5. díl – Instinkt/Instinct

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, 19. června, 21:00
Poté, co všichni uslyšeli výstřel, jeden z pozemšťanů, kterého přitáhli k Jackovi, byl zastřelen před jeho očima. Jeho tělo padlo na zem a Jack nemohl nic dělat. Věděl, že jestli jim nic neřekne, začnou lidé umírat ve velkým.
„Rozmyslete si, co nám příště řeknete. Máte hodinu na rozmyšlenou, pak půjde na řadu další,“ řekl Kefflin a odešel. Jack se zavázanými rukama stál na místě a sledoval, jak muži Luciánské aliance táhnou mrtvé tělo. Jacka pak odvedli na Kefflinovu loď, kde jej zavřeli do cely.

Stigma, Atlantis, 19. července, 8:30
Je to už měsíc, co Jack viděl Luciány zastřelit pozemšťana. Právě teď generál Carterová s plukovníkem Kašparovou seděly v zasedací místnosti, kde si zřídily menší řídící stanici. Všude po místnosti byly pověšeny na zdech dotykové obrazovky, na kterých měly zobrazené všechny plány, jak lodí, tak i Atlantidy, povrchu Země a pohybu Luciánské aliance. Stále kolem Zemi létala vesmírná stanici ISS, na které byli čtyři členové z NASA. Jelikož je to nevojenská organizace, tak na palubě jsou téměř všichni civilisté, až na jednoho, který je velitelem stanice. Byl to plukovní Ian Davidson, bývalý velitel Odyssey.
„Mohli bychom se s posádkou nějak spojit? Aniž bychom je prozradili,“ zeptala se Martina.
„Na ISS není taková technologie, kterou by nezachytili. Ne jen, že by přišli na to, že na ISS jsou naši, ale přišli by na to, kam vysílání směřuje, takže bychom tu brzy měli návštěvu,“ odpověděla Sam.
„Nemůžeme je tam ale nechat. Mají zásoby jídla na maximálně na měsíc. Nemluvně o tom, že ISS měla jít na opravu a vylepšení.“
„Nemůžeme tam nikoho vyslat, je to sebevražedná mise. Kolem Země mají své lodě, hlídají každý koutek vesmíru. Hned, jak by se objevila jedna z našich lodí, by ji zničili. První, na co by jejich lodě určitě mířily, by byl hyperpohon.“
„A co Odyssea? Má přece maskování, jestli se nemýlím. Mohla by vystoupit z hyperprostoru u Měsíce a zbytek letu k Zemi by byla maskovaná. Hned jak by byli na dosah ISS, by je přenesli na palubu a vstoupili do hyperprostoru.“
„Musela bych mluvit s podplukovníkem Emersonem, ten teď ví, jak na tom Odyssea je. Ale ten je teď v tuto chvíli na Thétě, pomáhá dostavět Queenmary,“ odpověděla Sam a pohlédla na obrazovku, na které byla zobrazena Země, kolem které hlídkovaly lodě Luciánské aliance.

