Epizoda 4 : Pravda

Země, SGC, místnost s bránou
Podplukovníci Mitchell a Carterová s Valou a Teal’cem prošli bránou na Zem, kde na ně před rampou čekal generál Landry. Za nimi jelo vozidlo sloužící k přepravě nákladu jménem F.R.E.D., na kterém zrovna měla Carterová potřebné přístroje.
„Tak jak to šlo?“ zeptal se Landry, když uviděl ty jejich úsměvy ve tvářích.
„Naprosto neuvěřitelné, pane. Můžeme zapomenout na Orie. S tím, co Sam zprovoznila, můžeme do Las Vegas,“ odpověděl Mitchell a hned na to do něj Carterová trochu šťouchla se slovy: „Dobře, přestaň.“
„Účinek přístroje překročil všechna naše očekávání, generále,“ řekl Teal’c.
„Říkám vám, pane, že stačí vychytat pár much a můžeme schovat cokoliv. Vojáky, lodě, planety…“ Než to Cam dopověděl, Sam ho přerušila: „Je to mnohem složitější, pane. Ale myslím, že jsme připraveni na rozsáhlý test.“
„Dobře, děkuji. Pojďte, ještě tu mám jednu věc,“ řekl Landry a namířil si to ke dveřím. Vala s Carterovou se usmívaly, když zrovna Mitchell poplácal Carterovou po zádech. Pak všichni následovali Landryho.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, rehabilitační ambulance
Kevin byl v nemocnici v ambulanci na poslední prohlídce, která ho čekala. Swayn stál vedle Kevina, který seděl na lůžku s nataženou pravou nohou, kterou už neměl zafixovanou.
„No, výborně. Teď mi předvedeš, jak budeš chodit a pak ti napíšu do papírů, že se oficiálně vracíš do aktivní služby, podplukovníku.“ Kevin se zasmál a stoupnul na nohy.
„Mám udělat přemet dozadu, abys mi uvěřil?“
„Raději ne. Stačí pět dřepů a jedno kolečko kolem nemocnice,“ odpověděl Swayn a šel k běžeckému trenažéru.
„Půjdeš se mnou?“ zeptal se Kevin, když hned pochopil, že se Swayn pokusil o malý žertík. A tak to Kevin začal ze srandy brát smrtelně vážně.
„Možná, když nebudu mít službu,“ odpověděl Swayn a Kevin šel za ním k trenažéru.
„Tak ve čtvrtek. Hned po běhání tě zvu na pivo,“ řekl Kevin a sám si zapnul trenažér.
„Co se tak na mě díváš? Snad tady nebudu běhat sám.“ Swayn se zasmál a při cestě k dalšímu trenažéru poplácal Kevina po zádech se slovy: „Já jsem doktor, ty jsi pacient.“
„Ale pacient, kterého znáš už dvacet let, jestli si vzpomínám správně.“
„To je pravda.“ Swayn ze sebe sundal plášť a šel také běhat.

Země, SGC, zasedací místnost
SG-1 s generálem Landrym a plukovníkem Reynoldsem seděli kolem stolu, na kterém všichni měli položené modré složky.
„Plukovník Reynolds a jeho tým provádějí průzkum na P9C-882, při kterém sledují pokroky Oriů v galaxii,“ řekl Landry.
„Přibližně před čtyřmi hodiny navštívil 882 převor,“ informoval všechny Reynolds, který seděl vedle podplukovníka Carterové.
„Nechte mě hádat. Dal jim nabídku, kterou nelze odmítnout,“ řekl Mitchell.
„Ne tak docela. Řekl jim, že chce toto vybudovat,“ řekl Reynolds a rozložil na stole pergamen, na kterém byla kresba Ara, na kterém byla v jiné galaxii upálena Vala. Kolem nákresů bylo něco napsáno písmem Antiků. Když na to Vala pohlédla, vydala ze sebe divný zvuk.
„Myslím, že už jste to viděla,“ řekl Landry.
„No jistě,“ řekla Vala. Ukázala prstem na určitou část výkresu a řekla: „Tímto upalují lidi zaživa, kteří se neřídí jejich pravidly.“
„Dal jim tři dny. Potom se prý vrátí, aby všechny jejich pokroky zkontroloval,“ oznámil Reynolds.
„Jak se k tomu staví vesničané?“ zeptal se dosud mlčící Teal’c.
„Všechno to odmítli. Žili pod vládou Goa’uldů a nechtějí se vzdát své svobody. Požádali nás o pomoc.“ Valu hned něco napadlo, když to Reynolds dopověděl. Podezřele se usmála a pohlédla na Sam.
„Použijeme ten Samanthin přístroj, který nás nechá zmizet!“
„Páni! Počkat, počkat, počkat chvilku. Tak nejprve, je to Merlinovo zařízení. A zadruhé, i když připouštím, že moje úpravy vypadají nadějně, tak zdaleka není připraven k nasazení. A myslím, že to generál ani nenavrhuje,“ řekla okamžitě Carterová, která nechtěla použít ten přístroj za takových podmínek.
„Právě toto navrhuji, podplukovníku. IOA četla hlášení o experimentu a myslí si, že je čas, aby se tato nová technologie dostala z laboratoře do terénu. A náhodou s nimi souhlasím.“
„Se vší úctou, pane. Mluvíte tu o ukrytí celé vesnice plné… lidí.“
„Uvědomuji si, že to není hračka, podplukovníku. Ale zbývají nám už jen tři dny. Myslíte si, že máte nějakou šanci provést úpravy v této době?“ zeptal se Landry.
„To zvládne, pane. Žádný problém,“ odpověděla Vala místo Carterové, která se na ni nelítostně dívala.
„Výborně!“ Landry vstal z křesla a odešel od stolu. Carterová s Mitchellem vstali také z křesel a přitom sledovali Valu, jak radostně sledovala generála. Když si těch dvou všimla, podívala se na ně.
„Co je? Nedívejte se tak na mě. Jdeme zachránit vesnici!“ Vala vstala a Mitchell s Carterovou tam stáli a dívali se na ni, jak odchází. Vedle nich mezitím Reynolds uklízel pergamen.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, rehabilitační ambulance
Kevin se Swaynem závodili, kdo uběhne více kilometrů na trenažéru.
„Kolik už máš?“ zeptal se Kevin.
„Dvacet kiláků. Ty?“
„Skoro třicet šest. Nějak zaostáváš.“
„Končím,“ řekl Swayn a slezl z trenažéru. Kevin také slezl a pak se s úsměvem podíval na Swayna.
„Jsi nějak zpocený.“
„Já nejsem voják. Kolikrát ti to budu připomínat?“ Po těchto slovech šel Swayn do skříně pro ručník, o který si otřel pot.
„Dělal jsem si srandu. Že ty všechno hned bereš vážně.“
„U tebe člověk nikdy neví.“
„Ha, jako kdybys mě neznal. Tak už mně dáš ty papíry? Jestli ne, tak tě tam postavím i přesto, že nebudeš chtít.“
„S radostí ti oznamuji, že se vracíš do aktivní služby. Pro ty papíry si budeš muset ke stolu dojít sám, protože já už nemohu,“ s těmito slovy sedl Swayn na židli a sledoval Kevina, jak si jde pro papíry.
„Doufám, že mě za toto pozveš na přivítací večírek.“
„Záleží, na který? Večírek na počest mého a Janenininého („Džejnininého“) povýšení už byl. A že bych chtěl oslavit návrat do aktivní služby, se mi zatím nechce.“ Kevin vzal do rukou papíry a šel zpátky ke Swaynovi.
„Zklamal jsi mě.“
„Ještě řekni, že ti nestačil ten předešlý.“
„Mám nápad. Jdeme se převléci,“ řekl Swayn, když si přičichnul k prádlu.
„Souhlasím,“ řekl Kevin a oba šli do šatny.

