Epizoda 7 : Panství

Od té doby, co je v Adrii Tok’ra Za’lmala, je vše při starém. Na Daedalu, Atheně a Apollu se provádějí poslední opravy, po kterých by už všechny lodě měly být plně schopny létat na mise.
Podplukovník Mitchell se musí bohužel smířit s jednou nepříjemnou zprávou, kterou mu oznámila podplukovník Carterová. Před několika dny mu řekla, že z SG-1 odchází a přebírá velení nové lodi, která by měla být dostavěna do roka. Do té doby bude setrvávat v týmu, který kdysi dávno sama vedla. Pro Mitchella to byla nejhorší zpráva, kterou za poslední rok dostal. Dlouho dával tým dohromady a teď ho pomalu ztrácí. Carterová byla rozhodnuta přijmout velení lodi a nic jí v tom nezabrání.

Země, SGC, pracovna Carterové
Podplukovník Carterová seděla u svého pracovního stolu a prohlížela album, ve kterém měla fotky rodiny i pracovníků, se kterými si je velmi blízká. V polovině alba bylo místo na další fotku, kterou vytáhla z kabelky. Nejdříve se nad ní usmála, než ji vložila do alba. Byla to první fotka s Kevinem v domě, kde právě s ním bydlí. Teď si Sam myslí, že když žije s Kevinem, že zapomene na bývalého přítele, i když jich bylo trochu více než pouhý jeden. Kdysi dávno chodila s Petem, kterého si málem vzala. Další byl generál Jack O’Neill, se kterým chodila půl roku. Bohužel tento vztah ukončili dříve, než plánovali. Při jejich práci to bylo obtížné hrát, že spolu nechodí. Proto se shodli, že bude pro oba lepší, když to mezi sebou ukončí. Sam položila otevřené album na stůl a pak odešla z kanceláře, protože se z interkomu ozval seržant Harriman, který řekl, že má jít za generálem Landrym do kanceláře kvůli nějakým papírům, co se týče jejího přeložení. Sam se zdálo, že je to nějak moc brzo, ale i přesto to chtěla mít co nejrychleji zařízené.

Galaxie Oriů, prostor, Orijská loď
Na orijské lodi byla Adria, ve které nadále byla Za’lmala, které se zatím dařilo držet Orie z dosahu Mléčné dráhy. Jen jediná orijská loď, na které zrovna byla, létala do Mléčné dráhy skrze SuperBránu.
„Nastavte kurs k SuperBráně,“ řekla při odchodu z můstku.
„Ano, Orici.“
Orijská loď vstoupila během několika vteřin do hyperprostoru.

Mléčná dráha, prostor, K9P-358, Odyssey
Podplukovník Marks seděl na můstku ve velícím křesle, kde čekal na hlášení týmu, který byl vyslán na planetu.
„Pane, volá vás major Jennings,“ oznámila Marksová. Marks spustil na křesle komunikaci a řekl: „Majore, tady Marks. Co se děje?“
„Pane, máme tu dole menší problém. Vesničané nám nechtějí věřit. Potřebujeme tu někoho, kdo by je dokázal přesvědčit,“ odpověděl Jennings.
„Za chvilku jsem tam. Marks konec.“ Jane nemusela ani nic říkat, protože Kevin hned po těchto slovech opustil můstek.
„Jako vždycky,“ řekla Jane a pohlédla na Sharon.
„Nikdy se nezmění,“ odpověděla na to Sharon.
Marks šel chodbou přímo do zbrojnice, kde si oblékl vestu. Při odchodu si vzal P-90ku, kterou si při cestě ke kruhům připnul k vestě.

K9P-358, vesnice – o pět minut později
Podplukovník Marks přišel do vesnice za tříčlenným týmem, který se snažil přesvědčit vesničany, že Oriové všem lhali. Když major Jennings zahlédl Markse, šel hned za ním.
„Pane.“
„Tak kde je hlavní problém, majore?“ zeptal se rovnou Marks.
„Tamta skupina dělá největší problémy,“ poukázal major hlavou na skupinu lidí, která stála uprostřed na náměstí.
„Zkusím si s nimi promluvit, vy zatím pokračujte dál.“
„Ano, pane.“ Major se svým týmem vyrazili do jiné části vesnice. Marks zůstal stát sám na místě. Po nechápavém zakroucení hlavou šel za skupinou, která se k němu otočila.
„Tak jaké máte problémy, pánové?“ zeptal se Marks.
„Ti tři muži nám nalhávají o nesprávnosti vůle Oriů.“
„Jak se jmenujete?“
„Jim.“
„Tak jo, Jime. Ti tři vám nelhali. Kdy jste tu naposledy viděli nějakého převora či někoho z jejich poddaných?“
„Před necelým měsícem.“
„Tak vidíte. Už se jich bát nemusíte. Vrátili se do své galaxie a do této se už nevrátí. Nikdo už vás nenutí uctívat falešné bohy. Jestli mě a mým mužům nevěříte, tak se podívejte na jednu z planet, která podlehla Oriům kvůli víře. Víra, která je jen o zabíjení nevinných lidí. Už nemusíte říkat ty posměšné modlitby, můžete žít tak, jako předtím. Nikdo už vám v tom nebrání. A i kdyby se vrátili, víme jak na ně. Na moji domovskou planetu zaútočilo šestnáct orijských lodí a dokázali jsme jejich útok odrazit.“
„Vy jste dokázali odrazit jejich útok?“
„Ano. Všechny lodě byly během několika hodin zničeny. I když naše lodě byly po boji vážně poškozeny, tak jsme dokázali ubránit naši planetu.“
„Mluvíte vážně?“ zeptal se Jim a Marks se usmál.
„Mluvím vážně. Nebyli bychom tady, kdybychom vám lhali. A i kdyby se Oriové vrátili, dokážeme vás ochránit.“ Jim před Marksem kleknul na kolena a řekl: „Děkujeme vám, buďte požehnáni.“
„Tak to ne,“ řekl Marks a pomohl Jimovi vstát.
„Žádné klanění. To ze všeho nejvíce nesnáším.“
„Promiňte.“
„Nic se nestalo, nemohl jste to vědět.“
„Jistě.“
„Teď řekněte všem to, co jsem teď řekl já vám. Nebudete muset poslouchat falešné bohy, teď jsou všechna rozhodnutí na vás a na vašich lidech. Nepromarněte tuto šanci. Kdybyste někdy potřebovali pomoc, ozvěte se, ale teď už se musím vrátit na svou loď.“
„Vždy tu budete u nás vítáni,“ řekl Jim a Marks na něj při odchodu pohlédl.
„Rádi přijdeme na návštěvu.“ Marks šel k majoru Jenningsovi, který na něj čekal s týmem u hlavní brány. Všichni tři byli překvapeni, když Marks vesele kráčel k hlavní bráně. Prošel kolem nich a nic neřekl. Všichni se na něj obrátili a nechápavě šli za ním.
„Pane, co se stalo?“
„Co by se mělo stát? Mise na této planetě skončila, letíme k další.“ Jennings překvapeně pohlédl na své kolegy a následně na Markse.
„Ještě, že vás máme.“ Marks se k nim otočil a pokračoval v chůzi pozpátku.
„Hlavně se přede mnou neklaňte.“
„A co se stane, když to uděláme?“ zeptal se poručík Kestr a Marks se tomu zasmál.
„Tak to udělejte a na lodi se setkáme u mě v pracovně,“ odpověděl a otočil se zpátky ke směru chůze.
„Óh, pane. Vy jste tak boží,“ zažertoval poručík Kestr a kleknul na kolena.
„To je blbec,“ řekl na to Jennings, který tušil, jaký bude trest. Marks se zastavil a obrátil se směrem k poručíkovi, který klečel na kolenou. Kevin se usmál a pak přišel k němu blíže.
„Poručíku?“
„Ano, pane?“
„Pamatujete si na ten včerejší mejdan, který jste tajně pořádal?“
„Ups. Ano,… pane.“ Kestr se bál už teď, protože včera pořádal ve své kajutě mejdan, který skončil v jídelně. Když Marks po ránu přišel do jídelny, byla totiž vzhůru nohama.
„No, to znamená, že na celé lodi vyčistíte všechny záchody, protože ještě do včerejšího rána byly čisté. A zapřáhněte i ty vaše kamarády, kteří tam byli s vámi,“ řekl Marks a Kestr vstal ze země se slovy: „Ano, pane.“
„Odysseo, tady Marks. Přeneste nás na palubu a pak vstupte do hyperprostoru,“ řekl do aktivované vysílačky, kterou měl připnutou k vestě.
„Ano, pane,“ odpověděla Marksová a Marks s týmem byli přeneseni z planety.

