikdy nechtěl, už jen kvůli rodičům, jak se zachovali, když mi tenkrát bylo šest let.“
„Přivedu vám sem bratra, ať si můžete popovídat.“
„Děkuji,“ odpověděl Kevin. Frodren opět zmizel a nechal tam Kevina samotného.

Frodren se objevil u Martina, který pochodoval po cestičce k paláci z jedné strany na druhou. Když ho Martin zahlédl, rychle se vydal k němu. Hned, na co se ho zeptal, bylo: „Stalo se něco? Je Kevin v pořádku?“
„Váš bratr je v pořádku. Před chvílí si nám pohrál s přístroji. Chtěl by s vámi mluvit,“ odpověděl Frodren. Než cokoliv dalšího mohl říci, Martin se rozeběhl do místní nemocnice, kde ležel Kevin.
„Kdybyste počkal, tak bych vás tam dostal rychleji!“ zakřičel na něj. Martin se zastavil a počkal, až Frodren k němu přijde. Dotkl se jeho ramena a najednou oba zmizeli.

Frodren i s Martinem se objevili v pokoji, kde ležel Kevin. Kevin se podíval na Frodrena a požádal ho, aby je nechal o samotě. Frodren tak učinil a nechal oba dva si promluvit. Kevin nevěděl, kde prvně začít, a tak nejprve požádal bratra, aby si sedl na židli, že to bude dlouhé povídání.
„My dva jsme teda bráchové?“ zeptal se jako první Martin.
„Ano, jsme. Charleen a Kirby Christopherovi jsou i moji rodiče. Byl jsem vlastně jejich první syn.“
„Co se stalo?“
„Když mi bylo šest let, zjistil jsem, co naši rodiče jsou doopravdy. Netušili, že jejich rozhovor zaslechnu a budu si ho hodně dobře pamatovat. Tenkrát mluvili s jednou ženou, která jim řekla budoucnost. Když jsem to slyšel, řekl jsem si, co je to za blbost. Hned ten den mě pak strčili do dětského domova, odkud mě pak vyzvedli Aimen a Oden Marksovi, rodiče naší matky. Věděli, že to, co udělali, bylo od nich nezodpovědné, a tak si mě vzali do opatrovnictví a změnili mi i příjmení na jejich. Doposud jsem jim za to vděčný, jinak nevím, jak bych na tom teď ve skutečnosti byl. Důvodem toho všeho je, že jsem ti nějakým způsobem sebral možnost ovládat schopnosti, které se generačně dědí.“
„Schopnosti?“ Martin byl totálně vedle, když mu to Kevin pověděl. Kevin se tak rozhodl, že mu udělá názornou ukázku využití svých schopností. Prstem ukázal na přístroj, který mu kontroloval životní stav, a po malém mávnutí se najednou vypnul.
„Asi takhlenc. Podědili jsme schopnosti trochu ve větším,“ když to dopověděl, podíval se na Martina, kterému málem vypadly oči z důlků.
„A hodlals mi to někdy říci?“
„S Karinou jsme se shodli na tom, že by bylo lepší, kdybys to nevěděl. Nikdo by o ničem nevěděl a žili bychom si dál tak jak doposud. To, že jsme se sem dostali, se vše změnilo.“

Ares, 10:00
Karina s Manitem stáli u zadávacího panelu brány, u kterého čekali na příchod nejvyšších. Když se brána aktivovala, oba dva přišli blíže k bráně, aby přivítali Povznesené. Jako první z brány vyšli strážní, hned za nimi šli nejvyšší. Když Karina zahlédla mezi nimi svého táty, hned se za ním rozběhla.
„Tati!“ zavolala na něj. Samuel Thracen se kolem sebe rozhlížel, až zahlédl svou holčičku.
„Karino? Co tu děláš?“ Hned za ní přišel a objal ji. Pak se na ni podíval a zjistil, že je těhotná.
„Nechtěla bys mi něco říci?“
„Tati, na tohle máme spoustu času. Víš, kde je Kevin s Martinem?“
„Kevin Marks a Martin Christopher?“
„Ano, ty dva myslím. Jsou v pořádku?“ zajímalo ji. Samuel se zatvářil poněkud smutně, jelikož zpráva o Kevinově probuzení se ještě k němu nedostala, takže nevěděl, že už je na to lépe.
„Tati?!“
„Martin je v pořádku. Ale Kevin ne.“ Karině vyhrkly slzy z očí. Otevřela pusu, před kterou měla ruku. Nemohla uvěřit, co jí právě táta pověděl.
„Chci ho vidět, hned.“ Samuel poslal všechny s Manitem do vesnice, on i s Karinou pak po zadání adresy vešli do brány.