P9C-882, vesnice
SG-1 přišla spolu s SG-3 na planetu označenou P9C-882, kde je místní vesničané požádali o pomoc. Vesnice vypadá stejně jako ostatní, které už dávno Oriové obsadili. Mezi týmy jel F.R.E.D., na kterém měli potřebná vybavení. Žena jménem Thilana, vůdkyně vesnice, k nim přišla, jakmile zahlédla plukovníka Reynoldse.
„Vrátili jste se! Buďte požehnáni.“
„SG-1, to je Thilana, vůdkyně této vesnice. To je podplukovník Mitchell, Teal’c, Vala a podplukovník Carterová,“ představil všechny Reynolds.
„Nevím, jak mám vyjádřit naše poděkování za to, že jste k nám přišli pomoci,“ řekla Thilana.
„Je nám potěšením,“ řekl Mitchell.
„Jsme vám k službám. Budova, kterou jsme pro vás vybrali, je nedaleko. Matare?“ Jeden z vesničanů jménem Matar přišel k Vale a nabídl jí pomoc: „Rád vám s tím pomohu.“
„Děkuji,“ odpověděla s úsměvem Vala, a pak při protahování pohlédla na Carterovou, které také nabídli pomoc a vzali jí věci.
„To je fajn, když vám někdo pomůže.“ Vala odešla a Carterová ji netrpělivě sledovala.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey
Podplukovník Kevin Marks procházel chodbou, která vedla na můstek Odyssey. Na sobě měl leteckou uniformu, kterou měl nově ušitou spolu se znaky podplukovníka. Při cestě se vyhýbal posádce, která ještě nevěděla, že je tam. Pomalu se plížil k můstku, kde byly otevřené dveře. Kevin se usmál, když stál u dveří, kde uslyšel hlasy několika členů posádky. Zhluboka se nadechnul a stoupnul si do dveří. Pohlédl dovnitř, zachechtal se a pak řekl: „Zdravím.“ Všichni se otočili směrem ke dveřím, kde uviděli stát Markse bez berlí a ortézy. Poručík Jane Marksová seděla u pilotní konzole, od které odešla, a spolu s poručíkem Sharon Evansovou běžely ke Kevinovi, na kterého obě dvě skočily. Kevin neudržel rovnováhu a s oběma v náručí spadl na zem. Všichni tři se smáli a posádka na můstku se na ně radostně dívala.
„Oficiálně říkám, že se vracím do aktivní služby. Takže ze mě slezte, poručíci,“ řekl Kevin, když se obě dvě po něm válely.
„Ano, pane,“ odpověděla Jane a vstala z Kevina spolu se Sharon.
„Tak všichni na svá místa, vyrážíme,“ řekl Kevin a vstal ze země. Všichni začali jásat a tleskat, když to dopověděl.
„Konec aplausu. Otevřete hangárová vrata a leťte s ní na orbit. Povolení už máme, takže se nemusíte ptát,“ řekl Marks.
„Ano, pane,“ odpověděla Marksová a s Evansovou usedly do křesel. Kevin šel k velitelskému křeslu, u kterého se na chvilku zatavil. Během několika vteřin si vzpomněl na to, co mu Emerson v mysli řekl. Chvilku potom se usmál a usednul do křesla, které teď patří jemu.
Hangárová vrata se mezitím otevírala a kotevní svorky uvolnily Odyssey ze sevření.
„Připraveni k odletu,“ řekla Marksová.
„Dobrá,“ řekl Marks a zapnul interkom.
„Celé posádce, tady Marks. Připravte se na odlet.“
„A co takhle počkat na prvního důstojníka, pane?“ Na můstku se objevil kapitán Mike Evans, který přijal Marksovu nabídku na post prvního důstojníka.
„Vždyť už jste tady, kapitáne,“ odpověděl Kevin a zasmál se. Jakmile Mike usedl k přední konzole, Kevin se otočil k sestře a řekl: „Vyveďte nás nahoru.“
„Ano, pane,“ odpověděla Marksová a začala pracovat na své konzole.
Odyssea pomalu pomocí trysek vyletěla z hangáru. Jakmile mohli, zažehli podsvětelné motory a během dvaceti vteřin byli na orbitě.
„Jsme na orbitě. Kam letíme?“ zeptala se Jane.
„Na P9C-882. Let je přibližně dlouhý patnáct hodin, takže všechny zvu do jídelny,“ řekl Kevin a vstal z křesla.
„Ano, pane. Vstupujeme do hyperprostoru,“ oznámila Jane.
Před Odysseou se objevilo hyperprostorové okno, ve kterém během několika vteřin zmizela.

P9C-882, vesnická knihovna
Podplukovník Carterová se nacházela v místní knihovně, kam jí donesli veškeré věci, které si s sebou přinesla. Všude kolem ní byly knihy, které byly narovnány na policích. Na stole měla zapnutý laptop a hned vedle něj měla tři naquadohové generátory. Thilana přišla za Carterovou, aby se ujistila, že knihovna je prostor, který jí vyhovuje.
„Doufám, že vám toto místo vyhovuje. Mohu nechat odnést i zbytek věcí, pokud bude třeba.“
„Ach ne, to je dobrý. Děkuji,“ odpověděla Carterová a šla blíže k Thilaně.
„Po mnoho let museli naši předkové zaznamenávat dějiny mého lidu tajně ve skrytu před Goa’uldy. Tato místnost nese jejich odkaz. Zdálo se mi vhodné, nechat vás právě zde v knihovně.“
„Jsem polichocena,“ řekla Carterová s úsměvem a kývnutí hlavou. Pak šla k laptopu a Thilana šla hned za ní.
„Podplukovníku Carterová. Někteří z mých lidí, musím se přiznat, mají obavy, zda bude toto zařízení fungovat. Chtěla bych je nějak uklidnit.“ Carterová pracovala na svém laptopu, když Thilana mluvila. Ale hned, jak Thilana přestala mluvit, se Carterová otočila směrem k ní.
„Oh, ano, samozřejmě. Vysvětlím vám to. No, v podstatě toto zařízení posouvá všechnu hmotu ve svém dosahu, v tomto případě celou vesnici, do jiné dimenze. Až se převor vrátí, nic neuvidí ani neuslyší. Ve skutečnosti bude moci projít přímo skrze vás.“ Thilana vypadala vystrašeně, ale Carterová ji hned na uklidněnou řekla: „Nebojte se, vůbec to nebolí. A je to jen dočasné. Jen dokud převora nepřelstíme. Jakmile odejde, vrátíme vše do původního stavu.“ Thilana se usmála a vše přijala v klidu.

P9C-882, vesnice – o několik minut později
Teal’c s Valou uklidňovali vesničany, kteří měli strach. Mezitím z dáli za nimi přišel podplukovník Mitchell.
„Sam je připravena,“ informoval oba.
„Plukovník Reynolds a jeho tým čekají u brány,“ řekl Teal’c. Vesničané se začali pomalu shromažďovat kolem nich.
„Reynoldsi, tady Mitchell,“ řekl do vysílačky.

P9C-882, louka
Reynolds a jeho tým stáli poblíž brány, kde poslouchali skrze vysílačku podplukovníka Mitchella: „Pamatujte si, že nebudeme mít žádný rádiový kontakt, jakmile budeme fázově přesunuti.“
„Rozumím,“ odpověděl Reynolds do vysílačky.

P9C-882, vesnice
Mitchell vypnul vysílačku a stoupnul na lavici, aby ho všichni viděli a slyšeli.
„Tak jo. Poslyšte, lidi! Teď si vyzkoušíme malé zmizení. Mějte na paměti, aby vaše ruce a nohy zůstaly po celou dobu uvnitř vesnice, dokud úplně neskončíme.“ Všichni vesničané se začali zaraženě dívat kolem sebe.
„Myslím, že jste to pochopili,“ okomentoval to Mitchell. Slezl z lavičky dolů, aktivoval vysílačku a řekl: „Sam, spusť to.“

P9C-882, vesnická knihovna
Carterová seděla před laptopem, u kterého byly tři propojené generátory. Sam vzala do rukou vysílačku a odpověděla: „Rozumím.“ Hned, jakmile odpověděla, položila vysílačku a spustila program, který se během pár vteřin aktivoval. Všechny generátory začaly svítit a vydávat bzučivý zvuk, který stále sílil. Carterová pak stiskla klávesu „Enter“.

P9C-882, vesnice
Celá vesnice se najednou obalila zářivým paprskem a pak zmizela.

