Bojová cvičení, part 1

Každoročně se pořádá pro celý program StarGate dovedností cvičení. Tentokrát se nebude konat v Mléčné dráze, ale v galaxii Pegasus na Atlantidě, kde už probíhají přípravy. Nebyli jediní, kdo se toho účastní. Pozvali také dva vzácné hosty, Odysseu a Daedala.

15:00
Galaxie Pegasus
Atlantis
Doktorka Weirová s podplukovníkem Sheppardem dohlíží nad přípravou celé akce, která trvá celý den. Dovednostní aktivity budou vyvěšeny po příletu obou lodí, aby se všichni všechno dozvěděli zároveň. Pouze organizátoři vše vědí. Z Atlantidy, Odyssey i Daedala jich bylo vybráno deset, kteří se účastní dovedností. Dovednosti se dělí do dvou skupin. Vojenské a pak doktorské. Jelikož je mnoho druhů doktorátů, tak je v podstatě jedno, kdo se z doktorů účastní. U vojáků to dělají fair play. Obě skupiny budou rozděleny.
Doktorka Weirová se starala o zahajovací ceremoniál a o program dovednostních zkoušek. Právě se nacházela v jídelně, kterou celou předělávali. Kuchyně byla v plném provozu, jelikož přichystávali jídlo pro všechny hosty. Jakmile viděla, že jde vše podle plánu, šla za Sheppardem, který chystal jednu z dovedností.
Podplukovník Sheppard byl zrovna na střelnici, kde bude probíhat střelba při běhu a z místa. Když viděl, že za ním přišla Elizabeth, zavěsil poslední terč a vydal se k ní.
„Jak jsme na tom?“ zeptal se John.
„Zatím jde vše podle plánu. Přílet obou lodí je do tří hodin. Času máme ještě spoustu,“ odpověděla Elizabeth.
„To rád slyším. Ronon s Teylou připravují tělocvičny pro boje. Carson si připravuje ošetřovnu pro první doktorskou soutěž a Lorne se svým týmem šli připravit terén podle pokynů. Za hodinu by měli mít vše přichystané.“
„Výborně. A Johne, byla bych ráda, kdyby ses postaral o ubytování soutěžících, ať mají nějaké soukromí,“ požádala ho Elizabeth a pokračovala v kontrolování stanovišť.

O tři týdny dříve
Nevada
Hangár pro BC-304ky – Odyssey
Odyssea s Daedalem se nacházeli v hangárech, kde se připravovali na třítýdenní cestu na Atlantidu. Výběr lidí na tu soutěž byla celkem pro všechny zábava, protože jeden z nich nechtěl a oni ho tam i přes jeho nesouhlas napsali. Problémem v tomto je, že ten, kdo je nahlášen, už nemůže z toho vycouvat. Proto plukovník Emerson s poručíkem Evansovou čekali před rampou na majora Markse, který právě proti tomu protestoval. Ale to mu nepomohlo. Je pilot a tak musí letět s nimi a soutěžit za Odysseu. Když přišel, zakroutil hlavou a chtěl pokračovat v cestě po rampě, jenže ho oba zastavili.
„Majore. Ukažte mi, co tam máte,“ řekl Emerson a poukázal na tašku, kterou měl na ramenou.
„Ale pane, myslíte, že bych to udělal? Znovu,“ zeptal se na oplátku Marks a i tak musel dát Emersonovi svou tašku.
„U vás je ta kontrola povinná. Nechci totiž, abyste dopadl tak, jak minulý rok.“ Marks se zasmál a řekl: „Ještě řekněte, že jste se přitom sám nepobavil, když jste mě našli s flaškou alkoholu v ruce?“ Marksovi to připadalo vtipný, ale ostatním ne. Když Emerson důkladně prohledal jeho tašku, tak mu ji podal se slovy: „Tak už běžte. Už tak máme zpoždění.“