Země, SGC, Landryho kancelář
Podplukovník Carterová seděla před Landrym v křesle se štusem papírů na klíně.
„Pane, je vážně nutné všechny ty papíry vyplnit teď? Nemám nic proti papírováním, ale tohle je děsný a zdá se mi, že i uspěchaný.“
„Rozumím vám, podplukovníku. Také to nemám rád, ale je to nutný.“
„Takže, jestli to chápu správně, mám se jen na ty papíry podepsat?“
„Správně.“
„Tak dobrá,“ řekla Carterová, a aniž by přečetla celý štus papírů, začala vše podepisovat. Generál Landry ji přitom sledoval a nemohl věřit svým vlastním očím.
„Jste nějak rychlá.“
„Taky to chci mít co nejrychleji za sebou. I když odcházím za necelých devět měsíců.“
„Tohle nevymyslel. A proč jste se vlastně k tomuto rozhodla?“
„Po smrti generála Hammonda jsem se rozhodla, že bych tu loď ráda vedla jeho jménem. Byl to skvělý muž a hlavně velitel. Ta loď si zaslouží nést jeho jméno.“
„Souhlasím s vámi. A proto jsem schválil vaši žádost. Myslím, že když loď bude ve vašich rukou, bude všude proslavena.“
„Budu se snažit ze všech sil,“ řekla Carterová a štus papírů podala Landrymu. Landry vzal papíry do rukou a položil je vedle sebe na stůl.
„Jestli mě omluvíte, musím se vrátit do pracovny. Mám tam rozdělaný projekt.“
„Jistě. Jde o tu bianskou zbraň?“
„Přesně tak. Jednou v budoucnu se bude hodit. Jen ji stačí integrovat na trupy lodí,“ odpověděla při vstávání z křesla. Pomalu šla ke dveřím, u kterých se zastavila. Otočila se na generála a dopověděla: „Víte, je to pro mě důležité, pane. Ne jenom kvůli generálu Hammondovi, ale i kvůli podplukovníku Marksovi. Ti dva mi nejvíce leží v srdci. Proto se chci postarat o loď, která bude nést jeho jméno, a o Markse, kterému budu vždy poblíž.“ Po těchto slovech Carterová opustila Landryho kancelář.

Země, Česká republika, Olomouc, hangár pro Athenu
Plukovník Svitsová se procházela po trupu 304ky, která po útoku Oriů vypadala docela slušně.
„Madam,“ z dálky na ni zvolal major Barta, který pomalým krokem šel za ní.
„Copak se děje, majore? Ještě řekněte, že máte strach z výšek?“
„Popravdě? Ano, mám. Ale snažím se to překonat.“
„Ale kvůli tomu jste nepřišel, že?“
„Správně,“ odpověděl major zvláštním hlasem. Svitsová na něm poznala, že něco není v pořádku a tak se ho zeptala: „Co se stalo?“
„No,… madam… My jsme… No…“
„Tak už se vymáčkněte, Pavle.“
„Asgardský panel se tak trochu přetížil. Je nefunkční.“ Svitsová zavrtěla hlavou a šla k žebříku, který byl vedle přechodových dveří.
„A to není všechno.“ Svitsová se okamžitě zastavila a obrátila se zpátky na majora.
„Pamatujete si, jak jste dala přísný zákaz, aby se nikdo nehrabal v hyperpohonu?“
„Jo.“
„No, tak hyperpohon je na tom hůře než asgardský panel.“ Kdyby major Barta mohl, tak by se schoval pod trup, na kterém právě stál, ale to nešlo. Když tam takhle stál, čekal, že si ho plukovník Svitsová podá jako hlavní chod na obědě.
„Teď mi řekněte čistou pravdu. Byl jste to vy, kdo se v obou zařízeních hrabal?“ zeptala se s ukazujícím prstem na něj.
„No… Já…“ Major se zakoktal a plukovník ho hned okřikla: „Čistou pravdu, majore.“
„Mám v tom taky zásluhy.“ Svitsová se zhluboka nadechla a poté raději pokračovala dál v cestě k žebříku.
„To jsou dneska lidi. Strhnu jim to z platu. Už vidím, jak si budou stěžovat. Inženýři jedni,“ řekl pro sebe Svitsová.
„No tak, majore. Trocha pohybu do těla!“ zařvala Svitsová při lezení dolů z žebříku.
„Ano, madam,“ odpověděl sklesle Barta a šel pomalu za Svitsovou.

Neznámá planeta, Orijská loď
Adria právě procházela chodbou, která vedla ke kruhům. Jakmile vstoupila do místnosti, řekla: „Přeneste mě na planetu.“
„Ano, Orici.“ Jeden z poddaných počkal, až Adria vstoupí do středu kruhů, a pak je teprve aktivoval.

