Epizoda 10 : Střetnutí

Mléčná dráha
Prostor, K3P-983, Odyssey, můstek
Odyssea se vzdalovala od mlhoviny, ze které se vynořilo sedm mateřských lodí Druhé aliance.
„Senzory nám začnou fungovat za několik vteřin,“ oznámila Evansová. Carterová nahlížela Marksové přes rameno na obrazovku, která udávala: „Senzory nefunkční.“
„Něco mi tu nesedí,“ vyšlo z Marksové. Marks na ni rychle pohlédl a zeptal se: „A co?“ Jane měla divné tušení, ale nedokázala ho potvrdit. Zmáčkla na pár tlačítek, ale nic se nestalo.
„Nabíjím zbraně,“ řekla Jane a Kevin vstal z křesla a stoupnul vedle ní.
„Co se děje?“
„Právě že nic. Senzory by už měly dávno fungovat. Problém je v tom, že to není tou mlhovinou. Někdo je nám prostě ruší.“ Kevin zmáčknul na pár tlačítek na konzoli a po celé lodi začal poplach.
„Otoč nás směrem k té mlhovině a zůstaň na místě.“

Prostor, Athena, Apollo, Ha‘taky Luciánské aliance
Z hyperprostoru se objevilo šest mateřských lodí Luciánské aliance, které měly schůzi kvůli plánovanému útoku na jednu z pozemských základen. Jenže jejich setkání přerušili Athena a Apollo, kteří si už na ně brousili zuby. Obě dvě pozemské lodě čelily šesti lodím, které začaly nabíjet zbraně.

Prostor, Athena, můstek
Plukovník Svitsová stála v přední části můstku a čekala na reakci všech šesti lodí.
„Madam, nabíjejí zbraně!“ oznámil Barta.
„Odpojte pojistky, ať můžeme vyslat veškeré hlavice, které máme. Jakmile budete hotov, leťte k nim blíže a zaměřte je.“
„Ano, madam.“

Prostor, Apollo, můstek
Plukovník Ellis seděl ve svém křesle a stejně jako Svitsová čekal na jejich reakci.
„Nabijte všechny zbraně! Štíty držte na maximum! Odpojte všechny pojistky na odpálení všech hlavic najednou.“ Kapitán Cooperová kývla hlavou a začala přepisovat programy, které pak schválí vyslání všech hlavic najednou.

Prostor, K3P-983, Odyssey, můstek
Na palubě Odyssey začali pociťovat první dopady nepřátelských zbraní.
„Beru všechna slova zpátky, co jsem dneska řekl. Tohle je ještě horší než rvačka s Mitchellem a srážka se dvěma loděmi.“ Po těchto slovech se všichni podívali na Markse, který se tím přiznal, že ta rvačka byla s Mitchellem. Jenže, než si uvědomil, co řekl, bylo pozdě. Pohlédl na ostatní a raději nic neříkal.
„Odpojte pojistky a vypusťte všechny hlavice,“ řekl Marks s pohledem na Evansovou. Pak pohlédl na svou sestru a řekl: „Zahajte úhybné manévry a nabijte hlavní zbraně. Strategicky proleťte mezi jednotlivé lodě a střílejte, jak je vám libo.“
„S radostí,“ odpověděla Jane.
Odyssea se plným podsvětelným tahem dala do pohybu k nepřátelským lodím, které se také daly do pohybu.

Prostor, Athena, můstek
Svitsová stála u boční obrazovky, na které byl zobrazen známý Netan, velitel Luciánské aliance. Jak Svitsová, tak i Marks a Carterová měli s ním nevyřízené účty. A teď přemýšlela o tom, co s ním udělají. Jednu možnost by už měli. Byla snadná a rychlá. Když jí Netan řekl, že se mají vzdát, Svitsová se zasmála a opřela se o pilotní konzoli.
„Víte, já nejsem ten typ člověka, který se vzdává jen tak snadno. I když máte značnou převahu, tak říkám, že budeme bojovat až do konce. A abych ještě nezapomněla, někdo chce, abychom vás k němu přivedli. Myslím, že má s vámi nějaké plány.“ Po těchto slovech ztmavla obrazovka a Svitsová se s veselou tváří obrátila k posádce, která nevěděla, jak má reagovat.
„Co je? Když nespím více jak den, tak si to začnu užívat. To také znamená, zahajte palbu na první nepřátelskou loď. Pak zaměřte můstek, odkud vysílal Netan a přeneste všechny k nám do cely. A informujte bezpečnostní týmy, ať se připraví.“
„Ano, madam.“ Nyklová s Bartem kývli hlavou a Svitsová spokojeně usedla do svého křesla.
Netrvalo ani minutu a všechny lodě Luciánské aliance zahájily palbu na Athenu a Apolla. Obě lodě dělaly jeden úhybný manévr za druhým, aby se vyhnuly palbě nepřátelských lodí.
Svitsová po pár vteřinách sezení vstala z křesla a šla k přední konzole, na které si zobrazila diagnostiku podsvětelných motorů, protože se jí zdálo, že letí moc pomalu. Jenže, když se jí zobrazila dokončená zpráva, zjistila, že letí na plných sto procentech. Udiveně pohlédla na Bartu a ten kývnul hlavou. Svitsová hlásla: „No, tak jo,“ a pak se vrátila zpátky do křesla se slovy: „Zničte je, co nejrychleji to lze, jinak vypěním ještě více.“
„Rozkaz,“ odpověděl Barta, který měl na starost railguny.