P9C-882, louka
Reynolds a jeho tým viděli z dálky vesnici, která zmizela.
„Máme tu nejšílenější práci na světě,“ řekl Reynolds s krátkým smíchem. Pak se otočil na poručíka a řekl: „Zadejte adresu, poručíku.“

Hyperprostor, Odyssey, jídelna
V jídelně na Odyssey se pořádala párty, na kterou byli všichni zváni. Teda jen ti, kteří zrovna neměli službu. Pro ty byla přichystána párty na zpáteční cestu. Kevin seděl s Jane, Sharon a Mikem u stolu, na kterém měli položené na talířích jídlo a sklenice s pitím, stejně jako ostatní. Výjimečně Kevin dovolil pro tento den šampaňské na palubě, jinak je přísně zakázáno na lodi mít alkohol bez souhlasu velícího důstojníka, kterým byl právě teď on. Jane po chvilkovém smátí vzala do rukou sklenici, kde měla nalité šampaňské, a stoupla. Párkrát zacinkala lžící o sklenici se slovy: „Prosím, věnujte mi pozornost.“ Během chvilky bylo v kantýně ticho a Kevin pohlédl na sestru.
„Děkuji. Dnes tu oslavujeme nejen návrat podplukovníka Kevina Markse do aktivní služby, ale i to, že je tu s námi a máme tak skvějícího velícího důstojníka, jako byl plukovník Emerson. Já samotná jsem ho neznala, ale podle toho, co jsem o něm slyšela, to byl velmi skvělý velitel, který si dokázal poradit se vším v jakékoliv situaci. Takže bych ráda pronesla přípitek na nového velitele Odyssey a na plukovníka Emersona, který je tu v duchu stále s námi. Na Markse a Emersona.“
„Na Markse a Emersona,“ zopakovala celá posádka, která měla v rukou nalité šampaňský.
„Než si přiťukneme, chtěl bych ještě říci pár slov,“ řekl Kevin a vstal ze židle.
„Všichni jsme si za tento rok hodně zažili. Předtím jsem odešel z Odyssey a vlastně z letectva jen kvůli tomu, že jsem nevydržel ten nápor, který na mě padal. Všichni za mnou chodili jen kvůli tomu, abych přijal velení a vrátil se ke všemu, co jsem opustil. To jsem bohužel nechtěl, ale potom, co jsem zjistil, že sestra byla přeložena sem na Odysseu, tak jsem to nakonec přijal. Vlastně jsem ji neviděl deset let a chtěl jsem se pokusit ji najít. To jsem nakonec ani nemusel, protože ten den, co jsem byl propuštěn z nemocnice, čekalo na mě v SGC překvapení. A díky mé sestře, která umí dobře falšovat podpisy, mě dostala zpátky do armády a ke všem věcem, které jsem opustil. Proto jsem nakonec přijal to místo. Ale nebylo to jen kvůli tomu. Udělal jsem to hlavně pro plukovníka Paula Emersona, který věřil v nás všechny. Myslím, že kdyby tu byl mezi námi, byl by na nás všechny pyšný, jak tu odvádíme skvělou práci. Takže, pokud to nevadí, rád bych připil pouze na plukovníka Emersona, který si to zaslouží více než já. Na plukovníka Emersona.“
„Na plukovníka Emersona.“ Všichni si pomalu začali připíjet. Jakmile dopil jeden člen posádky, začal tleskat. Během chvilky se k němu přidal zbytek posádky.
„Proč tleskají?“ zeptal se tiše Kevin.
„Protože ty jediný víš, o čem mluvíš,“ odpověděla Jane a přidala se k posádce s tleskáním.
„Páni,“ Kevin s těmito slovy a úsměvem ve tváři sedl zpátky na židli.

P9C-882, vesnice – večer
Byl pozdní večer a SG-1 seděla s Thilanou a Matarem kolem stolu. Spolu s vesničany oslavovali tento den za úspěšný, jelikopž se před Orii dokážou s pomoci SG-1 ukrýt. Dvě mladé dívky přiběhly ke Carterové a Vale a věnovaly oběma kytky.
„Děkuji,“ řekly Sam s Valou děvčatům, které hned odběhly bokem. Thilana vstala ze židle a vzala si jako první slovo: „Dnes večer uctíme naše přátele ze Země. Díky jejich moudrosti, velkorysosti a laskavosti můžeme nyní čelit těm, kteří nás chtěli uvrhnout do otroctví. Vzdáváme vám nejhlubší a nejupřímnější díky.“ Jakmile to Thilana dopověděla, všichni vesničané se poklonili k SG-1. Bohužel, z čista jasna se najednou vesnice rozzářila stejně, jako když se předtím maskovala. Všichni rychle vstali od stolů a rozhlíželi se kolem sebe. Najednou se začali všichni vesničané ptát: „Co to bylo?“
„Co to bylo?“ zeptala se Vala nakloněna k Sam.
„Carterová?“ Mitchell pohlédl na ni.
„Asi se zhroutilo fázové pole. Půjdu se na to podívat,“ odpověděla a odešla od stolu. Zbytek SG-1 ji hned následoval.

P9C-882, vesnická knihovna – o deset minut později
Podplukovník Carterová po chvilce zkoumání přístroje usedla k počítači se slovy: „Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu.“
„Napřed tu dobrou,“ řekl Mitchell sedící na stole naproti ní.
„Aby šlo vše vrátit do původního stavu, musí zařízení udržovat spojení s každou molekulou, kterou fázově posouvá. To spotřebuje velké množství energie. Proto jsem tam přidala pojistku, která vše vrátí do naší dimenze v případě výpadku napájení.“
„A tento tok se přerušil?“ zeptal se Teal’c, který stál u okna.
„Byla to jen drobná fluktuace, která pojistku spustila.“
„Takže, co budeme dělat?“ zeptal se Mitchell.
„To je právě ten problém. Myslela jsem, že je napájení stabilní.“
„Spravíš to?“ Carterová s nejistotou pohlédla na Mitchella.

P9C-882, vesnice – o pět minut později
Mitchell, Vala a Teal’c se vrátili zpátky k Thilaně a Matarovi, kteří zrovna spolu mluvili. Jakmile zahlédli přicházet všechny tři, tak se k nim otočili.
„Snad nás neopouštíte?“ zeptala se Thilana, když viděla, že všichni tři mají na sobě vesty a v rukou drží P-90ky.
„Ne. Ale nevíte o nějakém bezpečném místě na planetě, kam můžete vzít lidi ze své vesnice?“ zeptal se Mitchell.
„Ale nenajde nás převor kamkoliv půjdeme?“ Mitchell pohlédl na Teal’ca.
„Možná bychom měli zvážit splnění jeho přání,“ řekl Matar a Thilana ho hned okřikla: „Ne! Už nikdy nebudu přihlížet, jak se znovu stáváme služebníky falešných bohů. Musíme se jim postavit.“
„Převor je velice mocný,“ řekl Teal’c.
„Prosím, pomožte nám. Ještě to s námi nevzdávejte.“
„Nevzdáme,“ řekl Mitchell a Thilana přikývla.

Hyperprostor, Odyssey, jídelna
Byla téměř půlnoc a většina posádky šla spát do svých kajut. Kevin s Jane, Sharon a Mikem seděli na gauči a popíjeli džus, protože šampaňské pošlo hned při prvním přípitku.
„Lidi, nevíte někdo, kolik je hodin?“ zeptal se Kevin. Jane pohlédla na hodinky a odpověděla: „Téměř půlnoc. Půjdeme spát?“
„Asi to tak vidím, jinak zítra nevstaneme,“ odpověděl Mike.
„Tak běžte, já tu ještě chvilku pobudu,“ řekl Kevin.
„Tak dobrou a nebuď vzhůru dlouho, nerad bych tě šel ráno probouzet,“ řekl Mike při vstávání z gauče spolu se Sharon. Kevin se usmál a souhlasně kývnul hlavou.
„Neboj se. A taky jsem spíše přespaný než unavený.“
„Dobrou.“
„Dobrou noc,“ řekla Sharon a se svým bratrem odešla z jídelny.
„A proč ty nejdeš spát?“ zeptal se Kevin.
„Dala jsem si slib, který nehodlám nikdy porušit.“
„A ten je jaký?“
„Že tě nikdy neopustím a nenechám tě samotného.“ Kevin se usmál a řekl: „Pojď ke mně.“ Jane se přitulila ke Kevinovi, který ještě řekl: „Jsem rád, že jsi tu se mnou, sestřičko.“
„Já jsem více ráda, že mohu být tady a s tebou, bráško. Můj velký bráško.“
„Moje malá sestřička.“ Jakmile to Kevin dopověděl, oba pomalu zavřeli oči. Jedna důstojnice si jich všimla, a tak vytáhla ze skříně deku a přikryla je. Pak dala pokyn ostatním členům posádky, ať jsou potichu. Nakonec se stejně rozhodli, že odejdou z jídelny a nechají je tam spát.

P9C-882, vesnická knihovna – ráno
Je brzké ráno a Carterová pracovala na opravě Merlinova přístroje. Za ní se nacházela vojenská přenosná postel s přikrývkou a polštářem, na které přes noc spala. Mitchell za ní přišel s plechovým hrnkem, který držel v rukou.
„Kafe!“ řekl Mitchell, když nikde v knihovně neviděl Carterovou.
„Oh, děkuji,“ řekla Carterová a vstala s PDAčkem, který držela v rukou. Mitchell přišel k ní se slovy: „Jen se tak neraduj, je bez kofeinu. Moje chyba.“ Carterové podal hrnek a ta se hned napila při dřepnutí k zemi.
„Teal’c šel k bráně vyhlížet převora. Hele, nechci tě honit, Sam, ale musíme se rozhodnout. Landry to jasně řekl, nenecháme to zařízení padnout do nepřátelských rukou.“
„Já vím,“ řekla Sam, vstala ze země a šla k laptopu se slovy: „Vložila jsem antický kondenzátor, podobný tomu v bráně, mezi zařízením a generátory. Mělo by to sbírat energii a doufejme, že ji bude dodávat stabilněji.“
„To zní skvěle.“

P9C-882, louka
Teal’c se ukrýval za kmenem stromu, když tu náhle zaslechl zvuk přilétávajících stíhaček.
„Podplukovníku Mitchelle, slyšíš mě?“ zeptal se do aktivované vysílačky.