Neznámá planeta, louka
Adria se objevila na planetě, kde na ni čekal Ta’seem. Oba šli do hlubokého lesa, aby je nikdo neviděl. Když usoudili, že kolem nich není nikdo, kdo by je sledoval, zastavili se.
„Za’lmalo, rád tě vidím.“
„Já tebe taky, Ta’seeme. Jak jste na tom?“
„Lidé nám už věří, že Oriové jsou falešní bohové. Ale stále nám chybí přesvědčit spoustu lidí na mnoho planetách, které čekají na jejich přílet.“
„Pokuste se je nějak přesvědčit. Mně se zatím podařilo zastavit stavbu dalších lodí. Ale začíná to být podezřelé, přestávají mi věřit.“
„Nějak je přesvědči. Musí ti věřit.“
„Pokusím se. Ale už bych měla jít, budou mít podezření i tak.“
„Hlavně buď opatrná.“
„Spolehni se,“ řekla Za’lmala a pomalu se vracela na místo, kde byla přenesena. Ta’seem šel mezitím na druhou stranu, jenže po chvilce se zastavil, protože zaslechl použití Zatu. Rychle se otočil a běžel zpátky. Když uviděl Jaffy, skryl se za kamen. Jaffové drželi v zajetí Adriu, která byla v bezvědomí. Po chvilce čekání se na louce objevil Ba’al.
„Za’lmalo…“ řekl tiše Ta’seem, který viděl, jak Ba’al s Jaffy a Adriou byli přenesli pryč.

Hyperprostor, Odyssey – o deset minut později
Marks rychlým krokem přišel na můstek se slovy: „Co se děje?“
„Volají nás Tok’rové,“ odpověděla Marksová. Marks šel rovnou k obrazovce se slovy: „Pusťte to.“ Na obrazovce se objevil Ta’seem, který se tvářil zamračeně.
„Ta’seeme, co se děje?“
„Ba’al unesl Za’lmalu.“
„Sakra. Víte, kde teď je?“
„Ba’alova mateřská loď vstoupila hned do hyperprostoru. Ale naštěstí má Za’lmala implantovaný subprostorový vysílač, takže ji najdeme.“
„Jakmile vystoupí z hyperprostoru, pošlete nám ty souřadnice.“
„Ano, podplukovníku. A ještě byste měl něco vědět.“
„A co?“
„Zaslechli jsme, že na P3R-112 se plánuje setkání Ba’alových klonů.“
„Hned o tom informuji Zemi. Marks konec.“ Obrazovka ztmavla a Marks šel ke svému křeslu.
„Obraťte loď a leťte na P3R-112. Informujte Zemi o situaci a ať vyšlou pozemní jednotky bránou.“ Obě důstojnice kývly hlavou a začaly pracovat na svých konzolách.

Země, Česká republika, Olomouc, hangár pro Athenu, Athena, kontrolní místnost dvě
Jedna skupina lidí byla seřazena do řady, před kterou stála plukovník Svitsová. Po chvilce čekání přišla do místnosti i kapitán Nyklová, která v rukou držela umělé ukazovátko. Nyklová ho podala Svitsové a pak stoupla bokem.
„Děkuji, kapitáne.“
„Není zač.“ Svitsová začala pochodovat kolem skupiny, přičemž plácala ukazovátkem do ruky. Tím dokázala všechny natolik znervóznit, že se jí začali bát.
„Takže se přiznejte rovnou. Kdo se hrabal v asgardském panelu, udělá krok vpřed. Ten, kdo se hrabal v hyperpohonu, krok vzat. A ten, který se hrabal v obojím, zůstane stát uprostřed.“
„A co ten, který se nehrabal ani v jednom?“ zeptal se jeden člen posádky.
„Ten se postaví bokem,“ odpověděla s úsměvem Svitsová. Během chvilky se celá skupina přesunula bokem krom majora Barta, který se už předtím přiznal.
„Výborně. Majore, vy se vraťte na můstek a pomozte jim konečně zprovoznit skleněnou mapu.“
„Ano, madam,“ odpověděl se skleslou hlavou Barta a odešel z místnosti.
„Kapitáne, vy běžte s ním.“
„Ano, madam,“ odpověděla Nyklová a doběhla Bartu.
„Takže, ten kdo se nepřizná, dostane ještě horší trest, než ten zbytek.“ Každý pohlížel na toho druhého. Nikdo se nechtěl přiznat.
„Nikdo? No tak dobrá.“ Svitsová přišla k hlavní stanici, na které zmáčkla na pár tlačítek. Na boční obrazovce se spustil záznam z kamer, které vše zaznamenaly.
„Ups,“ vyšlo z jednoho člena.
„Ano, ups. Takže všichni máte stržený plat o polovinu a k tomu ještě si rozdělíte služby v kuchyni. A ti, kteří se hrabali v asgardském panelu i v hyperpohonu, se budou navíc hlásit u uklízečů. To je ode mne vše. Rozchod!“ řekla hlasitě Svitsová a všichni hodně rychle odešli z kontrolní místnosti dvě.
„Tak, teď abych všechno spravila já.“
„Mohu vám pomoci?“ zeptal se Barta, který se vrátil se špatným svědomím.
„Jistě,“ odpověděla s úsměvem Svitsová a oba se pustili do práce.

P3R-112, povrch
Tým SG-1 se s SG-3 a několika mariňáky plížili k táboru, kde byl sraz Ba’alových klonů. Mariňáci se rozdělili a hlídali určité území. SG-1 lehla na břicho a schovali se za skalní stěnu. Hledali nějaký pohyb, podle kterého by věděli, kde se klonové nacházejí.
„Je tu nějak ticho na tak velké setkání,“ řekl Mitchell.
„Myslím, že je to schválně,“ řekla Carterová a Mitchell vytáhnul z kapsy dalekohled.
„Nevidím žádný pohyb,“ oznámil Jackson. Mitchell přes dalekohled viděl detaily táboru, kde na zemi leželi mrtví Jaffové oblečeni v bojovém brnění.
„Myslím, že vím proč.“ Mitchell podal Carterové dalekohled a ta se hned na to podívala.
„Wow. Pojďme dolů,“ řekla Carterová a podala zpátky Mitchellovi dalekohled. Vstala ze země a vydala se s ostatními k táboru, který byl obklopený mrtvolami.
„Vypadá to, jakoby nás někdo předběhl,“ řekla Carterová.
„Nevidím, žádná zranění. Nebyli zabiti při jakémkoliv boji,“ řekl Tea’lc.
„Použili jed na symbionty. Ale to nevysvětluje, proč by Ba’alové zaútočili na své Jaffy,“ řekla Carterová při chůzi.
„Pochybuji, že Jaffové byli hlavním cílem. Pojďte sem.“ zavolal Teal’c na zbytek týmu, který stál u hlavního stanu. Po příchodu ostatních členů SG-1 vešli do stanu, kde viděli všechny Ba’alovy klony, které seděly mrtvý kolem stolu.
„To není dobrý,“ řekl Mitchell.
„Teď alespoň víme, že Adria je u dvou zbylých Ba’alů,“ řekl Jackson.