Domiacea, 10:15
Kevin sledoval Martina, který vedle něj seděl na židli. Vše pro něj bylo nové, a tak mu Kevin dával čas, aby vše přijal. Věděl, že to udělal pro jeho dobro, ale vůbec netušil, že je součástí něčeho tak velkého.
„No, alespoň jsem dostal odpovědi na nějaké otázky, který jsem si kladl celý život,“ promluvil po chvilce ticha Martin. Na dveře z druhé strany zaklepal Frodren. Po vstoupení do místnosti Martin vstal židle a pohlédl na něj. V rukou držel malou skleněnou nádobu, ve které měl gel zelené barvy.
„Kevine?“ promluvil na něj.
„Ano, Frodrene?“
„Karina je naživu. Podařilo se jí dostat se na Ares a spojit se tam se svou rodinou, která tam chodí na návštěvu,“ odpověděl. Kevin během chvilky, sice s menší bolestí, sednul.
„Chci ji vidět,“ řekl Kevin a chtěl co nejrychleji vstát z lůžka, jenže Frodren ho zastavil.
„Chvíli počkejte, nejdříve vám dám toto na břicho,“ poukázal na skleněnou nádobu.
„Co to je?“ zeptal se Martin místo Kevina.
„Je to gel, který zpevní po jeho nanesení určitou část. V Kevinovém případě znehybní rány na jeho břiše,“ vysvětlil mu to. Když viděl, jak Kevin spěchá, aby co nejrychleji viděl Karinu, tak mu rychle vyhrnul triko a nanesl mu gen na místa, kde ho trefila kulka a kde byl zabodnut nůž.

O 10 minut později
Karina s doprovodem svého táty a stráží šli po kamenné cestě, která vedla k paláci. Ze všech nejvíce spěchala za Kevinem. Když ho v dálce zahlédla, jak pomalu jde se svým bratrem, který ho podepíral, směrem k nim, rychle se za nim rozběhla.
„Kevine!“ zavolala na něj. Kevin na opírání o někoho zrovna moc nebyl, a tak se Martina pustil a zrychlenější chůzí mířil ke Karině, která během několika vteřin přiběhla k němu. Oba se rychle obejmuli. Kevin pak prohlédl Karinu, jestli je v pořádku. Až na pár tržných ran byla v pořádku. Martin s ostatními je sledovali. Když se oba zkontrolovali, jestli je všechno v pořádku, obrátili se na ostatní.
„Děkujeme, všichni tři,“ řekla Karina za Kevina, za nenarozenou dcerku a za sebe. Když Frodren k nim dorazil, navrhl, aby se všichni vrátili zpátky do domu, aby Karinu prohlédli, jestli je celá v pořádku spolu s nenarozenou dcerkou.

Když se všichni vrátili do domu s doprovodem Samuela Thracena a strážců, Frodren si vypůjčil Karinu a vzal si ji s sebou do nemocnice, aby ji prohlédl. Mezitím Martin přivezl Kevina na vozíku do jeho pokoje v paláci, kde bude s Karinou, až se vrátí. Kevina vůbec výzdoba nepřekvapovala, vypadalo to jako na Zemi. Později vyšlo z Martina, že to byl on, kdo tu pozměnil výzdobu. Kevin se tomu zachechtal. Nečekal by, že si Martin tak rychle zvykne na nové místo.
„Když tu jsme ještě tak sami, co myslíš, jak je na tom Země?“ zeptal se Martin.
„Vůbec netuším. Ale podle toho, co jsme viděli, než jsme vstoupili do brány, bude na tom špatně. Jakmile to půjde, tak se pokusím se nějak dostat zpátky do Mléčné dráhy. Luciánské alianci jen tak nenechám zničit náš domov,“ odpověděl sedící Kevin na posteli přikrytý peřinou.
„Souhlasím. Měli bychom se tam vrátit, jak jen to půjde,“ když to Martin dopověděl, dveře do velké ložnice se otevřely. Jako první prošla dveřmi stráž, která otevřela dveře. Hned po nich je následovala Karina s Frodrenem.
„Vše v pořádku?“ zeptal se hned Kevin. Karina přiběhla ke Kevinovi, lehla k němu pod peřinu a odpověděla: „Dcerka je v pořádku a já taky, až na to, že mám hlad jako vlk.“
„Nebojte se, nechal jsem vám připravit oběd. Do půl hodiny byste ho tu měli mít,“ oznámil Frodren.
„Děkujeme, Frodrene. Mohl bych ještě o něco poprosit?“ zeptal se Kevin. Frodren přišel k němu blíže a Kevin mu něco pošeptal do ucha. Oba se usmáli a Frodren pak odešel z ložnice stejně jako strážní.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, 14:00
Poté, co pozemšťané přenesli několik stovek lidí k sobě na palubu Odyssey, Kefflin se naštval a rozkázal všechny přeživší obyvatelé Země shromáždit na jednom místě. Nejvíce byl naštván tím, že mu generál O’Neill neřekl hesla do Pentagonu, Oblasti 51 a do Ships Command. Solek se svými muži letěli do Evropy, kde se nacházelo přes tři sta tisíc lidí.