P9C-882, vesnická knihovna
„Zřetelně a jasně, Teal’cu. Co se děje?“ zeptal se nazpátek Mitchell.

P9C-882, louka
„Je čas.“ Nad loukou nejméně pět stíhaček letělo k vesnici, která stále byla vidět.

P9C-882, vesnice
Mitchell rychle běžel k Vale, která s vesničany sledovala přílet stíhaček.
„Co je to?“ zeptala se jedna vesničanka.
„Kontrola památníků, máme tu letecký den,“ odpověděla Vala. Mitchell stoupl vedle ní a aktivoval vysílačku.
„Sam, krouží nám tu stíhačky! Jak jsme na tom se zmizením?“ zeptal se Mitchell, za kterým přiběhla Thilana.

P9C-882, vesnická knihovna
„Ještě pár minut!“ odpověděla Carterová do vysílačky a rychle pokračovala ve své práci. Stoupla k laptopu a všechny programy chystala ke spuštění.

P9C-882, vesnice
„Všichni vesničané musí dovnitř, hned! Běžte!“ řekl Mitchell a všechny ženy šly za Thilanou. Zbylé muže zastavil Mitchell a řekl jim, ať jdou za ním.
„Teal’cu, hodil by ses nám tu,“ řekl při běhu do vysílačky.

P9C-882, louka
Teal’c běžel k vesnici a zároveň odpověděl do vysílačky: „Jsem na cestě.“ Po pár metrech se najednou zastavil u stromu a skrčil se za pařez. Jedna ze stíhaček vyložila na mýtině kruhovou platformu. Kruhy se hned aktivovaly a zhmotnily první skupinu vojáků. Teal’c aktivoval vysílačku a řekl: „Podplukovníku Mitchelle. Orijská stíhačka vyložila poblíž vesnice kruhy. Pozemní jednotky míří vaším směrem.“ Skupina vojáků se dala do pohybu a někteří tam zůstali a hlídali kruhy.

P9C-882, vesnice
„Dobře, tudy! Pojďte za mnou!“ zakřičel Mitchell a muži šli za ním. Všichni přiběhli ke F.R.E.D.ovi, na kterém byly položeny dva kufry naplněné P-90kami.
„Už někdo z vás střílel?“
„Ne,“ odpověděl Matar. Mitchell otevřel kufr a vzal jednu P-90ku do rukou.
„Tak dobrá, lidi, vezmeme to rychle, protože vám tentokrát oštěpy stačit nebudou. Poslouchejte mě! Zatáhnete za tohle…“ Mitchell dal Matarovi do rukou P-90ku, který ji uchytl poněkud divoce.
„Zamíříte tohle a zmáčknete tohle.“ Mitchell zamířil P-90ku na cíl a Matar krátce střílel ze zbraně.
„Dobře, jen dejte pozor, ať tímhle nemíříte na sebe nebo na někoho, koho byste neradi zabili. Miřte jen na toho, koho chcete zabít. Každý, kdo má zájem, si může vzít.“ Mitchell ve spěchu rychle odběhl pryč a vesničané se vrhli pro zbraně. Matar mezitím sledoval P-90ku ve svých rukou.

P9C-882, louka
Teal’c čekal na další skupinu vojáků, která se objevila během následujících pár vteřin. Jakmile se objevili, začal po nich střílet P-90kou, kterou zasáhnul několik vojáků. V rukou držel granát, který odjistil a potom hodil po nich, protože stáli blízko u sebe, pak pokračoval v palbě. Zbývající vojáci opětovali palbu, a tak Teal‘c po chvilce začal ustupovat. Dva vojáci ho pronásledovali.

P9C-882, vesnice
Vojáci pronikli do vesnice a začali střílet po vesničanech, kteří byli ozbrojeni P-90kami. Hned, jak vesničané mohli, začali po nich střílet. Vala s Mitchellem stříleli spolu s vesničany. Jedna žena, která se k nim taky přidala, byla zraněna na ruky.
„Neudržíme je věčně,“ řekla Vala.
„Já vím!“ Vojáci si vzájemně signalizovali své pokyny a začali se rozdělovat.
„Rozdělují se, chtějí nás obklíčit,“ řekl Mitchell a šel směrem ke knihovně, kde byla Carterová. Jeden z vesničanů byl bohužel zasažen do prsou a rychle šel k zemi.

P9C-882, vesnická knihovna
Zatímco Carterová pracovala na zprovoznění přístroje, tak se za ní plížil orijský voják. Sam najednou přestala psát na počítači a obrátila se k němu. Voják nastavil zbraň a vystřelil po Carterové, která se tomu snažila vyhnout. Bohužel to dostala do levé strany břicha. Dva ze tří naquadahových generátorů to také nevydržely a byly vyřazeny z činnosti. Carterová křičela bolestí na podlaze. Mezitím Mitchell přiběhl do knihovny a zezadu vystřelil na vojáka. Jakmile byl voják mrtvý, viděl zraněnou Carterovou.
„Sam?“ Mitchell k ní klekl a snažil se jí pomoci.
„Neboj se, budeš v pořádku.“ Když ji trochu nadzvednul, Sam oddělala ruku a skrze její tričko viděl poraněné břicho.

P9C-882, vesnice
Vala a ostatní vesničané stříleli po vojácích, kteří se kryli. Jenže několik vojáků přicházelo k nim zezadu a stříleli po vesničanech. Vala se otočila a zastřelila jednoho vojáka, pak se rychle otočila zpátky a pokračovala ve střelbě. Někteří vesničané přestali s palbou, protože už jim došli náboje. Najednou bylo ve vesnici ticho a vojáci se tak v klidu dostali do vesnice. Jeden z vojáků stoupl za Valu s namířenou holí na ni se slovy: „Zůstaňte, kde jste!“ Další voják se přidal k němu a Vala pomalu sklonila svoji zbraň. Hned potom zvedla ruce a otočila se k nim.
„Nechcete si dát trojku, pánové?“ zeptala se Vala, která se snažila získat jejich pozornost. Jeden z vojáků pohlédl na toho druhého a pak se obrátil na Valu.
„No tak nic,“ řekla po dlouhém mlčení, které chvilku ve vesnici panovalo.
„Buďte zticha!“ zakřičel na ni voják a ona na to: „Ó, že bychom už prolomily ledy?“ Jeden z vojáků přiblížil hůl k její tváři a Vala hned na to řekla: „Už jsem zticha.“

P9C-882, vesnická knihovna
Mitchell klečel nad Carterovou, která se na zemi svírala v bolestech.
„Ne, hele, hele. Budeš v pořádku, jen vydrž!“ Mitchell si sundal z hlavy čepici a hodil ji na zem. Chvíli potom zaslechl jednoho vojáka: „Prohledejte budovy!“ Mitchell se podíval do okna a viděl vojáky, jak začínají prohledávat postupně všechny budovy.
„Sakra, musíme pryč.“
„Nemůžeme!“ řekla Carterová ze všech sil, které ještě měla.
„Sam, musíme pryč!“
„Přístroj…“
„Jo. Jasně,“ řekl Mitchell a vytáhl ze své vesty C-4ku.
„Ne! Nemůžeš ho zničit!“ Carterová chytla Mitchella za rukáv.
„A co mám teda udělat? Neunesu tebe a ještě ty všelijaké krámy.“
„Aktivuj ho!“ Mitchell opatrně pustil Carterovou na zem a přesunul se k zařízení.

P9C-882, vesnice
Vesničané se pomalu shromažďovali na jednom místě, kam je přiváděli orijští vojáci. Mezi nimi byla i Vala.
„Tak pohyb!“ zakřičel jeden z vojáků.
„Všichni si dřepněte na zem!“ Všichni vesničané poslechli vojáka a začali dřepat na zem na jedno místo.

P9C-882, vesnická knihovna
Mitchell se díval na oba generátory, které už podle vidění nejdou zprovoznit.
„To nepůjde. Jsou zničené!“
„Všechny?“ zeptala se Carterová.
„No, máme tu jeden funkční.“
„Odpoj zbylé dva a propoj ho.“ Mitchell začal okamžitě odpojovat kabely a dělal přesně to, co mu Carterová řekla.

P9C-882, vesnice
Jeden z vojáků se otočil a podíval se na knihovnu, jako by něco zaslechl.