Prostor, P3R-112, Odyssey
Marks seděl ve velitelském křesle a mluvil s týmem skrze zapnutou vysílačku.
„Všichni jsou mrtví?“
„Ano, podplukovník,“ odpověděl Mitchell.
„Někdo tu byl dříve než my. Už se ozvali Tok’rové?“ zeptala se Carterová.
„Před chvílí. Máme souřadnice.“
„Dobrá, tak nás přeneste na palubu,“ řekl Mitchell.
„Rozumím.“ Marks kývnul na sestru, která už věděla, co má dělat. Po pár vteřinách oznámila: „Týmy jsou na palubě.“
„Vstupte do hyperprostoru,“ po těchto slovech zapnul vysílačku na uchu.
„SG-1 do zasedací místnosti.“ Marks vstal z křesla a odešel z můstku.

Prostor, Ba’alův Ha’tak, zadržovací místnost
Adria byla uvězněna v cele, před kterou stál Ba’al. Musel chvíli čekat, než se probudí, protože jí v průběhu půl hodiny odstranili Tok’ru. Adria se po chvilce začala probouzet.
„Dobré ráno,“ řekl Ba’al. Adria chtěla použít schopnosti, ale nemohla.
„Kdo jste?“
„Lord Ba’al. Cítíte se pohodlně?“
„Děláte strašnou chybu. Ihned mě propusťte a já se slituji.“
„To mi ani nepoděkujete, že jsme vás zbavili té Tok’ry?“ zeptal se Ba’al a Adria na tuto otázku raději ani neodpověděla. Když na to jenom pomyslela, bylo jí tak dost blbě.
„To jsem si myslel. Ale je to skvělé, že mě nemůžete zabít pouhou myšlenkou.“
„Jste hlupák. Zahráváte si se silami, které nechápete. Až vás moje armáda….“
„Vaše armáda tu už dávno není. Ta Tok’ra, kterou jste měla v sobě, poslala veškerou armádu zpátky do vaší galaxie. Nikdo o ničem neví.“
„Tak byste měl vědět, že pokud mě zabijete, povznesu se a pak se sem vrátím s větší armádou.“
„Já se vás ale nechystám zabít, to by byla osudová chyba. Vlastně celý plán závisí na tom, že zůstanete pořád naživu.“
„Chcete mě vyměnit za svou svobodu?“
„Ani zdaleka. Je tu něco cennějšího. Chci ovládnout vaši armádu.“ Adria se tomu zasmála a odpověděla mu na to: „Nikdy vás neuposlechnou.“
„Mě ne, ale vás ano.“
„Ničím mě nedokážete přinutit, abych vám předala svou armádu.“
„Tím bych si nebyl tak jistý,“ řekl Ba’al a jeho oči na chvíli žhnuly.
„Myslím, že tohle už znáte.“ Adria se přestala smát v okamžiku, když to viděla.

Hyperprostor, Odyssey, zasedací místnost
SG-1 seděla v zasedací místnosti kolem stolu, u kterého čekali na příchod Markse, který tam přišel během pár vteřin.
„Děkuji, že jste přišli,“ řekl Marks a sednul vedle Carterové.
„Jak dlouho bude trvat cesta?“ zeptala se Carterová.
„Máme pět hodin na to, abychom zprovoznili maskovací zařízení a vymyslet plán na získání Adrii.“
„Myslíte, že z ní vyjmuli Za’lmalu?“ zeptal se Jackson.
„Je to pravděpodobné. Jestli chce Ba’al vládu nad její armádou, nic jiného mu nezbývá. Ale teď tu budeme mít ještě horší situaci. Zbylé tři lodě ještě nejsou schopny letu a my nemůžeme zůstat u SuperBrány a jen čekat na moment, než se otevře a objeví se zbylé lodě, které mají ještě v zásobě. Teď, když mají v zajetí Adriu, určitě vědí, že už Zemi nemůže bránit antické křeslo. Teď to bude jen mezi nimi a 304kama.“
„Tak tomu musíme zabránit co nejrychleji,“ řekl Mitchell.
„Souhlasím. Sam, budu potřebovat tvoji pomoc.“
„Jsem ti k dispozici,“ odpověděla Sam a s Kevinem vstali ze židlí.
„Tak dobrá. Za čtyři a půl hodiny buďte všichni na můstku.“ Kevin se Sam odešli ze zasedací místnosti a zbytek po chvilce hned za nimi.

Prostor, Ba’alův Ha’tak, zadržovací místnost
Ba’al stál před celou, ve které Adria pochodovala z jedné strany na druhou. Během chvilky se otevřely dveře a do místnosti přišel Jaffa, který držel v rukou skleněnou nádrž.
„Oh, konečně. Náš čestný host.“ Jaffa sundal víko od nádrže a Ba’al vyhrnul levý rukáv. Pak ruku dal do nádrže a z ní vytáhl Goa’ulda. Adria se okamžitě zděsila hrůzou.
„Vy dva už se brzy velmi dobře poznáte.“

Hyperprostor, Odyssey – o tři a půl hodiny později
Podplukovníci Marks a Carterová byli v kontrolní místnosti dvě, kde pracovali na maskovacím zařízení, který by jim měl pomoci při získání Adrii. Oba dva seděli u hlavní stanice, kde si museli pohrát s několika programy. Sam po chvilce práce zazívala a pak pohlédla na Kevina, který seděl za ní otočený k ní zády. Se židlí se k němu přisunula a opřela se o jeho ramena. Kevin se usmál a rukou se dotknul její ruky.
„Copak je?“ zeptal se a Sam odpověděla: „Už jsem skončila a co ty?“
„Ještě chvilku. Jen dopíšu poslední řádek,“ řekl Kevin a rychle dopsal poslední řádek programu.
„Hotovo,“ řekl po stisknutí tlačítka „Enter“.
„Měli bychom vystoupit z hyperprostoru mimo jejich dosah, abychom si byli jistí, že maskování správně funguje.“
„Souhlasím. Pojďme na můstek,“ řekl Kevin a oba vstali ze židlí a šli na můstek.
Po pár minutách chůze přišli na můstek, kde dávno na ně čekala SG-1.
„Mohu?“ Jane pohlédla na Kevina a uvolnila mu místo u pilotní konzole, ke které usedl.
„Vystupujeme z hyperprostoru.“ Sam stoupla za Kevina a sledovala ho zezadu.