Théta – Pozemská základna na stavbu lodí, 10:00
Podplukovník Emerson se nacházel v místnosti s asgardským jádrem, který používal na získání dat z tabletu, který vzal plukovníku Marksovi z jeho kajuty. Tablet byl připojen přímo k jádru, takže s dešifrováním nebyl moc velký problém. Jakmile se dostal k datům, jádro je zobrazilo na obrazovce.
„Wow,“ vyšlo z něj, když si přečetl názvy souborů. Jeden soubor se jmenoval „Engarové“. Byla to zrovna rasa, o které mluvil Kevinův holograf. Když soubor otevřel, nemohl tomu věřit ještě více.
„Jak tohle si mám nechat jen pro sebe? No, kdybych o tom někomu řekl, tak by to asi nedopadlo dobře. Galaxie Kaliam?“ Felipe zadal do počítače název galaxie, kterou tam našel. Jádro mu pak na obrazovce zobrazilo umístění této galaxie.
„Wow. Pět let letu hyperprostorem tam? To sem asi nedávají, pokud teda nemají vyspělejší způsob cestování.“ Na chvilku přestal mluvit a pak řekl: „Připadám si tu jako cvok, který mluví sám se sebou.“ Felipe sednul na židli a opřel si hlavu o ruce. Povzdychnul a po krátkém sedění chtěl odejít za plukovníkem Ronsonem, jenže v tom mu zabránil lodní počítač.
„Planeta nalezena,“ ozvalo se z interkomu.
„Jaká zas planeta?“ divil se a přišel k jádru. Vedle něj se zobrazila ženská postava, která představovala samostatnou Queenmary.
„Jé, ahoj Queenmary. Konečně se nebudu cítit jako blázen. Teď ale k otázce, co to je za planetu?“
„Olymp, nachází se v galaxii Kaliam. Při zadání této galaxie jsem dostala za úkol vyhledat i tuto planetu a zobrazit ji vám.“
„Důvod úkolu?“
„V soukromé databázi plukovníka Markse je uvedeno, že tato planeta spojuje další planety, na kterých žijí Antikové.“
„No to mě podrž. Takže je to všechno pravda,“ řekl na to Felipe. Na chvilku se zamyslel a pak řekl: „Všechno zavři, ať se k tomu jiný nedostane. Musím teď jít.“
„Ano, pane.“ Data, která byla otevřena, se zavřela a spojení s tabletem bylo přerušeno. Při odchodu si Felipe tablet vzal s sebou, aby se k němu nikdo jiný nedostal. Byl by problém, kdyby se ty informace dostaly ven na veřejnost.