Několik stovek lidí se seskupilo a našlo si úkryt v podzemí. Další lidé zmateně pobíhali po skoro téměř prázdných městech nebo vesnicích.

Stigma, 15:25
Přeživší, které dopravila Odyssea na Stigmu, byli ubytování do jednotlivých pokojů. Bohužel Stigma nebyla stavěna na tolik lidí, a tak někteří museli být ubytováni na Atlantidě.

Právě teď se všichni přeživší nacházeli v jedné postavené budově, která je velká jako O2 aréna v Praze. Všichni museli stát, jelikož budova byla nedávno zhotovena. Na vyvýšeném pódiu stáli plukovník Jean Greyová, plukovník Martina Kašparová a podplukovník Felipe Emerson. Měla tam být také brigádní generál Samantha Carterová, jenže ta po ztrátě poručíka generála Jonathana Jacka O’Neilla truchlila na Hammondovi ve své kajutě, kde ji nikdo nevyrušoval. Všichni tři viděli, jak jsou všichni přeživší zmetení, a tak je požádali o uklidnění, jelikož se jim chystali vše vysvětlit. V tuto chvíli nemuseli řešit jazykovou bariéru, jelikož všichni tito lidé pochází ze Spojených Států Amerických.
„Před mnoha miliony lety existovala rasa zvaná Antikové,“ začala Jean, „Tato rasa vytvořila síť Hvězdných bran v naší i v jiných galaxiích k volnému cestování mezi různými světy. V roce 1928 byla nalezena brána v Egyptě v Gize. Dlouho byla brána v nečinnosti, nevěděli jsme, jak ji použít. Jenže v roce 1994 se nám ji podařilo aktivovat a pomocí brány projít na jiný svět. Po ukončení mise na planetě bylo rozhodnuto, že se brána nadále nebude používat a bude střežena v Cheyenne Mountain. Po třech letech se brána aktivovala a na základnu přišli lidé, kteří jsou ovládáni Goa’uldy, které mají omotané kolem páteře na krku. Byli to nepřátelé, se kterými jsme se setkali při mnoha bitvách. Po několika letech se nám podařilo jim vzdorovat, a nakonec jsme nad nimi vyhráli. Jenže nebyli to jediní nepřátelé v naší galaxii. Jsou tu další, kteří touží po moci. Mezi nimi patří Luciánská aliance, která má na svědomí smrt našich lidí na Zemi. Pokoušeli jsme se jim ubránit, ale po několika hodinovém boji byly naše dvě lodě zničeny. Další naše dvě lodě se blížily k explozi, a tak ustoupily. Země podlehla tak nepřátelům.“ Po těchto slovech se ozývaly samé hlasy lidí, kteří se právě teď dozvěděli něco nového. Felipe věděl, jak se někteří cítí, a tak předstoupil a řekl: „Vím, jak se všichni cítíte. Je to pro vás nové. Ti lidé mi před několika lety zabili tátu při záchraně lodi, které teď velím. Ztráta je to velká a teď jsem tu sám bez rodiny. Věřím, že to všichni zvládneme, že se opět vrátíme domů. Nebude to už ten domov, který jsme znali. Ale rozhodně se nevzdáme, budeme se snažit, abychom Luciánskou alianci dostali pryč ze Země a my se tam tak mohli vrátit.“ Po těchto slovech byli tentokrát všichni potichu. Pro všechny tři se stalo něco, co by nikdo nečekal. Lidé se rozhodli, že se k nim přidají a budou bojovat jako celek. Když se tak všichni shodli, Jean svolala všechny vedoucí, aby si rozdělili lidi do týmů a začali je cvičit. Ti, co měli s sebou děti, tak je zavedli do nově vytvořené školky nebo školy. Felipe pak s Martinou šli na Atlantidu, kde si chtěli promyslet další plán na záchranu dalších lidí.
„Když na mě počkáte pět minut, půjdu taky,“ zavolala na ně Jean, když viděla, jak odchází.
„Jistě, ale rychle,“ odpověděla na to Martina.