Prostor, Odyssey, můstek
Odyssea opustila hyperprostor a během několika vteřin se úspěšně zamaskovala.
Vala, Jackson, Teal‘c a Mitchell stáli v přední části můstku, odkud sledovali prostor.
„Maskování je plně aktivní, můžeme vyrazit,“ oznámil Marks a podsvětelnou rychlostí se s Odysseou přiblížil k Ba’alovému Ha’taku.
„Mohu zpátky nebo s ní poletíš ty?“ zeptala se Jane. Kevin na ni pohlédnul a pak vstal z křesla. Sam se na něj usmála a oba šli k oknu, odkud sledovali Ba’alovu loď.
„Páni, podruhé jsme zamaskováni,“ řekla Carterová.
„Vlastně jen díky, tady doktoru Jacksonovi,“ řekl Mitchell. Po pár minutách Marksovi přinesl Evans tablet, na kterém měl nahraná data o Ba’alově lodi. Rychle prohlédl očima data a pak tablet podal Sam, která se usmála a řekla: „Můžeme vyrazit. Data, která máme shromážděna, naznačují, že jedna část v jedné místnosti má stejné záření jako naše proti-převorské zařízení.“
„Tak jdeme pro ni,“ řekl Mitchell a celá SG-1 odešla z můstku.

Prostor, Ba’alův Ha’tak
SG-1 byla transportována do chodby se zbraněmi v rukou. Všichni byli v takové pozici, že si vzájemně kryli záda. Carterová vytáhla z kapsy PDA a prohlédla si mapu lodi.
„Tudy.“ Carterová šla vpřed a zbytek týmu šel hned za ní. Všichni ostražitě šli chodbou k zadržovací místnosti, ve které Ba’al stál u Adrii, která stále stála v kleci. Ba’al v okamžik, když mluvil s Adriou, zaslechnul střelbu vycházející z chodby. Rychle se otočil a zařval: „Jaffové!“ Dveře se otevřely a Mitchell s Carterovou hned stříleli na Jaffy. Pak se zaměřili na Ba’ala, který padl hned na zem. Vala se Zatem v rukou přišla ke kleci a vystřelila na Adriu. Daniel mezitím vzal do rukou tyčovou zbraň a vystřelil na zámek. Vala otevřela klec a vešla dovnitř. Vytáhla z kapsy zaměřovací zařízení, které připnula Adrii na paži a potom pohlédla na Mitchella, který už věděl, co to znamená. Zapnul vysílačku a řekl: „Odysseo, můžete nás přenést zpátky!“ SG-1 i s Adriou byli přeneseni z lodi během několika vteřin.

Odyssea se po otočení demaskovala a rychle skočila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey, zadržovací místnost
Adria byla připoutána k židli, tak jako kdysi Daniel, když byl převorem. Mitchell nechtěl dlouho čekat a tak postrčil Adriu, která se po chvilce probudila. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že se nemůže hýbat.
„Za to se omlouvám,“ řekl Mitchell. Dveře do místnosti se otevřely a zbytek SG-1 s Marksem přišli za ním.
„Dobrá práce,“ řekl Marks a Mitchell na to: „Díky.“
„Vím, jak se cítíte. Není to pohodlné. Věřte mi, vím to z vlastní zkušenosti,“ řekl Daniel.
„Je konec, Adrio,“ řekla Vala. Adria se na ni usmála a řekla: „Obávám se, že jste se spletli. Adria tu již není k dispozici.“ Všichni byli překvapeni, když z Adrii promluvil Ba’alův symbiont. Kevin pohlédl na Sam a pak na Adriu jejíž oči zažhnuly.

Hyperprostor, Odyssey, instruktážní místnost – o pár minut později
Celá SG-1 spolu s Marksem byli v instruktážní místnosti, kde čekali na spojení s generálem Landrym, které bylo navázáno během pěti vteřin. Při konverzaci přemýšleli o tom, co udělají s Adriou. Ba’al touží vládnout její armádě, ale oni chtějí, aby se do této galaxie nevrátili. Bylo to buď to, nebo tamto.
„Takže Ba’al je v Adrii?“ zeptal se Landry.
„Ano, pane. Musel přijít na to, jak odstranit Za’lmalu z jejího těla, jinak by tohle nemohl uskutečnit. Nejhorší na tom je, že je teď v Adrii, která má kontrolu nad orijskou armádou. Jestli mu dovolíme vrátit se SuperBránou do galaxie Oriů, budeme je tu mít dříve, než vymyslíme nějaký plán,“ řekl Marks sedící vzadu před obrazovkou.
„Co navrhujete?“
„Zabít je oba,“ odpověděl Teal’c a všichni se na něj překvapeně podívali.
„Já souhlasím. Dvě mouchy jednou ranou,“ řekl Mitchell.
„To ano, ale tím si nezaručíme, že se orijská armáda nevrátí zpátky, když zjistí, že je mrtvá,“ řekla Carterová.
„Když Ba’al dokázal dostat z Adrii Za’lmalu, tak co kdybychom ho dostali z ní?“ napadlo Markse.
„Myslíte, že bychom ho vyměnili za Tok’ru?“ zeptal se Teal’c a Marks souhlasně kývnul hlavou.
„Už jednou jsme to udělili, myslím, že by nebyli proti, udělat to podruhé.“
„Ozvěte se, až budete hotovi. Do té doby dávejte pozor na svého hosta,“ řekl Landry.
„Ano, pane.“ Obrazovka ztmavla a Mitchell s Teal‘cem odešli z místnosti a šli rovnou do zadržovací místnosti, kde drželi Adriu. Kevin se Sam zůstali v místnosti, kde se spojili subprostorem s Tok’rama. Chvíli oběma trvalo, než přemluvili Ta’seema, aby znova souhlasil, že použijí další Tok’ru. Nakonec se shodli, že je to jediné řešení a tak si určili místo setkání.