Současnost – 17:00
Hyperprostor
Odyssey
Plukovník Emerson si pozval všechny soutěžící do kantýny, aby si prošli všechny možnosti disciplín, jestli to budou ty, co minulý rok.
Za Odysseu za vojáky bude soutěžit samotný velitel lodi, plukovník Paul Emerson, pak jeho zástupce major Kevin Marks a dále poručík Sharon Evansová, kapitán Carl Binder a kapitán Catherine Womacková. Za doktory bude soutěžit doktorka Amanda Glave, doktorka Naomi Robbins, doktor Mark Browder a doktor Martin Anderson. V každé skupině musí být pět členů a tak se do soutěže přidali i Asgardi. Za Odysseu bude bojovat Kvasir.
Skoro všichni se dostavili do kantýny, jenže jaksi jim nedorazil major Marks. Evansová pohlédla na Emersona a okamžitě s ním odešla.
Rychlým krokem šli k Marksově kajutě, ze které vycházel divný zvuk. Jako by se to podobalo smíchu. Evansová vytřeštila oči na Emersona se slovy: „To snad ne.“ Emerson rychle nacvakal na panelu svůj velitelský kód a otevřely se dveře. Oba se zarazili, když viděli opilého Markse válet se po zemi před televizí, na které si pouštěl srandovní momenty, které se staly na Zemi.
„Vždyť jste ho prohledal,“ řekla Evansová a vytrhla Marksovi z rukou malou lahvičku alkoholu.
„Prohledal, sama jste byla u toho,“ odpověděl Emerson, a pak si něčeho všimnul. Na zemi vedle něho ležely lahvičky, které byly k sobě přidělané na gumě, kterou může dát do nohavice, aniž by si toho někdo všimnul. Hold, je to génius ve schovávání pití.
„Kevine, ty cvoku… Prober se!“ zakřičela Sharon a s Kevinem to nehnulo.
„Pane, pomůžete mi s ním na postel.“
„Co jiného mi zbývá. Ten si to zítra odskáče. Bude běhat sprinty, že se budeme všichni divit,“ s těmito slovy oba vzali Markse za ruce a pomalu s ním šli k jeho posteli, na kterou ho tak trochu postrčili. Sharon ho pak vzala za nohy a položila mu je na postel.
„Pusinku,“ řekl opile Kevin. Sharon se usmála a tiše mu řekla: „Až budeš při rozumu, dej mi vědět.“ Kevin položil hlavu na polštář a zavřel oči.
„Nevadí, když tady s ním zůstanu?“ zeptala se Evansová.
„Jistě, že ne. Hlavně na něj dávejte pozor. A taky za hodinu vystupujeme z hyperprostoru. Potřebuji střízlivého pilota.“
„Za hodinu tam budu. A děkuji, pane,“ řekla s úsměvem Sharon a Paul odešel. Sharon nezbývalo nic jiného, než uklidit po něm ty flaštičky, aby se toho nenapil ráno. To už by doopravdy nemohl závodit. Jakmile vše zdekovala, sedla do křesla a zaklonila hlavu dozadu.
Plukovník Emerson přišel za ostatními zpátky do kantýny, kde kapitán Catherine Womacková seznamovala nováčky s touto soutěží.
„Jak vám to jde, kapitáne?“
„Celkem dobře. Vědí kde je vpravo a vlevo. A umí držet zbraně, což to je bonus. Ale jestli někdy z ní vystřelili, tak to nevím,“ odpověděla humorně Womacková a sedla k ostatním.
„Kde jste nechal poručíka Evansovou, pane?“ zeptala se Naomi Robbins.
„Je v Marksově kajutě,“ odpověděl a sednul ke stolu.
„Ou. To stejný?“
„Bohužel ano,“ odpověděl Emerson a vytáhnul svůj plánek pro vítězství.

17:45
Galaxie Pegasus
Atlantis
Elizabeth s Johnem rychle kontrolovali stanoviště, zda-li je vše připravené. Když se oba sešli v jídelně, bylo jasné, že show může začít.
„Vše připraveno. Ubytování pro hosty také,“ informoval ji o situaci John. Elizabeth se na něj usmála a řekla: „Vše jsme stihli včas. Pojďme přivítat hosty.“
Doktor McKay se Zelenkou seděli v operačním, kde se jeden druhému posmívali.
„… Vždyť vy se netrefíte ani do terče z místa, natož za běhu,“ důrazně řekl Rodney.
„A já nemám co skrývat. Vy se netrefíte ani po desáté,“ odpověděl mu na to Radek.
„Ha. Nemáte něco nového. Zdá se mi to, že to je jen stará obehraná písnička.“
„Ale pánové! Ta vaše rivalita by už mohla skončit. Jestli nepřestanete, vyměním vás pro první zkoušku za Teylu a Ronona. Myslím, že by vás pak přestal humor,“ řekla Elizabeth, která se objevila s Johnem v operačním.
„To on pořád má něco proti mně,“ vydal ze sebe Rodney a pak už byl zticha, jelikož se ze svého místa ozval Chuck: „Madam. Daedalus a Odyssea právě opustili hyperprostor. Žádají o povolení přistát.“
„Povolení uděleno. Spojte mě s nimi,“ odpověděla Elizabeth. Jakmile Chuck dal hlavou znamení, Elizabeth na svém uchu zapnula vysílačku.
„Tady Weirová. Vítáme vás na Atlantidě.“

Odyssey – Můstek
Plukovník Emerson stál v přední části můstku, odkud sledoval krásný výtvor Antiků.
„Děkujeme, doktorko. Jsme tu rádi,“ odpověděl Emerson. Za ním seděla u pilotní konzole poručík Evansová, která s úsměvem sledovala město.

Daedalus – Můstek
Plukovník Caldwell seděl ve svém křesle, a jak ostatní sledoval Atlantidu.
„Děkujeme, rádi vás vidíme,“ řekl Caldwell.