Galaxie Kaliam
Olymp
Poté, co se Martin ubytoval v apartmá pro hosty, tak se začal seznamovat s obyvateli této planety. Prvně začal s kráskou u recepce. Když k ní přišel, tak něco řekl, jenže ona nic.
„Rozumíte mi?“ Nic, žádná odpověď. Martin zakňučel a pak sedl na křeslo, které se nacházelo pár metrů od ní. Sloužilo tam pro čekání, kdyby u recepce byla dlouhá fronta. Když už nevěděl, co dál, tak vytáhl z kapsy komunikátor a v seznamu vyhledal jméno Frodren. Když na něj kliknul, nic se nestalo. Žádný vyzváněcí tón, prostě nic.
„A tomu oni říkají komunikátor?“
„Ano, říkáme tomu tak. Co potřebujete?“ ozvalo se z komunikátoru. Martin se toho tak lekl, že mu párkrát komunikátor vyskočil z ruky, než ho pevně uchopil.
„Co potřebuji? Jo, už vím. Chtěl bych se zeptat, rozumí tu krom některých mé řeči, nebo tu všichni mluví jen anticky?“
„Budu vás muset zklamat, jen pár jedinců umí vaší řeč, ostatní mluví pouze svou rodnou řečí.“
„Frodrene, moc jste mě tím nepotěšil,“ řekl na to Martin. Během chvilky se tam objevil Frodren, který přišel k recepční. Martin se nadzvedl a pozoroval je. Frodren se naklonil k recepční, která se na něj usmála. Několikrát se podívala s úsměvem na Martina. Po několika prohozených vět mezi nimi kývnula souhlasně hlavou.
„Vystřídáš se se mnou?“ zavolala na dívku, která stála v chodbě, která vedla do kuchyně.
„Jistě,“ odpověděla dívka a stoupla si k recepci. Recepční s Frodrenem šli za Martinem, který se začal červenat.
„Martine, tohle je Vortensis. Vortensis, tohle je Martin Christopher,“ představil je.
„Vždyť nám teď nerozumí,“ řekl na to Martin.
„Za pomocí překladače vám rozumím, pane Christophere,“ řekla Vortensis. Martin se usmál a hned pomyslel na to, kam ji pozve. Bohužel to tam nezná tak dobře, jako ona, takže raději mlčel.
„Vortensis, moc rád vás poznávám.“
„Potěšení je na mé straně. Frodren mě požádal, abych vás tu provedla a seznámila s naší kulturou.“
„Bude mi potěšením jít s vámi,“ řekl Martin a pak přišel k Frodrenovi, které mu pošeptal do ucha: „Máte to u mě.“ Frodren se zasmál a pak zmizel.
„Zjevně nás tu chtěl nechat o samotě,“ jakmile to dopověděl, zapípal mu komunikátor. Vytáhl jej z kapsy a přečetl si zprávu, která se mu zobrazila: „Žádné flirtování.“
„Heh, to si jen myslíš,“ řekl si v duchu pro sebe a pak se otočil na Vortensis se slovy: „Půjdeme?“
„Jistě. Nejdříve bychom měli zavítat do dvou hlavních budov, které se nachází zde ve městě,“ rozhodla Vortensis a při chůzi k hlavnímu vchodu pokračovala: „V těchto budovách se nachází nejvyšší na této planetě. Cokoliv se stane na této planetě, tak to tam vědí jako první. Proto vám doporučuji, abyste se mě držel a nevyváděl nějaké lumpárny. Mohlo by se vám pak stát, že byste skončil ve vězení, kde byste si chvíli poseděl, než by dorazila Genesis s Minawarou.“
„Minawara Christopherová. Když jsem ji viděl poprvé, nevěřil jsem, že je to má a Kevinova prababička.“
„Kevinova?“ Nevěděla, o kom je řeč. Otevřela dveře a vešli ven na ulici, kudy procházely davy lidí.
„Omlouvám se, vy to zjevně ještě nevíte. Objevil jsem se tu s Kevinem Marksem. Je to měsíc a pár dní, co jsem se dozvěděl, že je to můj bratr.“
„Páni. Takže je to pravda. Potomci nejvyšších dorazili, aby převzali nadvládu,“ když to Vortensis dopověděla, Martin vyprskl a začal se dusit. Vortensis natáhla ruku a párkrát ho popleskala po zádech. Když se pořádně nadechl, pohlédl na ni a čekal vysvětlení.
„Takže tohle jste zase nevěděl vy. Omlouvám se.“
„Převzali nadvládu?“
„Vy a váš bratr jste jediní přímí potomci dvou nejmocnějších rodin Antiků. Nejstarší z vás nastoupí jako vládce.
„Takže Kevin. Je o tři roky starší, než já.“
„Ještě je ale čas. Genesis s Minawarou plánují vládnout další rok určitě.“
„To jste mě teda uklidnila. Já budu rád, až se vrátíme na naši rodnou planetu, kterou napadla Luciánská aliance.“
„Luciánská aliance?“
„Je to spolek, který se snaží získat nadvládu v galaxii. Nejdříve jsme měli problémy s Oriemi, teď jsou největší osina v zadku Luciáni.“
„Páni, to tam máte více nepřátelů, než my tady. My tu máme jen jednoho hlavního, Engary. Zbylé skupinky jsou maximálně jen po stovkách. Engarů jsou bohužel tisíce.“

Mléčná dráha
Stigma, 12:00
Felipe se na pravé poledne vrátil zpátky na Stigmu pořádně se nadlábnout. Než ale stihl dojít ke vchodovým dveřím, už na něj z dálky volala Sam, vedle které stála Martina. Felipe povzdychnul, a tak bez pojedení šel rovnou za nimi.
„Co pro mě tentokrát máte?“
„Chcete vyrazit k Zemi?“ zeptala se ho rovnou Sam. Felipe se jí podíval přímo do očí. Myslela to vážně, nedělala si legraci.
„Navrhuji si o tom promluvit při obědě, mám hlad jak vlk,“ navrhnul Felipe. Obě souhlasně kývly hlavou, a tak všichni tři vyrazili rovnou na základnu do jídelny, kde se právě nacházeli desítky lidí. Mezi nimi tam byl Caldwell, Ellis, Kleinman, Meyersová a Cooperová. Sam, Felipe i Martina si k nim přisedli, jelikož seděli u jednoho stolu.
„Máme plán, který závisí jen na Odyssey, takže o tom musí tady rozhodnou podplukovník Emerson, jestli poletí nebo ne.“
„Poslouchám.“
„Na stanici ISS jsou čtyři lidé z NASA. Jenže brzy jim dojdou zásoby a dlouho bez jídla a vody nevydrží. Mezi nimi je i plukovník Davidson, váš předchůdce na Odyssey. Spojit se s nimi nemůžeme, jelikož bychom prozradili ne jen je, ale i naši pozici. Odyssea by vystoupila z hyperprostoru poblíž Měsíce. Ze Země ji nedokážou detekovat, jelikož ji bude Měsíc krýt. Jakmile se zamaskují, můžou letět přímo k Zemi. Rychle přenesou posádku a zmiznou pryč. Nechci riskovat další životy.“
„Jak dlouho máme na přípravu?“
„Jídlo i voda jim vydrží na dva dny,“ odpověděla tentokrát Martina.
„Tak vyrážíme hned,“ rozhodl se během chvilky Emerson. Vzal do rukou vysílačku a aktivoval ji: „Odysseo, tady Emerson. Přeneste všechny na Stigmu, nechte na lodi jen základ. Připravte se na odlet.“
„Rozkaz,“ odpověděla nazpátek Evansová.
„Jen pro jistotu,“ řekl Felipe. Sam s tím souhlasila. Stejně jako on by nechtěla přijít o celou posádku.