Hyperprostor, Odyssey, zadržovací místnost
Mitchell s Teal’cem přišli za Adriou, která stále nemohla překonat proti-převorské zařízení, které jí brání v použití jejích schopností. Když oba dva přišli do místnosti, zajímalo ji, co s ní chtějí udělat. Kdyby Teal’c mohl udělat to, co navrhoval, byl by spokojen a vše by se vyřešilo.
„Víte, stále zvažujeme co s vámi. Jeden dobrý nápad měl Teal’c.“
„To si dokážu představit,“ řekl Ba’al v Adrii, Teal’c ho ale opravil: „Ne,… to nedokážeš.“
„Musím vás varovat, že kdybyste mě pustili, bylo by to nejlepší řešení, které byste udělali.“
„Myslím, že tu máme dva rozdílné názory. Co myslíš, Teal’cu?“
„Souhlasím. Armáda Oriů v této galaxii už není. Nemáme žádný důvod vás pustit na svobodu. Ne v tomhle těle.“
„Co tím myslíte?“
„Tím myslel, že se znova seznámíte s Tok’rou. Během pár desítek minut by tu měli být, do té doby si můžete užít života, který vám ještě zbývá.“
„Věřte mi, že děláte chybu. Tok’rové nemají takovou sílu, jako Goa’uldi. Nemluvně o tom, že zabijete Adriu v okamžiku, kdy mě odstraníte.“
„To byl také Teal’cův plán. S tím se dokážeme smířit.“
„Možná, ale stále zapomínáte, že sdílím Adriinu mysl. Byla by škoda, kdybyste přišli o všechny její vědomosti, které obsahuje. Mohu vám pomoci.“
„Například?“ zeptal se Cam a Ba’al odpověděl: „Mohu vám potvrdit, že Oriové jsou mrtví. A také jsem vám v minulosti pomohl najít Sangreal.“
„Nevzpomínám si, že by vaše snaha nám nějak obzvlášť pomohla,“ řekl Teal’c.
„Je to vaše rozhodnutí. Ale máte pouze dvě možnosti. Buď budete se mnou spolupracovat, nebo zabijete nás oba a přijdete o všechno, co vám mohu nabídnout.“

Prostor, Odyssey, kruhy
Daniel spolu s Valou přišli ke kruhům za Marksem a Carterovou, kteří čekali na příchod Tok’rů.
„Přišli jste právě včas. Brzy tu budou,“ oznámila Carterová. Během několika vteřin se aktivovaly kruhy a na palubě Odyssey se objevili tři Tok’rové. Mezi nimi byl i Ta’seem, který povede celou operaci. Za ním stál muž, který v rukou držel nádrž, ve které byl Toke’rský symbiont.
„Zdravím, toto jsou mí asistenti.“
„Zdravím, Ta’seeme. Vítejte na palubě Odyssey. Jsem podplukovník Kevin Marks. Podplukovníka Carterovou, doktora Jacksona a Valu už určitě znáte.“
„Ano. Ale před nedávnem jsem si vzpomněl, že jsem tě znal jako Qetesh.“
„To už je dávno. Věci se od té doby změnily.“
„Zřejmě víte, jaká jsou rizika této operace. Je možně, že Adria nepřežije.“
„Ano, to víme. Ale i přesto nemůžeme nechat Ba’ala v jejím těle,“ řekl Jackson.
„Měli bychom s operací začít co nejdříve. Vybrali jsme Tok’ru jménem Zanufa, která už dlouho nepřežije bez hostitele.“
„Jistě, dovedu vás na ošetřovnu,“ řekl Marks a všichni ho následovali.

Prostor, Odyssey, zadržovací místnost
Mitchell s Teal’cem přišli opět za Adriou do místnosti se Zaty v rukou.
„Je načase se rozloučit.“
„A co naše dohoda?“
„Co vím, tak jsme se na žádné dohodě nedomluvili,“ odpověděl Mitchell a vystřelil ze Zatu na Adriu.

Prostor, Odyssey, operační sál
Carterová spolu s Ta’seemem byli připraveni na operačním sále na zákrok, který měl odstranit Ba’ala. Adria ležela na boku na operačním stole intubována. Carterová zrovna sledovala počítač, který zobrazoval přijatelné podmínky. Ta’seem mezitím připravil všechny chirurgické nástroje.
„Sedativa patrně účinkují, tep a tlak se nemění,“ oznámila Carterová. Ta’seem vzal do rukou přístroj, který přiložil k Adriiné páteři. Na obrazovce se zobrazil symbiont, který byl omotán kolem její páteře.
„Tady je. Můžeme začít, ale budeme muset pracovat rychle. Symbiont může vyvolat komplikace, dokonce i v anestezii.“

Prostor, Odyssey, instruktážní místnost
Zbytek SG-1 spolu s Marksem stáli v instruktážní místnosti před monitorem, kde sledovali celou operaci v přímém přenosu. Když Ta’seem řekl: „Zahajuji první řez,“ Vala odešla z místnosti. Daniel slezl ze stolu a šel hned za ní.
Vala vyšla ven na chodbu a pomalu šla vpřed. Daniel ji dohnal a zeptal se jí: „Co se děje?“
„Ale nic. Jen se na to nemohu dívat. Mám na to slabý žaludek,“ odpověděla Vala a odvrátila od něj hlavu.
„Valo.“ Daniel jí otočil hlavu zpátky k němu a pak se jí zeptal: „Určitě jsi v pořádku?“ Vala lehce na to pokrčila rameny a místo toho, aby odpověděla, tak se zeptala Daniela: „Proč se mě každý na to ptá?“
„Protože je to tvá dcera. Bez ohledu na to, co udělala, to musí být pro tebe těžké.“
„Abychom si to ujasnili. Ona není moje dcera, Danieli. Oriové mě jen využili. Oplodnili mě proti mé vůli a donutili mě, abych ji přivedla na tento svět. Byla jsem pro ni pouhá přepravka a nic víc.“
„Je mi to líto. Věřím, že je to pro tebe těžké. A také se mi nechce věřit, že k ní nic necítíš.“
„Pro mě je to těžké, ale jinak je to uspokojení, když vidím, že jejich plán selhal.“

Prostor, Odyssey, operační sál
Ta’seem stále pracoval. Byl už natolik blízko k symbiontu, že mohl oddělit nervové spojení, které symbionta váže k Adrii. Bohužel, chvilku po přerušení spojení, monitor, který sledoval Adriininy životní funkce, začal pípat.
„Co to je?“ zeptala se Carterová a Ta’seem na to: „Toho jsem se obával.“

Prostor, Odyssey, chodba
Marks s Mitchellem a Teal’cem rychle vyšli z místnosti a šli k operačnímu sálu.
„Co se děje?“ zeptal se zmateně Daniel.
„Operace se zkomplikovala,“ odpověděl Marks a Daniel s Valou ho hned následovali.