P9C-882, vesnická knihovna
„Dobrá, co dál?“
„Na hlavní obrazovce… je tam makro.“ Mitchell usedl k laptopu, na kterém bylo několik otevřených oken.
„Nemám tušení, kde to je!“ Carterová už nemohla déle být vzhůru a pomalu ztrácela vědomí.
„Sam? Sam!“ Mitchell viděl vojáky, jak se blíží ke knihovně. Nezbývalo mu nic jiného než začít proklikávat otevřená okna jedno po druhém. Stačila jen chvilka a narazil na jednu tabulku s mnoha texty.
„To je ono! Myslím.“ Vojáci byli téměř u knihovny.
„Ať je to ono!“ Mitchell stisknul klávesnici „Enter“ a knihovna byla obalena bílým zářením.

P9C-882, vesnice
Před skupinou vojáků najednou knihovna úplně zmizela a místo ní tam byla pouhá tráva.
„To je neuvěřitelné!“ vykřikl někdo ve vesnici. Vojáci se rozhlíželi kolem sebe a pak šli zpět za Valou a vesničany, kteří klečeli na zemi.
„Co se stalo? Jak to, že ten dům zmizel?“
„Možná to byla vůle bohů,“ odpověděla Vala.
„Všichni, kteří odporují Oriům, zemřou.“ Velitel této skupiny aktivoval zbraň na svém zápěstí a namířil ji směrem na Valu. Jeden z dalších vojáků se tam objevil a řekl: „Dost!“ Mužova tvář byla skryta helmou.
„Veliteli. Ti všichni se bránili silou,“ oznámil muž, který velel této skupině. Jeho velitel si rozepnul helmu, sundal ji z hlavy a řekl: „Potom musí být potrestáni!“
„Tomine,“ řekla Vala, když poznala muže, který vedl celý útok.
„Odveďte ji ke kruhům, dopravte ji na loď!“ Muž stojící naproti Tominovi dal pokyn dvěma vojákům, kteří šli k Vale. Vzali ji za paži a táhli ji s sebou ke kruhům na louku.
„Zbytek zabijte!“
„Ne! Tomine! Ne! Ne, nedělej to!“ Vala na něj křičela, ale i přesto začali vojáci střílet na nevinné lidi. Tomin tam prostě stál a sledoval zabíjení lidí. Vala zavřela oči, aby ten masakr nemusela sledovat. Jakmile přestala slyšet zvuky zbraní, otevřela oči. Pohlédla na Tomina, který tam jen tak stál, a vojáci ji po chvilce odvedli z vesnice. Z domů se dívali vyděšení vesničané, kteří se stihli ukrýt.

P9C-882, vesnická knihovna
Carterová ležela v bezvědomí na podlaze a Mitchell pracoval na její ráně na zádech. V rukou držel svorky, na kterých byla vata. Carterová se pomalu probouzela a Mitchell rychle řekl: „Nehýbej se, Sam! Počkej chvíli, to ti pomůže.“ Mitchell vzal stříkačku morfia, kterou měl v lékárničce, která byla plně vybavena, a vstříkl jí ho do stehna. Pak se vrátil zpátky k práci a vzal do rukou nůžky, na kterých byla nit.
„Jak dlouho jsem byla mimo?“ zeptala se Carterová.
„No, bohužel ne na dost dlouho, abych tohle dokončil. Jen vydrž.“ Mitchell zrovna zašíval Carterové ránu, která se ho zeptala: „Co se děje venku?“
„Střelba ustála, armáda Oriů zvítězila.“ Carterová viděla vojáka, který se najednou objevil u nich v místnosti.
„Came!“ Mitchell rychle popadl zbraň, ale pak polevil.
„Sakra, Sam!“ Voják se porozhlédl kolem sebe a pak pokračoval v cestě, přitom procházel zdí pryč. Cam se otočil zpátky na Sam a řekl: „Takhle mě nestraš.“
„Co?“ zeptala se zmateně Carterová.
„Jo, to zařízení je zapnuté. Zapomněl jsem se o tom zmínit. Nevím, jak velký to pole je, ale myslím, že jen ty a já jsme jediní, kteří v něm jsme.“
„Teal’c a Vala?“
„Snažil jsem se s nimi spojit, ale neodpovídají.“ Mitchell na chvilku přestal se šitím a podíval se na Sam, která řekla: „No, to by mohlo znamenat cokoliv.“
„To může. Zvládneme to, Sam.“ Sam sténala bolestí a Mitchell pokračoval v zašívání.

Prostor, P9C-882, Orijská loď, pokoj
Orijská mateřská loď setrvávala na orbitě planety.
Vala seděla na okraji postele v pokoji, kde ji drželi zamčenou. Kolem ní svítilo pár svíček a před ní u dveří byl velký dřevěný stůl. Najednou se do místnosti otevřely dveře a dovnitř vešel Tomin. Hned, jak vešel dovnitř, zavřel je za sebou. Tomin měl na sobě modrou uniformu se znakem Oriů u svého srdce. Další modré šaty ležely na posteli vedle Valy, která měla na sobě oblečenou SG zelenou uniformu. Tomin přišel k ní blíže a zeptal se jí: „Proč stále ještě nosíš oblečení těch rouhačů?“
„Když si obléknu tohle a řeknu „Blahoslavení budiž Ori“, přestaneš hromadně vraždit nevinné lidi?“ Tomin se tím urazil a chystal se k odchodu z místnosti, jenže Vala ho zastavila.
„Tomine, počkej!“ Tomin se zastavil a nadále ji poslouchal, jak mluví: „Vím, že si myslíš, že cokoliv řeknu, je lež. Mnohokrát jsem tě zklamala, takže to teď asi nezměním. Ale chci, abys věděl, že jedna věc je pravda. To, co mezi námi bylo, je opravdové. Skutečně jsem se do tebe zamilovala. V hloubi srdce jsi byl dobrý člověk. Ne proto, že ti to řeklo učení Počátku. Vím, že se ti nemůže líbit to, co tě ta víra nutí dělat.“
„Za celou tu dobu, co jsme byli spolu, o mě nevíš vůbec nic.“
„Vím, že mě stále miluješ. Proč bych tady jinak byla?“ zeptala se Vala a Tomin k ní přišel blíže.
„Kdyby bylo po mém, zapálil bych oheň, který by tě zaživa upálil za tvou bezbožnost. Jsi tady jen proto, že to nařídila Orici. Zůstaneš tady. S nikým se nesetkáš ani nepromluvíš. Budeš studovat Počátek, dokud nepomine tvá posedlost zlem,“ řekl Tomin a šel ke dveřím.
„Ne, Tomine. Mě učil život a docela mi to šlo. A musím tě varovat, že škola není nic pro mě.“ Tomin se otočil k Vale a řekl: „Učit tě budu já.“ Na chvilku stichnul a pak dopověděl: „Je to můj trest za to, že jsem dovolil, abys mě podvedla. Pokud budeš odporovat dál, zemřeš!“ Poté, co to dořekl, odešel z pokoje.

P9C-882, obecní dům
Matar, Thilana a několik dalších vesničanů se nacházeli ve velké místnosti. Thilana pomáhala zraněné dívce posadit se na židli. Teal’c k ní přišel se zakrytou tváři velkou kapucí, kterou pak sundal.
„Teal’cu!“
„Thilano. Jsem rád, že tě vidím nezraněnou.“
„Já také. Kde máš zbytek svého týmu?“
„Doufal jsem, že to víš.“
„Ne, nevím.“ Matar, který stál u okna, přišel najednou k oběma se slovy: „Mluvil jsem s většinou, Thilano. Rozhodli jsme, že jako představená vesnice sdělíš naším jménem převorovi, že přijímáme učení Počátku.“
„Cože? Na to nemáte právo!“
„Vidíš, jakou mají moc.“
„Kvůli síle opustíte své zásady?“ zeptal Teal’c.
„Tohle se vás už netýká! Vaše snaha odolávat nás pouze vedla ke smrti,“ řekl rozčíleně Matar.
„Týká se mě, když chce někdo uctívat falešné bohy. Oriové nejsou hodni vašeho uctívání,“ řekl Teal’c.
„Ať jsou to bohové nebo ne, jejich moc je skutečná. To však nelze říct o vašich lidech. Zavázali jste se nás chránit, ale když ten čas přišel, tak jste zklamali. Nemáme na vybranou. Skloníme se před Orii a budeme prosit o milost, nebo všichni zahyneme.“ Matar odešel a Thilana se s obavami podíval na Teal’ca.