Galaxie Kaliam
Olymp
Martin a Vortensis seděli na terase, ze které byl krásný výhled do přírody. K zděšení pro Martina se hned po nimi nacházel vodopád. Když ho viděla Vortensis, jak se od kraje drží co nejdál, zasmála se a nabídla mu, aby si sedli dovnitř do restaurace.
„To už je bezpečnější,“ okomentoval návrat dovnitř. Oba opět sedli ke stolu, ale tentokrát hned vedle sebe. Martin z ní nemohl odtrhnout oči. Pořád ji sledoval, jak se usmívala. Vortensis oběma objednala další drink. Když je číšník přinesl, zaslechl, jak Vortensis zrovna oslovila Martina. Číšník byl tak překvapení, že nedával pozor, zakopl a vylil oběma drink na jejich oblečení.
„Omlouvám se, moc se omlouvám. Nedával jsem pozor, odpusťte mi.“ Číšník hned začal uklízet rozbité skleničky. Pak zavolal na mladého hocha, aby vzal hadr a pomohl mu s úklidem. Martin vstal ze židle a dřepnul k číšníkovi se slovy: „Pomohu vám.“
„To nemusíte, mladý pane. Nejvyšší by nám moc nepoděkovali, kdyby zjistili, že jejich potomek nám pomáhá.“
„Celý život jsem pomáhal na Zemi a taky v tom hodlám dál pokračovat,“ řekl mu na to Martin a kousky střepů, které sebral ze země, položil na tác, který byl na stole.
„Jinak žádný mladý pane, Martin Christopher.“ Martin natáhnul ruku. Číšník chvíli váhal, ale pak řekl: „Aigeus.“ Oba si potřásali rukou. Aigeus šel zanést střepy a kluk, který mu pomáhal, šel s hadrou za ním.
„Páni, jste větší džentlmen, než jsem původně předpokládala.“
„Tak to mě ještě pořádně neznáte. Co kdybychom se více sblížili?“ navrhnul Martin.

O několik minut později
Martin s Vortensis se muchlovali v pokoji, který se nacházel v patře nad restaurací.

Frodren procházel v nemocnici, kde právě kontroloval Kevinův stav. Když vše zkontroloval, tak se chtěl podívat za Vortensis, co vyvádí s Martinem. Za pomocích svých schopností je našel poměrně rychle. A ne jen to, zjistil i co dělají. Frodren tak rychle zmizel z nemocnice, že si toho nikdo nevšimnul.