Atlantida – Operační
„Vyřiďte všem účastníkům, ať se večer dostaví na večeři. Budou se sdělovat veškeré informace ohledně soutěže,“ oznámila Elizabeth.
„Rozumím,“ odpověděli oba velitelé zároveň. Paul i Steven se také zúčastní soutěží stejně tak, jako Elizabeth.
Odyssea i Daedalus byli téměř u Atlantidy. Obě lodě zastavily nad určitým molem a pomocí trysek se pomalu daly na přistání. Po pár vteřinách byly obě lodě na molech.
„Obě lodě přistály,“ oznámil Chuck.

18:45
Odyssey – Marksova kajuta
Plukovník Emerson byl na cestě jít na Atlantidu, jenže nejdříve chtěl zkontrolovat Markse. Velitelským kódem otevřel dveře a vešel dovnitř. Hned první, co uslyšel, byla Marksovo zvracení na záchodě. Evansová stála před záchodem a sledovala Emersona, který ukázal prstem směrem na záchod.
„Je to…?“ zeptal se tiše.
„Bohužel ano,“ odpověděla také tiše Evansová.
„Jak dlouho tam je?“ Sharon pohlédla na hodinky a odpověděla: „Tak asi půl hodiny. Musel toho vypít hodně.“
„Teď, když ho vidím, bych ho rád odhlásil z té soutěže, jenže to nejde. Vše už je přichystáno. Zítra ho hold budeme muset dát dohromady,“ řekl Emerson. Najednou se ze záchodu ozval tichým hlasem Marks: „Může mi někdo pomoci vstát?“ Sharon za ním šla a pomohla mu ze země vstát. Podepřela ho a pomalu s ním šla k jeho posteli.
„Pane…“
„Nic mi neříkejte. Vypadáte hůře, než při vašem prvním a druhém pokusu se pořádně opít. No, letos se vám to podařilo na jedničku.“
„Ani mi o tom nepovídejte. Stejně tam musím jít,“ řekl na to Kevin a lehnul na záda. Sharon vzala mokrý ručník a položila mu ho na jeho čelo.
„Jo, musíte. Takže spěte a vy na něho dohlídněte. Veškeré informace vám sdělím, jakmile večeře skončí.“
„Děkuji, pane,“ řekla Sharon, když se Paul chystal odejít. Zastavil se u dveří a obrátil se k nim se slovy: „Řeknu někomu, aby vám sem něco zanesl. Ať mně tu neumřete hlady.“ V tu dobu, kdy to dopověděl, oba zaslechli funění vycházející z Kevina. Sharon ho přikryla peřinou a pak tišeji šla k Paulovi.
„Takhle se zřídit… Ještě, že jsme mu zabavili ten zbytek. To bychom ho viděli takového celý den. Z tohohle by se snad mohl do zítřka vyspat, ale probudí se s velkou kocovinou,“ řekla tiše Sharon.
„To je také tím, že teprve po třetí nalil do sebe takové množství alkoholu. Já už musím, kdyby něco, tak se ozvěte. A to jídlo vám sem pošlu co nejrychleji,“ řekl Paul a odešel.

Atlantida – Jídelna
Všichni soutěžící krom Evansové, Markse a dvou důležitých soutěžící se dostavili do jídelny na večeři. Emerson se na začátek omluvil za nepřítomnost Markse, Evansové a jednoho soutěžícího. Caldwell omluvil toho posledního, a pak si vzala hlavní slovo Elizabeth.
„Zdravím Vás tu všechny na třetím ročníku Bojového cvičení, které zjistí, kdo je z vás všech nejlepší, a která skupina je nejlepší. Zítra ráno se všichni soutěžící dostavíte v sedm hodin sem, kde začíná zahajující ceremoniál. Vybraní lidi jsou rozděleni do skupin. Doktorské a vojenské. První disciplína se u obou skupin liší. Vojáci začnou v osm hodin během, který končí deset dvacet pět. Doktoři začínají zkoušku stejně, ale oproti vojákům mají první pomoc. Všichni si teďka říkáte, že doktoři to mají jednoduchý, ale nemají. Ve zkoušce se dostanou do takové situace, že nebudou vědět, co prvně mají udělat. Zbylé disciplíny jsou jak u vojáků, tak i u doktorů stejné. Všechny disciplíny ještě dnes vyvěsím na nástěnku, která je vzadu, kde se budou také zapisovat výsledky. Takže můžete průběžně zjišťovat, kdo nad kým vede. Také připomínám, že v průběhu bude připraveno občerstvení, takže není problém, kdyby někdo dříve skončil s disciplínou, aby si dal malé osvěžení. To je prozatím ode mne vše. Všechny pokyny dostanou vaši velící důstojníci, kteří vás s tím seznámí. Takže přeji dobrou chuť a já jdu pověsit plakáty,“ po dlouhém proslovu šla Elizabeth se dvěma plakáty v rukou na druhou stranu jídelny, kde pověsila oba plakáty. Jako první vstal ze židle Emerson a hned za ním vyrazil Caldwell. Emerson rychle prohlédl zelený plakát, na kterém bylo:

Jakmile byl u konce, rychle se zaměřil na seznam účastníků, na kterém byla tyto jména:

„Ty podvodníku,“ vyšlo z obou zároveň. Caldwell uraženě pohlédl na Emersona, který udělal to samé.
„Takže Hermiod, jo?“
„Ha, takže Kvasir, jo? Nemáte někoho lepšího?“ zeptal se Steven.
„Ale Stevene… A nemáš náhodou ty někoho lepšího než je Hermiod?“ zeptal se na oplátku Paul. Oba se na sebe ještě jednou uraženě podívali a pokračovali ve čtení. Všichni ostatní v jídelně je sledovali. Z jejich pohledu to vypadalo tak, že se brzy pustí do sebe. Po pár vteřinách se otočili a šli ke svým týmům. Jakmile se Emerson usadil, opřel se o stůl a se zamračeným pohledem se podíval za sebe, kde seděl Caldwell.
„Tohle bude mezi námi a těmi, co sedí za námi. Ukážeme jim, kdo je lepší,“ řekl Paul a všichni s úsměvem souhlasně kývli hlavou.

6:00
Odyssey – Marksova kajuta
Poručík Evansová spala v křesle a major Marks se probouzel s velkou kocovinou. Nejdříve odhrnul ze sebe peřinu a pak nějakým způsobem stoupnul na zem. Musel se přitom něčeho přidržovat, protože se mu motala hlava. Pomalu došel do koupelny, kde se podíval do zrcadla se slovy: „Ale ne…“ Během několika vteřin se za ním objevila Sharon, která ho poplácala po zádech.
„Dobré ráno,“ řekla Sharon.
„Co jsem včera dělal?“ zajímalo Kevina.
„Krom toho, že si se pořádně opil, tak nic jiného. Svlékni se a stoupni si do sprchy.“ Kevin nechápavě na ni pohlédl a ona se na něj jen usmála.
„No, tak pohni. Mám necelou hodinu tě dát dohromady.“
„Hodinu?“
„Jo. V sedm hodin máme sraz na Atlantidě v jídelně,“ odpověděla Sharon a Kevin se pomalu před ní svlékal. Jakmile byl nahý, pouze v trenkách, stoupnul si do sprchy a Sharon s kýblem ledové vody stoupla metr od něho.
„Připravený?“
„A na co?“ Během chvilky na něj vychrstla ledovou vodu a on jen lapal po vzduchu. Sharon mu pak hodila ručník a spokojeně odešla z koupelny. Během pár minut čekání se objevil s omotaným ručníkem kolem těla ve dveřích a ona se na něj usmála.
„Co je první?“
„V osm běh. Běžíme skoro dvě a půl hodiny. Ale to záleží na tom, jak nás rozdělili. Já běžím s Meyersovou a Cooperovou. Ty s Lornem a Kleinmanem. Každý bude startovat v jiném intervalu. Může se třeba stát, že dohoníš prvního startujícího. Je to jen o čas. Není to jen mezi tebou, Lornem a Kleinmanem.“
„Jo, rozumím. Loni jsem byl třetí, teď budu poslední. Co dál?“ řekl jí na to Kevin.
„Pak je střelba, logika, terén, pauza na svačinu, boje a nakonec vyhodnocení,“ odpověděla Sharon.
„Na boje mě nikdo nedostane a u logiky nedostanu ani jeden bod, protože moje hlava je bez znalostí. V terénu mě zastřelí hned na začátku a v běhu spadnu při prvních pár metrech na podlahu. Nejvíce beru tu pauzu.“
„Ty máš na vše výmluvu. Tak se rychle do něčeho převleč a jdeme!“ zavelela Sharon a Kevin s odfrknutím šel ke skříni, ve které měl zásobu dresů na basket. Jeden z nich vzal a obléknul si na sebe pouze kraťasy, pak vytáhnul zelené vojenské tričko. Jakmile byl hotov, se Sharon pak vyrazili přímo na Atlantidu.