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Na můstek přišel Marks, který hned usedl do křesla se slovy: „Tak jak jsme na tom?“
„Téměř u planety. Bohužel tu také zaznamenávám přítomnost orijské lodi,“ odpověděla Evansová.
„Změňte kurs a vystupte z hyperprostoru na opačné straně planety, aby si nás nevšimli.“
„Ano, pane. Měním kurs,“ řekla Marksová a na své konzoli změnila souřadnice výstupu.
„Opustíme hyperprostor za necelou minutu,“ oznámila Marksová, jakmile upravila kurs. Marks zapnul interkom na křesle a řekl: „Celé posádce, tady Marks. Buďte všichni připraveni na svých místech. U planety se nachází orijská loď, proto vystoupíme z hyperprostoru na druhé straně planety.“
„Proč tam vlastně letíme?“ zeptala se Jane otočena směrem ke Kevinovi.
„Na té planetě je SG-1,“ odpověděl Kevin a Jane hned pochopila, o co se jedná.
„Doufám, že nemyslíš na to, co myslím, že ty myslíš?“ zeptala se tiše Jane.
„Jo, myslím,“ odpověděl Kevin. Vstal z křesla a šel dopředu k oknu, ze kterého měl krásný výhled do hyperprostoru.
„Jsme na místě,“ oznámila hlasitě Marksová a Marks se vrátil zpátky do křesla se slovy: „Opusťte hyperprostor, štíty na maximum!“

Prostor, P9C-882, Odyssey, můstek
Odyssea vystoupila z hyperprostoru na druhé straně planety, než byla orijská loď.
Marks zapnul na svém uchu vysílačku a řekl: „SG-1, tady Odyssea, ozvěte se.“ Z vysílačky se ozýval pouhý šum a tak Marks zopakoval celou větu: „SG-1, tady Odyssea, ozvěte se.“
„Odysseo, tady Teal’c.“ Marksovi se ulevilo, když uslyšel Teal’ca.
„Teal’cu, tady Marks. Jaká je situace?“

P9C-882, obecní dům
Thilana stála u okna spolu s Teal’cem, který držel v ruce vysílačku.
„Máme problém. Vala byla odvedena na orijskou loď a podplukovníci Mitchell a Carterová jsou nejspíše fázově posunuti, jenže se s nimi nemůžeme spojit. Válečníci Oriů vyhrožují, že jestli se vesničané nepodřídí Počátku, budou zabiti.“

Prostor, P9C-882, Odyssey
„O něco se pokusím. Buďte zatím tam, kde jste, za chvilku jsem tam.“
„Rozumím.“ Marks vypnul vysílačku a vstal z křesla.
„Můstek je váš, Marksová. Musím si pro něco zajít,“ řekl Marks při odchodu z můstku. Jane nevěděla, o co se jedná a tak vstala z křesla a řekla Evansové: „Přeberte můstek místo mě.“ Evansová kývla hlavou a Marksová odešla za Marksem.
„Kevine, počkej!“ Jane doběhla Kevina a zeptala se ho: „Co zamýšlíš?“
„Teal’c právě řekl, že Carterová s Mitchellem jsou fázově posunuti. Tak mě napadlo se k nim dostat zamaskovaný.“
„Jak?“ zeptala se nechápavě Jane.
„Ukážu ti to,“ odpověděl Kevin a vstoupil do zbrojnice. Šel ke skříni, kde měli technologie, které mohou použít při nouzi.
„Toto,“ řekl Kevin a vytáhnul ze skříně sodanské maskovací zařízení.
„Co to je?“
„Sodanské maskovací zařízení. Nikdo mě neuvidí krom Mitchella a Sam,“ odpověděl Kevin a zavřel skříň. Pak šel ke své skříni, ve které měl oblečení do terénu.
„Kevine, jsi velitel lodi, nemohu tě nechat jít tam dolů.“ Kevin se usmál a řekl na to: „Jako kdybych o tom nevěděl. Proč myslíš, že jsem se stal velitelem?“
„Abys porušil všechna daná pravidla?“ hádala Jane a rovnou se i trefila.
„No vidíš, že to víš.“ Přitom, jak spolu mluvili, se Kevin převlékal do jiné uniformy.

P9C-882, vesnická knihovna
Carterová ležela na lůžku přikrytá dekou. Na chvilku zasyčela bolestí a Mitchell stojící u okna se otočil směrem k ní.
„Je to stále horší?“
„Nelepší se to,“ odpověděla Carterová a Mitchell šel k ní.
„Poslyš, trochu jsem přemýšlel.“
„A jéje.“
„Jo. Nebezpečný, já vím.“ Mitchell sednul vedle ní a vzal do rukou další stříkačku morfia.
„Můžu odejít z toho pole a stále budu mimo fázi, je to tak?“ zeptal se Mitchell a přitom vstříkl Carterové do nohy další dávku morfia.
„Tak jsem pomyslel, že bych vzal nějakou C-4ku a rozmístil ji okolo vesnice. Vrátil bych se, využil exploze k odvedení pozornosti…“ Carterová zavrtěla hlavou. Mitchell si toho všimnul, a tak se jí zeptal: „Co je? Neslyšelas zbytek plánu.“
„Nemůžeme tu nechat to zařízení.“
„Chtěl jsem si trochu C-4ky nechat i na něj.“
„Ale kvůli mně to zařízení nesmíš obětovat! Pořád je naší jedinou nadějí proti Oriům.“
„Bez urážky, ale ten krám nevypadá, že by ještě k něčemu byl.“
„Bude to fungovat. Jenom jsem nebyla připravená. Stejně to už asi nezvládnu.“
„Ne! S tímhle ani nezačínejte.“ Sam se na něj podívala a řekla: „Came,… musíme si konečně přiznat, že tady zemřu.“
„Ne, tohle neberu. Protože to nedopustím. Jak bych to pak vysvětloval Marksovi?“ Carterová byla zaskočena tím, když uslyšela Marksovo jméno.
„Vážím si toho. Ale pravda je, že i když se ti podaří zabavit a zničit tohle zařízení, nikdy mě sám k bráně nedoneseš.“
„Ale ano, dostanu.“
„Ne živou.“
„Ale ano. A konec diskuze.“

Prostor, P9C-882, Odyssey, můstek
Marks byl připraven jít na planetu spolu s týmem, který ochotně přijal jako doprovod. S připnutou P-90kou na vestě stál na můstku, kde se na něj polovina posádky dívala.
„Jestli na mě takhle budete pořád zírat, snížím vám plat o polovinu.“ Jakmile to dopověděl, všichni se najednou vrátili ke své práci.
„To už je lepší.“ Jane přišla k němu a zeptala se ho: „Co máš vlastně v plánu?“
„Máme s sebou dost lokátorů, abychom označili všechny vesničany. Pak vám dám znamení a přenesete je na palubu. Mezitím já budu hledat Carterovou a Mitchella.“
„Jsme připraveni, pane,“ řekl jeden člen týmu, který jde s Marksem dolů. Marks kývnul a řekl: „Přeneste nás.“
„Ano, pane,“ řekla Evansová a během pár vteřin byl tým s Marksem přeneseni na planetu.

P9C-882, louka
Tříčlenný tým spolu s Marksem se objevili na louce, kde nikdo nebyl.
„Tak dobrá, dáme se do práce. Každý ví, co má dělat.“ Všichni na rukou měli sodanské maskovací zařízení, které aktivovali. Všichni byli posunuti do jiné dimenze, a tak je nikdo neviděl.
„Hezký,“ řekl na to Kevin a všichni vyrazili k vesnici.

Prostor, P9C-882, Orijská loď, pokoj
Vala seděla na křesle s nohama na stole. Tomin za ní přišel do místnosti se slovy: „Odpusť mi, že jsem tě uhodil.“ Vala se na něj nejdříve podívala, ale pak obrátila hlavu na jinou stranu.
„To, že jsi mě uhodil, není nic ve srovnání s životy, které jsi nemilostně utratil. To nikdy neodčiníš, Tomine. Myslela jsem, že tě můžu zachránit, ale vidím, že je pozdě.“
„Ano, to je. Už mě nikdy neuvidíš,“ řekl Tomin a vydal se ke dveřím, jenže Vala ho zastavila slovy: „Ještě poslední příběh. Kvůli mně.“ Vala vstala ze židle a opřela se o stůl.
„Už je to velmi dávno, co někteří lidé jako ty a já dosáhli časem tak velikého pokroku, že se dokázali přeměnit v energii a vystoupit na vyšší úroveň existence.“ Vala šla blíže k Tominovi, který se zdal být nezaujatým.
„Já vím, že to zní bláznivě, ale stalo se to. Zjistili, že když je obyčejní lidé uctívají, mají ještě větší moc. Proto využili své vědomosti, aby získali co nejvíce lidí. Pak vytvořili náboženství, které lidi nutilo uznávat je. Čím víc uctívačů měli, tím byli mocnější. Tím náboženstvím udržovali všechny v povolnosti. Náboženství říká, že tyto bytosti jsou laskavý, ale vůbec tomu tak není. Ale kdyby je nechali povznést, museli by se dělit i o jejich moc. Pouze ty lidi využili a odhodili. Vím, že tě nijak nepřesvědčím, ale všechno, čemu věříš, je lež.“ Tomin se otočil, vyšel z místnosti a za sebou zavřel dveře.