Nahá Vortensis ležela v posteli a čekala, až se Martin vrátí z koupelny. Tou dobou, když vycházel, jim tam vtrhnul Frodren.
„Okamžitě se převlékni a vrať se do práce!“
„Vždyť se toho tolik nestalo,“ řekl na to Martin.
„Vy mlčte. Ty se obleč a běž.“
„Ale tati…?!“
„Žádné ale, běž,“ řekl a pak se otočil na Martina, „A s vámi si to ještě vyřídím.“ Když Martin zjistil, že Vortensis je Frodrenova dcera, tak cítil ještě větší malér, než byl teď.
„Frodrene, já…“
„Co? Udělal byste to, kdybyste věděl, že je to má dcera?“ Martin pomlčel, protože dobře věděl, že Frodren ví, že se mu zalíbila už od začátku.
„Vidíte. Vy se také oblékněte. Genesis s Minawarou vás chtějí přemístit na jinou planetu, kde budete ve všech směrech v bezpečí.“
„Tati! Nemůžu být do smrti sama!“ zakřičela Vortensis a při odchodu třískla dveřmi.
„Vortensis,“ zavolal na ni táta.
„Do smrti sama? Kolik jste kvůli ní odehnal kluků?“
„To vás nemusí zajímat,“ odpověděl Frodren a vydal se za dcerou. Martin rychle na sebe hodil oblečení a vydal se hned za nimi.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey, 16:25
Felipe se základní posádkou letěli k Zemi zachránit několik dalších lidí. Právě teď Felipe se Sharon a kapitánem Robertem Hemsworthem seděli v zasedací místnosti, kde probírali záchranu svých lidí.
„Nechci nic říkat, ale můj instinkt říká, že tam na nás budou čekat s plnou parádou. A jakmile se objevíme, tak se do nás pustí,“ řekl Hemsworth.
„Očekávat nás budou na sto procent. Ale nemusí zrovna vědět, kde jsme. Jak říkala Carterová, pokud vystoupíme u Měsíce a hned se zamaskujeme, neobjeví nás. Budeme mít tak šanci na záchranu ne jen členů ISS, ale také bychom mohli přenést několik lidí z povrchu planety. Je nás tu teď jen patnáct, takže bychom mohli přenést na palubu kolem pět set až šest set lidí. Jen tak odhaduji. Podpora života by měla vydržet až na Stigmu a s aktivovaným jádrem si myslím, že recyklaci vzduchu urychlíme.“
„Kam je chcete všechny přenést?“ zajímalo Evansovou.
„Dvě sta lidí rozdělíme po hangárech a zbytek do velkých místnostech. Jídelna, tělocvična a další takové místnosti. Máme jich tu poměrně dost.“
„Doporučovala bych prvně zaměřit ty, co mají lokátory. Určitě jich na Zemi bude hodně. Zbylé bych přenesla ty, co se nachází poblíž Luciánské aliance. Jen tu je jeden problém. Jak je rozeznáme od našich?“ zeptala se opět Evansová.
„Jak víme, naživu zůstali jen lidi s antickým genem. Takže by neměl problém je zaměřit. Luciáni nemají antický gen.“
„To by šlo. Rozhodně navrhuji přenést na palubu prvně lidi s lokátory a pak ty, co kteří jsou poblíž Luciánů. Rozhodně nebudou mít všech milión a půl pohromadě. To znamená, jestli se nám to povede, můžeme to udělat znovu.“
„Přesně. Jdeme na to?“
„S radostí. Mile ráda pomůžu nakopat jim zadky, pane,“ odpověděla Evansová. Všichni tři se v místnosti usmáli a vydali se pomalu na můstek. Blížil se totiž čas výstupu z hyperprostoru.

Prostor, poblíž Měsíce
Odyssea vystoupila z hyperprostoru hned u Měsíce. Netrvalo ani pět vteřin a už byla zamaskována.

Stigma, Atlantis
Sam s Martinou stály v operačním, kde sledovaly pomoci dálkových senzorů postup Odyssey. Na obrazovce jim zmizeli hned, jak vystoupili z hyperprostoru a zamaskovali se.
„Doufám, že děláme dobře,“ řekla na to Sam.

