Vraždy v Midsomeru

V odpoledních hodinách ve městě zvaném Watford na Britské Škole jménem Tang Soo Do, která je zaměřená na karate, probíhal tradiční každoroční zápas nejlepších studentů z každého ročníku. Všichni studenti karate byli v tělocvičně, která byla hned za školou. Tato škola byla považována za nejlepší ve Watfordu. Tisíce dětí se hlásí na tuto školu, ale pouze ti nejlepší se tam dostanou. Jeden z tisíce dětí se dostal na školu jen díky svému otci, který se dobře zná s ředitelkou školy se Sárou Langtonovou. Sára si nenechá nikdy každoroční zápas ujít. Tentokrát spolu s učitelem karate předvedli zahajující zápas, který neměl konce. Sára Langtonová a Roman Drábek byli nejlepší učitelé v bojovém umění. Když stále Sára a Roman bojovali, přišel do tělocvičny student jménem Jan Griffin, který byl považován za nejlepšího studenta ve třetím ročníku. Jenomže tenhle studen měl každý rok problém, který mu bránil v projití do dalšího ročníku. Jeho třídním byl zrovna Roman Drábek a ten mu kdysi dávno řekl: „Jestli chceš pokračovat dál, musíš si to zasloužit.“ Od té doby co mu to řekl, přestal dělat problémy a stal se tak vzorem žáků na celé škole. Jenomže tohle se nelíbilo jemu otcovi, který zrovna neměl dobré chování.

Když zápasy skončily, všichni odešli ze školy včetně Romana, který nastoupil do auta a jel domů, kde si vyzvednul věci pro městský běh, který on pořádá nedaleko od města v Kleinmanském parku. Roman Drábek je velmi aktivní muž, který rád sportuje. Ale všechno to skončilo dneškem, kdy se Roman vracel ze soutěže domů.

Je ráno a jako každý den jezdí Sára Langtonová pro Romana Drábka. Když přijela k němu domů, vystoupila z auta a zazvonila na zvonek. Nikdo se neozýval a tak zazvonila ještě jednou. Připadalo ji to divné, že by nebyl doma a tak otevřela bránu a šla k domu, kde přišla k oknu a rozhlížela, jestli náhodou nespí. Když ho nikde neviděla, odešla a nastoupila do auta a jela do školy.

Když Sára přijela do školy, hned šla do Romanovýho kabinetu, ve kterém sídlí spolu s učitelem Ondřejem Tappingem. Sára zaklepala na kabinet, který zevnitř otevřel Ondřej se slovy: „Dobrý den paní ředitelko. Jestli hledáte Romana, tak ten tu není.“ Sára se zarazila a nevěděla, co má dělat. Doma ho nenašla a ve škole také není. „Stalo se něco?“ zeptal se Tapping. Sára zavrtěla hlavou se slovy: „Ne, nic se nestalo. Kdyby se tu objevil Roman, pošlete ho okamžitě ke mně do kanceláře.“ Ondřej nestihnul ani odpovědět, protože do vteřiny byla Sára pryč.

Nedaleko od města, kde se včera běžel každoroční běžecký závod, šla rodina na piknik. „Už nemůžu“, řekla unavená žena, která držela v rukou pětiměsíční holčičku. Její manžel se zastavil a sundal batoh ze zad a položil ho na zem. „Jsem pro, aby byl piknik tady. Kdo souhlasí?“ U jejího manžela stál šestiletý syn, který při každé příležitosti vyváděl. Tentokrát šestiletý syn popošel o kus dál, než byl jeho táta. „Nechoď moc daleko“, řekl mu táta, který si ho všiml, jak běží ke značce. Po chvilce, když oba dva měli vše přichystané k obědu, uslyšeli křik jejich syna. Oba dva se rychle rozeběhli s dcerkou v maminčině náruči k synovi. „Co se děje, Robe?“ zeptal se okamžitě jeho táta, který si k němu dřepnul. Robert seděl na zemi a ukázal rukou jedním směrem, kde ležel muž. Máma šla k Robertovi a táta šel k muži, který ležel v příkopě. Šáhnul mu na krk a otočil se ke své ženě se slovy: „Zavolej policii. Je mrtví.“