Prostor, K3P-983, Odyssey
Odyssee se podařilo za pouhých deset minut zničit pouze jednu loď. Jejich štíty nebyly na tom moc dobře a tak Marks rozkázal přemostit veškerou energii do štítů, zbraní a podsvětelných motorů. Když už Odyssee pomalu docházel čas, z ničeho nic Marks vstal z křesla a vyběhnul na chodbu. Carterová chtěla jít nejdříve za ním, ale pak si uvědomila, že musí zůstat na můstku.
„Štíty klesly na dvacet tři procent a on si odejde pryč,“ řekla Jane.
„Zajímalo by mě, kam šel, jenže to se nejspíše dozvíme až za pár minut,“ řekla Sam.
Marks běžel chodbou, která vedla k asgardskému jádru, ke kterému byl přísný zákaz chození. Bezpečností kartou otevřel dveře a pak šel rovnou k asgardskému panelu. V místnosti byla tma, než se Kevin dotknul kamene na panelu.
„Blbější plán mě nemohl napadnout,“ řekl Kevin a začal na panelu pracovat.
Sam se zrovna dívala na obrazovku, kde se Jane zobrazila zpráva: „Asgardské jádro bylo aktivováno.“.
„Co to sakra je?“ zeptala se Jane. Sam zmáčkla na její konzole na tlačítko komunikace a řekla: „Kevine, co to děláš? Tím na nás nalákáš Orie.“
„Proč myslíš, že to asi dělám?“
„No, to vážně nevím,“ odpověděla Sam.
„Tím, že sem nalákáme Orie, můžeme dostat výhodu. Místo, aby šli po nás, půjdou po nich. My se pak schováme do mlhoviny, a co nejrychleji zesílíme účinnost štítů.“
„Tak to by mě nikdy nenapadlo, abych pravdu řekla,“ přiznala se Sam.
„Proto jsem voják a ne vědec. Neberu na nic ohledy.“ Sam se udiveně podívala na Jane, která se na ni usmála.

Prostor, Athena, Apollo, Ha‘taky Luciánské aliance
Atheně a Apollovi se mezitím dařilo lépe než na Odyssey. Na palubě ve vězení drželi Netana, který měl zlostnou náladu hned, jakmile se objevil v cele. Svitsové pak nic nebránilo ve zničení všech Netanových lodí, a tak s Apollem přenesli zbylé hlavice na jejich lodě. Postupně lodě za druhou explodovaly. A oni tomu nemohli nějak zabránit. Když vybuchla poslední loď, mohly obě pozemské lodě zvolnit tempo.
Plukovník Svitsová se otočila s křeslem na Bartu a řekla: „Výborná práce. Takže pošlete zprávu Apollu, že vyrážíme zpátky na Zemi. A taky pošlete zprávu na Zemi, že se vracíme zpátky.“
„Ano, madam.“
Po pár minutách obě lodě vstoupily do hyperprostoru.

Prostor, K3P-983, loď Druhé aliance, můstek
Nový známí Kerro, velitel Druhé aliance, seděl v trůnu, ze kterého sledoval bitvu proti Odyssey. Když si byl jistý, že pozemská loď proti nim nemá šanci, vydal rozkaz k zastavení palbě. Pak přišel k prvnímu důstojníkovi, kterému řekl, že má navázat spojení s Odysseou. Na obrazovce před ním se tentokrát objevila podplukovník Carterová, která přišla blíže k obrazovce.
„Kde je váš kapitán?“ zeptal se Kerro.

Prostor, K3P-983, Odyssey, můstek
„Podplukovník tu teď není. Jsem podplukovník Samantha Carterová.“
„Já vím, kdo jste vy. Patříte k SG-1.“
„Když tak patřila,“ odpravila ho Carterová.
„To je jedno. Vaše štíty dlouho nevydrží, vzdejte se nebo budete zničeni.“
„Řeknu vám asi tohle. My se nevzdáváme,“ řekl Marks, který se objevil na druhé straně obrazovky.
„Jak tedy chcete,“ řekl Kerro a přenos z jeho lodi byl přerušen. Sam zaskočeně pohlédla na Kevina, který se na ni usmál.
„Už mi řekneš, co máš v plánu?“
„Nechám natrvalo aktivované asgardské jádro,“ odpověděl Kevin.
„Proč?“ Jane se Sam vyvalily oči, protože to, co udělal Kevin, by je nikdy nenapadlo.
„Kevine, jsi si vědom, co jsi právě udělal?“ zeptala se Sam.
„Ano, jsem. Vždyť už jsem ti řekl, že proti nim nemáme šanci, tak proti nim poštveme alespoň Orie. Myslím, že je to dobrý nápad. Ale teď mě omluvte, dámy, mám spoustu práce.“ Obrazovka ztmavla a Sam pohlédla na Jane, která pokrčila rameny.
„Jako vždycky,“ řekla Jane mimo vysílačku.

Prostor, K3P-983, Odyssey, místnost s jádrem
Kevin pomocí jádra zobrazil hologram Heimdalla, kterého si vybral jako pomocníka. Pak napsal příkaz, se kterým mu musel pomoci právě on. Příkaz zněl: „Předělej asgardské jádro tak, aby ho po příletu orijských lodí nikdo nemohl detekovat.“. Pak zobrazil vedle sebe dalšího Asgarda. Tentokrát to byl Kvasir, kterého měla nejraději Jane. Po Kvasirovi chtěl, aby předělal frekvenci štítů tak, aby vydržely co nejdéle. Jednou se jim to povedlo, jenže teď proti nim stojí nový nepřítel, který má lepší a novější zbraně. Po chvilce pohlédnul na senzory a usmál se. Z interkomu se najednou ozvala Marksová: „Kontakt, z hyperprostoru se vynořily tři orijské lodě.“
„Marksová, leťte s lodí k té mlhovině,“ řekl Kevin a přesunul se k asgardskému panelu, který mu udával: „Jádro nelze detekovat.“. Jakmile si zprávu přečetl, objevila se tam další: „Štíty funkční na padesáti pěti procentech. Minimální spotřeba ze ZPM.“. Kevin povzdychnul a řekl: „Kvasire, ty jsi mě moc nepotěšil.“ Vedle něho se najednou objevil hologram Kvasira.
„Mám dát spotřebu ZPM na střední odběr?“
„Byl bych moc rád, kdybys to udělal, protože proti těm lodím nemáme nejmenší šanci na vítězství.“
„Dejte mi jen pár vteřin,“ řekl Kvasir a pak zmizel. Kevinovi pak „trklo“ v hlavě ještě něco lepšího a šílenějšího.
„Proč mě to nenapadlo dříve?“ zeptal se sám sebe a pak šel k hlavní stanici, ke které usednul.