Stigma, Hammond, 17:00
Sam seděla na gauči a dívala se před sebe na zeď, na které vysely fotky jejích přátel. Mezi nimi tam byl Jack O’Neill, nad kterým právě truchlila. Tento den je pro ni nejtěžší, jelikož se bude konat jeho pohřeb.

Daniel, Vala, Cameron i Teal’c právě teď procházeli chodbami Hammonda. Všichni čtyři byli oblečeni v černém. Když dorazili před kajutu Sam, otevřely se dveře, za kterými stála. Chvíli tam v tichu stáli, až pak Cameron řekl: „Měli bychom už jít.“ Sam souhlasně kývla hlavou a zavřela za sebou dveře, pak vyrazila s ostatními do transportní místnosti, odkud je přenesli do místního hřbitova.

Galaxie Kaliam
Domiacea, 17:45
Poté, co se Karina objevila a Kevin se probudil, se svět Antiků poměrně rychle změnil. Genesis s Minawarou začaly úřadovat ve velkým. Jako první chtěly obě zajistit všem třem ochranu a bydlení, ve kterém budou žít dle svého. Po chvilce hledání vhodného místa pro ně se Genesis zarazila a obrátila se na Minawaru, která seděla za svým pracovním stolem.
„A co když se budou chtít vrátit domů?“
„Tady je teď jejich domov,“ odpověděla Minawara.
„Ty to ale nechápeš. Narodili se a vyrůstali na Zemi. To je pro ně domov. Tady v Kaliamu ne.“
„Ale zjevně zapomínáš na to, že my jsme jejich rodina,“ řekla na to Minawara a vstala od stolu.
„No, myslím, že Kevin s Martinem moc rádi slovo „rodina“ neslýchávají. Snad si nezapomněla, co jim rodiče udělali. Nebo jsi změnila názor a řekneme jim, že jejich synové jsou tu mezi námi?“
„To se opovaž.“
„Tak vidíš. Měli bychom se jich zeptat, co chtějí. Jestli tu chtějí s námi zůstat nebo se vrátit domů,“ taková byla její slova, než opustila pracovnu.

Mléčná dráha
Stigma
Všichni vojáci, vědci, civilisté i doktoři stáli v černém u hrobu, ve kterém byl pochován poručík generál Jonathan Jack O’Neill. Právě v tuto chvíli pokládali květiny na trávník před náhrobek. Postupně všichni odcházeli, jen Sam s Danielem, Teal’cem a Cameronem tam zůstali stát. Při pohledu na náhrobek se Sam zachechtala a utřela si tekoucí slzy.

Jonathan Jack O’Neil
* 20. října 1952
† 19. července 2014
Jsem O’Neill se dvěma L.