Do deseti minut se objevil na místě činu detektiv šéfinspektor Kevin Marks se svým kolegou detektivem seržantem Paulem Emersonem. Celá oblast byla uzavřené, dokud se případ nevyřeší. U mrtvého muže byla patoložka Kate Lamová, která šla hned za detektivy. „Kate. Co tu máme?“ zeptal se Kevin. Patoložka sundala z rukou rukavice a potřásla si s Kevinem rukou. „Muž kolem třiceti pěti let. Podle dokladů, které jsme u něho našli, se jmenuje Roman Drábek ze školy Tang Soo Do“, řekla jim Kate. Paul se na chvíli zapřemýšlel a Kevin se na něho podíval se slovy: „Znáš tu školu?“ Paul s kývnutím hlavy odpověděl: „Ano. Chodí do ní má sestřenka.“ Kolem nich nesli v pytli mrtvého muže, kterého vezli na patologii. „Jaká je příčina?“ zeptal se Kevin. „Vidíte tam ten příkop?“ zeptala se Kate a Kevin odpověděl: „Ano.“ Všichni tři šli pomalu k příkopu, kde tekla voda z vrcholku kopce. „Ten muž zemřel na zlomený vaz. Ale zde místo činu není“, řekla Kate. Kevin zároveň s Paulem na ní pohlédli a Kevin se ji zeptal: „Jak to?“ Oba tomu nerozuměli a tak Kate začala s vysvětlováním: „Na tomto místě nejsou žádné náznaky toho, že by upadnul. Někdo ho sem musel přinést.“

Kevin Marks a Paul Emerson jedou v autě směrem ke škole, kdo Roman Drábek učil karate. „Měli bychom začít ve škole. Co si o něm našel?“ zeptal se ho Kevin. Paul seděl s počítačem v klíně, kde měl zobrazenou složku Romana Drábka. „Roman Drábek. Narozen 25. 7. 1977 ve Watfordu. Karate učí od dvaceti let. Je svobodný a bezdětný“, to vše Paul vyčetl z jeho složky. „Jsme tu“, řekl Kevin a zaparkoval s autem před školou.

Sára Langtonová sedí u sebe v kanceláři, kde prohlíží papíry ohledně provozu její školy. Do její kanceláře vešla její sekretářka se slovy: „Madam. Přišla za vámi z Caustonu.“ Sára odložila papíry bokem se slovy: „Pošli je dál.“ Sára vstala z křesla a šla před stůl. Mezitím do její kanceláře přišel Kevin a Paul. Oba si stoupli před Sáru a Kevin řekl: „Dobrý den. Jmenuji se šéfinspektor Kevin Marks a tohle je seržant Paul Emerson.“ „Těší mě. Jmenuji se Sára Langtonová. Jsem ředitelka této školy. S čím vám mohu pomoci?“ Chvilku bylo ticho, až promluvil Kevin: „Brzy ráno našla jedna místní rodina mrtvého učitele Romana Drábka.“ Sára sedla na židli a slonila hlavu. Kevin před ní dřepnul a pohlédl na chvíli na Paula a pak zpátky na Sáru. „Je mi líto, co se stalo. Ale potřebujeme se na něco vás zeptat“, řekl ji Marks. Sára zvednula hlavu a kývla s ní dopředu. „Měl váš kolega nepřátele, kteří by byli tohoto schopni nebo hádal se s někým v této době?“ zeptal se jako první Paul, který držel v ruce blok, na kterém si dělal popisky.