Prostor, K3P-983
Zatímco orijské lodě čelily lodím Druhé aliance, Odyssea se od nich vzdalovala k mlhovině, která je po chvilce kryla. Ani k té mlhovině nemuseli letět, protože se v ní zamaskovali.

Prostor, K3P-983, Odyssey, můstek
Spokojený Marks přišel na můstek, kde ho všichni sledovali. V klidu usedl do křesla a pohlédl na Jane s opřenou hlavou o ruku. Jane se Sam se na něj nechápavě podívaly a on se na ně akorát usmál.
„Vezměte nás k nim zpátky.“
„Dobrá,“ řekla Jane a s lodí letěla zpátky k nepřátelským lodím, které před několika vteřinami začaly bitvu, kterou mohla posádka sledovat z můstku.
„Vypadá to mnohem lépe, než jsem si původně myslel.“
„Co jsi udělal?“ zeptala se Sam.
„Aktivoval asgardské jádro, zlepšil štíty a pak zamaskoval loď. Ještě něco?“
„Proč jsi ho nechal aktivované?“
„Už se mi nechtělo přemýšlet a tak jsem požádal Heimdalla, aby zabezpečil jádro a nešlo detekovat. Nikdy předtím jsem to nechtěl zkusit, protože bychom přilákali pozornost. Ale teď může být zapnutý čtyřiadvacet hodin denně bez jakéhokoliv rizika objevení. Když má člověk takovou náladu, tak ho napadnou v momentě šílené plány. Takže přecházím k další věci. Přibliž se k nim co nejblíže a stáhni z jejich lodí jakékoliv informace, které by nám v budoucnu mohly pomoci.“
„S radostí,“ odpověděla Jane a nastavila kurs k lodím.

Galaxie Pegasus
Prostor, Stanoviště Betha, Daedalus
Jako kdyby to nestačilo v Mléčné dráze. Před několika hodinami zaznamenal Daedalus přílet wraithských lodí na stanoviště Betha, kde teď právě jsou.
Plukovník Caldwell stál za skleněnou mapou, kde s několika členy posádky přemýšleli o plánu útoku. I přesto, že k nim míří pouze dvě lodě, plukovník pro jistotu doporučil evakuaci stanoviště. Když plán obrany byl prokonzultován, vrátil se do svého křesla. Kapitán Kleinman seděl jako obvykle na svém místě, ze kterého nerad odcházel. Na senzorech zatím nic nebylo, ale wraithské lodě se měly objevit v následujících minutách. Caldwell nařídil zesilnit štíty, aby měly lepší účinnost, pak chtěl mít veškeré zbraně v pohotovosti. Při cestě ze Země doplnili veškeré hlavice typu Mark VIII, IX a X. Jakmile se Daedalus vrátí zpátky do Mléčné dráhy, budou na něj integrovány nové asgardské zbraně. Jádro po dohodě s prezidentem bude pouze na Odyssee a Hammondovi, který bude do několika měsíců plně zprovozněn.
„Pane, zaznamenávám otevírání hyperprostorového okna,“ oznámil Kleinman.
„Bojová pohotovost! Štíty na maximum, nabijte zbraně!“ rozkázal Caldwell. Během několika vteřin ztmavly světla a po celé lodi se spustil poplach. Všichni členové posádky byli na svých místech a čekali jen na rozkazy od svých velících.

Prostor, Stanoviště Betha
Poblíž planety se z hyperprostoru vynořily dva wraithské úly, které si to hned namířily k Daedalu, když se jim objevil na lodních senzorech.