Prostor, Odyssey, operační sál
Než došel zbytek týmu s Marksem na operační sál, operace byla u konce a Carterová s Ta’seemem ze sebe sundávali pláště.
„Co se stalo?“ zeptal se Marks.
„Ba’al byl ještě otravnější, než obvykle. Podařilo se nám ho vyjmout, ale dříve stihnul vstřiknout do Adriininé nervové soustavy smrtící toxin,“ odpověděla Carterová.
„Váš symbiont ji nedokáže vyléčit?“ zeptala se Vala.
„Bohužel, nebyli jsme schopni dokončit implantaci. Tělo hostitelky bylo příliš slabé. Adria je v bezvědomí, ale až se probere, bude velmi trpět, než zemře. Jediné, co pro ni můžeme udělat, je zvýšit dávku toxinu. Potom zemře okamžitě. V zájmu péči o pacientku a pro naši bezpečnost doporučuji udělat to okamžitě.“ Každý se automaticky podíval na Valu, která po chvilce uvážení souhlasně kývla hlavou.
„Udělejte to,“ rozhodl Mitchell a s Teal’cem odešli z místnosti. Carterová pohlédla na Valu, se kterou soucítila. Vala pohlédla na Daniela, který povzdychnul.
„Chci být u toho,“ rozhodla Vala. Kevin na tohle neměl žaludek a tak odešel na chodbu, kde se opřel o zeď. Sam šla hned za ním, když ho viděla odcházet.
„Co se děje?“ zeptala se Sam a stoupla vedle něho.
„Od té doby, co jsem byl na smrtelné posteli, nemám rád taková rozhodnutí. Už jsem viděl tolik lidí umřít pro nic za nic, proto tohle ani nebudu komentovat,“ odpověděl Kevin a pomalu šel chodbou, která vede do uzavřené ošetřovny. Sam ho chápala, proto ho raději nechala jít samotného.

Prostor, Odyssey, ošetřovna
Adria ležela v bezvědomí připoutaná na posteli na ošetřovně, kde byli dva ozbrojení muži. Po chvilce do místnosti přišel Ta’seem s Valou a Danielem. Vala stoupla k Adrii a pohladila ji po vlasech. Ta’seem mezitím připravoval toxin do injekční stříkačky. Když měl vše přichystané, přišel blíže k Adrii. Než jí podal toxin do oběhu krve, pohlédl na Valu, která na něj kývla a pak se posadila na židli. Ta’seem chtěl zrovna vstříknout Adrii toxin, jenže najednou se probrala a hned použila své schopnosti na Ta’seema, který se proletěl vzduchem až ke zdi.

Prostor, Odyssey, instruktážní místnost
Mitchell s Carterovou a Teal’cem sledovali celou tu proceduru z instruktážní místnosti.
„Do hajzlu!“ řekl Mitchell a všichni tři rychle vyběhli z místnosti.

Prostor, Odyssey, ošetřovna
Adria poslala oba ozbrojené muže naproti zdi. Pak sedla a mávla rukama a odrazila Daniela vzduchem do chodby, kde náhodou spadnul na Markse, který procházel kolem. Adria hned potom pomocí mysli uzavřela všechny dveře, které vedou k ošetřovně.
Za jedněma byla Carterová s Mitchellem a Teal’cem, kteří se snažili dostat dovnitř, jenže panel na zdi nereagoval na příkazy. A tak se pokoušeli otevřít dveře ručně, jenže marně. Zastavili se před dveřmi a zoufale přemýšleli.
„Adrio!“ křikla na ni Vala.
„Ty i ti tvoji přátelé se mě snažíte zabít, matko. To nemůžu dovolit,“ při těchto slovech si sundávala z rukou veškerá zařízení, na která byla připojena. Poté si uvolnila připoutané nohy.
Daniel vstal z Kevina, který potom aktivoval vysílačku: „Tady Marks, co se sakra děje?“
„Pane, dostáváme zprávy ze všech částí lodi, že všechny dveře kolem ošetřovny jsou uzavřeny,“ odpověděla Evansová.
„To je Adria, Kevine. Sama se tam zabarikádovala. Poručíku, můžete nás tam přenést?“ zeptala se Carterová.
„Bohužel, madam. Zdá se, že vytvořila jakési EM rušení,“ odpověděla Marksová.
„Nejspíše budeme potřebovat plazmový řezák,“ řekl Mitchell.
„Za chvilku ho tam máte,“ řekl Marksová.
„Na tomto podlaží je záložní řídící centrum, možná se mi podaří přepsat program,“ řekla Carterová mimo komunikaci.
„Běžte!“ řekl Mitchell a Carterová rychle běžela do záložního centra.
Sedící Adria na posteli se cítila velmi slabá. Pomalu se hroutila. Vala se zasmála a řekla: „Přestaň tohle na mě hrát. Nic ti není.“
„Ne, toto tělo skutečně umírá. Jen chci využít čas, který mi zbývá, co možná nejlépe.“
„A co s ním? Chceš zabít mě i mé přátele?“
„Nebuď hloupá, matko. Pokud bych tě chtěla zabít, udělala bych to už dávno. Ne, potřebuji čas na přípravu.“
„Na přípravu čeho?“
„Na povznesení,“ odpověděla Adria. Během chvilky Vala zaslechla Daniela, který bušel z druhé strany na dveře. Vala se otočila ke dveřím, ale Adria jí řekla: „Nedělej to!“
„Valo, slyšíš mě?“ Vala opět pohlédla na uzavřené dveře.
Daniel stál poblíž Kevina, který se hrabal v ovládacím panelu a nějak se mu nedařilo.
„Tohle nemá cenu. Musí držet dveře myslí,“ řekl Kevin a aktivoval vysílačku.
„Lidi, jak jste na tom?“
Mitchell v rukou držel plazmový řezák, kterým se snažil udělat otvor ve dveřích. On a Teal’c měli na očích ochranné brýle. Teal’c aktivoval vysílačku a odpověděl: „Musíte ještě chvíli vydržet. Jde to obtížně. Jak jste na tom vy?“
„Krom toho, že jsme odříznuti od ošetřovny, ve které je Vala, tak se nedostaneme nikam.“
„My také ne. Mitchell se pokouší udělat otvor ve dveřích.“
„Tak si pospěšte! Myslím, že vím, o co se Adria snaží. Chce se povznést.“ Kevin pohlédl na Daniela, který měl znepokojující tvář.
Vala stála poblíž dveří. Nejdříve chvíli váhala, ale nakonec se otočila k Adrii a šla k ní blíže.
„Adrio… tohle nemá cenu.“
„Pravda, nebylo to součástí mého plánu, ale takhle toho mnohé dosáhnu. Možná ještě víc.“
„Víc čeho? Otroků? Úmrtí? To ti to ještě nestačilo? Už jsi toho napáchala hodně.“
„Nesnaž se vzbudit můj soucit, matko. Jak jsi řekla, nejsem tvoje dcera, jsem Oriů.“
„Napůl Orie, napůl člověk.“
„To se brzy změní.“
Po dlouhém řezání se Mitchellovi podařilo dostat do další sekce, do které vstoupili. Mitchell hned šel ke dveřím, které se snažil otevřít pomocí kódu, ale nic se nestalo.
„Skvělý,“ řekl Mitchell a pak aktivoval vysílačku a zeptal se: „Carterová, jak jste na tom s ovládáním?“