Po deseti minutách výslechu ředitelky školy šli za Ondřejem Tappingem, který měl vyučování s prvním ročníkem v tělocvičně. Celá třída byla seřazena v kruhu kolem Ondřeje Tappinga a s pozvaným žákem ze třetího ročníku, Jana Griffina. Oba právě stáli naproti sobě a chystali se předvést novou sestavu, kterou se budou učit ve druhém ročníku. Jan zahlédnul dva muže, kteří jsou za nimi, a promluvil na Ondřeje: „Pane. Někdo vás asi shání.“ „Omluvte mě“, řekl učitel a šel za dvěma muži. „Dobrý den. Jmenuji se šéfinspektor Kevin Marks a tohle je můj kolega Paul Emerson. Vy jste Ondřej Tapping?“ zeptal se Marks. „Ano, to jsem já“, odpověděl jim Tapping. Za ním přišel Jan Griffin, který čekal na další pokyny. Ondřej se k němu otočil a řekl: „Jane. Ať procvičují formaci jedna, než skončí hodina.“ Jan kývnul hlavou se slovy: „Ano, pane.“

Kevin a Paul byli s Ondřejem v jeho kanceláři, kterou měl jako učitel u tělocvičny. „Co potřebujete?“ zeptal se Ondřej. „Dnes ráno jsme našli vašeho kolegy Romana Drábka mrtvého“, řekl Paul a Ondřejova tvář se v momentě změnila. „Oh můj Bože. Co se stalo?“ zeptal se Tapping. „To se snažíme zjistit. Podle toho co nám řekla vaše ředitelka, jste se vy dva někdy pohádali. Je to pravda?“ zeptal se Kevin. „To ano, ale nikdy bych nebyl schopen někoho zabít. Vždy když jsme se pohádali, tak jsme se hned zpátky udobřili. Vy si myslíte, že bych ho já zabil?“ zeptal se s vážnou tváří učitel. „Ne, nemyslíme. Povězte nám, kde jste byl včera celý den a kdo by ho mohl zabít?“ zeptal se Marks. Ondřej nemusel ani přemýšlet nebo váhat a hned odpovídal: „Od osmi hodin až do sedmi večer jsem byl tu ve škole. A zbytek dne jsem byl se svoji ženou a dětmi. Netuším, kdo by ho mohl zabít. I když jednou se pořádně pohádal s jedním otcem od studenta ze třetího ročníku. Jmenuje se Jan Griffin. Je to skvělý žák na celé škole. Roman ho měl ze všech studentů nejradši.“ „To byl ten kluk, který byl tam s vámi?“ zeptal se Paul. Ondřej s kývnutím hlavy odpověděl: „Ano. Jestli chcete, tak vás za ním zavedu.“ Kevin se rozhlížel po kanceláři a odpověděl: „Zatím ne. Stačila by nám jeho adresa domu.“

Oba detektivové jeli autem k domu pana Davida Griffina. Paul znovu hledal v počítači jeho osobní složku a dozvěděl se přitom moc zajímavých věcí. „David Griffin. Pěl let rozvedený. Dosud žije spolu se synem Janem. Jeho bývala žena zemřela při autonehodě a od té doby se jeho povaha změnila. Ale je tu ještě něco zajímavějšího. Jan Griffin není synem Davida Griffina“, řekl Paul. „A čí teda je?“ zeptal se Marks, který přidal na rychlosti a zároveň se podíval na Paula. „Je adoptovaný. Jeho pravá matka je Lena Nyklová a otec… To nemůže být pravda“, řekl Paul, který nemohl věřit, co právě četl. „Co? Co si našel?“ zeptal se ho Kevin. „Jeho otec byl Roman Drábek“, řekl překvapivě Emerson.