Prostor, Stanoviště Betha, Daedalus, můstek
Kapitán Kleinman na Caldwellův rozkaz nabil zbraně a zaměřil nejbližší wraithský úl. Kapitán Meyersová na oplátku začala s úhybnými manévry, když jejich senzory zaznamenaly nárůst energie uvnitř wraithských lodí. Po chvilce dopadaly na štíty první nepřátelské energetické zbraně, které jim snížily štíty o pouhá dvě procenta. Meyersová dělala s lodí jeden manévr za druhým, ale nikdy se znovu nechtěla pustit do manévru Delta, který málem skončil nárazem do Atheny. Proto dělala jen ty manévry, které nejlépe uměla.
„Štíty klesly na osmdesát procent,“ oznámil Kleinman.
„Stav úlů?“
„Jeden úl je poškozený. Druhý nepoškozen,“ odpověděl Kleinman, kterému okamžitě zapípala konzole.
„Vypouštějí šipky!“
„Vypusťte všechny F-302ky. Zaměřte railguny na hangáry poškozeného úlu a palte!“ rozkázal Caldwell.
Hangárová vrata se otevřela a F-302ky vyletěly z Daedala, který se přibližoval k poškozenému úlu. Jeden wraithský úl mířil přímo na Daedala, kterému rychle klesaly štíty.
„Štíty na padesáti třech procentech. Škody na přídi a na zádi. Paluby šest, sedm a deset,“ oznámil Kleinman.
„Uzavřete je! Pošlete tam opravářské týmy!“
Po několika přesných zásazích byl poškozený wraithský úl spolu s šipkami kolem něj zničen.
Po chvilkovém osvětlení můstku pocítili znovu nárazy nepřátelských zbraní na jejich štíty.
„Wraithský úl byl zničen. Druhý je nepoškozený. Senzory hlásí, že se šipky stahují zpátky do úlu,“ informoval plukovníka o situaci Kleinman. Caldwell na něj pohlédl a řekl: „Stáhněte všechny F-302ky zpátky na loď a vyšlete zbylé hlavice na úl. Jednu nechte v záloze.“
„Ano, pane.“
Z Daedala vyletělo osm hlavic typu Mark IX, které se samy ovládaly. Jejich cíl byl jasný, zničit wraithský úl, který se rychle pohyboval k Daedalu. Po několika vteřinách se všechny hlavice dostaly k wraithskému hyperpohonu, do kterého všechny narazily. Úl byl během chvilky zničen.
„Poslední wraithský úl byl zničen.“
„Škoda, že jsme ty nově naprogramované hlavice dostali až teď,“ řekl na to Caldwell.
„Pane, volá vás plukovník Hillen.“
„Na obrazovku,“ s těmito slovy se přesunul k boční obrazovce, na které se zobrazil plukovník Jonathan Hillen.
„Plukovníku, oba wraithské úly byly zničeny.“
„To rád slyším, ale jestli to ještě vaše dálkové senzory nezaznamenaly, blíží se k nám další úly. Jakmile vymažeme disky, aktivujeme autodestrukci.“
„Jsme připraveni na váš transport.“ Hillen kývnul hlavou a pak se otočil na důstojníka, který stál za ním.
„Disky jsou vymazány,“ oznámil důstojník.
„Aktivuji autodestrukci základny,“ řekl Hillen a na počítači zadal své autodestrukční heslo. Během několika vteřin se po celé základně rozezněl zvuk autodestrukce.
„Plukovníku.“ Caldwell se otočil ke Kleinmanovi a řekl: „Zaměřte všechny na planetě a přeneste je na můstek.“
„Ano, pane.“ Jakmile byli všichni na palubě, počkali na autodestrukci základny, která byla potvrzena během několika vteřin. Caldwell potom usedl zpátky do svého křesla a vydal rozkaz ke vstupu do hyperprostoru směrem k Atlantidě.

Lantea, Atlantis
Doktorka Elizabeth Weirová, velitelka expedice Atlantis, procházela chodbou, která vedla do místnosti s bránou. Doktor McKay si od té doby, co museli dát ZPM Odyssey, stěžuje na každou kravinu. Proto znova čekal na Elizabeth v její kanceláři. Když ho uviděla, zastavila se u seržanta Chucka, který na ni pohlédnul.
„Děje se něco, madam?“ zeptal se seržant.
„To stejný,“ odpověděla Elizabeth a pokračovala v chůzi. Jakmile ji zahlédl Rodney, vstal z křesla a počkal na ni.
„Řeknu ti to zkráceně, Rodney. Žádné ZPM nebude, stačí nám jedno,“ řekla Elizabeth, jakmile vstoupila do kanceláře, kde měla spoustu rozdělané práce. Na stole měla položené složky, ve kterých byly hlášení od jednotlivých týmů.
„Tak dobrá, no. Už se ozvali ze stanoviště Betha?“
„Před chvílí se ozval Daedalus. K základně mířily další lodě a tak plukovník Hillen zahájil autodestrukci základny a se zbytkem týmu se nechali přenést na palubu Daedala. Právě teď jsou na zpáteční cestě. Bohužel, Daedalus utrpěl při bitvě značné poškození, takže potrvá několik hodin, než se vrátí,“ s těmito slovy Elizabeth sedla do křesla a uchopila do rukou tablet, který byl položený na stojanu.
„To už je druhá základna za tento měsíc. Jak to dělají?“ zeptal se Rodney.
„To bys mi měl říct ty. Veškerý personál byl přesunut na stanoviště Alpha. Chci, abys se Sheppardem šel za nimi a rozdělil personál na dva týmy. Jedna polovina tam zůstane a ta druhá půjde na Gammu.“
„Otázka. Které stanoviště Alpha? První byla obsazena Wraithy, druhá dopadla na tom stejně a třetí byla původně Delta. Máme ještě čtvrtou?“ zeptal se Rodney. Elizabeth zavrtěla hlavou a odpověděla mu takhle: „Jdi už.“ Rodneymu nezbývalo nic jiného, než vstát z křesla a odejít z její kanceláře. Elizabeth si po jeho odchodu povzdychla a opřela se o stůl.
Teyla měla s Rononem každodenní cvičení s holemi v tělocvičně. Při jejich cvičení je sledoval Sheppard, který před několika minutami dostal od Teyly pěknou nakládačku. Teď byl na řadě Ronon. Stál naproti Teyle, která měla šátkem zavázané oči. Aby ošálil její sluch, mávnul holí a Teyla se otočila tím směrem, odkud zvuk přišel. Ronon hned potom na ni zaútočil, ale Teyla se rychle ohnala a vyhnula se všem útokům z podání Ronona. Po vyhnutí všem útokům nadále věděla, kde Ronon je. Ani na vteřinu nezaváhala a začala ona. Stačila jen chvilka a do tělocvičny přišel Rodney, který se jim musel vyhýbat, jinak by se stal jejich terčem.
„McKayi, co se zas děje?“ zeptal se Sheppard, jakmile McKay před něho stoupnul. Rodney mu nechtěl uhnout a tak se John musel nahnout na pravou stranu, aby viděl.
„Elizabeth chce, abychom šli na stanoviště Alpha a rozdělili personál ze stanoviště Betha, které bylo zničeno.“
„Zničeno? Vždyť tam byl Daedalus.“ Teyla s Rononem přestali bojovat a přidali se k McKayovi a Sheppardovi, který vstal ze schůdku.
„Daedalus byl poškozen a další lodě by nezvládl, a tak plukovník Hillen nařídil autodestrukci základny,“ odpověděl Rodney.
„Vážně řekla ty a já?“ zeptal se Sheppard a Rodney kývnul hlavou.
„Jestli vám to nevadí, ráda bych se k vám připojila. Už dlouho jsem nebyla mimo Atlantidu,“ ozvala se Teyla a pak šťouchla do Ronona, který řekl: „Jo, já taky.“
„Výborně, takže za dvacet minut u brány,“ rozhodl Sheppard a odešel z tělocvičny.