Prostor, Země, 16:40
Zamaskovaná Odyssea letěla podsvětelnými motory k Zemi, kolem které hlídkovalo deset lodí Luciánské aliance.
Felipe stál v přední části můstku, odkud sledoval Zemi. Když zahlédl ISS obíhající Zemi, pohlédl na Evansovou sedící u pilotní konzole.
„Zaznamenávám čtyři známky života.“
„Přeneste je na můstek.“
„Ano, pane,“ odpověděl tentokrát Hemsworth. Po zaměření posádky na ISS je přenesl rovnou na můstek před Emersona. Tři ze čtyř nevěděli, kde jsou, ale plukovník Davidson je ujistil, že jsou v bezpečí.
„Jaká je situace?“
„Všichni, co přežili, jsou na Stigmě. Pár lidí se pohřešuje. Teď máme za úkol zachránit zbytek.“
„Kolik jich můžeme přenést?“ zeptal se rovnou.
„Kolem šesti set lidí. Budeme hodně rychle spěchat na Stigmu, aby nám vydržela podpora.“
„Určitě si toho všimnou, že několik set lidí najednou zmizelo. Nebudeme to moc zopakovat znovu. Rozmístí lodě i kolem ostatních planet a budeme v háji.“
„S tím taky počítáme, ale nemůžeme je tam jen tak nechat. Musíme něco udělat, nemůžeme jen přihlížet, jak naše lidi zabíjí.“
„Na dosah transportérů! Mám tu dvacet lokátorů, mezi nimi je generál O’Neill,“ oznámil Hemsworth.
„Jeho přeneste na můstek, zbytek do jídelny. Evansová, vy zaměřte ty, u kterých jsou Luciáni a transportujte je do hangárů.“
„Připraveni,“ zaznělo od obou.
„Přeneste je!“ rozkázal Felipe.

První stovka lidí se objevila v prvním hangáru, další stovka ve druhém. Postupně další se objevovali v tělocvičnách a ve volných prostorech. V jídelně se objevilo devatenáct lidí, co měli podkožní lokátory.

Generál O’Neill se objevil na můstku. Jenže než stihl něco říci, svalil se na zem. Viděl jen slabé záblesky toho, co se dělo kolem něj.
„Generále?!“ oba vyšší důstojníci k němu okamžitě vyběhli. Dřepli k němu a otočili ho na záda.
„Do háje,“ řekl Felipe, když zahlédl střelnou ránu v hrudníku.
„Evansová, vstupte do hyperprostoru a to co nejrychleji. Musíme na Stigmu!“ zakřičel Felipe.

Odyssea se demaskovala a hned vletěla do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey
Felipe držel ruce na ráně, ze které teklo hodně krev. Lékařský tým byl na cestě. Během chvilky tam vtrhli i s nosítky, na který generála položili. Pak si to hned s ním namířili na operační sál.
„Do háje!“ Felipe chtěl do něčeho praštit, ale zrovna neměl při ruce nic, čemu by neublížil.

Galaxie Kaliam
Genesis, 17:00
Genesis s Minawarou se vrátily na svou domovskou planetu, kde si to hned namířily do paláce. Když dorazily ke hlavním dveřím, dva jejich poddaní jim otevřeli dveře. Obě vstoupily dovnitř a dveře za nimi zavřeli. Minawara se protáhla a sedla na gauč, který se nacházel pod schodištěm, které se nacházelo hned naproti hlavnímu vchodu.
„Tak co, povíme jim to?“ zeptala se Genesis.
„Pořád znáš mou odpověď.“ Obě zaslechly, jak se najednou otevřely dveře v horním patře. Minawara pohlédla nahoru a zahlédla Charleen Christopherovou, kdysi Marksovou. Po zavření dveří silně zazívala a vydala se po schodech dolů. Když viděla povznesené bytosti, řekla: „Omlouvám se. Netušila jsem, že jste tu.“
„Před chvílí jsme se vrátili,“ řekla Genesis.
„Jaké to bylo na Olympu?“ zeptala se a stoupla si k Genesis.
„Pořád to samý. Naštěstí se Engaři drží zpátky,“ odpověděla tentokrát Minawara, která se rozvalila po gauči.
„Brzy tu ale budeme mít návštěvu. Měli bychom připravit pro ně pokoje,“ oznámila Genesis. Minawara to postřehla a vražedným pohledem se podívala na Genesis.
„Jistě, zařídím to. Kdo má přijít?“ zeptala se.
„Jestli jí to řekneš, bude zle,“ řekla telepaticky Minawara. Genesis se usmála a odpověděla: „Rodina.“ Charleen se usmála a vydala se do kuchyně. Minawara vstala z gauče a přišla k Genesis.
„Vůbec jí nenapadlo, že by se jednalo o její syny,“ řekla Minawara.
„Měli bychom to říci Martinovi. Ať se na to připraví.“
„Připraví? Na co?“
„No rozhodně to shledání bude něco. Už to vidím,“ řekla Genesis.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey, 18:35
Podplukovník Emerson s plukovníkem Davidsonem seděli na chodbě na zemi před operačním sálem, kde operovali generála O’Neilla. Po skoro dvouhodinovém čekání se otevřely dveře, kterými prošel hlavní lékař. Felipe s Ianem hned vstali a čekali, co jim řekne.
„Dělali jsme vše, co jsme mohli. Zemřel na následky zranění. Je mi to líto,“ oznámil jim zarmucující zprávu. Felipe se naštval a praštil rukou do zdi.
„Sakra!“ zakřičel. Ian věděl, že Felipe nemá rád takové zprávy od smrti táty.
„Tohle jim neprojde! Nikdy!“ s těmito slovy se vydal chodbou na můstek.