P9C-882, vesnice -> vesnická knihovna
Marks se nenápadně plížil vesnicí k budově, kde se nacházel Teal’c. Jenže, při procházení kolem jedné budovy, se zarazil. Zastavil se a šel k jedné budově ke dveřím. Chtěl chytnout za kliku, jenže ruka klikou normálně prošla. Kevin hned věděl, co to znamená a tak prošel zavřenými dveřmi dovnitř, kde viděl Carterovou a Mitchella.
„Mitchelle. Carterová.“ Mitchell rychle vstal ze židle, když uslyšel Markse.
„Marksi, co vy tu děláte?“
„Snažíme se vám zachránit zadek,“ odpověděl Marks a šel k Sam, která ležela lůžku.
„Kevine.“
„Sam. Co se stalo?“ Kevin se zarazil, když viděl Sam, jak tam s brečením leží. Chtěl ji chytnout za ruku, jenže nemohl. Oni byli fázově posunuti a on byl v jiné dimenzi. Mitchell dal Marksovi znamení hlavou, aby šli bokem.
„Co se stalo?“ zeptal se tiše Marks.
„Trefili ji do břicha. Je to vážný, musíme ji co nejrychleji odsud dostat.“
„Mám plán, který právě probíhá. Mám tu s sebou tým, který právě šel k Teal’covi. Postupně všem vesničanům budou dávat lokátory. Odyssea nás pak může transportovat.“
„A co my?“
„Vás vezmeme s sebou.“
„Ale ten přístroj nesmí padnout do jejich rukou,“ řekla tiše Sam. Kevin pohlédl na Mitchella a pak šel k ní. Dřepnul vedle lůžka a řekl: „Neboj se. Dostanu tě odsud klidně i s tím přístrojem.“ Sam kývla souhlasně hlavou a Kevin vstal.
„Jakmile všichni budou označeni, vypnete ten přístroj a všichni se necháme transportovat,“ řekl Marks, ale s nejistou tváří, které si všimnul Mitchell.
„Co se děje?“
„Vala je na orijské lodi. Jedinou naší šancí je ji transportovat, pokud nezapnou štíty,“ odpověděl Marks. Jakmile to dopověděl, objevil se převor, který prošel zdí.
„Ale ne,“ vyšlo z Mitchella a ukázal prstem na převora. Marks se hned otočil a převor se zastavil.
„Bude to jedna ku nule pro vědu, nebo nula ku jedné pro převora?“ zeptal se Mitchell.
„Myslím, že jedna ku jedné, protože on mě uvidí. Za chvilku se vrátím,“ řekl Kevin a pak šel k Sam.
„Brzy jsem zpátky,“ řekl Kevin a rychle prošel zdí ven a utíkal od převora co nejdál. Mezitím převor aktivoval svou hůl, která velmi jasně zářila, že lidé zavírali oči. Carterová tam s Mitchellem byli potichu a sledovali převora, který najednou deaktivoval svou hůl. Mitchell šel pomalu k němu a řekl: „Zdá se, že tvoje triky na nás nezabírají, co?“ Převor se rozhlížel kolem sebe, přičemž neviděl Mitchella, který stál hned u něho.
„Ukažte se, nebo tato vesnice bude zničena!“ Po chvilce odešel frustrovaný převor z domu, který neviděl.
„Jedna ku nule pro vědu,“ řekl Mitchell a pohlédl na Carterovou, která uznala jeho slova.

P9C-882, obecní dům
Teal’c stál v místnosti, kde se mezitím dva z týmu z Odyssey shromáždili. Všem lidem podávali lokátory a říkali jim, aby si je nechali u sebe. Brzy se tam objevil i Marks, který se zeptal: „Jak jsme na tom?“
„Jsme skoro hotoví,“ odpověděl člen týmu.
„Výborně.“
„Thilano, to je podplukovník Marks, velitel vesmírné lodi Odyssea,“ řekl Teal’c a Thilana přišla blíže k Marksovi, kterému pověděla: „Ráda vás poznávám. Jsme vám zavázáni.“
„Také vás rád poznávám, ale teď si musíme pospíšit. Carterová je na tom dost špatně, potřebuje doktora.“
„Jsem hotov,“ řekl vojín, když se objevil.
„Tak se dáme do toho.“

P9C-882, vesnická knihovna
Mitchell sledoval z okna orijské vojáky jak rychle opouští vesnici.
„Vyklízejí pozici a budou bombardovat vesnici z oběžné dráhy.“ Mitchell pohlédl na Carterovou, která měla zavřené oči, a tak šel k ní.
„Myslím, že budeme v pořádku. Zařízení vydrží a oni si budou myslet, že nás dostali. Ale zabijí ostatní, jestli nevyjde Marksův plán.“
„Ten právě vychází o mnoho lépe, než jsem si myslel,“ řekl Marks, když se tam najednou objevil.
„Jak jsme na tom?“ zeptal se Mitchell.
„Všichni byli transportováni na Odysseu. Teď jsme na řadě my.“
„Počkej chvilku. Musíme zachránit tuto vesnici. Je to jejich domov.“ Kevin pohlédl Sam a souhlasně kývnul hlavou.
„Dobrá. Ale slib mi, že vydržíš, než to skončí.“
„To teď nedokážu říci.“
„Ale dokážeš, jen si to musíš připustit.“
„Tak dobrá,“ řekla Sam.
„Mitchelle, mohl byste si sednout k laptomu, budu vám říkat, co budete dělat,“ řekl Marks.

P9C-882, Orijská loď
Vala spala na posteli a Tomin seděl vedle ní.
„Proč se neukážou?“ zeptal se Tomin. Vala, když ho zaslechla, sedla vedle něj.
„Kdo?“ zeptala se zmateně.
„Tví přátelé. Ukryli na povrchu planety jednu budovu. Převor chce kvůli nim zničit celou vesnici. Kvůli jejich proradnosti zemřou stovky lidí.“
„Stovky nevinných lidí!“
„Ano.“
„Tebe to trápí?“
„Nevím…“ Vala zavrtěla hlavou.
„Převrátil význam,“ začal mluvit Tomin o někom jiném.
„Kdo?“
„Převor. Změnil význam příběhu o Markonovi, aby se to hodilo na tuto situaci. Aby ospravedlnil zabití těch vesničanů.“
„Když myslíš, že je to špatně, tak něco udělej.“
„Je to převor.“
„Tomine, ti lidé nemusí zemřít. Ty jediný s tím můžeš něco udělat. Udělej něco, dokud je ještě čas.“

P9C-882, vesnická knihovna
Marks stál poblíž Mitchella a radil mu, jak rozšířit fázové pole na celou vesnici.
„Nemáme dostatek energie,“ řekla Sam.
„Energie krystalu v Merlinově zařízení je vyčerpána. To je ten důvod, proč byly použity naquadohové generátory. Naštěstí orijské a antické technologie jsou si podobni. Takže vytáhněte krystal z té tyčové zbrani,“ řekl Marks a Mitchell vstal od počítače a šel k orijskému vojákovi, vedle kterého ležela tyčová zbraň. Vzal ji do rukou a pak z kapsy vytáhnul zavírací nůž.
„Hotovo. Co mám udělat?“ zeptal se Mitchell, když vytáhnul krystal.
„Vlož krystal do zadní části zařízení,“ odpověděla Carterová.
„Jasně.“ Mitchell stoupl k zařízení a otevřel zezadu malou zásuvku. Snažil se dovnitř vložit krystal, jenže se tam nevešel.
„Je to příliš velký. Nevejde se tam.“
„Tak použijte kabelový napájecí adaptér,“ řekl Marks.
„Cože?“
„Konektor k antické části.“
„Zkuste mi to vysvětlit, tak abych to pochopil.“

Prostor, P9C-882, Orijská loď, můstek
Převor seděl ve velitelském křesle a držel svoji hůl. Z můstku byl krásný výhled na planetu. Za převorem se otevřely do místnosti dveře, kterými prošel Tomin.
„Promiňte, převore.“
„Pojď dál, Tomine. Je dobře, že jsi prohlédl. Blahoslaveni budiž ti, kteří kráčí v souzvuku.“
„Odpusť mi, převore, ale stále jsem znepokojen. Věřím, že se mýlíme. Lidé z vesnice vyjádřili svou ochotu hledat pravdu. Věřím, že to myslí vážně. Copak si Oriové nepřejí, aby každý kráčel po jejich cestě?“ Převor vstal z křesla a stále se díval směrem k oknu.
„Jsem zklamaný, Tomine. Zdá se, že jsi začal zpochybňovat vůli Oriů. Nebo ta nevěřící pod tvým dozorem tě přivedla na scestí?“
„Ne, nezačal jsem zpochybňovat vůli Oriů, ale začal jsem pochybovat o výkladu jejich slov. Nehledě na to, co řeknete, neuvěřím, že kniha Počátku schvaluje masakrování nevinných lidí! A já už nebudu přihlížet, jak je svaté učení dobré vůle a víra, kterou jsem přísahal podporovat, pokrucována dle potřeby a používána k ničení lidí!“ Tomin zlostně křičel na převora.
„Jak se opovažuješ!“ převor zakřičel na Tomin, který ho sledoval se vztekem.