Mléčná dráha
Prostor, K3P-983, Odyssey, můstek
Podplukovník Marks seděl ve svém velitelském křesle a sledoval svou sestru, která právě získala o nepřátelských lodí veškeré informace.
„Zbývají pouze dvě nepřátelské lodě,“ oznámila Evansová. Podplukovník Carterová v klidu stála za Marksem opřená o jeho křeslo.
„No, tak si počkáme na tu zbylou.“ Marksové zapípala najednou konzola.
„Loď Druhé aliance se dala na ústup. Vstupuje do hyperprostoru.“
„Co ta orijská?“
„Zůstává na místě.“
„Tak teď jsme na řadě my. Odmaskujte nás a přímo na ně,“ řekl Marks a Marksová kývla hlavou.
Odyssea se v prostoru odmaskovala a letěla přímo k orijské lodi. Po několika vteřinách se objevily z Odyssey paprsky, které postupně ubíraly orijské lodi štíty. Po pár zásazích se orijská loď vypařila.
„Tak teď máme na výběr. Buď se vrátíme domů, nebo zůstaneme a budeme tady pozorovat tu mlhovinu.“ Kevin pohlédl na Sam, která řekla: „Letíme domů.“ Kevin souhlasně kývnul hlavou a řekl: „Zadejte kurs na Zemi.“
„Ano, pane.“
Odyssea během několika vteřin vstoupila do hyperprostoru.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, místnost s bránou
Sheppardův tým byl připraven před bránou a čekal jen na to, až Chuck zadá adresu. Brána byla během několika vteřin aktivována a Elizabeth stála opřená o zábradlí nad nimi.
„Nezapomeňte vyřídit podplukovníkovi Groffovi, že za hodinu mají podat každotýdenní hlášení,“ řekla Elizabeth.
„Nezapomeneme,“ odpověděl Sheppard a pokynul na zbytek týmu, který šel hned za ním.
„Konečně,“ vyšlo z Elizabeth, když odešli.
„Slyšíte to?“ zeptala se Elizabeth Chucka.
„Nic neslyším, madam,“ odpověděl Chuck.
„No právě, to ticho. Žádné povídání o ZPM, které dostane Odyssea, jakmile se vrátí na Zemi. Ještě že to neví, protože dostanou druhé.“ Elizabeth se usmála a odešla do své kanceláře.

Mléčná dráha
Prostor, Země
Z hyperprostoru poblíž Země se objevila Athena s Apollem. Obě lodě letěly k Zemi, u které zůstaly na stabilní orbitě.

Prostor, Země, Athena, zadržovací místnost
Plukovník Svitsová šla chodbou k věznici, kde drží Netana, velitele Luciánské aliance. U přepážky stála po zuby ozbrojená stráž a Svitsová na ně pokynula hlavou. Jeden z nich otevřel dveře a Svitsová vešla dovnitř. Jakmile se za Helen zavřely dveře, podívala se na Netana, který stál u mříží.
„Tak jaký to je pocit být za mřížemi?“ zeptala se. Čekala nějakou odpověď, ale ono nic.
„Ale no tak. Ještě řekněte, že nemáte chuť na rozhovor. Buď mi odpovíte na nějaké otázky, nebo vás předám někomu jinému, který se na vás určitě velice těší.“
„Tím myslíte koho?“ zeptal se znechuceně Netan. Svitsová se usmála a sedla na židli.
„Zkuste hádat. Je to necelý rok po útoku na Odysseu. Teď už víte, koho myslím, nebo snad ne?“
„Ne.“
„Jste tak blbej nebo to jenom hrajete? Podplukovník Kevin Marks. Ten si chce s vámi vyřídit účty za zabití plukovníka Paula Emersona. Teď už vám to docvaklo?“
„Jestli se nemýlím, byl to Anateo, kdo ho zabil,“ řekl na to Netan.
„Jenže se dostal k Odyssee jen díky vaší taktice a informacím a to stačí pro jeho potěšení, aby se konečně mohl setkat s tím, kdo má za vinu smrt plukovníka Emersona.“ Svitsová vstala ze židle a zastavila se u dveří, kde pohlédla na Netana.
„Nikdo mu v ničem nebude bránit. Nikdo kromě mě a mé posádky neví, že jste tady,“ po těchto slovech odešla ze zadržovací cely.