Když dorazil na můstek, Evansová vstala od konzole a čekala, co řekne. Místo toho, aby něco řekl, tak zavrtěl hlavou. Sharon si zakryla rukou ústa a zdrceně sedla zpátky do křesla.
„Můj bože.“
„Hemsworthe, spojte nás se Stigmou.“
„Ano, pane,“ odpověděl smutně. Po zmáčknutí několika tlačítek se spojili s generálem Carterovou, která byla na Atlantidě.
„Generál O’Neill zemřel na následky zranění,“ oznámil Felipe, když se aktivovala boční obrazovka. Viděl, jak Sam vyhrkly slzy, když jí to pověděl. Na dálku ji nemohl nějak uklidnit, proto se toho ujala Martina, která stála poblíž Sam. Nejdříve pohlédla na obrazovku a pak na Sam, která sedla na židli. Felipe věděl, že pro ni to bude nejtěžší chvilka života, stejně jako když jí zemřela celá rodina, proto pohlédl kapitána, který spojení přerušil.

Země, Colorado Springs, Kefflinova mateřská loď
Kefflin naštvaně pochodoval na můstku lodi. Chtěl vysvětlení, jak někdo mohl generála O’Neilla transportovat na dálku spolu s některými dalšími obyvateli této planety. Ten, kdo sledoval senzory, vykročil vpřed a vysvětlil mu, že senzory zachytily plavidlo pozemšťanů, jak vstupuje do hyperprostoru. Nedokázal mu ale říci, jak se sem dostalo.

Galaxie Kaliam
Ares, 20. července, 8:00
Karina seděla poblíž brány v trávě opřená o strom. Byla unavená, chtělo se jí spát, jenže nemohla. Musela jít hledat lidi, kteří tu žijí. Nemusela ani dlouho hledat, když vstala a vydala se k malé cestičce, potkala menší skupinku, která se právě chystala k bráně. Když zahlédli neznámou ženu, jeden z nich vykročil vpřed a zeptal se mladé ženy: „Kdo jste?“
„Ano!“ vykřikla Karina a spokojeně sedla zpátky na trávník. Skupina lidí ji nechápala. Sledovali ji, jak ze sedu změnila pozici na lehnutí na záda.
„Konečně jsem vás našla,“ řekla s úlevou.
„Mohu se vás ještě jednou zeptat, kdo jste?“ zeptal se mladík. Karina nejdříve sedla a pak vstal, než odpověděla: „Jmenuji se Karina Thracenová, teď už Marksová. Hledám svou rodinu.“ Když se všem představila, všichni se začali poohlížet po ostatních. Nikdo z nich netušil, že k nim zavítal potomek od Thracenů. Je zde na planetě známo, že potomek Thracenů žije na Zemi, odkud tito lidé pochází.
„Pojďte s námi. Ubytujeme vás a dáme vás do pořádku. Vypadáte, jako byste nespala dlouhé dny.“
„To taky že ano. A mockrát vám děkuji,“ řekla Karina a vydala se s ostatními do jejich vesnice.