V domě Davida Griffina byla Lena Nyklová, která se dozvěděla o smrti jejího bývalého přítele. Oba stáli v obývací místnosti, kde měl David basebalovou pálku spolu s trofejemi z vyhraných zápasů. „Řekněte mi, co tu děláte?“ zeptal se hlasitým křiklavým tónem David. „Přišla jsem si pro svého syna“, řekla důrazně Lena. „Jana vám nikdy nedám“, řekl ji okamžitě David, který chtěl po Leně, aby okamžitě opustila jeho dům. Otevřel dveře a ukazoval rukou směrem ven se slovy: „Už vás tu nikdy nechci vidět.“ „Neuvidíte mě, až si sebou odvedu syna. Vy vrahu“, řekla mu Lena a David to neusnesl a dal jí facku. Jenže on netušil, že Lena má vyznamenání v bojovém umění a hned ho srazila k zemi se slovy: „To jste neměl dělat.“ Lena ho držela při zemi, ale David ji odkopnul a běžel ke zdi, kde vysela jeho basebalová pálka. Vzal si pálku do ruky a napřahoval ji na Lenu. „Chcete vědět, jak to vím? Já jsem vás totiž viděla. Celý jsem to natočila a kopii jsem poslala policii. Za chvíli je budeš mít u dveří i s Janem. Pak mu můžeš vysvětlit, že jsi zabil jeho pravého otce“, řekla mu Lena a hbitě se ohnala kolem sebe a vykopla pálku z Davidových rukou. V tu dobu vrazila do domu policie, která měla v ruce zbraně. Jako první tam vešel Kevin Marks, který šel k Leně. „Lena Nyklová?“ zeptal se Marks. „Ano. To je on“, řekla Lena a ukázala na Davida. „Děkuji, že jste nám poslala to video. To by mělo stačit u soudu“, odpověděl ji na to Marks. „Kde mám syna?“ zeptala se Lena. Paul spolu s Janem vstoupili do domu a Lena se na ně dívala. Jan byl z toho všeho zmaten, ale nakonec šel k Leně a objal ji kolem krku. Lena položila ruku na Janovu hlavu se slovy: „Promiň, že jsme ti neřekli pravdu. Promiň.“ Davida Griffina odvedli z domu v poutech a Paul s Kevinem šli k autu. „Další případ vyřešen. Co budeme dělat teď?“ zeptal se Paul. „Já půjdu domů za rodinou. A co vy budete dělat?“ zeptal se Kevin, když uviděl Lenu s Janem. „Nastoupím místo Romana do školy, jako učitelka karate. Myslím, že to tak bude nejlepší pro mě i pro syna. Chci vám oběma poděkovat“, řekla Lena. „To nemusíte. I když jsme jeli sem, vy jste ho zvládla sama. Jane. Máte štěstí, že máte tak skvělou mámu“, řekl Kevin, když otvíral dveře od svého auta. „Děkuji“, odpověděl mu Jan. Kevin i Paul nastoupili do auta. Zavřely dveře a Kevin se zeptal Paula: „Byla to náhoda, že zrovna v tu dobu byla při vraždě nebo to bylo kvůli něčemu jinému?“ Paul se usmál, zapnul si pás a odpověděl mu: „To ti nepovím. Ale jedno je jisté. Lena chtěla dát rodinu dohromady a částečně se jí to podařilo.“ Auto, ve kterém seděl David Griffin, odjelo na policejní stanici a Kevin s Paulem jeli domů za svými rodinami.

O rok a půl později

Ve škole Tang Soo Do se konala slavnostní vyhlášení ukončení absolventů čtvrtého ročníku. Jan Griffin se svojí matkou stáli vedle pódia a čekaly, až Jan přijde na řadu pro udělení diplomu za nejlepšího studenta ve čtvrtém ročníku. Diplom mu sama předala jeho matka, která byla na něho pyšná a nemohla si přát více. Po předávání diplomů přišla ředitelka školy za Janem. „Gratuluji. Měl by si zájem na naší škole učit se svojí matkou?“ zeptala se ho Sára. Jan se podíval překvapeně na Lenu a ta zářila radostí. Kývla hlavou a Jan odpověděl ředitelce: „Budu moc rád.“ Sára i Jan si podali ruce a Sára mu řekla: „Tak v září nezapomeňte na nastoupení do práce.“ „O to se postarám já“, řekla ji Lena a spolu s Janem šli k autu a jeli domů.