Hyperprostor, Odyssey – o několik hodin později
Krom toho, že se Odyssea má předčasně vrátit na Zemi za osm hodin, tak polovina posádky měla volno a ta druhá prováděla opravy potřebných systémů.
Podplukovníci Marks a Carterová spolu s poručíkem Marksovou byli v místnosti s jádrem, kde pročítali nově pořízené informace o nepřátelských lodí. Sam přitom prohlížela upravené jádro, které může zůstat aktivované tak dlouho, jak budou chtít.
„Jak jsi na to přišel?“ zeptala se Sam. Kevin na ni pohlédnul a zeptal se: „A na co?“
„Na to, že asgardské jádro si s tím dokáže samo poradit,“ odpověděla Sam.
„Jak už jsem řekl, v takové situaci vymyslí člověk cokoliv. I takové šílené nápady,“ odpověděl Kevin a usmál se na Sam, která nevěřícně zavrtěla hlavou.
„Mám nápad. Co kdybychom trochu přidali na plyn, abychom byli dříve doma?“ navrhla Jane, která už tam s nimi seděla téměř hodinu.
„Tobě se chce nějak domů, co?“ zeptal se Kevin a se židlí se přesunul k hlavní stanici, kde zmáčknul na pár tlačítek.
„Komu by se nechtělo, když mise byla předčasně zrušena kvůli Druhé alianci, která se pro nás stala větší hrozbou, než Luciánská aliance, Oriové a další nepřátelé, které máme u nás v galaxii a v galaxii Pegasus, kde jsem zatím nebyla,“ odpověděla Jane.
„Neboj, brzy se tam taky dostaneme. Já jsem tam taky ještě nebyl. Když Odyssea letěla do Pegasu, tak jsem měl zrovna zlomenou ruku, se kterou mě, bohužel, nenechali letět.“
„Se zlomenou rukou? Vážně? A co takhle rvačky, ty tě doma asi neudrží, co?“ zeptala se s úsměvem Jane a rychle vstala ze židle, protože si to k ní namířil Kevin, který po zrychlení lodi, ji šel honit po celé místnosti.
„Mě nechytíš,“ řekla vesele Jane. Sam se na ně dívala a raději do toho nezasahovala. Jsou to přece jenom sourozenci. Kevin zpomalil a začal říkat: „Poručíku Jane Marksová, vy si žádáte o trest.“ Jane také zpomalila a hned po něm řekla: „Podplukovníku Kevine Marksi, vy si ale neuvědomujete, že tu právě mluvíte s vlastní sestrou, která si z vás dělá srandu nebo-li utahuje.“ Jane se poté zasmála.
„Ale no tak, sourozenci. Máme tu rozdělanou práci,“ řekla Sam.
„Počkej chvilku, jenom si tu s někým něco vyřídím,“ odpověděl Kevin a vydal se k sestře, která mu začala pomalu utíkat.
„Mě nechytíš, smiř se s tím.“
„Vážně?“ zeptal se Kevin, když Jane zrovna probíhala středem místnosti. Kevin přeskočil hlavní stanici a doskočil před ní.
„A co řekneš teď?“ zeptala se Jane.
„Vyhrál jsem,“ odpověděl Kevin.
„Oh, sourozenci. Něco jsem našla,“ řekla Sam při pohledu do tabletu, na kterém měla zobrazenou konstrukci lodě Druhé aliance. Kevin s Jane k ní hned přišli a pohlédli na tablet.
„Co tam máš?“
„Problém, který jsme ještě neměli. Ne jenom, že mají dobré štíty a zbraně, ale k tomu mají značnou přesilu. Našla jsem v jejich databázi základnu, ve které zkoumají něco pořádného. Bohužel nic k tomu o tom není. Mají tam něco tajného, co může dostat celou galaxii na kolena. Jsou horší než Oriové.“
„Myslím, že tohle budeme na Zemi hodně těžko vysvětlovat. Obzvlášť potom, co jsme na ně narazili u stanoviště Gamma. Je tam něco o jejich slabině?“ zeptal se Kevin.
„Nevím, jak to dělají, ale jejich štíty jsou napájené poněkud zvláštním zdrojem. Naquadah ani ZPM to není.“
„Máme větší problém, než když jsme měli. Naštěstí Druhá aliance neví, kde se Země nachází. Ale i přesto dříve nebo později se o ní dozví. Chtělo by to větší palebnou sílu,“ řekl Kevin a otočil se směrem k asgardskému panelu.
„Větší palebnou sílu?“
„Jo. A myslím, že nám s tím někdo může pomoci,“ odpověděl Kevin a začal pracovat na panelu. Sam s Jane šly za ním a po celou dobu jeho práce ho sledovaly. Když se na něco chtěly zeptat, vždy zasyčel, aby byly tiše. A tak obě šly bokem a sedly na židle, kde seděly jen krátkou chvíli.
„Mám to,“ řekl Kevin a obě se k němu vrátily.
„No, tak se nám pochlub, na co jsi přišel,“ řekla Sam a stoupla si napravo vedle něj.
„Oni mají značnou přesilu jak ve zbraních, tak i ve výdržnosti štítů. Co kdybychom vyrovnali síly tím, že si naše zbraně vylepšíme poněkud zvláštním způsobem. Máme údaje o jejich zbraních i štítů. Tak co kdybychom toho využili a pomocí asgardského jádra upravili naše zbraně i štíty?“
„Dobrý plán, ale musím říci, že je šílený,“ řekla Sam.
„Jak to chceš udělat?“ zeptala se Jane.
„Jednoduše. Stačí něco zadat na panel a jádro si s tím poradí samo. To bylo hlavním dědictvím Asgardů. Museli vědět, že v galaxii jsou ještě horší nepřátelé, než jsou Oriové. Nebo alespoň tušili, jinak by nám nedali tak úchvatnou technologii.“
„Tak co navrhuješ?“ zeptala se Sam. Kevin pohlédnul na hodinky a odpověděl: „No, za necelých sedm hodin jsme zpátky na Zemi, takže půjdu do kajuty si trochu zdřímnout.“ Po těchto slovech se vydal ke dveřím a Jane se Sam se na něj usmály a vyrazily za ním.

Prostor, Země, Athena – o pět a půl hodiny později
Apollo před několika minutami přistál na základně v Nevadě a Athena nadále setrvávala na orbitě, kde čekala na návrat Odyssey, která se jim ozvala před necelou hodinou, když se Athena chystala přistát.
Plukovník Svitsová měla spoustu práce s utajením Netana na Atheně. Proto chodila z jedné části lodi a druhou. Nebavilo ji to, ale nic jiného jí nezbývalo, jestli to chtěla udržet v tajnosti. Právě šla znova za Netanem, který nechtěl vůbec nic jíst. Nedivila se tomu, ale potřebovala něco z něj dostat, takže se rozhodla, že na to půjde tvrdě. Stráže stojící před místností jí otevřely dveře, které pak po jejím vstoupení do místnosti zavřely.
„Vidím, že je tác stále nedotčený. Netane, vy mě začínáte udivovat. Hladovkou nic nevyřešíte. Víte to sám.“
„Už jste skončila?“
„Ne,“ odpověděla a sedla před jeho klec na židli.
„Už jsem vám řekl, že vám nic neřeknu.“
„To už jsem slyšela od tolika lidí, že takovou odpověď ignoruji. Jinak řečeno, budu tady tak dlouho, než něco z vás dostanu. Jinak za pár minut je tu Odyssea a myslím, že podplukovník Marks už se na vás těší.“
„Výhrůžky na mě neplatí,“ řekl Netan natolik znechuceně, že se Svitsová na pár vteřin k němu otočila zády.
„No jak chcete, ale pak nevolejte o pomoc, až se tu objeví. Řeknu vám jen to, že jakmile se tady objeví, nebudu mu bránit v ničem, co by chtěl s vámi udělat,“ po těchto slovech vstala ze židle a odešla z místnosti.