Prostor, Odyssey, záložní řídicí centrum
Carterová seděla u pomocné konzole, na které zapnula vysílačku.
„Nijak. Myslím, že je to k ničemu,“ odpověděla.
„Co to k čertu má znamenat?“
„Ona ve skutečnosti nevnikla do systému. Drží zavřené dveře svou myslí.“
„Řezákem to potrvá příliš dlouho.“

Prostor, Odyssey, ošetřovna
Adria se rozhlížela očima kolem sebe, jako by něco cítila.
„Co se děje?“
„Tví přátelé jsou velmi odhodlaní.“
Teal’c s Mitchellem drželi v rukou páčidla a snažili se otevřít dveře.
Adria zavřela oči a vši silou se snažila použít své schopnosti.
V chodbě, kde byl Daniel s Kevinem, začala najednou unikat chladící směs.
„Sakra. Chladící směs. Běžte od toho co nejdál!“ zařval Kevin a rychle aktivoval vysílačku.
„Sam. Musíš rychle zastavit chladící směs, která sem uniká.“
„Pokusím se, ale i přesto byste měli odtamtud vypadnout.“
„To bychom rádi, jenže jsme tu uzavření,“ odpověděl Kevin.
„Adria se snaží odvést pozornost, aby měla více času na povznesení,“ řekl Daniel.
„Tak to se jí povedlo. Budu muset odpojit chladící směs v celé sekci.“ Daniel šel ke dveřím a zařval, jak nejvíce mohl: „Valo, pokud mě tam slyšíš, potřebuji, abys otevřela dveře!“
Vala šla ke dveřím, když ho uslyšela, ale nemohla nic udělat, protože se Adria stále soustředila.
„Adrio, přestaň! Prosím!“
Kevin i s Danielem byli co nejdál od chladící směsi, jak jen to jde, ale i to jim nepomohlo.
Mitchell s Teal’cem se opřeli o páčidla a podařilo se jim otevřít dveře jen pár centimetrů.
„Lidi, asi tam nemáte C-4ku?“ zeptal se Marks, který tušil, jaká bude odpověď.
„Bohužel ne,“ odpověděl Mitchell.
Vala odešla od dveří a zvedla zbraň ze země, kterou namířila na Adriu. Adria se na ni otočila a Vale vytrhla zbraň z rukou pomocí mysli. Během chvilky ji nadzvedla ze země a Vala se začala dusit.

Prostor, Odyssey, záložní řídicí centrum
Carterová po chvilkové namáhavé práci vyhrkla: „To je ono!“ Pak rychle vstala ze židle a běžela za ostatníma.

Prostor, Odyssey, ošetřovna
Chladící směs přestala prosakovat a Kevin s Danielem byli nadále shrbeni na podlaze.
„Bylo načase,“ řekl Kevin a zakašlal.
Adria, i když seděla na posteli, držela Valu v sevření.
„Vždycky mě zajímalo, jestli bys měla odvahu mě zabít.“ Vala se držela za krk a snažila se nadechnout, jenže to nešlo. Adria lehla zpátky na postel a na rozloučenou řekla: „Sbohem, matko.“ Jakmile Adria lehla, Vala spadla na podlahu.
Carterová rychle přiběhla za Teal’cem a Mitchellem, kteří stáli před dveřmi, které se otevřely.
„Dobrá práce,“ řekla Carterová.
„To jsme nebyli my. Adria je uvolnila,“ řekl Mitchell a všichni pokračovali v cestě.
Vala seděla na zemi a pozorovala Adriu, jak se pomalu měnila v čistou energii. Čistá energie na chvíli zářila po celé místnosti, ale pak po chvilce zeslábla, až úplně zmizela.
Kevin pomalu vstával ze země s kašlem. Pak pohlédl na Daniela, který ještě seděl na zemi, a pomohl mu vstát.
„Jak je vám?“ zeptal se Marks.
„Jsem v pořádku,“ odpověděl Jackson.
„Kevine?“ Sam s ostatními přiběhli k nim.
„Jsme v pořádku,“ odpověděl Kevin a otevřel dveře do ošetřovny, kde byla pouze Vala se třemi vážně raněnými muži, kteří leželi na zemi. Mitchell s Teal’cem přišli s namířenými zbraněmi v rukou na ošetřovnu.
„Kde je Adria?“ zeptal se Mitchell.
„Je pryč,“ odpověděla Vala a ostatní se rozhlédli kolem sebe. Všichni už totiž tuší, k čemu teď dojde.
„Myslím, že tu máme větší problém, než kdy byl,“ řekl Marks.
„Teď už nám nikdo nepomůže. Udělali jsme vše, co jsme mohli,“ řekl Jackson.

Země, SGC, zasedací místnost – o několik hodin později
Celá SG-1 se po návratu sešla s Landrym v zasedací místnosti, kde seděli kolem stolu.
„Jakmile si Adria uvědomila, že se sama nemůže zachránit, tak neměla jinou možnost, než se povznést,“ oznámil Daniel.
„Co myslíte, že to pro nás znamená?“ zeptal se Landry.
„Abych byl upřímný, nejsem si jistý. Jestli Oriové stále žijí, tak se k nim připojila. Ale jestli Ba‘al mluvil pravdu a jsou mrtví, potom převzala všechnu jejich moc,“ odpověděl Jackson.
„Ať tak či onak, myslím, že to nebylo naše poslední setkání s ní,“ řekla Carterová.
„A bude pěkně naštvaná,“ řekl Mitchell.
„Alespoň víme, že je Ba’al mrtev,“ řekl Teal’c.
„Na to bych moc nevsázel. Když jsme přepadli Ba’alovu loď, narazili jsme na dalšího klona. Zabili jsme ho, ale kde je jeden…“ řekl Mitchell.
„Může jich být více,“ dopověděla Carterová.
„Zajali jsme Adriu a spolu s Ba’alem zabili v jediný den. Chcete mi říci, že to bylo zbytečné?“ zeptal se Landry.
„Ne. Zasadili jsme dnes těžkou ránu Oriům. V současné době jsme se zbavili Adrii. To je určitě krok vpřed, než krok vzad.“ Vala se mírně usmála a v tom ji následoval i Teal’c s Landrym.