7:00
Atlantida – Jídelna
Celá jídelna byla narvána a čekalo se jen na příchod doktory Weirové, plukovníka Emersona a plukovníka Caldwella. Dva věrní hostě, Kvasir a Hermiod, seděli u stolu a něco si šeptali svou řečí.
Po chvilce čekání přišli všichni tři do jídelny. Elizabeth ve sportovním oblečení přišla k řečnickému pultu, kde začala se svým proslovem, který měla na papíře.
„Dobrý den dámy a pánové, milí hosté. Chtěla bych Vás přivítat v tento vzácný den na již třetím ročníku Bojových cvičení, které se tentokrát pořádají zde na Atlantidě. Je mi velkou ctí být tady nahoře a přivítat vás tu. Krátce Vás tu stručně seznámím s dnešním celodenním programem. Je to rok, co jsme se viděli naposledy, a my se zde opět setkáváme ještě ve větším počtu než minulý rok. Tímto Vám chci poděkovat, že se této soutěže účastníte. Předpokládám, že se tento den bude nejlepší ve vašem životě, a že na něj jen tak nezapomenete.“
„No to určitě nezapomenu,“ řekl na to Kevin a Sharon do něj drbla.
„Veškeré informace jsem Vám včera večer sdělila a jako první vojáci začínají s během po Atlantidě po vyznačené trase a doktoři či i vědci začínají s první pomocí.“
„Běh za trest,“ ani teď si to Kevin nemohl nechat pro sebe.
„Na závěr bych Vám chtěla poděkovat za Vaši pozornost a doufám, že se někteří přitom budou výborně bavit, a že se uvidíme znovu další rok. Děkuji za pozornost,“ řekla Elizabeth a všichni se pomalu vydali na svá stanoviště. Paul šel rovnou za Sharon a Kevinem, kteří seděli kolem stolu.
„Tak co, vy dva? Pojďme.“
„Musím?“ zeptal se Kevin a pomalu vstal ze židle.
„Musíte. Takže jdeme,“ odpověděl Paul a všichni tři spolu odešli z jídelny.

7:55 – Chodba
Všichni soutěžící byli na svých stanovištích. Jako prví poběží kapitán Binder se seržantem Chuckem a kapitánem Womackovou. Všichni tři už byli připraveni a Womacková se jenom usmívala a těšila se na to, až jim to natře. Má štěstí, protože se běh dělí do dvou skupin, muži a ženy. Nevadí, že běží smíšeně, pořadí se dává podle času.
„Přepravte se ke startu,“ řekla poručík Laura Cadmanová, která zahajovala vojenské disciplíny. Womacková oblečena v kraťasech a tričku se spolu s ostatníma připravila ke startovní čáře.
„Připravit ke startu, pozor, teď.“ Zazněla houkačka a všichni tři vyrazili.

Ve stejnou dobu odstartovala doktorskou disciplínu Amelia Banksová. Všichni se rozdělili do skupin a pracovali na daném úkolu. Všichni se vcítili do role doktora a začali zachraňovat jakoby zraněné lidi.

Kapitán Womacková mezitím dorazila k první překážce. Musela přeskakovat tyčky, které byly osmdesát centimetrů nad zemí. Pro ni to bylo snadné, protože takové rozcvičky měla v posledních tří týdnů každý den po třech hodinách. Stejné cvičení měl i zbylý tým. Po dvou minutách od startu se připravovala další trojíce na start. Tentokrát tam byl major Lorne, kapitán Kleinman s chudákem majorem Marksem, kterému se nechtělo. Evansová stála poblíž něho a motivovala ho svojí tajnou zbraní. Kevin se v jednu chvíli na ni usmál a odpověděl jí: „Tak dobrá.“ Sharon po úspěšném přemlouvání poodstoupila a Cadmanová odstartovala další trojici, která tak rychle vystartovala, že během pár vteřin zmizeli v první odbočce. Evansová se usmála na Emersona, který jí naznačil zvláštním pohledem, že odvedla skvělou práci.

8:30 – Ošetřovna
Doktor McKay měl ze všech nejhorší soupeře. Stál proti Kvasirovi a Hermiodovi, kteří byli rychlejší a inteligentnější než byl on. Jen tam na ně zíral a nic nedělal, protože dopředu věděl, že proti nim prohraje. Nejvíce vyrovnaným týmem byl ten, ve kterém je Jennifer Kellerová, Naomi Robbins a Kate Reynoldsová. Všechny tři jsou velmi vyrovnané a každý úkol končí ve stejném čase. Zrovna teď psaly na papír postup první pomoci při popáleninách po výbuchu. Pro všechny bylo stejné zadání, které bylo vytvořeno v SGC, o kterém soutěžící nevěděli.