P9C-882, vesnická knihovna
Mitchell stál u zařízení, ke kterému připojoval pomocí kabelů krystal. Marks stál vedle něho a snažil se ho popohnat.
„Mitchelle, nechci vás hnát, ale jestli si nepospíšíte, budu dříve mrtvý já. Vy jste fázově posunuti, já jen v jiné dimenzi.“ Jakmile to Marks dopověděl, Mitchell byl kopnut slabým elektrickým výbojem. Rychle strčil prst do pusy a zchladil si ho.
„Dobré znamení,“ řekla Carterová.
„To se ti lehce říká, ty jsi nedostala kopanec. Dobře, tak co dál?“ zeptal se a Marks ho navigoval: „Nejdříve musíte vypnout to pole, abych pak mohl být s vámi fázově posunut.“
„Dobrá, jak to mám udělat?“
„Běžte do hlavního seznamu přístroje a napište: „Turn off Merlin device“.“ Mitchell přepnul okno na ploše a na obrazovce se objevilo hlavní okno. Na klávesnici rychle napsal to, co mu Marks řekl. Během několika vteřin se objevilo jasné světlo a všichni krom Markse byli přesunuti zpátky. Mitchell se rozhlížel kolem sebe a nikde neviděl Markse, který se během několika vteřin objevil.
„Dobrá práce.“
„Teď jste na řadě vy,“ řekl Mitchell a uvolnil Marksovi místo. Marks rychle stoupl před počítač a začal na něm pracovat. Přitom pohlédl na Mitchella a řekl mu: „Běžte za Sam.“
„Jo.“ Mitchell odešel od Markse a šel za Carterovou, která už upadla do bezvědomí.
„Kevine, tady Jane. Musíte odtamtud co nejrychleji vypadnout. Senzory zaznamenávají, že orijská loď nabíjejí zbraně.“ Kevin ignoroval vysílačku a nadále pokračoval v práci.

Prostor, P9C-882, Orijská loď, můstek
Převor stál na můstku spolu s Tominem, který nemohl s rozhodnutím převora nic udělat.
„Hleď, jak se činí práce rukou Oriů!“ Převorova hůl začala zářit.
Z orijské lodi vyšlo několik paprsků na vesnici. Z planety se objevovaly výbuchy.

Prostor, P9C-882, Orijská loď, pokoj -> kruhy
Vala seděla na stole a do pokoje rychlým krokem přišel Tomin.
„Co se stalo?“ zeptala se Vala a Tomin ji chytl za předloktí.
„Pojď se mnou.“
„Nech mě jít!“ řekla Vala a snažila se vysmeknout ze zajetí.
„Převor zničil vesnici, nemohl jsem nic dělat. Teď mlč, prosím, pro dobro nás obou,“ jakmile to Tomin dopověděl, vzal Valu za ruku a odešel s ní z pokoje.
Tomin opatrně s Valou procházeli chodbou, která vedla ke kruhům. Vešli do místnosti s kruhy a Tomin za sebou zavřel dveře.
„Loď se chystá opustit orbitu. Za tohle mě pravděpodobně zabijí, ale přenesu tě na planetu,“ řekla Tomin a Vala na to: „Pojď se mnou. Prosím, Tomine.“
„Máš pravdu, stále tě miluji,“ přiznal se Tomin, Vala se na něj usmála a řekla mu: „Tak pojď!“ Tomin přiložil své ruce na její tvář a začal ji líbat. Po chvilce líbání poodstoupil dozadu a řekl: „Tohle je vše, co mohu udělat.“ Tomin šel k ovládacímu panelu ke kruhům.
„Ne, Tomine, můžeš udělat víc.“ Tomin aktivoval kruhy a Vala zmizela se zklamáním ve tváři.

P9C-882, vesnice
Vala šla po místě, kde je jen samá hlína a tráva. Původně tam byla vesnice. Bohužel, tam byl jen samý kouř. Neexistovala žádná vesnice. Vala se zastavila na jednom místě a otočila se opačným směrem, než šla.
„Haló? Je tu někdo?“ Během chvilky se rozzářila oblast a objevila se tam vesnice, ve které na ni čekal Mitchell.
„Valo.“ Vala se otočila a běžela k Mitchellovi, kterému skočila do náruče.
„Marksovi se podařilo rozšířit pole právě včas.“
„Marksovi? A kde je zbytek?“
„Jsou na palubě Odyssey, která je na oběžné dráze.“
„Marksi, vše už je v pořádku. Je tu i Vala,“ řekl do vysílačky.

P9C-882, vesnická knihovna
Marks seděl u Sam a držel ji za ruce.
„Rozumím. A jak je na tom ta orijská loď?“

P9C-882, vesnice
Vala zapnula Mitchellovu vysílačku a odpověděla: „Pokud vím, tak už odletěla.“

P9C-882, vesnická knihovna
„Dobře. Carterová je na tom špatně, přeneseme se na Odysseu a za chvilku se vrátím i s vesničany.“ Marks pohlédl na Carterovou, která v bezvědomí ležela na lehátku.

P9C-882, vesnice – o čtvrt hodiny později
Podplukovník Marks spolu s Valou, Mitchellem a Teal’cem stáli před davem vesničanů, kteří jim byli vděčni za jejich pomoc.
„Jsme vám zavázáni za vaši pomoc. Vždy tu budete u nás vítáni.“
„Rádi jsme pomohli,“ řekl Marks.
„Nechcete tu zůstat na hostinu, která se pořádá na vaši počest?“ zeptala se Thilana.
„Rádi bychom zůstali, jenže už se musíme vrátit domů. Když tak se tu někdy stavíme, až bude podplukovník Carterová v pořádku.“
„A jak je na tom?“ zeptala se Thilana
„Je stále na operačním sále, ale doktoři říkají, že by měla být v pořádku,“ odpověděl Marks a otočil se k SG-1.
„Už bychom měli jít,“ jakmile to Marks dopověděl, aktivoval vysílačku a řekl: „Marksová, tady Marks. Přeneste nás.“ Marks se krátce zasmál, když při práci musí před ostatními své sestře vykat. Během několika vteřin byl Marks se zbytek SG-1 přeneseni na Odysseu a Thilana s ostatními vesničany šli oslavovat.

Hyperprostor, Odyssey
Jakmile všichni byli na palubě Odyssey, vstoupili do hyperprostoru.
Marks se zbytkem SG-1 byli ve zbrojnici, kde si odkládali všechny své zbraně s vestami.
„Měl jste krásné načasování, Marksi. Musím vám poděkovat.“
„To nemusíte. Vlastně jsem měl v rozkazech jinou planetu, která byla dvě hodiny letu odsud. Věděl jsem, že jste tam, tak jsem se chtěl za vámi zastavit a pozeptat se na pokroky. Když jsme na senzorech zaznamenali orijskou loď, tušil jsem, že se něco stalo,“ řekl Marks při převlékání do lodní uniformy.
„To jsme měli štěstí.“
„Tak, jestli mě omluvíte, musím jít na ošetřovnu,“ řekl Marks a opustil zbrojnici. Mitchell kývnul hlavou a pohlédl na ostatní, kteří se na něj podívali.
„Co se děje?“
„Je tu něco, co bychom měli vědět?“ zeptala se Vala.
„To vám bohužel nemůžu říci,“ odpověděl Mitchell a odešel z místnosti.
Marks přišel na ošetřovnu a šel hned k Sam, která ležela na posteli připojená na EKG a pulsoxymetr. Sedl vedle ní a chytnul ji za ruku. Sam pomalu otevřela oči a Kevin se usmál.
„Ahoj.“
„Ahoj,“ odpověděla Sam a také se usmála.
„Jak ti je?“
„Mnohem lépe. A co ty? Jak to dopadlo?“
„Všichni jsou v pořádku. Vesničané jsou zpátky ve vesnici a orijská loď dávno odletěla. Za pár hodin budeme zpátky na Zemi.“
„Děkuji, že jsi tady.“
„Já děkuji, že jsi to nevzdala,“ řekl Kevin a políbil Sam na čelo.