Prostor, Země, Odyssey – o několik minut později
Odyssea vystoupila z hyperprostoru a Carterová se dozvěděla o tom, co se chystá Marks udělat.
„Kevine, nedělej to,“ řekla Sam, která šla hned za ním na můstek.
„Musím a ty to dobře víš,“ řekl Kevin a stoupnul k oknu, kde viděl Athenu. Jakmile se zastavil na místě, Athena ho přenesla k sobě na palubu.
„Sakra,“ řekla Sam a pak se obrátila na Marksovou.
„Přeneste mě za ním,“ řekla Sam, jenže Marksová se zavrcením hlavou odpověděla: „Nejde to. Na Athenu, ani z ní se nikdo nedostane.“ Athena byla komplet uzavřena a zároveň měla aktivní štíty, aby se nikdo k nim nebo od nich nemohl transportovat, jak chtěla Sam.

Prostor, Země, Athena
Svitsová čekala na Markse na můstku, kde se také objevil. Nejdříve na něj nechápavě podívala a on naléhavě chtěl vědět jenom jednu věc.
„Kde je?“ zeptal se Kevin.
„Než ti to řeknu, tak mi řekni, co se ti stalo?“ zeptala se Helen.
„Divím se, že o tom ještě nevíš. Před odletem jsem se porval s Mitchellem. Takže, teď už to víš, tak mi řekni, kde je!?“
„Pojď za mnou,“ odpověděla Helen a Kevin s ní odešel z můstku.
„Než tam dojdeme, chci se tě zeptat, co s ním zamýšlíš?“ zeptala se Helen, když procházeli chodbou. Kevin na ni jen pohlédnul, protože to ještě nevěděl.
„Nevím. Nejspíše mu udělám to, co udělal Anateo Emersonovi.“
„Měl bys také vědět, že o něm nikdo neví krom posádky. Ráda bych, aby to tak i zůstalo, jestli ho hodláš zabít.“
„Nejdříve z něj dostanu něco o Druhé alianci, jestli o ní ví. Pak si s ním pohraju, dokud nezazpívá.“
„Druhá aliance?“
„Jo. Potkali jsme nové kamarády, kteří mají lepší zbraně a štíty než my. Chci se dozvědět o nich co nejvíce, než z jejich databáze, kterou jsme při bitvě stáhli.“
„Páni. Dobrá práce. Tak teď nejen Luciánská aliance a Oriové, ale dokonce i nějaká Druhá aliance.“
„Jo,“ řekl na to Kevin a oba se zastavili před dveřmi do zadržovací místnosti. Helen pokynula oběma mužům, aby jeden z nich otevřel dveře.
Jakmile se dveře otevřely, Netan vstal z pryčny a přišel blíže k mřížím. Helen nechala Kevina samotného s Netanem, odešla z místnosti a čekala na chodbě. Marks se opřel o zeď a čekal na Netanovu reakci, která stále nepřicházela. Netan tam stál a nemluvil.
„Netane, Netane. Jestli do pěti vteřin nezazpíváte, tak počítejte s tím, že s tím prostorem, který máte hned za zády, budete seznámen. Je tam dost zima. Myslím, že vám ohřívač ani nepomůže.“
„To je všechno?“ zeptal se Netan. Marks se zasmál a pak z bot vytáhnul zbraň, kterou na něj namířil.
„Ne, teprve začínáme. Teď mi povíš něco o Druhé alianci nebo se prvně seznámíš s touhle zbraní. Neboj, nezabiju tě hned, jen tě to bude bolet,“ řekl Marks a s namířenou zbraní na Netana sedl na židli.
„Tak povídej. Co ti říká Druhá aliance?“
„A co za to?“
„Možná ti ušetřím život. I když o tom pochybuji. Tak povídej.“
„Kerro, nejvyšší velitel Druhé aliance. Po celé galaxii se vedou zvěsti, že vlastní cizí technologii, kterou zatím nemohou ovládat. Ale částečně se jim podařilo získat zbraně a zlepšit účinnost štítů.“ Kevin jen zíral, protože se Netan rozpovídal hodně rychle, když na něj mířil zbraní.
„Co je to za technologii? Komu patří?“
„To ví jen nejvyšší z jejich vedení. Takové informace nikomu nesdělují. Ale podle toho, jakou mají palební sílu, to vypadá, že to bude technologie z jedné nejmocnějších ras v této galaxii,“ odpověděl Netan.
„Tímto ses vyhnul vesmíru. Ještě se musíš vyhnout zbrani a myslím, že to přežiješ.“
„Co ještě chcete?“ Kevin se podezřele usmál a sklonil zbraň.
„Kde se ta základna nachází?“
„K9M-453-8,“ odpověděl Netan.
„Takovou oblast neznám.“
„K9M-453 jsou souřadnice. Osm znamená jejich polohu v sektoru, který se u nich dělí na patnáct různých oblastí.“
„Teď ses ušetřil zbraně. Tím sis ale stejně neodčinil Emersonovu smrt. Nechám tě zavřít do nejhlídanější oblasti na této planetě. Tam si pobudeš na hodně dlouho,“ řekl Marks a po těchto slovech opustil místnost.
Na chodbě čekala Helen, která se na něj udiveně dívala, když zahlédla stále žijícího Netana.
„Děje se něco?“ zeptal se Kevin.
„Jo. Co se děje s tebou? Divím se, že Netan ještě žije.“
„Řekl mi to, co jsem chtěl vědět. Takže ho můžete strčit do cely v Oblasti 51,“ řekl Kevin, když šli ke kruhům.
„Takového tě ještě neznám. Vždycky jsi byl mužem, který se nevzdává a nebere slova zpět. Ta rvačka s Mitchellem tě nějak změnila.“
„Tou rvačkou to není. Včera měla Jane narozeniny, takže jsem se trochu zklidnil.“
„Ó, tak to půjdu s tebou. Ale nejdříve zruším ten bezpečnostní poplach.“