8:45 – Chodba
Všichni vojenští soutěžící běželi po Atlantidě a v tuto chvíli první běžící přibíhali k cíli. Překvapeně mezi prvními byli časově nejlepší plukovník Emerson, Ronon a s velkým překvapením i major Marks, kterého při cestě Emerson popohnával pomocí vysílačky na uchu. Motivace byla jasná. Jestli nedoběhne do cíle, bude na Odyssee dělat tu nejhorší práci, která existuje.
„Já už nemohu,“ naříkával při běhu Marks, ale i přesto to nevzdával. Kvůli Sharon ještě přidal na tempu, aby dohnal před ním běžícího Bindera, který startoval mezi prvními.
V cíli, který byl zároveň i startem na ně čekala poručík Cadmanová s dalšími patnácti členy, kteří drželi v rukou stopky, které udávali čas jednotlivých běžců. Když viděli přibíhající Womackovou, následovaným Binder, kterému je v patách Marks, tři muži, kteří jim to stopovali, přistoupili blíže k cílové čáře. Když už viděli všichni cíl, ještě více zrychlili. Womacková jako první startovala a jako první doběhla. Ale to neznamená, že je první. Záleží, jak dopadnou její soupeřky s časem. Pár metrů za ní se odehrávala bitva mezi Marksem a Binderem. Womacková se dívala přímo na ně a fandila Marksovi místo, aby fandila jak jemu, tak i dalšímu kolegovi.
„No tak, do toho!“ zařvala na něj. Kevin zavrtěl hlavou a nezbývalo mu nic jiného, než přidat na tempu a rychle předběhnout Carla, který také běží za Odysseu. Stačila jen chvilka a Kevin předběhnul těsně před cílem Carla. Jeho čas byl dobrý, když k tomu přidají jeho ranní kocovinu, ze které se ještě částečně nedostal. Carl i Catherine překvapivě sledovali Kevina, který hned po běhu sednul na zem.
„A prý, že hned spadnete… To vám tak příště budeme věřit,“ řekla na to Catherine.
„Vy jste nedostala motivaci od velícího důstojníka a od Sharon. Nezbývalo mi nic jiného. Ale rozhodně je toto lepší než být s doktory a dělat nějakou první pomoc… Proti Kvasirovi a Hermiodovi by neměl nikdo z nás šanci, protože vím, že oba podvádějí.“
„Jak to víte, že podvádějí? Vám to řekli?“ zeptal se Carl.
„Ne, neřekli. A ani nemuseli, protože jsem je slyšel, jak při cestě spolu komunikují,“ odpověděl Kevin a vstal ze země. I přesto, že ho boleli nohy, došel ke stolu, kde bylo položeno pití. Pár minut po jejich doběhu do cíle se objevovali ostatní.

9:00
Všichni běžci byli v cíli a poručík Cadmanová zapisovala na papír časy jednotlivých běžců. Když se podívala na časy všech běžců, na chvíli se zarazila. Paul se Sharon mezitím šli udělat jednu věc. Vzali Kevina za ruce a šli s ním na veřejné záchody.

Doktor McKay to vzdal proti Kvasirovi a Hermiodovi a odešel. Ale pár vteřin potom se vrátil zpátky, když zaslechl Zelenku, jak řekl: „Zbabělče.“ Jak Zelenka, tak i Browder a Monroe se začali smát, protože jeho slyšeli. Rodney sedl zpátky k Asgardům a pokračoval v úkolu. Elizabeth pohlédla na hodinky a řekla: „Ještě máme hodinu a deset minut. Jde to rychleji, než jsem si myslela.“
„Za deset minut končí tento test,“ oznámila jim Banksová, která pochodovala po místnosti a sledovala soutěžící, aby nepodváděli tak, jak to teď chtěl zkusit Rodney.

Mezitím, co se ostatní trápili s testem, tak dva lidé trápili pouze jednoho. Po běhu bylo Kevinovi ještě více blbě a tak ho šla Sharon spolu s Paulem trochu probudit. Posadili ho na židli a Sharon namočila ručník a položila mu jej na čelo.
„Děkuji.“
„Rádo se stalo. Vypadá to, že motivace na tebe zabrala,“ řekla spokojeně Sharon a dřepnula před něj.
„Vlastně dvě motivace,“ opravil ji Kevin a pohlédl na Paula.
„Řekl jsem mu, že jestli nepoběží naplno, tak dostane tu nejhorší práci, která na Odyssee existuje.“
„Tak tomu říkám motivace. Já jdu na něj lehce a vy na něj vyhrnete toto. Nedivím se, že pak vypadá takhle,“ spucla ho Sharon.
„V čem spočívá ta logika?“ zazněla dobrá otázka.
„Umíte hrát šachy?“ odpověděl Paul spíše otázkou. Kevin se vzpřímil, podal nazpátek ručník a vstal ze židle. Oba se na něj dívali, když šel k umyvadlu. Pod kohoutek strčil hlavu a pak pustil ledovou vodu.
„Něco byste měli vědět… Víte, jak jsme jednou o nich mluvili?“
„Jo,“ odpověděl Paul.
„No, tak trochu jsem lhal. Já šachy nehrál skoro dvacet osm let. Od dětství jsem je nesnášel, protože nade mnou každý zvítězil,“ přiznal se Kevin.
„No bezva. Pamatuješ si z nich alespoň něco?“ zeptala se Sharon.
„Po včerejšku si nemůžu vzpomenout i na jejich pravidla. Tohle prohraju stoprocentně. Promiňte,“ omluvil se Kevin a pomalu šel ke dveřím. Paul pak pohlédl na Sharon a zeptal se jí, jestli je umí hrát. Naštěstí ano.