Galaxie Kaliam
Domiacea, 18:30
Kevin s Karinou spali v posteli. Oba byli pořád pod kontrolou, jelikož je to necelý den, co se teprve Kevin probudil z kómatu a Karina se našla i s nenarozeným mimčem. Karina měla termín porodu už před týdnem, a tak si obzvlášť dávali lékaři pozor. V pokoji byla tma, jelikož záclony zakrývaly svit slunce do pokoje. Po hodinovém spánku se Karina probudila. Otevřela oči a ruce položila na bříško. Pár vteřin se nehnula, pak najednou zasyčela. Odkryla peřinu a posadila se. Tím, jak se zavrtěla na posteli, probudila Kevina. Pohlédl na ni a hned se jí zeptal: „Je vše v pořádku?“
„Zjevně se nám dneska narodí dcerka,“ odpověděla s úsměvem Karina.
„Teď?“
„Ti dám teď.“
„Eh, promiň,“ omluvil se Kevin a rychle vzal do rukou antický komunikátor. Během chvilky po zmáčknutí několika tlačítek se objevil v místnosti Frodren s ostatními zdravotníky.
„Stalo se něco?“ přiběhl Frodren k jejich posteli.
„Krom normálního doktora jste i porodník? Jeden by se tu hodil,“ odpověděla Karina.
„Máte bolesti?“
„Proč se tak všichni divíte? Kevin se mě ptal, jestli teď. Jasně že teď, dokonce mám pár dní po termínu,“ odpověděla Karina a hned na to následovalo další zasyčení.
„Omlouvám se, hned to bude,“ řekl Frodren a dotkl se Kariny. Během chvilky i s ní zmizel. Ostatní zdravotníci zmizeli hned po nich. Kevin povzdychnul a za pomocí berle vstal na nohy. V pyžamu si to namířil pomalu ke dveřím, které byly zavřené. Když je otevřel, hned za nimi v rozích stála stráž.
„Pane, měl byste odpočívat,“ řekla Vortensis, která slíbila tátovi, že první noc bude hlídat Kevina i Karinu.
„To je v pořádku. Nechtěl bych přijít o narození dcerky,“ odpověděl na to Kevin. Vortensis se usmála a nabídla mu pomoc. Pomalu se tak vydali k transportérům. Jeden z nich vedl přímo do nemocnice.

Mléčná dráha
Prostor, Stigma, Odyssey
Podplukovník Emerson seděl ve velitelském křesle na můstku, kde to poslední dobou bylo vylidněný. Nacházel se tam pouze základ. Velitel, dva důstojníci u konzol a další dva u skleněné mapy. Felipe, Sharon a Robert po sobě koukali.
„Co uděláme?“ zeptal se po dlouhém tichu Robert.
„Vyrazíme znovu. Teď sice nemůžeme, jelikož by o nás věděli a byli by připraveni,“ odpověděl Felipe.
„Nenecháme už nikoho zemřít,“ řekla Sharon. Felipe i Robert s ní souhlasili. Už nikoho nechtějí ztratit. Major Evansová pak pohlédla na konzoli a oznámila: „Atlantida hlásí, že je první město hotové. Můžou tam přesouvat lidi.“
„Jak je vůbec velké?“ zajímalo kapitána Hemswortha.
„Třicet kilometrů čtverečního. Kdyby to bylo o pár kilometrů méně, tak by to spíše byla obec,“ odpověděl podplukovník Emerson.
„Wow. Tak alespoň, že jsme pokročili,“ řekl na to kapitán.
„No, měli bychom se dát do práce,“ ukončil tuto debatu Felipe a vstal z velitelského křesla.

Galaxie Kaliam
Domiacea, 21:00
Kevin s Vortensis seděli na chodbě před místností, kde právě Karina rodila. Dveře byly zvukotěsné, takže ani jeden z nich nic neslyšel.
„Mohu se vás na něco zeptat?“ zeptala se Vortensis. Kevin se usmál, jelikož Vortensis si zapomněla zapnout překladač.
„Jistě. Jen už jsem dlouho nemluvil Anticky,“ odpověděl Kevin.
„Oh, omlouvám se.“ Vortensis vytáhla z kapsy překladač a aktivovala ho.
„Už je to lepší?“
„Lepší. Tak, na copak jste se chtěla zeptat?“
„Váš bratr…“
„Martin Christopher. Líbí se vám, že?“ Vortensis se začervenala a Kevin se zachechtal.
„Myslíte, že mám u něj šanci? Sice neumím vaší řečí, ale to se dá kdykoliv naučit.“
„Podle toho, jak jsem vás oba pozoroval, se vzájemně milujete. Ale Frodrenovi se to nelíbí, mám pravdu?“
„Ano, máte.“
„Dejte tomu čas a uvidíte, jak vám to pak schválí,“ poté co to Kevin dopověděl, se dveře vedoucí do porodní místnosti otevřely. Když viděl Frodrena, jak ukazuje prstem, aby šel dovnitř, opatrně vstal z židle a vydal se za ním.

Když vešel do místnosti, Karina zrovna držela dcerku v náručí. Kevin se usmál a hned si to namířil k oběma.
„Ráda bych ti představila Emmu Marksovou.“ Sedl si vedle ní na postel a rukou se dotkl Emmyniné tvářičky.
„Ahoj Emmy. Vítej mezi námi,“ přivítal ji Kevin a usmál se na Karinu, která byla šťastná, že jsou všichni pohromadě.