Prostor, Země, Odyssey, můstek
Podplukovník Carterová s poručíkem Marksovou stály v přední části můstku a čekaly jen na okamžik, kdy přijde Marks se zprávou, že zabil Netana. Obě dvě byly překvapeny, když s úsměvem přišel s Helen na můstek. Helen přišla k Jane a hned jí řekla: „Vše nejlepší k narozeninám.“
„Děkuji, madam,“ odpověděla překvapená Jane.
„Nechceš nám něco říci?“ zeptala se Sam.
„A co? Netan je držen v Oblasti 51 a teď půjdu za generálem Landrym, kterému se budu zodpovídat za vzniklou situaci. Stačí?“
„Jo,“ odpověděla Sam.
„Takže, když budeš tak hodná, přistaň s Odysseou na základně,“ řekl Kevin a sednul do velícího křesla. Jane usedla za konzolu a s lodí letěla k základně.

Země, SGC, zasedací místnost – o několik minut později
Generál Landry seděl před Carterovou, Marksem a Svitsovou, kteří mu měli co vysvětlovat.
„Takže, kdo první začne?“ zeptal se Landry.
„Můžete si vybrat, pane,“ odpověděl Marks.
„Tak začněte vy,“ rozhodnul Landry.
„Jak teda chcete. Při letu na K3P-983 se nám ozvalo stanoviště Gamma. Jejich dálkové senzory zaznamenaly přílet lodí. Bohužel, s těmito loděmi jsme se ještě neseznámili, až do včerejška. Při setkání nám hned dali najevo, že chtějí s námi bojovat. No, a tak jsme se pustili do bitvy proti dvěma lodím, které měly lepší štíty a zbraně. Druhá aliance, tak si říkají, prý našla technologii, nejspíše, ze čtyř nejmocnějších ras v této galaxii.“
„Čtyř?“ Landry pohlédnul na Markse a pak na Carterovou a Svitsovou.
„Ano. Antikové jsou nejmocnějšími bytostmi, jak víme, v této galaxii. Před několika milióny lety opustili tuto galaxii i s Atlantidou. Atlantská databáze není zcela ani z poloviny prostudovaná. Myslím, že právě v jejich databázi bychom našli o všech čtyřech rasách více, než víme,“ vysvětlila Svitsová.
„A vy si myslíte, že mají právě antickou?“ zeptal se Landry a podíval se na Markse, který odpověděl: „Není o tom pochybení. Lepší štíty, lepší zbraně. Kdo jiný by to mohl být?“
„Noxové ani Asgardi to být nemohou, ale ta zbylá rasa ano,“ řekla Carterová.
„Co o ní vlastně víme?“ zeptal se Landry.
„Furlingové. Krom toho, že je to rasa, která patří k Alianci čtyř velkých ras, tak nic. V této galaxii se ještě nikdo o nich nezmínil,“ odpověděla Carterová.
„Takže to je buď jejich technologie, nebo technologie zanechaná Antiky,“ řekl Marks a pohlédl na Carterovou, která souhlasně kývla hlavou.
„Doporučuji vám oběma si připravit řeč pro prezidenta. Tohle mu budete hodně dlouho vysvětlovat,“ řekl Landry.
„Ano, pane,“ řekli oba zároveň.
„A co náš host? Divil jsem se, že jste ho nechal naživu, když jste měl příležitost ho zabít.“
„Proč bych měl hned někoho zabít? To si všichni myslíte, že jsem posedlý Luciánskou aliancí?“ zeptal se Marks a Svitsová odpověděla: „Nic takového jsme neřekli.“
„Plukovník má pravdu,“ chytla se toho hned Carterová. Marks zavrtěl hlavou a pomalu se vydal ke schodům.

Země SGC, chodba
Podplukovník Mitchell se procházel chodbou kolem zasedací místnosti, kde z dálky zahlédl Markse, který, když si ho všimnul, nahodil zpátečku.
„Marksi, počkejte.“ Marks zdlouhavě povzdychnul a zastavil se.
„No, tak povídejte. Před včerejškem vám to nestačilo a tak si to chcete se mnou znova rozdat?“ zeptal se rovnou Marks.
„Ne, to jsem nechtěl říct,“ odpověděl Mitchell.
„A co teda chcete?“
„Chci se vám omluvit,“ odpověděl Mitchell a Marks na něj jen zíral.
„Vím, že jsem po vás vyjel neprávem. Bylo to jen kvůli tomu, že žárlím na vás, že žijete se Sam.“
„Jo, neprávem. Já stejně s tímto vztahem nezačal. Byla to Sam, která mi v nemocnici pošeptala do ucha, že mě miluje. Vlastně, Sam je první žena, která patří do mého života. Nikdy s nikým jsem nic neměl, tak to bylo až do nedávna. Ale mě byste se neměl pořádně omlouvat, měl byste jít za Sam. Ta si to zaslouží více,“ řekl Marks a po těchto slovech pokračoval v předchozí cestě.