9:45 – Jídelna
Všichni soutěžící seděli u stolů v jídelně a čekali na výsledky prvních soutěží. Odysseyská skupina seděla u sebe poblíž nástěnky, ke které se blížila poručík Laura Cadmanová spolu s Amelii Banksovou. Obě v rukou držely plakát s výsledky prvních soutěží. Jako první vstal ze židle Emerson. Hned po něm se zvedla i Weirová s Caldwellem. Jako první vyvěsila Cadmanová běh, pak Banksová první pomoc a nakonec pověsila Cadmanová celkové výsledky po prvním kolem. Emerson se zaměřil okamžitě na běh.

„No to mě podrž,“ vylezlo z Emersona, když viděl výsledky běhu. Všichni od Odyssey netrpělivě čekali, jaká bude Emersonova reakce, když najednou uslyšeli smátí.
„Jo,“ vyšlo z Emersona a pohlédl na Caldwella, který hledal sebe a zbytek týmu.
„Oh, Stevene. Měli jste trénovat tak, jako mi každý den při letu sem,“ posmíval se mu Paul a pohlédl na výsledky první pomoci.

„Super.“
„Nemachruj. Teprve jsme začali,“ vyšlo ze Stevena, který rychle přešel na celkovou listinu:

„Máte co dohánět,“ řekl Paul a šel za ostatními, kteří netrpělivě čekali.
„Takže…?“ vyšlo z Evansové.
„Zatím jsme první. Jo,“ jakmile to dopověděl, všichni začali jásat. Paul sedl vedle Kevina a poplácal ho po rameni.
„Marksi, až budete někdy chtít s Evansovou dovolenou, tak si o ni kdykoliv řekněte.“ Kevin se Sharon se na něj nechápavě podívali a Paul jim oznámil: „Já s vámi, Marksi, jsme doběhli první. A vy, poručíku, jste doběhla druhá.“
„No, Kevine. Každým rokem se lepšíš jak s pitím, tak i s běháním,“ zavtipkovala Sharon.
„Na to ani nemysli. Další rok se vážně takhle nechci opít,“ s vážnou tváří jí to vrátil a sklopil hlavu zpátky na stůl.
„To vám připomenu další rok. Ale teď se podívejte na Caldwella. Daedalu začíná hořet u zadku,“ zažertoval Paul a všichni vyprskli smíchy. Plukovník Caldwell mezitím mluvil s kapitánem Kleinmanem, který v jedné zkoušce půjde proti Marksovi.
„Letos se v boji něco změnilo. Nepůjdeš proti Binderovi, ale proti Marksovi a ten se jaksi dneska necítí moc dobře,“ řekl Caldwell.
„Necítí moc dobře? Pane, vždyť doběhnul první,“ opravil ho Kleinman.
„Takže vy to asi nevíte, co?“
„A co bych měl vědět?“ zeptal se na oplátku a Caldwell se k němu nahnul blíže a odpověděl: „Marks má kocovinu a jen taktak ho drží na nohou. A také mu dávají motivaci, i když si teď myslím, že bude na dně, jelikož jeho hlava nebude moci myslet, natož aby měl sílu se s někým prát.“ Kleinman se usmál a pak pohlédl na Markse, který si opíral hlavu o ruce.
„Výborně,“ řekl na to Kleinman a začal doufat o výhře.
„Hlavně o tom nikomu neříkejte, nevědí o tom. Máte velkou šanci, tak ji nepromarněte,“ řekl Caldwell dříve, než odešel z jídelny.

10:30
Obě skupiny byly na svých místech a čekaly jen na odstartování další zkoušky, která spočívá ve střelbě. Tentokrát šli po jednom. První je střelba z místa pravou i levou rukou a pak střelba v běhu. Jako první šel ke střelbě z místa plukovník Emerson a major Marks šel ke střelbě v běhu. Pořadí u jednotlivých disciplín se odteď určuje podle umístění v tabulce. Emerson šel do jiné místnosti než Marks. Nikdo jiný krom jejich dozorců tam nebyl. Všichni byli před místnostmi, kde čekali, až na ně přijde řada. Emerson po šesti přesných výstřelech vyšel z místnosti a vyměnil se s Marksem, který mu naznačil rukou, že je na tom dost špatně, a že už dál nemůže. Emerson ho poplácal po rameni a popřál mu hodně štěstí, když už ví, jak na tom je. Za oběma se zavřely dveře a Marks přišel k pultu, na kterém byly položeny dvě M9ky. Nejdříve obě nabil, než je uchytil do rukou. Po zdlouhavém povzdychnutí kývnul Cadmanovou, která zmáčkla na tlačítko vedle ní. Několik metrů před Marksem se objevily terče, do jehož středu se musí trefit. Obě ruce se mu pěkně klepaly a nevěděl si s tím rady. Cadmanová si toho všimnula a tak šla blíže k němu.
„Majore. Vím, co se vám přihodilo. Mluví tady o tom všichni. Ve všech případech vám nemohu být nápomocná, ale mohu vám poradit,“ řekla Cadmanová, když se opírala o pult.
„Myslíte, že mi s tím dokážete pomoci? Zatím jsem vše dělal haluzácky. No, krom té střelby v běhu, kterou jsem totálně podělal.“
„Kolik jste jich trefil?“
„Pět z deseti,“ odpověděl Marks a uchopil do pravé ruky M9ku.
„Tak za to se ani nemusíte stydět. Ještě půjdou doktoři a někteří z nich nedrželi zbraň ani v ruce, natož aby ji někdy viděli,“ řekla Laura a tím dokázala Kevina rozesmát. Po chvilce smátí namířil zbraň, ve které měl tři kulky, a začal se střelbou. Cadmanová jenom zírala. Pravou rukou se trefil třikrát do středu. Pak byla na řadě levá.
„Jen klid,“ řekl Kevin pro sebe a začal se střelbou, která mu šla stejně jak pravou. Cadmanová se usmála a pak ho poplácala po rameni za skvěle odvedenou práci.
„A prý že to nejde? Na vás vážně platí buď motivace, nebo něco veselého.“ Kevin se usmál a položil zbraň na pult.
„Děkuji,“ řekl Kevin a odešel z místnosti. Emerson už na něj čekal před dveřmi. Jakmile vyšel z místnosti, vzal ho za ruku a rychle s ním šel do jídelny, kde měl pro něj přichystanou práci.

Na řadě byli teďka Asgardi. Všichni chtěli vidět, jak budou střílet a co s nimi udělá zpětný ráz. Kvasir šel první na střelbu z místa a Hermiod si šel zaběhat.
Cadmanová se hned začala smát, když viděla Kvasira.
„Ehm… Kvasire?“
„Ano?“ Kvasir se otočil na Lauru, která přemýšlela nad zbraněmi.
„Vím, že jste Asgard, ale nebojíte se zpětného nárazu?“ Kvasir se zachechtal a vzal do rukou M9ku, kterou namířil na terč. Laura jen pokrčila rameny a zmáčkla na tlačítko. Před ním se objevily terče, ve kterých se během několika vteřin objevily tři dírky.
„Páni,“ vydala ze sebe Laura, když viděla tři dírky ve středu terčů. Kvasir odfouknul dým, který chvilkově vycházel z hlaveně. Pak vzal do levé ruky pistol a začala další střelba. Po poslední vyletěné kulce se stalo to, co Laura očekávala. Zpětný ráz poslal Kvasir pár metrů vzad. Laura se rychle za ním rozběhla a dřepla vedle něj. Kvasir se opřel o lokty a řekl: „Sakra, to je žrádlo.“ Laura okamžitě vyprskla smíchy, když to řekl. Kvasir se otřepal a pomalu vstal ze země. Laura mu pomohla a pak si vzala zpátky zbraň. Jen pro jistotu.
„Jste v pořádku?“
„Ano, poručíku,“ odpověděl Kvasir a pomalým krokem šel ke dveřím, které se před ním otevřely. Laura pohlédla na M9ku a povzdychla. Jenže pak se znova otevřely dveře, kterými tentokrát prošel Hermiod, který dopadl skoro stejně jako Kvasir.
„Hermiode.“ Laura stoupla zpátky na své místo a nabila Hermiodovi obě zbraně.
„Můžeme?“ Hermiod kývnul hlavou a namířil zbraň na připravené terče. Bylo to stejné jako předtím s Kvasirem. Pravou rukou trefil středy terčů a teď byla na řadě levá ruka. Vyletěla první kulka, druhá kulka a pak třetí kulka. Laura čekala zas zpětný ráz, ale ono nic. Hermiod odložil zbraň a odešel z místnosti. Mezitím Laura zapsala na papír jeho výsledky, které byly stejné jako u Kvasira. Oba trefili středy terčů. Zbylí účastníci šli jak na běžícím páse, až do té doby než přišel na řadu Ronon. Stoupnul k Lauře a pohlédl na pult, kde měl připravené M9ky.
„To vážně musím tímto?“
„Ano,“ odpověděla Laura. Ronon vzal do rukou M9ku a hned na poprvé se trefil. Pak vzal druhou do levé ruky a střílel stejně jak pravou rukou. Nakonec stejně vzal svoji oblíbenou zbraň a trefil všech šest terčů do středu, kde tentokrát nebyly malé dírky, ale doslova velké díry. Ronon pak v klidu odešel a ostatní tak mohli pokračovat.

Pokračování příště